Klimatické podmínky Suchdolu nad Lužnicí a jeho charakteristika

Město Suchdol nad Lužnicí se nachází v Jihočeském kraji, ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Třeboň. Zájmové území se nachází v krajině s rybníky a hustými lesy.

Zástavba se dělí na části Bor, Hrdlořezy, Františkov, Klikov, Suchdol nad Lužnicí a Tušť. Část města Bor se nachází v západní části katastru nedaleko vrchu Ochoz. Hrdlořezy se nachází v jižní části katastru poblíž přírodní rezervace Horní Lužnice. Františkov a Klikov spolu těsně sousedí ve východní části katastru podél vodního toku Dračice. Město Suchdol nad Lužnicí se nachází ve střední části katastru a tvoří spádovou oblast pro okolní části. Část města Tušť se nachází východně nedaleko Suchdolu nad Lužnicí a stejnojmenné vodní nádrže.

V okolí zástavby se nachází mnoho malých či větších vodních nádrží, což dotváří typický ráz jihočeské krajiny. Město leží v rovinatém terénu, z geomorfologického hlediska se nachází v provincii Česká vysočina, subprovincii Česko-moravská soustava, oblasti Jihočeské pánvi, celku Třeboňská pánev, podcelku Lomnická pánev. Střední nadmořská výška oblasti se pohybuje převážně kolem 450 m.

Intravilánem Suchdolu nad Lužnicí protéká Lužnice, která představuje největší riziko pro dané území. V katastru se nachází ještě tok Dračice protékající nedaleko zastavěného území a několik dalších vodních toků nepřestavující přímé riziko. Celková rozloha řešeného území je 6358,2 ha. Sklonitostní poměry nevykazují příliš velkou variabilitu.

Využití pozemků

Dle tabulky lze vidět, že je území Suchdolu nad Lužnicí tvořeno především lesní půdou (51,9 %).

Čtěte také: Klimatické podmínky

Klimatické podmínky

Katastr Suchdolu nad Lužnicí spadá pod mírně teplé klimatické oblasti MT4 a MT11. Lokalita se tak vyznačuje dlouhým, mírně teplým až teplým a suchým létem, krátkým a mírným přechodným obdobím a krátkou, suchou a mírnou zimou.

V katastru města se nachází maloplošné zvláště chráněné území NPR Červené blato, které je i evropsky významnou lokalitou, PR Horní Lužnice, PR Na Ivance a velkoplošné chráněné území CHKO Třeboňsko.

Historie osídlení

Vývoj osídlení na Třeboňsku byl v dávné historii podmíněn především přírodním charakterem území, zcela odlišným od ostatního jihočeského regionu. Krajina zde byla až do hlubokého středověku nehostinná, bažinatá území se střídala s těžko prostupnými pralesy. Osídlení se začalo rozvíjet až s postupnou kultivací zemědělské půdy koncem 12. století, kdy někteří němečtí osadníci překročili pomyslné hranice mezi říší a Čechami a zakládali vesnice, jako např. kolonizační aktivity kláštera Zwettl (Světlá) v české části Vitorazska.

První usedlosti (jednoty, samoty) byly zakládány podél aluvií vodotečí, zatímco vyšší terény na původních stanovištích jedlových doubrav byly využívány zemědělsky, samotné dno Třeboňské pánve zůstalo řídce osídleno dodnes. Vzhledem k močálovitému terénu v oblasti Třeboňska bylo osidlování velmi nelehké a došlo k pozdní kolonizaci (cca 13. a 14. stol.). Některé části jihovýchodní části Třeboňska zůstaly i nadále neosídleny kvůli neproniknutelnému hraničnímu hvozdu, který byl kácením a žďářením lesů překonán až mnohem později (cca v 18. stol.).

Vývoj osídlení tedy navazuje na vývoj krajiny Třeboňska postupnou kultivací krajiny technickými vodohospodářskými díly a postupně se vyvíjejícím a měnícím se osídlením. Tyto nové krajinné vztahy vznikaly zejména v období od 14. do 16. století. Výsledkem je kulturní krajina, ve které se objevily nové a pro tuto oblast typické prvky krajinné scény. Jsou to horizonty vodní hladiny, poměrně přímé a jasné linie hrází osázené duby, linie vodních kanálů a stok doprovázené bohatou vegetací. Jsou to také o samotě stojící statky na zemědělských plochách mezi rybníky a mlýny, bašty a rybniční statky v blízkosti hrází.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Sídla jako taková vznikala jednorázovým vyměřovacím způsobem ve dvou základních variantách, které mohou být i propojeny. Jde o návesní sídla, v nichž jsou usedlosti uspořádány kolem pravidelného, zpravidla obdélného návesního prostoru (tato koncepce odpovídá i způsobu zakládání větších sídel, kdy návesní prostor mohl být delší a obvod zástavby mohl být vymezen hradebním systémem). Lánová sídla byla pak založena na podélném systému, jehož osou byla zpravidla vodoteč v mělkém úvalu s několika později zřizovanými drobnými rybníky. Po březích této vodoteče byly zpravidla rozměřeny úseky, přidělené jednotlivým usedlostem. Postupnou kultivací půdy se úseky protahovaly dále za usedlost v pořadí zahrada, pole a louky, les.

Docházelo i k zakládání osamocených solitérů velkých hospodářských usedlostí okolo řeky Nežárky, kromě Holenského dvora a Zadního dvora, jejichž původ lze písemně doložit do 14. století, jsou Šimanovský a Jemčinský dvůr zmiňovány až v 16. Hlavním kolonizátorem byl kmen Doudlebů, který přišel z jihovýchodní Evropy od Dunaje, odkud si přinesl řemeslné i stavební zkušenosti ovlivněné byzancí a antikou, což předznamenalo rychlý přerod od dřeva ke kameni (jinde na území státu se roubilo až do počátku 19. století, přičemž na císařských otiscích stabilního katastru třeboňských sídel z roku 1827 jsou obytná stavení již vyzdívaná - tedy značená červenou barvou).

Zděná stavební technika vesnických usedlostí se rozvíjela nejdříve v nejjižnější části oblasti Trhovosvinenska, kdy šlo o často trojstranné i čtyřstranné dvorce v izolované zástavbě tzv. „Vierkanty“, které jsou obvyklé v rakouské části Vitorazska. Tento specificky odlišný charakter zástavby je do značné míry dán tím, že po velmi dlouhou dobu nebylo Vitorazsko součástí českých zemí, k nimž bylo tzv.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

tags: #klimatické #podmínky #Suchdol #nad #Lužnicí #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Návod pro malování podle čísel s motivy přírody
• Zelený pedálový koš Brabantia: Recenze
• Koncepce environmentální výchovy
• Kompostér krok za krokem
• Odpad na staveništi: Co říká zákon?