Gibon bělolící a jeho ohrožení

Giboni jsou, po primátech z čeledi lidoopů, nám nejpříbuznější opice. Nemají ocas a ve větvích se pohybují velice rychle pohybem zvaným brachiace, kdy se větví drží pouze prsty a mohutnými švihy se přenáší do vzdálenosti až 10 metrů.

Gibon bělolící (Nomascus leucogenys), také známý jako gibon čínský, je atraktivní a impozantní primát, který patří do rodiny gibonů (Hylobatidae). Giboni tvoří přechodnou skupinu mezi vyššími opicemi a lidoopy. Jako lidoopi mají zakrnělý ocas, na opice upomíná malý vzrůst a zakrnělé sedací mozoly na hýždích. Typické jsou pro ně štíhlé končetiny, hustá dlouhá srst a výrazné vzpřímení těla.

Gibon bělolící má štíhlé tělo a dlouhé končetiny, které mu umožňují účinně se pohybovat po stromech. Dospělí jedinci mohou dosáhnout tělesné délky až 60 cm a vážit mezi 5 až 8 kilogramy. Srst je obvykle černá, s kontrastními bílými lícními skvrnami, odtud jeho název „bělolící“.

Zbarvení srsti je velmi zajímavé. Dospělý samec je černý s bílými tvářemi (odtud druhový název), zatímco samice je béžová. Mláďata mají po narození béžovou barvu, která se mění na tmavou mezi 6-18 měsícem stáří. Samičky se v období pohlavní dospělosti, 4.-8.

Tyto gibony jsou známé svými hlasitými zpěvnými projevy, které mohou být slyšet na velké vzdálenosti. Nejcharakterističtějším rysem gibona je jeho zpěv, pokládaný za projev společenské komunikace, který slouží k ohlašování příslušnosti k území a k partnerovi. Tito primáti nevydávají žádné skřeky, ale skutečně melodické zvuky. Jsou schopni vydávat i čisté tóny. Páry společně zpívají duet, která trvá obvykle několik minut.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Giboni bělolící jsou dlouhodobě monogamní. Žijí v malých rodinných skupinkách, které tvoří jeden samec, jedna samice a jejich nedospělá mláďata. Giboni vytvářejí rodinná společenství samce, samice a maximálně 4 mláďata. Na jednom km čtverečním lesa se vyskytují 2-4 rodiny. Giboni v přírodě nežijí ve skupinách, ale v rodinách tvořených monogamně žijícím párem a jejich nejmladšími potomky. Jejich zvukové projevy jsou velmi výrazné - samec se samicí se ve zpěvu doplňují a označují si tak své teritorium.

Ve volné přírodě se gibon bělolící stravuje především ovocem, listy a květy, ale také konzumuje hmyz a malé obratlovce. Potravou gibonů je především ovoce, jehož zralost si ověřují, podobně jako člověk, stiskem mezi prsty. Dále kořínky, listy a květy rostlin.

Giboni jsou teritoriální zvířata, která si svá území hájí vokalizací, tedy používáním zpěvu. Jméno gibon se dá přeložit jako „chodící po větvích“.

Gibon bělolící je monogamní druh, což znamená, že se páry tvoří doživotně.Bohužel, gibon bělolící je v současnosti klasifikován jako kriticky ohrožený druh na červeném seznamu IUCN. Jeho populace je v průběhu let klesající, především kvůli ztrátě přirozeného prostředí a nelegálnímu lovu. Giboni v současnosti patří mezi kriticky ohrožené druhy a jejich počty neustále klesají. Gibon bělolící je kriticky ohrožený primát, který se v současné době vyskytuje pouze na několika lokalitách ve Vietnamu a v Laosu. Dříve areál rozšíření sahal i do Číny, avšak zde byl pravděpodobně gibon bělolící již vyhuben.

Jejich počty klesají v důsledku vypalování tropických deštných lesů, lovu na maso a pro tradiční asijskou medicínu, podle které mají rozemleté kosti gibonů pomáhat od bolestí. Hlavními hrozbami jsou postupující odlesňování jejich přirozeného prostředí kvůli zemědělství, lov pro potravu lidí a také pověry spjaté s tradiční medicínou.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Zoo Liberec má po třech letech znovu mládě kriticky ohroženého gibona bělolícího (Nomascus leucogenys leucogenys). U gibonů se příslušnost k samčímu nebo samičímu pokolení projeví až ve třech či čtyřech letech, a to zabarvením srsti. Mláďata se totiž rodí krémově zbarvená (matčina srst), následně do roka ztmavnou (otcovská srst) a podle pohlaví pak buď už zůstanou tmavá, nebo znovu zesvětlají. Gibon je proto pro své ohrožení zapojen do Evropského záchovného programu (EEP), a požívá tedy nejvyššího stupně ochrany.

Typickým znakem gibonů je jednak jejich pohyb pomocí dlouhých paží, tzv. „Je to jednak jejich zpěv, houkání, které je v pralese slyšitelné třeba osm kilometrů. Pak je to specifický způsob pohybu, takzvaná brachiace, ručkování, které je typické pro tuto čeleď,“ uvedl mluvčí zoo Martin Votruba. Na svých dlouhých pažích se švihem houpají ze stromu na strom a i devítimetrové skoky jsou pro ně hračkou. Pro gibony je typická i jejich potravní specializace. Díky tomu, že žijí v korunách stromů, dostanou se na listy, pupeny a plody i na nejtenčí větvičky. Giboni mají sedací mozoly, takže si nestaví hnízda, ale noc tráví vsedě přitisknuti ke kmeni stromu.

Mohou se dožít až 30 let.

Plzeňská zoologická zahrada se může chlubit novým přírůstkem. Z Nizozemska dostala dva gibony bělolícé, kriticky ohrožené opice. Zahrada tento druh gibonů nikdy nechovala. Ve starověké Číně byli giboni velmi uctívaným zvířetem. Podle legend pocházejících až z doby před naším letopočtem se mohou měnit v lidi a žít stovky let. Jejich úbytek v přírodě má na svědomí ilegální obchod s domácími mazlíčky, ničení biotopu a příbuzenské křížení.

Čtěte také: Pracovní rizika

tags: #gibon #belolici #ohrozeni #stupen

Oblíbené příspěvky:

• Kunčice pod Ondřejníkem: Školy v přírodě
• Suchdol nad Lužnicí: klimatické podmínky
• Co je Teplá Škola v Přírodě?
• Omezování světelného znečištění
• Výroba ekologických mýdel