Emise v Evropských Městech: Srovnání a Trendy

Graf zobrazuje vztah mezi celkovými ročními emisemi jednotlivých států EU a jejich přepočtem na obyvatele. V grafu jsou zobrazeny antropogenní emise CO2 a N2O, CH4, HFCs, PFCs, SF6, NF3 vyjádřené jako CO2eq. Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi.

V rámci této infografiky jsou v údajích o emisích zahrnuty emise z letecké dopravy a zobrazené hodnoty odpovídají emisím vyprodukovaným z letů z letišť v dané zemi. Hodnota tedy nemusí odpovídat přesně množství emisí, které obyvatelé daného státu způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do emisí ČR jen jako Praha-Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam-New York se započtou Nizozemí).

Emise v Evropských Státech

• Německo: se svými cca 83 mil. obyvateli 935,8 mil.
• Francie: se svými cca 67 mil. obyvateli 475,4 mil.
• Velká Británie: se svými cca 66 mil. obyvateli 516,8 mil.
• Itálie: se svými cca 60 mil. obyvateli 438,2 mil.
• Česká republika: jako stát s cca 10,5 mil. obyvateli a emisemi 131,3 mil. t CO2eq je v přepočtu na obyvatele 4. největším emitentem EU a má 2× vyšší emise na obyvatele než srovnatelně velké Švédsko (cca 10 mil.).

Kvalita Ovzduší v Městech EU

Mezi stovkou měst s nejčistším ovzduším v EU patří i velká města severu Evropy jako Helsinky, Stockholm či estonský Tallinn, největší skotská města Edinburgh a Glasgow a menší města ve Francii, Belgii, Německu či Rakousku.

Naopak sto míst s nejhorší úrovní zdraví škodlivého jemného polétavého prachu (částice menší než 2,5 mikrometru, PM2,5) v EU obsadilo hlavně Polsko (35 měst a obcí) a Česká republika (26 města a obcí). Následuje Itálie s 16 místy a Slovensko s 9 místy.

Ukazuje se tedy, že velké město nemusí mít zákonitě špatné ovzduší, když chytře vyřeší dopravu a dá přednost veřejné dopravě, pěším a cyklistům. A naopak malá vesnice může mít velké problémy, když se spojí spalování uhlí v lokálních topeništích a vliv znečištění z uhelné energetiky a průmyslu.

Čtěte také: Snižování emisí CO2 v EU

Nejvíce znečištěné místo v ČR jsou totiž Veřňovice, část obce Dolní Lutyně u Bohumína (3. nejvíce znečištěné místo v EU). Největší česká města také patří k nejvíce jemným prachem znečištěným místům v EU: Ostrava (8. místo) a Brno (85. místo). Praha (142.

Z hlediska našich regionů je nejhorší ovzduší v Moravskoslezském kraji, kde se spojuje vliv průmyslu a spalování uhlí v domácnostech. Další v pořadí jsou kraje Středočeský, kde je problémem rozšířené topení uhlím, a Ústecký, kde se uhlí těží a spaluje ve velkých elektrárnách a je rozšířené i v domácnostech.

Například město Most má srovnatelné ovzduší jako milionové město Che-kang v severní Číně. Obě města mají společné to, že se v blízkosti těží uhlí a provozují uhelné elektrárny. Podobně špatnou kvalitu ovzduší mají i severočeské Mariánské Radčice, které leží v bezprostřední blízkosti velkolomu Bílina.

Hlavním zdrojem jemného prachu v ČR jsou ze 40 procent staré domácí kotle a kamna (zejména na uhlí) a ze 20 procent uhelné elektrárny a teplárny (zejména kvůli tomu, že jsou hlavními zdroji oxidů dusíku a oxidu siřičitého, z nichž prach za určitých podmínek vzniká v ovzduší).

“Jasně se ukazuje, že i velká města mohou mít zdravé ovzduší, pokud dají přednost veřejné a cyklistické dopravě a vracejí veřejný prostor lidem. Česká města a obce nejsou mezi nejčistšími sídly v EU, ale naopak spolu s Polskem “kralují” mezi sto nejvíce znečištěnými.

Čtěte také: Zákaz obalů a jeho důsledky

Nízkoemisní Zóny v Evropě

Některá města zavádí nízkoemisní zóny, které omezují vjezd automobilů na základě výše jejich emisí. Oblasti, ve kterých se smí pohybovat pouze vozidla s nízkými emisemi, mívají různou rozlohu - od jedné čtvrti přes městský obvod až po celé město. Zpravidla se řídí normami EU.

Místní o nich vědí, ale turisté obvykle nejsou dostatečně informováni. Cedule bývají malé a často jsou popsány jen v místním jazyce.

Příklady Nízkoemisních Zón v Evropě

• Belgie: V Belgii jsou bezemisní zóny dvě - v Antverpách a v Bruselu. Zahraničním automobilům je vjezd povolen pouze po předběžné registraci na internetových stránkách těchto měst.
• Itálie: V Itálii je zón s omezeným provozem mnohem více - v Římě, Boloni, Florencii, Janově, Milánu, Neapoli, Palermu, Pise nebo například Turínu. Nemají jednotná pravidla, proto je třeba si podrobnosti vyhledat pro každé město zvlášť.
• Německo: V Německu má svoji „Umweltzone“ Berlín, Mnichov, Frankfurt, Kolín nad Rýnem a dalších 82 měst. Mohou do nich automobily se zelenou emisní nálepkou, pouze ve městě Neu-Ulm stačí žlutá.
• Nizozemsko: Nizozemské zelené zóny se jmenují „milieuzone“ a najdete je v Amsterodamu, Rotterdamu a Utrechtu.
• Portugalsko: Portugalská „zona se emissões reduzidas“ je pouze v Lisabonu.
• Španělsko: Španělskou „zona de baja emisión“ najdete pouze v Madridu.
• Řecko: V Řecku je oblast s omezeným provozem v Aténách. Povolení k vjezdu se řídí poslední číslicí poznávací značky, střídají se dny pro lichá a sudá čísla.
• Francie: Ve Francii omezují provoz Paříž, Lyon, Marseille, Lille, Štrasburk, Grenoble, Toulouse, ale také mnohá další města. V celé zemi se používá emisní označení Crit´Air, které je třeba vylepit na čelní sklo.

Před cestou se vždy ujistěte, jaká jsou aktuální omezení a pravidla v zemích a městech, kam máte namířeno. Mnohá města mají přísnější omezení v dobách většího znečištění ovzduší.

Emisní Normy Euro

Emisní norma Euro je závazná norma Evropské unie stanovující limitní hodnoty škodlivin ve výfukových exhalacích benzinových a naftových motorů pro motorová vozidla v závislosti hmotnosti škodliviny na ujeté vzdálenosti. Normy stanoví limity oxidu uhelnatého (CO), uhlovodíků (HC), oxidů dusíku (NOx) a hmotnost a počet pevných částic (PM a PN); nezabývají se oxidem uhličitým ani sirnými sloučeninami.

Norma je vydávána v postupně se zpřísňujících číslovaných verzích; normy pro osobní automobily a lehké užitkové automobily jsou číslovány arabskými číslicemi, normy pro těžké nákladní automobily a autobusy římskými číslicemi.

Čtěte také: EU a klimatická nouze

První emisní norma začala platit v Kalifornii roku 1968. Návrh na normy Euro 7/VII byl zveřejněn začátkem roku 2023 s předpokládanou účinností v roce 2025 pro osobní vozy a v roce 2027 pro nákladní.

Emisní normy založené na emisních normách Euro začaly přejímat také některé státy mimo Evropský hospodářský prostor. V roce 2000 šlo o Indii a Čínu (v obou zemích tehdy norma Euro 1), normy přejímaly také Austrálie, Indonésie, Kambodža, Rusko, Thajsko, Turecko, Vietnam, státy Jižní Ameriky a to Argentina, Brazílie, Chile, Kolumbie, Mexiko či Peru.

Emisní Cíle EU

Směrnice 443/2009 určila emisní cíl pro emise oxidu uhličitého pro nově vyráběné automobily osobní automobily a to stanovením průměrných emisí pro nový vozový park prodávaný daným výrobcem. Při překročení cíle je výrobce povinen platit poplatek za překročení za každý vyrobený vůz.

V roce 2014 byla přijata regulace s cílem na úrovni 95 g/km u osobních automobilů a 147 g/km u užitkových vozů, obojí do roku 2020. V roce 2019 pak byla přijata regulace s cílem další 15 % redukce u osobních i užitkových vozů do roku 2025, do roku 2030 pak 37,5 % redukce u osobních automobilů a 31 % redukce u užitkových vozů.

tags: #evropská #města #emise

Oblíbené příspěvky:

• Budoucnost dopravy v Porubě
• Význam přírody v krajině
• Příroda a památky Kysuckého Nového Mesta
• Více o státních pokladničních poukázkách
• Likvidace odpadu v Pečkách