Evropská ekologická síť Natura 2000 v Česku

Soustava Natura 2000 je nejrozsáhlejší soustava chráněných území na světě. Vzniká společným úsilím všech členských států Evropské unie podle jednotných pravidel a se společným cílem: uchovat to nejcennější z evropské přírody pro další generace.

Povinnost vyhlásit soustavu Natura 2000 na svém území a zajistit její ochranu má každý členský stát Evropské unie, a to na základě dvou evropských směrnic - „o stanovištích“ (92/43/EHS) a „o ptácích“ (2009/147/ES).

Soustavu Natura 2000 tvoří dva typy území:

• ptačí oblasti (PO), vyhlašované na základě směrnice EP a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (tzv. směrnice o ptácích);
• evropsky významné lokality (EVL), vyhlašované podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnice o stanovištích).

EVL v ČR jsou nedílnou součástí ochrany evropské přírodní dědictví. Tyto lokality nejen přispívají k zachování biodiverzity, ale také poskytují cenné ekosystémové služby, jako je čištění vody, regulace klimatu a rekreační možnosti pro obyvatele i návštěvníky.

Evropsky významné lokality (EVL) jsou jedním ze dvou typů chráněných území v rámci soustavy Natura 2000, což je celoevropská soustava chráněných území zaměřená na ochranu nejohroženějších druhů a stanovišť.

Čtěte také: Daň z ekologie

V ČR tato území společně pokrývají přibližně 14 % rozlohy státu. Na našem území je vyhlášeno 42 ptačích oblastí, a to formou jednotlivých nařízení vlády. Jejich cílem je ochrana vybraných druhů ptáků a jejich biotopů. Evropsky významných lokalit je u nás 1 111. Evropsky významné lokality chrání konkrétní druhy rostlin a živočichů i cenné typy přírodních stanovišť.

Ochrana v obou typů území je založená na principu zachovat či zlepšit příznivý stav chráněných druhů a stanovišť a předcházet jejich významnému poškození. Z tohoto důvodu se u jakýchkoli koncepcí nebo záměrů, které mohou samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit předmět ochrany nebo celistvost lokality, hodnotí jejich dopady. Péče o soustavu Natura 2000 je podporována z národních i evropských zdrojů a je plánována tak, aby dlouhodobě přispívala k zachování přírodních hodnot.

Detailnější prohlížení je možné v externí aplikaci spravované AOPK ČR

“Přínos soustavy Natura 2000 k ochraně přírody v ČR je nesporný. EK vyčíslila, že soustava Natura 2000 poskytuje obyvatelům Evropské Unie ročně přínosy v hodnotě 200 - 300 miliard EUR. Poskytuje ochranu před ničivými dopady přírodních katastrof, kvalitní zdroje vody či možnosti rekreace. Většina druhů a přírodních stanovišť, které soustava chrání, je závislá na lidském hospodaření (např. kosení, pastva či udržitelné hospodaření v lese), díky kterému se zde vyvinuly a které je v šetrné formě nutné udržovat.

Soustava Natura 2000 má tzv. deštníkový charakter. Znamená to, že poskytuje ochranu nejen stanovištím a druhům, pro které je vyhlašována, ale i množství dalších druhů a přírodních procesů. Pravidelně se na základě požadavků evropských směrnic na ochranu přírody také provádí svým rozsahem zcela ojedinělý monitorning druhů a stanovišť, zajišťovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ve spolupráci s předními odborníky především z vysokých škol, ústavů Akademie věd, muzeí, správ národních parků, či neziskových organizací. Ze čtyř tisíc sledovaných míst sbírá data na čtyři sta monitorovatelů. Mezi sledované evropsky významné fenomény patří celkem 60 typů přírodních stanovišť a 210 druhů.

Čtěte také: Snižování emisí CO2 v EU

Toto vnímání je třeba hodnotit jako zúžené, neboť nevyužívá současné ekonomické ani legislativní nástroje (případně jim neodpovídá). Tím samozřejmě není zpochybněno, že ÚSES bude v ČR vždy tvořit základ (páteř) ekologické sítě.

Na mapce jsou zobrazeny vybrané segmenty ekologické sítě podléhající různým stupňům územní ochrany. I když v této analýze nejsou zahrnuty místní úrovně ÚSES, přírodní parky a další segmenty, činí po odstranění překryvů plocha těchto prvků ekologické sítě celkem 43 368 km2, tedy cca 55 % území ČR.

Páteří celostně uvažované mnohovrstevné ekologické sítě v České republice zůstává s uplatněním ekostabilizačního přístupu vytvářený ÚSES, významnou složkou je většina částí soustavy chráněných území (ZCHÚ všech kategorií, lokality soustavy Natura 2000), většina VKP, ale i vybrané přírodní parky a liniové i plošné prvky nelesní zeleně (interakční prvky ÚSES).

Významná část výše uvedených segmentů sítě se vzájemně překrývá a zároveň plní souběžně více funkcí. Často se jedná o území určená k ochraně biodiverzity, přirozené akumulace vod, ochranná pásma vodních a přírodních léčivých zdrojů, ochranné lesy, protierozní prvky nebo rekreační plochy. I proto je nutné síť chápat celostně, protože jen jako ucelená síť vzájemně se podporujících prvků plní veškeré své funkce.

ÚSES dotváří územní ochranu přírody v ČR ve skutečnou síť (Petříček 1995).

Čtěte také: Zákaz obalů a jeho důsledky

Zásadní kvalitativní změnu soustavy chráněných území v ČR přináší naplňování směrnic Evropské unie o ptácích a o stanovištích, tedy postupné vytváření soustavy Natura 2000 na území ČR.

Podle Ústředního seznamu ochrany přírody, vedeného AOPK ČR, bylo k 31. 12. 2011 v České republice vyhlášeno 2 301 zvláště chráněných území o celkové ploše 12 486 km2 a 41 ptačích oblastí o celkové ploše 7 034 km2. V národním seznamu je zahrnuto 1 082 evropsky významných lokalit o celkové ploše 7 857 km2. Území ZCHÚ překrývají lokality soustavy Natura 2000 ze 61 % (překryvná plocha činí 6 704 km2).

Lokality soustavy Natura 2000 zaujímají plochu 11 061 km2(tj. 14, 03 % rozlohy ČR).

Ustanovení směrnice o stanovištích již nyní vybízejí členské státy k tomu, aby zlepšily ekologickou soudržnost lokalit soustavy Natura 2000 vzájemnou prostorovou provázaností. Tím se nemá na mysli vyhlašování dalších lokalit tak, aby byly prostorově spojité, ale zajištění takových funkcí krajinné mozaiky, aby současné lokality mohly vzájemně „komunikovat“.

Kromě území začleněných do soustavy Natura 2000 (EVL a PO) se na území České republiky nachází 6 biosférických rezervací UNESCO, 12 mezinárodně významných mokřadů a 75 botanicky významných území. S výjimkou významné části biosférické rezervace Dolní Morava a několika botanicky významných území se všechna tato mezinárodně významná území překrývají se ZCHÚ.

Soustava chráněných území (včetně lokalit soustavy Natura 2000) je ve své současné podobě nejdůležitějším aktivním a konkrétně cíleným nástrojem ochrany biodiverzity v ČR. Její výhodou je definice účelu jednotlivých území, a tím i předpokladu zachování či zlepšení jejich ekosystémových funkcí.

Významné krajinné prvky tvoří plošně nejvýznamnější součást ekologické sítě v ČR. Jde o ekologicky, geomorfologicky či esteticky hodnotné části krajiny utvářející její typický vzhled a přispívající k udržení její stability. Zákon o ochraně přírody za VKP přímo prohlašuje všechny lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy a chrání je před poškozováním a ničením.

VKP prohlášené zákonem zaujímají v současné době v České republice plochu přibližně 30 337 km2, z toho VKP lesy tvoří 28 640 km2 (cca 37 % rozlohy státu), vodní toky a jejich nivy 1 000 km2 (cca 1,3 % rozlohy státu), rašeliniště 193 km2 (cca 0,2 % rozlohy státu), jezera a rybníky 500 km2 (cca 0,65 % rozlohy státu).

Česká republika je signatářem Evropské úmluvy o krajině od roku 2004, ta jasně a srozumitelně stanovuje způsob zacházení s krajinou. Jsme součástí Evropy a stav naší země úzce souvisí se stavem celé planety. To znamená, že se musíme naučit myslet jménem celé planety. Zlepšení stavu naší krajiny znamená i zlepšení stavu celé planety.

Zelená infrastuktura je podle autorů článku Ekologická síť v podmínkách ČR Pavla Pešouta a Michaela Hoška: Zelená infrastruktura, která zahrnuje veškeré přírodě blízké plochy zajišťující plnění ekosystémových funkcí (včetně uměle vytvořených, např.

tags: #evropska #ekologicka #sit #Natura #2000 #v

Oblíbené příspěvky:

• Čisté fasády: Příčiny a řešení
• Kódy odpadu pro železo
• Česká republika a klimatická změna
• Výkup plastů: Průvodce
• Dopady odpadu z Černobylu