Ekologická Valence: Vysvětlení a Význam

Rostlina může existovat a rozmnožovat se za předpokladu působení určitých podmínek od minima přes optimum k maximu, tzn. toleruje faktor prostředí v určitém rozpětí.

Ekologická Valence a Amplituda

Podle definice Hesseho z roku 1924, je ekologická valence druhu určena vzdáleností mezi minimem a maximem působení ekologického faktoru. Ekologická valence je tedy rozmezí určitého faktoru (např. teplota), v jakém je druh schopen přežívat.

Ekologická amplituda je definována jako míra tolerance organismu vůči vnějším podmínkám, v podstatě jde tedy o pojem, který se používá s ekologickou valencí zaměnitelně.

Ekologická valence je vyjádření schopnosti organismů snášet určitý faktor prostředí (např. teplotu, vlhkost,…). Znázorňuje se pomocí Gaussovy křivky. Šířka křivky odpovídá šíři valence, tedy rozsahu hodnot faktoru (na horizontální ose), které je daný druh schopen snášet (nejsou pro něj smrtící).

Druhy organismů podle ekologické valence

Druhy organismů lze dělit podle vztahu k ekologické valenci (či amplitudě) v základu na:

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

• stenovalentní druhy = organismy s úzkou valencí k určitému ekologickému faktoru (specializované na specifické podmínky)
  • steno (-oligo) - úzký - druhy úzce vázané na určité stanoviště.
  • Mimo úzce vymezené podmínky nejsou schopny přežívat např.
• euryvalentní druhy = organismy s širokou valencí k určitému ekologickému faktoru (schopné přežívat v rozličných podmínkách)
  • eury - široký - rostliny (organismy) se širokou ekologickou valencí, jsou schopny snášet široké rozmezí podmínek.
  • Jejich výskyt je velmi častý např.
  • Druhy euryvalentní (s širokou ekologickou valencí) snášejí relativně velké rozmezí hodnot faktoru a dokáží se tedy jeho změnám snadněji přizpůsobit (plevel, švábi, bakterie).

Druhy stenovalentní (s úzkou ekologickou valencí) jsou fixovány na malé rozmezí hodnot a těžko se přizpůsobují jiným podmínkám. Většinou se jedná o druhy vzácné. Tedy opět např.

Ekologické Faktory a Jejich Vliv

Ekologické faktory limitují výskyt organismů a podmiňují tak jejich geografické rozšíření. Mají vliv na populační dynamiku, například na rozmnožování, úmrtnost a migraci, a tím tyto faktory způsobují rozdíly v populačních hodnotách.

Ekologické faktory také podporují vznik různých adaptací (ekologických forem či ekotypů) a podle toho se dají rozdělit mimo jiné na:

• morfoplastické faktory (podporují morfologické změny organismu)
• fyzioplastické faktory (ovlivňují fyziologické pochody, např. hospodaření s vodou v suchých oblastech)
• etoplastické faktory (ovlivňují a podmiňují specifické chování)

Členění ekologických faktorů

Členění, které nám říká, jaké jsou základní ekologické faktory, rozlišuje:

• faktory abiotické (působení těchto ekologických faktorů se mění v prostoru, např. u expozice svahu, a čase, např. sezonalita)
  • světlo
  • teplota (mráz)
  • srážky
  • půdní vlhkost
  • půdní reakce
  • typ podloží
  • oheň
• faktory biotické
  • mezidruhové a vnitrodruhové vztahy
  • populační dynamika
  • antropogenní vlivy

Ekologické Optimum a Pesimum

Při ekologickém optimu působí faktor v intenzitě optimální pro vývoj rostliny (organismu), při ekologickém pesimu působí faktor v krajních mezích a podmínky pro existenci organismu jsou nepříznivé.

Čtěte také: Plasty a znečištění oceánů: vizualizace

Faktor prostředí se může stát limitujícím, jestliže dojde k přílišnému poklesu či nárůstu jeho kvantity či intenzity. Faktory prostředí mohu být limitující, tj. rozhodují o přežití a množení populací rostlin (organismů obecně) na stanovišti. Produkční faktory ovlivňují vitalitu rostlin, jejich schopnost odolávat např.

Ekologické Zákony

V souvislosti s limitujícími faktory prostředí nelze nezmínit dva významné zákony:

• Zákon minima, který říká, že růst a vývoj rostlin (organismů obecně) je limitován faktorem, který je na stanovišti v minimu. Liebigův zákon minima vznikl již v roce 1840 a říká, že růst rostlin je limitován prvkem s nejnižší dostupností. Později byl zákon minima rozšířen na obecný model limitujících faktorů pro všechny organismy.
• Zákon substituce faktorů, podle nějž do určité míry může jeden faktor nahradit druhý (př. Ekologický zákon substituce faktorů vyjádřil v roce 1925 Lundegårdh a částečně jde proti zákonu minima. Tvrdí totiž, že nedostatek některých z ekologických faktorů může být nahrazen některými jinými, které jsou dostatečně abundantní. Například přebytek světla může částečně kompenzovat nedostatek tepla.

Čtěte také: Klimatické změny v Libereckém kraji

tags: #graf #ekologické #valence #vysvětlení

Oblíbené příspěvky:

• Důležité informace o svozu odpadu v Chržíně
• Divukrásná příroda Madeiry
• Jak se zbavit krtonožky obecné?
• Barevné koše na tříděný odpad
• Co Jste Zaseli?