Filozofie vzniku přírody a života: Přehled

Filozofie se v té době zabýrá především otázkou bytí (ontologie) a podstatou člověka (filozofická antropologie). Řecká filozofie vznikla v 6. století př.n.l. v Malé Asii, v období klasického Řecka (Milét, Efes).

Antická filozofie

Období antické filozofie lze rozdělit na 3 období: předsokratovská filozofie (6.-4.st.

Předsokratovská filozofie

Řecká filozofie vznikla v 6. století př.n.l. v Malé Asii, v období klasického Řecka (Milét, Efes). Filozofie se v té době zabýrá především otázkou bytí (ontologie) a podstatou člověka (filozofická antropologie). předsokratovská filozofie (6.-4.st.

Milét byl nejbohatším městem na pobřeží MA a významnou obchodní křižovatkou. Působili zde přírodní filozofové- snažili se vysvětlit svět z něj samého-kteří hledali pralátku (arché)- podstatu a základ všeho. Tito filozofové prokazovali, že prazáklad je jen jeden- monisté.

Je označován za zakladatele filozofie- jako první si položil otázky „Kdo jsme a kde jsme“. Tháles z Milétu- zakladatel školy, vychytralý obchodník- zbohatl na olivách, vzdělaný- předpověděl zatmění Slunce 585 př.n.l., výšku pyramid podle jejich stínu, matematická pravidla. Podstatou všeho je voda- živoucí základ všeho.

Čtěte také: Vznik přírody a filozofie

Autor prvního neduchovního řeckého fil. díla O PŘÍRODĚ. Anaximandros- Thalétův žák, objevil základní zákon- narození a smrt člověka- smrt je trestem za vinu, ke které došlo od narození. Za pralátku považuje apeiron (něco neurčitého, neomezeného, smysly nepoznatelné) je v neustálém pohybu.

Snažili se vysvětlit svět z jeho kvantitativní stránky. Vznik na jihu Itálie. Čísla chápali jako zvláštní symboly.

Pralátkou a podstatou všeho je číslo (1-10, nejdokonalejší je magická 10). Pythagoras- zakladatel, matematik, astronom, který se narodil na ostrově Samos. Vše je kombinací čísel. Známá je i Pythagorova věta.

Parmenides- učil o neměnnosti a věčnosti světa. Bytí je trvalý stav, nebytí neexistuje. Je považován za zakladatele ontologie (nauka o bytí).

Zenón- žák Parmenida, obhajoval jeho názory. Zabýval se pohybovými aporiemi (aporie- neřešitelný problém), např. ACHILES A ŽELVA-běžec želvu nikdy nedostihne, protože musí překonávat vzdálenosti zmenšující se do nekonečna, o které se želva posune, než k ní doběhne.

Čtěte také: Marx a filozofie přírody

Protivník Parmenida- nezavrhoval nebytí. Samostatný filozof Herakleitos- pralátka je pro něj oheň- temný filozof. Myšlenka věčného pohybu- příčinu pohybu nachází v protikladech. „Dvakrát nelze vstoupit do téže řeky“, výrok „vše se mění, vše plyne“(pantha rhei). Viděl ve světě zákonitost, nutnost, řád (logos), kterou chápal jako všeobecný zákon pohybu.

Jeho teorie vyvrací elejské učení o nemožnosti pohybu. Demokritos-nejvýznamnější představitel, hodně cestoval. Materialista- svět je složen z nedělitelných malých částic atomů, ty mají háčky díky nímž se spojují a rozpojují, nic nezaniká, háčky se pouze rozpojí a přemění se v něco jiného. Atomy se pohybují samy od sebe podle zákonů- vše se děje podle řádu a nutnosti. Duše člověka je rovněž hmotná (z atomů). Kladl důraz na rozumové poznání.

za kořeny všech věcí považoval všechny 4 živly-oheň, voda, země, vzduch. Samostatný filozof Empedokles-souhlasil s teorií bytí, byl vědec, lékař. Byl první eklektik- vybírající. Z předchozích směrů vybral myšlenky. Existují 2 protikladné síly- sjednocující (láska)*oddělující (svár)- udržují vesmír v rovnováze. Prokázal hmotnost vzduchu. Uznával zákonitý vývoj org. světa, význam pozorování a pokusů, věří v převtělování. Dílo O ŽIVÝCH BYTOSTECH- ty vznikly postupně (nižší, vyšší, člověk oboupohlavný, muž, žena). Považoval se za boha.

Za životní cíl považují úspěšné uplatnění člověka ve veřejném životě. Člověk má být výmluvný, pohotový, řečník, který dokáže lidi přemluvit, získat pro svůj názor. Objektivní pravda neexistuje- pravdu má ten, kdo jí dokáže prosadit. Zákony chránící slabé jsou znásilněním přírody. Člověk má být vzdělaný. Tzv. učitelé moudrosti- za peníze učili řečnictví a jiné. Jejich cílem bylo vychovávat sebevědomé idealisty, kteří hájí své stanovisko i za cenu nepravdy.

Byl vyučen kameníkem po otci, matka byla porodní bába, jeho manželkou byla Xantypa. Byl významný athénský filosof- v Athénách také zemřel po požití jedu, byl totiž odsouzen k trestu smrti za podrývání státu a demokracie. Stát mají podle něj řídit schopní lidé.

Čtěte také: Knihy o Antické Filozofii Přírody

Zabýval se především mravními problémy- poznání nejprve sebe sama (svého nitra), teprve pak je člověk schopen poznat objektivní pravdu, musí si však osvojit základy nauky o přesném myšlení- logika. To si osvojíme ve svobodném dialogu. Každý člověk má v sobě vnitřní hlas- daimonion, který nám říká, zda činíme dobře či špatně. Cílem lidského života je hledání pravdy, poznání pravdy a sloužení pravdě.

S tím souvisí i jeho metoda filosofování, která spočívá v kladení otázek, jejímž cílem má být především nalezení správné definice problému*. Jediné dobro je vědění, jediné zlo je nevědomost. Odmítal sebevědomé egoisty (sofisty,…), kteří si myslí, že mají vždy pravdu. Každý člověk má mít právo na kritiku. Položil základy dialogu a komunikace. Základní ctnosti: samostatnost myšlení, kritické myšlení, schopnost klást otázky a nalézt odpovědi.

Pocházel z aristokratické rodiny a také jeho učení byla aristokratická- nebyla určena pro obyčejný lid. Byl žákem Sokrata, navazoval na jeho učení Obrana Sokratova-popisuje formou dialogů proces se Sokratem, jeho odsouzení a smrt. Všechna svá díla psal formou dialogů.

Zabýval se teorii státu především v díle Ústava, kde ukázal, jak má vypadat ideální stát. Ten má být spravedlivý pro všechny, mají ho řídit odborníci a filosofové, lidé vysokých mravních hodnot a vyjímečného rozumu, proto je třeba zřídit všeobecnou školní docházku. Ve 20 letech se vyberou ti nejlepší, nesobečtí a milující pravdu a školí se dalších 10 let ve filosofii, ostatní jsou řemeslníci a rolníci.

Při dalších zkouškách se vyberou nejlepší, zbytek budou úředníci a vojáci. Ti nejlepší jsou podrobování zkouškám do 50 let a z těch budou vybráni vládci státu, kteří nesmějí mít žádný majetek a tak vznikne spravedlivý řád. Později se toto učení stalo základem utopických představ o ideálním státě. Stát by měl směřovat k dobru a spravedlnosti. Zájmy jednotlivce by neměly stát nad zájmy státu.

Panovníky by měli být filosofové- představitelé moudrosti, dobra a spravedlnosti; armáda- stateční a ochotní vojáci, schopni kdykoliv stát chránit; mírní- zemědělci a řemeslníci(hmotné statky); otroci-nutná část společnosti.

Svět idejí a svět jevů- svět kolem nás vidíme tak, jak ho vnímáme svými smysly, vidíme tedy svět jevů.Proti tomuto světu stojí dokonalý svět idejí, kde všechno má svou dokonalou formu. My jsme přišli na svět ze světa idejí. Nejvyšší idea je idea dobra. Náš svět je pouze nedokonalým odrazem dokonalého světa idejí (věci jsou pomíjivé, ideje věčné). Duše má 3 části: myšlení (centrum hlava), cit (hruď), žádostivost (podbřišek).

Kosmologie- představa o Vesmíru. Svět stvořil demiurgos, svět má podobu koule, uprostřed je Země, kolem ní krouží hvězdy a bohové. Platón založil v Athénách filosofickou školu Akademie- zde působí přes 30 let, na sklonku života odchází na Sicílii a snaží se zde ovlivňovat pol. rozhodování Dionýsa II. a jeho švagra Diona.

Pochází ze severu Řecka, je označován za zakladatele evr. vědy, praotce humanismu. Pochází z bohaté rodiny lékaře, v 17 letech odchází do Athén, kde se chce věnovat filosofii a potkává Platóna, studuje na Akademii, kde zůstal 20 let a po Platonově smrti odchází do Asie, kde se oženil a stal se vychovatelem Alexandra Makedonského. Poté se vrátil do Athén a založil svou vlastní filos. školu Lykeion. Po smrti AM dochází k pronásledování jeho stoupenců, Aristoteles odchází do Chalkodiky, kde umírá. Jeho dílo bylo rozsáhlé, dochovalo se pouze 80 spisů.

Aristoteles zdůrazňoval logiku ve vědě. Chtěl uspořádat veškeré vědní poznatky (400 učebnic). Rozdělil filosofii nejprve na praktickou (politika, etika, strategie, rétorika), teoretickou (fyz, mat,fil) a poetickou. Později klasické dělení: metafyzika, noetika, etika, logika, psychologie.

Kladl důraz na logiku a lučbu. Odmítal Platonovo pojetí státu (společný majetek), tvrdil, že soukromý majetek je základem fungujícího hospodářství. Jeho představa o Vesmíru se podobala Platonově- svět je kulatý, na povrchu je říše věčnosti a hvězdy, které vykonávají dokonalý kruhový pohyb. za nimi je první hybatel, uprostřed je Země složená ze 4 živlů. Svět se vyvíjí díky neustálému pohybu od ménědokonalému k nejdokonalejšímu (muž).

Logika-dílo Organon (nástroj ke správnému myšlení). Jádrem logiky je sylogismus- forma úsudku- ze 2 vět lze vyvodit třetí (papír je hořlavý- kniha je z papíru- kniha je hořlavá). Zavedl pojem kategorie- základní druh bytí (10 hlavních). Metoda indukce- postup od jednotlivého k obecnému. Vědeckou činnost považoval za největší ctnost- jejím prostřednictvím mohou být řešeny problémy světa.

Spisy přírodovědecké- O nebi- svět se neustálé mění (zdokonaluje), člověk by měl konat jako příroda- měl by se zdokonalovat. Metafyzika- kritika Pl. idejí v díle Metafyzika. Každá věc se skládá z látky a formy. Střetávání formy s látkou- pohyb (tělo-látka- pohybující, duše-forma- pohybované). Politika-umírněná demokracie (proti extrémům), existenci otroků nevylučuje (přirozený stav), ale měla by jím zůstat naděje na svobodu.

Helenistická filozofie

Lidé ztrácejí jistoty, pocity skepse. Po rozpadu říše Alexandra Makedonského nastupují nové státy- Sýrie, Egypt, Makedonie. Centrum v Athénách, Alexandrii,…He­lénistická kultura měla kosmopolitní charakter, věda navazuje na Aristotela, filosofie na Sokrata a Platona. Důraz se kladl na člověka -jednotlivce. Vznikají 3 hlavní školy:stoicismus, epikureismus, skepticismus. Dále např.

Stoicismus

Věřili v neměnnost lidského osudu. Cílem života je dosáhnout duševní slasti, ale tak, že potlačíme v sobě všechny touhy a přání a ke všemu, co přijde se budeme chovat lhostejně (stoický klid). Stoikové dělili filosofii na logiku, fyziku a etiku. Zabývají se především etickými problémy-jak žit a jak prožít život.

Ideálem stoiků byla ataraxie- vnitřní svoboda a duševní klid, apathia- nenáruživost- duše by měla být osvobozena od vášně. V logice navazují na Aristotela-skutečné jsou jednotlivé věci, objekty. Hlásají život v souladu s přírodou, člověk je bytost rozumná a i jeho život by měl být rozumný.

Seneca- vychovatel Nerona, základní 4 principy Senecovy etiky: spravedlnost, skromnost, statečnost, pevnost. Vznesl požadavek vlídného zacházení s otroky. Marcus Aurelius-filozof na trůně, při tažení po Evropě vznikla jeho nejlepší díla- Hovory k sobě- cílem dosažení takové lidské společnosti, kde by lidé měli stejná práva, nemůže se mi nic stát, co by nebylo ve shodě s Vesmírem.

Epikureismus

Epikuros- koupil zahradu v Athénách, kde také vyučoval. Nejvyšším dobrem je blaženost, radost, štěstí, ale znakem blaženosti je stav umírněnosti (vyhýbat se extrémům), nehnat se za požitky a používat rozum, důraz na cenu přátelství. Fyzika může člověka zbavit strachu z pověr.

Stav blaženosti není možno dosáhnout smyslovými prožitky, ale je to stv duševní rozkoše, která je daleko trvalejší než rozkoš tělesná. Logika- postupné odhalování pravdy. Napsal asi 300 spisů- Dopisy Herodotovi (o přírodě), Dopisy Menoikovi (etické).

Skepticismus

Od skepse- skeptikové pochybovali a zamýšleli se nad tím, zda to, co je jim předkládáno, je skutečně tak samozřejmé. Pyrrhon z Elidy- vrcholem dosažení ataraxie.

Eklekticismus

Eklektik- vyběrač. Římský- míšení prvků římských a řeckých- směry z Řecka-Římané si vybírali- šlo především o použití filosofie v běžném životě- Cicero. Poslední velká filosofická škola. Považovali se za žáky a vykladače Platóna. Svět nebyl stvořen z vůle boha, ale emancipací (vyzařování)- z boha vyzařuje vše, vše, co existuje je odlesk boha. Zakladatel Ammonius Sakkus.

Nejvýznamnějším představitelem byl Plotinos- pocházel z Egypta, působil v Římě, chtěl realizovat Platonův ideální stát v podobě města filozofů- Platonopolis.

Současnost

Vůdčí filosofické a přírodovědné teorie spjaté s hnutím za reformu života na přelomu 19. a 20. Z. Kratochvíl upozorňuje, že zasutí smyslu pro přirozenost se projevuje poškozením světa - proto je nutné zabývat se světem a jeho pluralitou - jako pozadím jevů a kontextem věcí, jako sounáležitostí horizontů, jako paradigmatem uchopování přirozeností. Z. V úvodu autor podává etymologický výklad pojmu příroda, respektive přirozenost, a zabývá se jejími jednotlivými aspekty (co vše k celku přirozenosti patří, jakým způsobem ji uchopujeme…).

Avšak existuje i svět přirozený, ne jen jako problém filosofický, ale také jako problém životní. Další kapitoly Kratochvíl věnuje živé přírodě (ptá se po identitě živého organismu, vztahu života a bytí), evoluci (pokouší se o „zkušenostní popis evolučního dění, rozebírá Darwina a neodarwinistický evolucionismus) a noetické problematice (poznatelnost živého). Hovoří o paradigmatech skutečnosti, přičemž se zaměřuje na novověké paradigma.

tags: #filozofie #vznik #prirody #a #zivota #prehled

Oblíbené příspěvky:

• Emise prachových částic v ČR
• Aktivity pro Celou Rodinu
• Život a dílo Renoira
• Kelímky na studené nápoje
• Důležité pokyny pro školy v přírodě