Evropská komise přijala již v roce 2015 balíček opatření týkající se cirkulární ekonomiky, známý jako Circular Economy Action Package (CEP). Tento balíček se zaměřuje na omezení skládkování komunálního odpadu, rozšířenou odpovědnost výrobců, problematiku potravinového odpadu, oddělený sběr bioodpadu a textilu, a také na samotnou prevenci vzniku odpadů.
Evropskou legislativu v současné době členské státy postupně zavádějí do svých právních řádů. V Česku schválila vláda v prosinci 2019 soubor legislativy čítající nový zákon o odpadech (nahrazující stávající zákon z roku 2001, který byl již mnohokrát novelizován), zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností a novelu zákona o obalech.
Důležitou součástí této legislativy je zákaz skládkování znovu využitelných odpadů, který má vstoupit v platnost od roku 2030, a také zavedení tzv. recyklačních kvót. Dle vyjádření Ministerstva životního prostředí Česká republika v současné době kvótu týkající se obalů splňuje. Do budoucna však tato míra pro některé materiály poroste i tím, že se bude měřit až po výstupu z dotřiďovacích zařízení (ne jako doposud u vstupu).
Principy oběhového hospodářství se bezprostředně týkají plastů. Právě pro ně Evropská komise zveřejnila 16. strategii. Do roku 2030 mají být všechny používané plasty buď opětovně použitelné, nebo recyklovatelné. Recyklace rovněž přispěje ke snížení emisí skleníkových plynů a sníží závislost Evropy na importu fosilních paliv. Dalším úkolem je snížit únik plastů a mikroplastů do životního prostředí.
Jako problematické definuje směrnice EU především výrobky na jedno použití a výrobky z degradovatelného oxo-plastu (např. zemědělské fólie, sáčky na odpadky, nákupní tašky z plastů obsahujících přísady podporující oxidaci resp. fragmentaci na mikroplasty).
Čtěte také: EURACTIV: Obnovitelné zdroje energie
Konkrétně se jedná hlavně o vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka, tyčinky na balonky, plastové kelímky na nápoje nebo obaly na jídlo z expandovaného polystyrenu. Návrhy tzv. směrnice o plastech zahrnují:
Legislativní změny se dotýkají nejen výrobců, ale také veřejné správy a koncových spotřebitelů. Zatímco na úrovni obcí zahrnují konkrétní kroky, které schválila v prosinci 2019 česká vláda, třeba postupné navyšování poplatku za ukládání směsného komunálního odpadu, třídicí slevy pro obce nebo možnost tzv. door-to-door sběru.
Návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností a novela zákona o obalech zavádějí nový termín ekomodulace. Od ní se nově bude odvíjet poplatek výrobců a dodavatelů za uvedení vybraných výrobků na trh. Legislativa tak myslí i na problém používání mnoha druhů plastů a jejich kombinací. Úpravou zvýhodní cenu snadno recyklovatelných plastů (např. jednodruhových jako je polypropylenový kelímek) oproti kombinovaným (např. PET lahev s PVC etiketou). Zároveń je cílem zvýšit informovanost o tom, kolik stojí recyklace zakoupeného zboží.
Témata cirkulární ekonomiky spadají nejen pod Ministerstvo životního prostředí, které v rámci evropského zavedení ekomodulace novelizuje zákon o obalech, ale i Ministerstvo průmyslu a obchodu. Nejen Česká republika musí v tomto směru očekávat stále další změny.
Čtěte také: Dieselové emise a normy
Čtěte také: Osobní automobily a emise CO2 v EU
tags: #skladkovani #bioodpad #statistiky #Česká #republika #euractiv