Srovnání Evropy a Asie v produkci a nakládání s plastovým odpadem

Řeky nenesou do moří jen život, ale také odpadky. Jak potvrzuje výzkum německých hydrologů, devět desetin objemu plastových odpadků v oceánech má na svědomí jen deset řek. Zdaleka ne rovnoměrně.

Říční síť zprostředkovává transport sedimentů, organického uhlíku, dusíku a řady dalších živin, které si život v oceánech pro sovu existenci žádá. Řeky tak vlastně spojují ekosystém moří s pevninou. Pochopitelně, tento kontakt dvou různých světů nemusí být nutně jen pozitivní. Z pevniny proudí řekami do moří i znečišťující látky, včetně nyní tolik diskutovaných plastových odpadků.

Jak ale upozorňuje aktuální studie Helmholtzova centra pro výzkum životního prostředí, není to tak prosté. Záleží na charakteru povodí, na tom, kudy řeka protéká. Tým lipských hydrologů Christiana Schmidta a Tobiase Krautha se ale nespokojil jen s informací o tom, že řeky protékající městy zanáší do moří více odpadků, než ty v člověkem nezasazených pustinách. Na bázi průzkumu 57 řek ve světě, včetně řady detailních studií zacílených na jednotlivá povodí, dospěli k nečekanému závěru.

Jen deset řek světa je odpovědných za 90 % vstupu plastových odpadků do oceánu. A ne, žádná z této desítky se nenachází v Evropě nebo ve Spojených státech. Plasty do moří dlouhodobě masivně přesouvá osm řek v Asii a dvě v Africe. Asijský Mekong, Amur, Perlová řeka, Ganga, Hai, Žlutá řeka, Indus, Jang-c’-ťiang a v Africe Niger a Nil.

Možná proto se studie Helmholtzova centra stala předmětem kontroverzí. Plastové odpady jsou globální problém, problém všech. Ale nestojí za ním stejně anonymní „globální“ většina. „Máme tu deset řek, u kterých by snížení znečištění o 50 % vedlo ke globálnímu poklesu znečištění oceánů o 45 %,“ říká na základě počítačových modelů Schmidt.

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

A to zpravidla zemí, které ve světovém měřítku zrovna neprosluly svým propracovaným systémem čištění vody, ochranou vodních zdrojů, propracovaným odpadovým hospodářstvím nebo kladným vztahem k ekologii. Asijský Mekong, Amur, Perlová řeka, Ganga, Hai, Žlutá řeka, Indus, Jang-c’-ťiang a v Africe Niger a Nil sice disponují vpravdě obřím povodím i ohromují i svou délkou toku, ale povětšinou vedou jen jednou zemí.

Ročně v oceánech končí říční cestou kolem osmi milionů tun plastových odpadků. A jen Jang-c’-ťiang a Ganga (obě se přetahují o první místo na pozici největšího znečišťovatele oceánů) přispějí 900.000 tunami. „Jen pro srovnání, roční přínos Londýnem protékající řeky Temže ke znečištění oceánů plasty je kolem devatenácti tun,“ říká Schmidt. A proto závěry jeho studie tolik bolí.

Je tu totiž problém, na jehož řešení se musí podílet všichni, ale zdaleka ne všichni jsou jeho příčinou. A ti, kteří jsou za jeho existenci odpovědní nejvíce, se na řešení podílet zatím nechtějí.

Evropa nemá dostatek zařízení, aby se o svůj plastový odpad postarala sama. Češi prázdné plastové lahve většinou hodí do žlutých popelnic, kam patří. V třídění odpadu jsme na evropské špici. Důvodem je i to, že Čína, do níž se vyvážela většina použitých plastů z EU, loni zakázala odpad vykupovat. To ale ještě neznamená, že se také zrecykluje.

„Už teď zůstal plastový odpad, který nebyl exportován do Číny, v EU. Většinou na skládce nebo ve spalovně,“ řekl LN Lars Fogh Mortensen z Evropské agentury pro životní prostředí. Podíl plastů, které se spalují nebo skládkují, podle něj poroste. „Můj tip je, že se export odpadu úplně zastaví, už teď o zákazu jeho dovážení uvažují další země. V blízké budoucnosti tak pravděpodobně budeme muset víc skládkovat a spalovat,“ řekl.

Čtěte také: Evropa bez turistů

Čínský „stop“ dovozu plastového odpadu ovlivnil i jeho export z Česka, byť platí, že ho vyvážíme spíše do zemí EU - odkud se však vozil a vozí do Asie. Podle výkonného ředitele České asociace odpadového hospodářství Petra Havelky je zcela normální, že se odpady, které se nevyplatí vyvážet za hranice, zpracují či odstraní v Česku.

„Tak to vždy bylo a bude. Takže ano, některý odpad končí na skládkách nebo ve spalovnách. Přesná čísla, kolik odpadu se z tuzemska exportuje, ministerstvo neposkytlo. V evropském úhrnu se například jen v roce 2013 vyvezlo měsíčně přes dvě stě tisíc tun vyhozeného plastu. Loni to bylo méně, na čemž se podepsal zmíněný krok Číny - v roce 2018 Evropa exportovala 150 tisíc tun plastu měsíčně. Český odpad, který se nevyužije, a to nejen ten plastový, končí obecně spíše na skládkách než ve spalovnách.

Jednoduše proto, že to vyjde levněji. Avšak z hlediska ochrany životního prostředí jde zároveň o to nejhorší řešení, jak s odpadem naložit. I v Česku se počítá s variantou, že zde v budoucnu vyrostou finální recyklační zařízení. Resort životního prostředí podporuje jejich vznik poskytováním dotací. Zlepšení situace si ministerstvo slibuje také od nového odpadového zákona, který nyní míří k projednání ve vládě.

Podle Larse Fogha Mortensena z Evropské agentury pro životní prostředí je variantou řešení otázky, kam s plastovým odpadem, i to, že část je už nyní uložená někde v Evropě. Skladové kapacity mají odpadové a recyklační firmy povětšinou i ty působící v Česku. Mortensen vidí v celé situaci i pozitivní aspekty. „Je nelegální vyvážet plastový odpad do zemí, ve kterých s nimi nenaloží správně. A pravdou také je, že pořádně nevíme, co se s ním stane a ani nejsme schopní to zjistit. Přestaneme-li ho vyvážet, budeme se o něj muset postarat sami. Alespoň tak získáme informaci o tom, jak odpad skončí,“ řekl odborník na spotřebu, produkci a plast.

Evropa vyprodukovala v roce 2015 třicet milionů tun plastového odpadu, více než polovinu z toho tvořily obaly. Čína zakázala dovoz plastového odpadu kvůli zhoršujícímu se životnímu prostředí na svém území. K významným dovozcům odpadu do Číny patřily kromě Evropy ještě USA a Japonsko.

Čtěte také: Charakteristika Severní Evropy

Indie končí s jednorázovými plasty. Indie se tak staví vedle Evropy do pozice nejprogresivnějších velmocí, které bojují proti plastovému znečištění. Země, jejíž města jsou kvůli všudypřítomným hromadám smetí zosobněním celosvětového problému s odpady, se chystá vyhlásit zákaz používání některých jednorázových plastových výrobků už 2. října. Na toto datum připadá 150. výročí narození duchovního vůdce Mahátmy Gándhího. Rozhodnutí vlády oznámil premiér Naréndra Módí, který už dříve v létě řekl, že jeho země se chce jednorázových plastů zcela zbavit do roku 2022. S EU už Indie v této oblasti spolupracuje.

Evropské technologie a zkušenosti například pomáhají při čištění indické řeky Gangy, která vedle čínské Jang-c’-ťiang patří mezi nejvíce znečištěné vodní toky světa. (Pozn. red.: Po zveřejnění článku vyšlo najevo, že Indie zákaz šesti druhů plastových výrobků - plastových tašek, kelímků, talířů, malých lahví, brček a některých sáčků - prozatím odkládá. Chce prozatím pouze posílit existující předpisy týkající se výroby a používání některých výrobků, jako jsou polyethylenové sáčky nebo polystyren. Vláda chce také zlepšit povědomí o problematice plastů, informovala agentura Reuters.)

Právě USA s některými zeměmi západní Evropy jsou dnes přitom největšími producenty plastového odpadu. V přepočtu na jednoho obyvatele tam dosahuje roční spotřeba plastů okolo 100 kilogramů. To je výrazně víc než právě třeba v Indii nebo jiných asijských zemích, které produkují okolo 20 kg na obyvatele za rok. Česko se - pokud jde čistě o plastové obaly - pohybuje pod evropským průměrem.

Roční spotřeba plastových obalů u nás dosahuje asi 22,5 kg na hlavu. Průměrný Evropan pak za sebou nechá asi 32 kilogramů plastových obalů ročně. Jak ukazuje infografika, největšími producenty odpadu z plastových balení jsou v Evropě Irové.

Minimálně třetina Evropanů se už nějakou dobu používání jednorázových plastů vyhýbá, ukázal v roce 2017 průzkum Eurobarometru. Lidé se jednak obávají vlivu plastů na své zdraví (74%, v Česku 73%), ale především jejich dopadu na životní prostředí (87% Evropanů, 84 % Čechů). Ve snaze obejít plasty tak lidé přecházejí na jiné materiály jako papír či dřevo, nebo se soustředí na opakované používání plastových i jiných obalů, aby odpad vůbec nevznikl. Na tom staví i evropská strategie pro plasty, která zatím celosvětově představuje nejrozsáhlejší plán, jak se s plastovým znečištěním vypořádat. Do deseti let mají být podle ní všechny plastové obaly v EU recyklovatelné nebo znovuvyužitelné.

Kroky EU směřující ke konci jednorázových plastů

Země EU a europoslanci na jaře 2019 schválili omezení nejčastějších jednorázových plastů. Výrobky, které mají dostupné alternativy, se už nebudou moci prodávat vůbec. Tato legislativa (směrnice) pokrývá 70 % plastových výrobků tvořících odpad v moři. Přijatá pravidla teď členské státy přejímají do svých národních předpisů (mají na to čas do jara 2021). Podle výpočtů Evropské komise se díky tomu předejde ekologickým škodám, které by Evropu jinak do roku 2030 stály 22 miliard eur. Směrnice mimo jiné upozorňuje na to, že bioplasty nelze počítat jako náhražky jednorázových plastů (= jsou také zakázané).

Některé výrobky se už nebudou moci od roku 2021 prodávat: tyto výrobky se už budou muset vyrábět z jiných materiálů, například ze dřeva nebo papíru jednorázové plastové talíře, příbory, brčka, nápojová míchátka, tyčky k balónkům, plastové vatové tyčinky, boxy na jídlo a pití z polystyrenu

Výrobci se mají podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady, úklidem či osvětovými opatřeními a dostanou pobídky k vývoji šetrnějších alternativ: týká se nádob na potraviny, sáčků a obalů od brambůrků, cukrovinek apod., nápojových obalů a kelímků, cigaretových výrobků s filtry, vlhčených ubrousků, balónků a lehkých plastových tašek

Některé výrobky dostanou označení s návodem, jak se má odpad z nich odstraňovat, informacemi o přítomnosti plastů a dopadech na životní prostředí: vztahuje se na hygienické vložky a tampony, vlhčené ubrousky, tabákové výrobky s filtry a nápojové kelímky

Osvěta: země EU musí zvyšovat informovanost o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití, o možnostech opětovného používání a o nakládání s odpady z plastových výrobků

Proč je potřeba dávat pozor na bioplasty

Bioplasty se vyrábějí například z kukuřičného škrobu nebo kyseliny polymléčné (PLA). Pro životní prostředí často představují ještě větší problém než “normální” plasty. Proč: Nelze je recyklovat spolu s “normálními” plasty ve žlutém kontejneru, protože recyklační proces není uzpůsoben na jejich kombinování = když se bioplasty hodí do žluté popelnice, znehodnocují celou várku. Tváří se jako kompostovatelné (= zcela rozložitelné), ale vědecké studie ukazují, že v přírodě zůstávají mnoho let, nebo se rozpadnou na menší částice, které vůbec nezmizí. Nepatří tedy ani do kompostu. Zbavit se jich lze v podstatě jen spálením. Je těžké je od “normálních” plastů odlišit.

Konec vývozů do Číny

Evropa musí svůj plastový problém vyřešit i kvůli tomu, že asijské země dávají postupně najevo stále větší nechuť použité plasty z jiných částí světa dovážet a zpracovávat. Asi 85 % vysbíraného plastového odpadu z EU putovalo až do roku 2018 do Číny, která ovšem právě loni přestala plastový odpad dovážet. Podobným směrem se vydává například Malajsie. Celkem za sebou Evropané každoročně nechají asi 26 milionů tun použitého plastu.

To váhou odpovídá více než bilionu půllitrových plastových lahví, tedy více než dvěma tisícům lahví na jednoho Evropana ročně. Největší měrou se na tvorbě plastového odpadu podílí plastové obaly (58 %). Průměrně se jich v Evropě 42,5 % zrecykluje. V Česku je to dokonce 59 %, což naši zemi řadí na čtvrtou nejlepší příčku v Unii. Každý obyvatel Česka přitom každý rok vytřídí průměrně 14 kilogramů plastů. K energetickému využití podle Eurostatu směřuje asi 32 % plastových obalů v EU. V Česku je to necelých 13 %.

Nejběžnější odpad na plážích? Cigaretové nedopalky

Seznamu zakázaných jednorázových plastů už v EU předcházela směrnice směřující k omezení igelitových tašek z roku 2015. Jednotlivé země samy rozhodují o tom, jakým způsobem jejich spotřebu sníží. Většina to řeší zpoplatněním tašek, které od ledna 2018 zavedla i Česká republika. Jen během prvního roku se pak jejich množství podařilo snížit na polovinu, spočítalo ministerstvo životního prostředí. V některých evropských zemích se jejich spotřeba snížila podle výpočtů Evropské komise ve srovnání s rokem 2016 až o 90 %.

Šampiony v zákazech výroby, distribuce a používání jednorázových plastových tašek jsou ale africké země. Kvůli méně efektivnímu systému svozu a zpracování odpadů je v řadě afrických států množství odpadků v ulicích nepřehlédnutelné a obtěžuje místní obyvatele, kteří zákazy vítají. Nestojí jim v cestě ani zástupci místního průmyslu, protože v Africe se vyrábí jen 1 % jednorázových plastů na světě. Naopak v Asii, která stojí za čtvrtinou světové výroby plastů, je zakazování složitější. Indonésie například v roce 2016 zpoplatnila jednorázové plastové tašky ve 23 velkých městech.

V roce 2023 EU vyvezla 8,5 milionu tun papíru, plastů a skla, přičemž více než pětina z nich byla určena pro malajsijské skládky. Když Čína od roku 2018 zakázala dovoz většiny plastů a dalších materiálů, několik zemí jihovýchodní Asie zaznamenalo prudký nárůst dovozu. Malajsijská vláda již několik let prohlašuje, že chce dovoz odpadu omezit, ale na rozdíl od některých sousedních zemí jej oficiálně nezakázala.

Vývoz recyklovatelných odpadů z členských států EU se v období 1999-2011 výrazně zvýšil. Vývoz odpadních plastů vzrostl dokonce pětinásobně, vývoz odpadu z drahých kovů se ztrojnásobil a vývoz odpadů železa, oceli, mědi, hliníku a niklu zdvojnásobil.

Celá problematika nedostatečné udržitelnosti nastaveného modelu recyklační společnosti Evropské Unie pramení především z toho, že výroba se stále více přesouvá na východ do Asie. Děje se tak především pro nízké ceny pracovní síly; a mnohem benevolentnějším legislativním požadavkům na výrobu. Zatímco výrobky se v Evropě dobře spotřebovávají a odpady kvalitně recyklují, asijské země, jako např. Čína, výrobky velmi levně a snadno vyrábí. Nemají ale potřebné suroviny, a tak si je nechávají dovážet přes půl světa z EU proto, aby vzniklé výrobky zanedlouho poslali stejnou cestou zpět.

Podle Zprávy OSN za rok 2019 dosáhl po celém světě objem vyprodukovaného elektroodpadu více jak 53 milionů tun, na jednoho obyvatele připadá v průměru 7,3 kilogramu. Nejvíce ho pocházelo z Asie. Ruku v ruce s tím však klesá jeho životnost zapříčiněná využíváním méně kvalitních výrobních postupů a materiálů, které lze jen obtížně opravit.

Podle amerického magazínu Mother Jones bylo mezi lety 1992 a 2016 dovezeno do Číny až 110 milionů tun plastového odpadu. V roce 2018 ale nejlidnatější země světa dovoz zakázala. Západní státy začaly po čínském zákazu hledat jiná místa, kam by přesunuly svůj odpad, který neumí nebo se jim ho nevyplatí zpracovávat. Vietnam podle listu Financial Times přijímal v roce 2018 dvojnásobné množství plastového odpadu ve srovnání s rokem 2017 a dovoz do Indonésie se zvýšil o polovinu.

Podle dat zveřejněných webem OilPrice.com byla v letech 2010 až 2019 největším přispěvatelem k plastovému znečištění oceánů Čína, odkud uniklo přes 2,6 milionu tun plastu na pobřeží jiných států. Následují Filipíny s 1,7 milionu tun a Indie s 966 tisíci tunami. Sedm z deseti největších přispěvatelů leží v Asii, což souvisí s rychlým hospodářským růstem, urbanizací a nedostatečnou infrastrukturou odpadového hospodářství. Například v Evropě, kde se pravidelně zpřísňují ekologické standardy, jsou čísla nesrovnatelně nižší.

Zatímco evropská legislativa se zaměřuje na jednotlivé kelímky, brčka či miniobaly a spotřebitelé mají pocit, že každou novou normou významně chrání oceány, reálný problém je očividně jinde. Obrovský objem plastového odpadu, který se dostává do oceánů, pochází především z oblastí s nedostatečnou recyklací, nefunkčním sběrem a slabou regulací.

Odborníci však upozorňují, že pokud se má skutečně vyřešit globální plastová krize, nestačí jen regulovat miniobaly a sáčky. Klíčová je mezinárodní spolupráce, investice do odpadového hospodářství a tlak na velké producenty plastů mimo Evropu. Náklady na znečištění moří plasty se celosvětově odhadují až na 19 miliard dolarů ročně.

tags: #evropa #odpad #asie #srovnání

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické zemědělství a vinná réva: Povolené postupy
• Co je intenzita emisí?
• Odpad v Dobřichovicích
• Zkušenosti s čističkami Rothenberger
• Otestujte své znalosti pražské přírody