Evropská ekologická síť Econet: Co to je?

Snahy o vytvoření celoevropské ekologické infrastruktury se objevily již začátkem 90. let 20. století po zásadních politických, hospodářských a sociálních změnách, k nimž došlo v bývalých komunistických zemích střední a východní Evropy.

V listopadu 1993 proběhla symbolicky v nizozemském Maastrichtu, kde byla v únoru 1992 podepsána smlouva o vzniku Evropské unie (EU), mezinárodní konference Ochrana evropského přírodního dědictví: cesta k Evropské ekologické síti. Její účastníci vyjádřili myšlence vytvoření celoevropské ekologické sítě výraznou podporu.

Budování Celoevropské ekologické sítě (Pan-European Ecological Network, PEEN), ve střední Evropě známé i jako EECONET (European Ecological Network), proto podporuje Rada Evropy a nevládní Evropské středisko ochrany přírody (ECNC). Přívlastek celoevropská potvrzuje, že se nejedná o aktivitu EU, ale o iniciativu, která probíhá nebo by měla probíhat v šířeji pojaté Evropě.

PEEN by měl být tvořen jádrovými územími (core areas), koridory (biological/ecological/habitat corridors) a ochrannými pásmy (buffer zones) obou předcházejících skladebních prvků.

Základní výstup Světového summitu o udržitelném rozvoji (Johannesburg, srpen/září 2002), Implementační plán, zahrnoval mj. požadavek, aby členské státy OSN podporovaly i rozvoj národních a regionálních ekologických sítí včetně koridorů.

Čtěte také: Snižování emisí CO2 v EU

Myšlenka ekologických sítí je začleněna i do jednoho z cílů aktualizovaného Strategického plánu Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD), přijatých 10. zasedáním konference smluvních stran CBD: do roku 2020 zajistit, aby péče o chráněná území byla účinná a aby soustava chráněných území byla reprezentativní, chráněná území vzájemně propojena a začleněna do krajiny nebo mořského prostředí.

Přestože především nizozemští odborníci navrhli propracovaná kritéria pro určení skladebných prvků PEEN (Opstal 2001), uvedený postup byl vládami evropských zemí odmítnut.

Největší potíž spočívá v odlišných, často jen velmi těžko porovnatelných přírodních podmínkách, vyskytujících se na obrovské ploše od Azorských ostrovů a Islandu po Kamčatku či středoasijské pouště, a v rozdílných prioritách péče o životní prostředí v různých evropských zemích.

Proto se v dalším vytváření PEEN uplatňuje přesně opačný přístup, vycházející z ekologických sítí celostátní a nižší úrovně, které jsou budovány na shodných základních principech (přístup „zdola nahoru“). Je zřejmé, že v takovém případě je naprosto nezbytná úzká přeshraniční spolupráce, zejména při vytváření celoevropských koridorů.

Současný stav vytváření PEEN

Dnes existuje v Evropě v různé fázi, od vymezení v mapových podkladech až po konkrétní péči o vybrané skladebné prvky, celkem 45 národních a regionálních ekologických sítí, což představuje třetinu všech stávajících nebo vytvářených ekologických sítí ve světě (Bonnin et al.2007, Jongmanet al.2011).

Čtěte také: Zákaz obalů a jeho důsledky

Evropská komise (EK) se na mezinárodním fóru opakovaně vyjádřila v tom smyslu, že za svůj příspěvek k PEEN považuje soustavu Natura 2000, ostatně definovanou směrnicí o stanovištích jako souvislou ekologickou síť.

Naplňováním směrnic o ptácích a o stanovištích se ve 27 členských státech EU vytváří reprezentativní soustava chráněných území, kde má péče o biodiverzitu legislativně danou přednost před ostatními způsoby využívání území.

Článek 10 směrnice o stanovištích již nyní vyzývá členské státy k tomu, aby zlepšily ekologickou soudržnost soustavy Natura 2000. Nicméně příslušná část směrnice o stanovištích ponechává na členských státech, aby si nezbytná opatření v tomto směru stanovily samy.

Až dosud otázky vzájemného propojení lokalit začlenilo do vytváření a péče o soustavu Natura 2000 jen několik členských států EU.

PEEN - klady a zápory

Vytvoření PEEN nevyplývá ze žádné právně závazné mezinárodní mnohostranné úmluvy na ochranu přírody nebo životního prostředí, ani není součástí legislativy EU.

Čtěte také: EU a klimatická nouze

Přestože některé evropské vlády, zejména Nizozemska, Švýcarska a Belgie, věnují nemalé finanční prostředky na rozvoj ekologických sítí v jiných státech, chybí dlouhodobě fungující fond podporující PEEN zejména v postkomunistických zemích. Právě tato skutečnost do značné míry omezuje ochotu evropských vlád se do přípravy PEEN výrazněji zapojit.

Základním problémem zůstává, jak v celoevropském měřítku zachytit často kritickou roli konkrétních výseků krajiny pro přežívání a šíření organismů v prostředí, jestliže tyto výseky krajiny netvoří celoevropsky významné biotopy a nevyužívají je cílové, opět celoevropsky významné druhy a poddruhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů.

Jinak řečeno, vytvoření národních ekologických sítí ve všech evropských zemích, vycházejících z různých teoretických východisek, prostorových měřítek a právní a politické podpory, ještě ani zdaleka nemusí znamenat, že výsledkem tohoto úsilí bude souvislá celokontinentální ekologická síť.

Nicméně alespoň většinová shoda po metodické, odborné, politické a právní stránce je bezpodmínečně nutná a bez ní není možné pomýšlet při vymezování PEEN na další navazující kroky. Až dosud se podařilo odsouhlasit obecné zásady pro vytváření PEEN (Bennett 2000).

V jednotlivých evropských státech se navíc podpora PEEN ze strany politiků, řídících pracovníků, zájmových skupin obyvatelstva, jako jsou zemědělci nebo lesníci, i nejširší veřejnosti významně liší. Na nemalé problémy související s úlohou koridorů jsme již upozornili (Petříček & Plesník 2002, Plesník 2012).

Celoevropská ekologická síť (PEEN) se bude v členských státech Evropské unie do značné míry překrývat se soustavou Natura 2000.

PEEN a ČR

V ČR vznikl návrh PEEN (tehdy označované jako EECONET), vycházející z teorie územních systémů ekologické stability krajiny, již v letech 1993-1996 (Bínová et al. 1995a, 1995b).

Plocha skladebních prvků PEEN zahrnuje 27,8 % rozlohy České republiky, přičemž většinu z ní tvoří kategorie zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (národní parky, chráněné krajinné oblasti, maloplošná zvláště chráněná území, evropsky významné lokality, ptačí oblasti).

Stejně jako vlastní PEEN, také její návrh pro ČR nemá přímou oporu v žádné právní normě (Plesník 2008). Novější přístup jde ještě dál a ekologickou sítí v ČR chápe prostorově propojenou síť většiny chráněných krajinných prvků zajišťujících uchování nebo zlepšení stavu ekosystémů (Pešout & Hošek 2012).

Zelená infrastruktura

Na pokračující rozpad biotopů, rozšiřování lidských sídel, vzrůstající poptávku po pozemcích a snahu snížit dopady probíhajících a očekávaných změn podnebí na přírodu a lidskou společnost reaguje Evropská komise koncepcí zelené infrastruktury.

Jde o soubor přírodních, přírodě blízkých i umělých ploch, v nichž probíhají základní přírodní procesy, jejichž přínosy lidem jsme si zvykli označovat jako ekosystémové služby. Důležité je, že propojuje soustavu chráněných území s nechráněnou krajinou včetně rozličných ploch zeleně v lidských sídlech, od zelených střech a pásů po různě velké parky (European Commission 2011a).

Z tohoto pohledu je zelená infrastruktura protipólem „šedé“ infrastruktury zastavěných ploch v krajině, a proto považuje za klíčové územní plánování, umožňující rozumné víceúčelové využití krajiny. V širším pojetí zahrnuje zelená infrastruktura i nejrůznější vodní plochy.

Nedávno přijatá Strategie Evropské unie v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2020 si jako jeden z cílů stanovila zachovat a zlepšit stav ekosystémů a jejich služeb právě vytvořením zelené infrastruktury (European Commission 2011b).

Jak dál v celoevropské územní ochraně přírody a krajiny?

Ekologická síť může být za určitých podmínek vhodným nástrojem péče o přírodu a krajinu začleňující chráněná území do péče o nechráněnou krajinu, která tvoří většinu území Evropy.

Získání podpory nejširší veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva, jako jsou zemědělci, řídící pracovníci nebo lidé žijící v chráněných územích, není luxusem, ale nutností. Právě v seznámení všech zainteresovaných stran s koncepcí ekologické sítě v celoevropském měřítku výrazně zaostáváme (Jones-Walters & Čivić 2011, Kyselka 2012).

Zkušenosti dávají za pravdu tvrzení, že budování ekologické sítě zůstává výrazně meziresortním úkolem a vyžaduje odborníky různých oborů.

Protože se planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichové pohybují a přírodní procesy probíhají v různém prostorovém měřítku a v rozdílném čase, ukazuje se jako rozumné navrhovat a vytvářet ekologické sítě v různém prostorovém měřítku a časovém rozměru.

Ostatně právě PEEN bude nakonec s velkou pravděpodobností obdobným souhrnem různě velkých a různě významných jádrových území, koridorů a dalších skladebných prvků, ve velké míře využívajícím soustavu Natura 2000 a mimo EU soustavu Smaragd a kombinující jak přístup „seshora dolů“, tak „zdola nahoru“.

Změny podnebí - životní šance pro koridory?

Koridory zůstávají nejslabším článkem teo­rie a praxe ekologické sítě. Zvláštní důraz se přitom klade na krajinu, kde v důsledku rozpadu původního prostředí na řadu menších, vzájemně izolovaných částí vznikly pro organismy četné neprostupné překážky (Crooks & Sanjayan 2006, Hilty et al. 2006, Worboys et al. 2010).

Metaanalýza 35 studií ukázala, že koridory zvyšují pohyb organismů mezi ploškami ve srovnání s krajinou bez nich až o polovinu (Gilbert-Norton et al.2010). Je zřejmé, že koridory jsou specifické nejen pro jednotlivé druhy či ekologické/funkční skupiny, ale zejména pro konkrétní výseky krajiny.

Probíhající a očekávané změny podnebí se staly bezpochyby nejvíce diskutovanou otázkou související se životním prostředím.

Zlepšování propojenosti krajiny bývá uváděno jak v odborné literatuře, tak v různých koncepčních a strategických materiálech jako nejdůležitější způsob, jak přizpůsobit přírodu a lidskou společnost klimatickým změnám (Heller & Zavaletta 2009, Plesník 2009a, 2011).

tags: #evropska #ekologicka #sit #econet #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Aplikace pro třídění odpadu
• Průvodce instalací kuchyňského odpadu
• Ekologické výhody LPG
• Aktuální nabídky práce a ekologie
• Výlet s koňmi u Prahy