Význam rysa ostrovida v přírodě

Rys ostrovid (Lynx lynx) je největší kočkovitá šelma žijící v Evropě. Dříve obýval lesy celé Eurasie, nyní je jeho areál nesouvislý, i když ho potkáme od Evropy až po Sibiř a v horských oblastech jihovýchodní a střední Asie. V Evropě se vinou pronásledování zachovalo původní rozšíření pouze ve Fennoskandinávii, v Rusku, severovýchodním Polsku, Pobaltí, Karpatech, některých částech Balkánu a na Kavkaze; zcela vyloučit nelze ani přežívání několika jedinců v Pyrenejích. Díky reintrodukčním programům žije rys dnes i ve středoevropských lesnatých a horských oblastech.

Historie a současný výskyt v České republice

Nejdřív rys zmizel z oblastí, které se staly kulturní krajinou. V Polabí a hustě osídlených středních Čechách to bylo již v 15.-17. století. Do 18. století se dochovaly rozdrobené místní populace v lesnatějších vrchovinách, předhůřích a některých horských oblastech (v Labských pískovcích, Lužických horách, Jizerských horách, Krkonoších, Orlických horách, na Českomoravské vysočině). Nejdéle se rys udržel v pohraničních horských lesnatých masivech jižních a západních Čech. Potvrzený výskyt ze Šumavy známe z více míst z let 1801-1814 (nejistý až z r. 1894), z Čerchova v Českém lese (1830) a Doupovic v Krušných horách (1830). Poslední doložený zástřel českého rysa se udál r. 1835 u Tábora.

Na Moravě a ve Slezsku zanikala původní populace pomaleji, neboť sem migrovali jedinci z horských lesnatých západokarpatských oblastí. Z moravských nížin rys vymizel v 17. století, ale v Moravském krasu, na Drahanské vrchovině, v severní části Moravy a opavského Slezska se docela často vyskytoval v 18. století. Z Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd ho známe ještě z přelomu 19. a 20. století.

Rys ostrovid je nejpočetnější velkou šelmou na našem území. Opětovný výskyt byl spojen s větší migrací jedinců ze Slovenska po r. 1945 a s projekty vypouštění rysů v Bavorském lese a na Šumavě. První rysové k nám pronikali již od r. 1945, a to do Moravskoslezských Beskyd (Ostravice, Řečice) a Jeseníků (Sobotín, Nové Losiny). Již r. 1950 se rys objevil dokonce až na Šumavě (Ostrý) a r. 1953 i v Českém lese (Přimda). Jen o něco později (1956) byl zjištěn i v Labských pískovcích (Rájec). Nyní existují tři izolované oblasti stálého výskytu: severovýchodní Morava (Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Vsetínské vrchy), Jeseníky a jihozápadní Čechy (Český les, Šumava, Blanský les, Novohradské hory, Plánický hřeben a nejnověji i Brdy, Slavkovský les a Doupovské hory). Z těchto území se rys šíří do mnoha dalších oblastí, kde se však vyskytuje nepravidelně.

Dosud víme o rozmnožování rysa v Beskydech, Jeseníkách, Novohradských horách, Blanském lese, na Šumavě, v Českém lese, na Plánickém hřebenu, v Slavkovském lese, Doupovských horách, Brdech a Labských pískovcích.

Čtěte také: Ekologický význam srnce

Potrava a lovecké chování

Rys je ze všech našich velkých šelem nejúžeji potravně specializován. Složení jeho jídelníčku se sice v různých oblastech liší podle dostupnosti kořisti, ale ve střední Evropě loví především lesní kopytníky, nejvíce srnce obecného, méně pak jelena lesního, prase divoké, muflona a kamzíka horského. Kořist však tvoří i zajíci, lišky, kočky, různé druhy ptáků, obojživelníci, hmyz či hospodářské zvířectvo. Výrazný podíl připadá i na drobné hlodavce. Najednou je schopen sežrat z kořisti okolo 1 kg, výjimečně až 3,5 kg masa.

Rys za denního světla rozpozná hlodavce už na 75 m, zajíce na 300 m a srnce na 500 m (v letní noci při úplňku zajíce na 125 m, srnce na 300 m). K lovu používá své lovecké ochozy. Kořist neštve, ale číhá na ni (často na vyvýšeném místě), opatrně se k ní plíží a útočí z bezprostřední vzdálenosti několika skoky, nepronásleduje ji dále než 20-100 m. Úspěšnost útoků bývá 20-80 %. V oblastech, kde jsou na něj kopytníci zvyklí, se k uloveným kusům pravidelně vrací (např. na Šumavě téměř v 75 % případů, v šumavském podhůří v době šíření v necelých 13 %).

Kořist rys zabíjí buď kousnutím do hlavy (hlodavce, zajíce, lišky), nebo zakousnutím do hrdla či týla a zadušením (spárkatou zvěř). Úlovky mají stopy po rysích špičácích na hrdle nebo v týlu (rozteč špičáků je 3-3,5 cm), popřípadě mají od ostrých drápů proseknutou kůži na hřbetě či bocích. Větší kořist rys obvykle načíná od kýt (není to však absolutní pravidlo), zcela ojediněle ohryže uši či oddělí hlavu. Nespotřebované zbytky často přehrne větvemi, travou, listím nebo sněhem; výjimečně je vytáhne na strom.

Ochrana rysa ostrovida

Od 1. července 2002 patří rys ostrovid podle myslivecké legislativy mezi zvěř, již nelze lovit. Nejvýznamněji ho však ohrožuje nelegální odstřel. Z území České republiky víme o upytlačení rysů ze všech oblastí jeho výskytu. Jen v jihozápadních Čechách bylo pro kraniometrická studia shromážděno v letech 1995-1999 celkem 47 lebek upytlačených rysů, v následujícím období do r. 2003 pak dalších 9 lebek. Nelegální lov se v širší oblasti Šumavy podílí z 80 % na celkové mortalitě druhu.

Ačkoliv je podle zákona o ochraně přírody a krajiny rys celoročně chráněný, počet zvířat se výrazně nezvyšuje, přestože by to přirozené podmínky v ČR umožňovaly. Rysí populace totiž čelí několika závažným hrozbám. Odborné studie a monitorování na genetické úrovni ukazují, že významná část dlouhodobě pozorovaných rysů mizí náhle a často bez přirozeného vysvětlení (např. úmrtnost, onemocnění či migrace). Důvodem je s největší pravděpodobností pytláctví rysů, které je trestné, ale zároveň obtížně prokazatelné.

Čtěte také: Klíčová role bakterií v přírodě

Dalším ohrožujícím faktorem rysů je stále narůstající zástavba, rozvoj infrastruktury a výstavba silnic a dálnic, které vedou ke ztrátě biotopu a narušení jeho migračních tras. S hustou sítí silnic a dálnic souvisí kolize a přímé srážky rysů s auty, ke kterým dochází zejména na rychlostních silnicích v blízkosti lesů. Tyto faktory prohlubují izolovanost populací a následnou nízkou genetickou diverzitu, a tedy i vyšší náchylnost k nemocem a příbuzenskému křížení.

Význam rysa v ekosystému

Vlk, rys a medvěd jsou v Evropě původními druhy šelem, které stojí na vrcholu pomyslné potravní pyramidy. Šelmy jako masožravci zasahují do populací divokých kopytníků, redukují jejich počet, a tím přispívají k udržování přírodní rovnováhy mezi býložravci a lesní vegetací. Vlci především lovem jelenů a divočáků, rys predací srnců. Vyhubením vlků a rysů ztratili srnci a jeleni přirozené nepřátele.

Důkladné studie sledující vliv návratu dříve vyhubených vlků v Yellowstoneském národním parku v Severní Americe ukázaly, že díky opětovnému výskytu vlků se změnilo chování jelenů. Ti se z obavy z útoku vlků přestali shlukovat v širokých říčních nivách, kde do té doby spásáním likvidovali příbřežní porosty vrb a topolů.

Vlci, rysi a medvědi mohou zvyšovat biodiverzitu také podporou mrchožroutů a rozkladačů, kteří se přiživují na zbytcích jimi stržené kořisti. Přítomnost vlka a rysa tak představuje předvídatelný, celoroční přísun živočišných zbytků. Skutečná míra predace může být vyšší vzhledem k tomu, že rys lišku částečně konzumuje jen v méně než dvou třetinách případů.

Fakt, že se liška může stát potravou rysa ostrovida, byl potvrzen i na Šumavě, kde byla liščí srst nalezena v 5 % vzorků. Populační hustota rysů však je zhruba 40x menší než u lišek, takže potlačení menších predátorů většími ve výsledku umožnilo zajícům uniknout predaci a dosáhnout vyšších počtů.

Čtěte také: Důležitost ekoznačení

Rys preferuje horské pralesní komplexy lesních porostů (jehličnaté i listnaté). Je to samotářská šelma lovící v noci. Ve dne se někdy vyhřívá na slunci. V párech se sdružuje jen v době rozmnožování. K páření dochází od února do dubna. Samice je březí asi 70-75 dní, rodí 2-4 koťata, která jsou kojena 2-3 měsíce. Na jídelníčku rysa najdeme především oslabenou nebo nemocnou kořist. Podporuje tak, stejně jako vlk (Canis lupus), selekci druhů v lese.

tags: #vyznam #v #prirode #rys #ostrovid

Oblíbené příspěvky:

• Chocolate Hills na Boholu
• Tipy na turistiku v Dolomitech
• Jak vyrobit zvon na odpad
• Dopad světelného znečištění na ptactvo
• Jak chránit klima v každodenním životě