Graf látek, které znečišťují ovzduší

Znečištění životního prostředí je závažným globálním problémem, který má výrazný dopad na lidské zdraví. To, co dýcháme, jíme a pijeme, má přímý vliv na naše tělo. Expozice různým znečišťujícím látkám, jako jsou škodlivé chemikálie, těžké kovy, toxické plyny a mikroplasty, může vést k vážným zdravotním problémům.

Člověk a jeho zdraví jsou úzce spjati s okolním prostředím, které umožňuje výměnu látek zprostředkovanou ovzduším a příjmem potravy a vody. Negativní vlivy znečišťování okolního prostředí úzce souvisí se zvyšováním neuropsychické zátěže lidského zdraví.

Znečištění ovzduší patří v dnešní době mezi velmi často diskutovaná témata. Cílem je co největší snížení produkce emisí, a tím snížení prokazatelně škodlivého vlivu znečištění na zdraví člověka. V okolním vzduchu se vyskytuje asi 21 % kyslíku, 78 % dusíku a 1 % ostatních plynných látek. Lidský organismus potřebuje okolní vzduch nepřetržitě, denně spotřebuje asi 15 kg vzduchu, z čehož se asi 0,5 kg kyslíku (O₂) vstřebává do krve a je dále organismem metabolizováno a využíváno k zajištění základních životních funkcí.

Jako imise jsou označovány takové látky, které se nacházejí v ovzduší a dýchacími cestami vnikají do lidského organismu. Mezi tyto látky patří např. prach, popílek, saze, bakterie, viry či spory plísní. Jsou to znečišťující látky, které jsou pro organismus škodlivé, některé až toxické. Mezi plynné složky ovzduší patří kromě kyslíku také oxid uhličitý (CO₂) a dusík (N), dále se v ovzduší vyskytují složky přirozeného původu - vodní pára, ozón (O₃), oxid siřičitý (SO₂), fluorovodík (HF), chlorovodík (HCl), oxidy dusíku a mnoho dalších.

Látky, které znečišťují ovzduší rozdělujeme na: primární emise, sekundární emise. Znečišťující látky přímo ze zdroje se označují jako primární emise. Poněkud odlišné jsou sekundární emise, jejichž škodlivý produkt vzniká až po určitých reakcích mezi dvěma či více primárními znečištěninami. Sekundární emise jsou často škodlivější než látky výchozí. Oba typy emisí se po kontaktu s ovzduším mohou dále měnit, proto při měření míry znečištění ovzduší, a tím pádem rizika na zdraví člověka, hovoříme o imisích.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Mezi základní složky znečištění ovzduší patří jemné prachové částice a aerosoly, plynné emise (sloučeniny síry SO₂ a SO, sulfan a sirouhlík, oxidy dusíku či amoniak, oxidy uhlíku CO a CO₂, halogeny HF a HCl, organické sloučeniny) a radioaktivní látky (stroncium, izotopy jódu, cesia). Kromě plynných částic jsou součástí znečištění i tuhé emise, hlavně se hovoří o účasti popílku, který usnadňuje transport škodlivin do dolních dýchacích cest.

V dnešní době se hodně skloňuje termín smog. Rozlišujeme dva typy smogu: londýnský smog (redukční typ), losangeleský smog (oxidační typ).

V celosvětovém měřítku můžeme vidět, že se dopady znečištěného ovzduší na úmrtnost dlouhodobě snižují, pouze v podílu úmrtí způsobených PM částicemi ve venkovním prostředí je ve světovém průměru mírně stoupající trend, ačkoli v Česku i Evropě je trend spíše klesající. Celkově lze také říci, že zatížení znečištěným ovzduším je v Česku a v Evropě nižší než světový průměr. Znečištění ovzduší je jedním z hlavních rizikových faktorů úmrtí.

V roce 2019 zemřelo po celém světě v důsledku působení znečištěného ovzduší přibližně 6,7 milionu osob. Znečištěné ovzduší lidem odebírá nejen roky života, ale má také velký vliv na kvalitu jejich života. Znečištění ovzduší kromě předčasných úmrtí způsobuje nemocnost.

Kvalitu ovzduší hodnotíme podle celkového množství emisí vybraných základních znečišťujících látek, kterými jsou tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý. Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěné do ovzduší je vykazováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), který je v závislosti na druhu zdrojů a jejich tepelných výkonech členěn na:

Čtěte také: Plasty a znečištění oceánů: vizualizace

• Stacionární zdroje znečišťování ovzduší
  • REZZO 1 - zvláště velké a velké zdroje, spalování s tepelným výkonem nad 5 MW a zvlášť významné technologie
  • REZZO 2 - střední zdroje, spalování s výkonem 0,2 - 5 MW a významné technologie
  • REZZO 3 - malé zdroje, spalování s výkonem do 0,2 MW, lokální vytápění, méně významné technologie
• Mobilní zdroje znečišťování ovzduší
  • REZZO 4 - doprava

Rozmístění velkých zdrojů emisí (REZZO 1) na území hl. m. Prahy je nerovnoměrné. Velký nárůst počtu zdrojů mezi lety 1985 a 1992 byl zapříčiněn především výstavbou blokových kotelen na nových pražských sídlištích až na 254 blokových kotelen v roce 1995.

Naopak citelný pokles počtu velkých zdrojů v letech 1998-2001 (v roce 1998 na 231, o tři roky později již jen na 177 zdrojů) je důsledkem realizace nejrozsáhlejšího teplárenského projektu s kogenerační výrobou v celé Evropě - propojení teplárenské soustavy Mělník - Praha.

V hlavním městě je zaznamenáván trvalý dlouhodobý pokles emisí tuhých látek, oxidu siřičitého i oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů (REZZO 1-3). Tento příznivý vývoj je důsledkem jednak snižováním spotřeby paliv (nárůst využití tepla z tepelného napaječe Mělník - Praha, který zásobuje většinu objektů v pravobřežní části města, dále úspory ve spotřebě tepelné energie u odběratelů, snížení objemu průmyslové výroby po roce 1990 apod.), jednak vlivem změny skladby spalovaných paliv (nahrazování tuhých paliv plynnými palivy) a účinností provozu (rekonstrukce a modernizace kotelního fondu).

Za posledních deset let se emise tuhých látek a oxidu siřičitého snížily šestnáctkrát, oxidů dusíku 2,5krát a oxidu uhelnatého téměř 9krát.

I když zlepšování ovzduší v Praze vypadá oproti celé republice příznivěji, jsou měrné emise na území hlavního města stále vyšší, než je celorepublikový průměr. To je zapříčiněno mnohonásobně vyššími koncentracemi v dřívějších letech. Například před 10 lety přesahovaly měrné emise tuhých látek v Praze pětinásobek a v roce 2003 už byly jen 2,2krát vyšší než v ČR. Ještě výraznější je pokles oxidu uhelnatého. V roce 1994 byla jeho koncentrace v hlavním městě 5,8krát vyšší oproti celé republice, za desetileté období je tento násobek vyšší pouze 1,8krát.

Čtěte také: Klimatické změny v Libereckém kraji

Mobilní zdroje znečišťování ovzduší (REZZO 4) zahrnují mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší na území Prahy je automobilová doprava.

Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních. A i když u emisí REZZO 1-3 zaznamenáváme v posledních letech pokles, u emisí REZZO 4 dochází v hlavním městě ke značnému nárůstu, a to i v případě SO2 a CO, u kterých se na území celé republiky situace zlepšuje. Velký nárůst emisí tuhých látek z mobilních zdrojů je zaznamenán i v celé ČR, ovšem v Praze je nárůst větší.

Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná. To je zapříčiněno mnohonásobně vyšší koncentrací automobilové dopravy na území hlavního města, než na území celé republiky.

Kvalita ovzduší je zásadním faktorem, který ovlivňuje životní prostředí. Čistota vzduchu navazuje na dva pilíře udržitelného rozvoje (sociální - sledování zdravotního stavu populace, a ekonomický - zdravotní stav populace má vliv na ekonomickou výkonnost pracovníků a celé ekonomiky kraje).

V této tematické oblasti se zaměříme na znečišťování ovzduší přímo ze zdrojů znečišťování (emise), ale i na úroveň koncentrace znečišťujících látek v ovzduší - imise.

Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4). V Praze bylo v roce 2005 evidováno 246 velkých zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO 1), zatímco v roce 1995 to bylo 254 zdrojů. V roce 2005 bylo v Praze 3098 středních zdrojů (REZZO 2) přičemž v roce 1995 bylo těchto zdrojů 2718. Tento vzrůst (o 14 %) je způsoben zejména výstavbou nových blokových kotelen na nových sídlištích a přeřazením některých zdrojů mezi jednotlivými kategoriemi.

Prvním indikátorem jsou emise NOx (REZZO 1-4), mezi které patří široká škála znečišťujících látek: oxid dusnatý NO, oxid dusičitý (NO2) - ty se vyskytují nejčastěji, dále pak oxid dusitý N2O3, tetraoxid dusíku (N2O4) a oxid dusičitý N2O5. Hlavním zdrojem jsou motorová vozidla a proto je tento indikátor zvláště vhodný pro monitorování emisí v Praze, kde je vysoký počet motorových vozidel trvalým problémem.

Praha je na tom z hlediska emisí oxidů dusíku ze všech zdrojů znečištění výrazně nejhůře ze všech krajů. Celorepublikovou hodnotu převyšuje 5,8 krát (hodnota 20,78 t/km2 v Praze) a druhou nejvyšší hodnotu Ústeckého kraje převyšuje 1,6 krát. Podstatným zdrojem emisí oxidů dusíku jsou obecně mobilní zdroje. Koncentrace automobilové dopravy na území Prahy je hlavní příčinou vysokých emisí tohoto druhu.

I když má Praha emise NOx nejvyšší ze všech krajů, zároveň zde došlo v posledních letech k jejich nejvýraznějšímu poklesu. Naopak v Ústeckém kraji, kde měly tyto emise trvale druhou nejvyšší hodnotu o poklesu nelze mluvit, zde tyto emise stagnují a mezi roky 2005 a 2006 byl zaznamenán meziroční nárůst.

Druhým indikátorem jsou emise SO2 (REZZO 1-3), které jsou v případě tohoto indikátoru měřeny ze zdrojů stacionárních. Zdrojem těchto emisí jsou zejména výroba elektrické a tepelné energie, rafinerie ropy či zpracování kovů.

Co se týče hodnoty emisí SO2 ze stacionárních zdrojů, Praha zaujímá v roce 2005 čtvrté místo mezi nejhoršími kraji, a převyšuje republikový průměr (2,75 t/km2), stejně jako dalších 5 krajů. Na Moravě tento průměr převyšuje pouze Moravskoslezský kraj.

Pokud jde o vývoj výše těchto emisí ve sledovaných letech, je v Praze zřejmý zcela výrazný pokles. V Praze došlo k nejvyššímu snížení emisí SO2 ze všech regionů , z původní hodnoty 61,1 t/km2 poklesly téměř třináctkrát. K nejvýraznějšímu poklesu ovšem došlo v devadesátých letech, od roku 1999 lze spíše hovořit o stagnaci na nízkých hodnotách.

Dopad emisí na kvalitu ovzduší v daném regionu, tedy čistota ovzduší (imise) se měří na stanicích automatizovaného imisního monitoringu ČHMÚ. Stanice (27 stanic ČHMÚ a 10 stanic SZÚ v Praze v roce 2006) měří hodnoty koncentrací znečišťujících látek, např. oxidu siřičitého SO2, oxidu dusnatého NOx, oxidu dusičitého NO2, prašného aerosolu PM10, benzenu nebo těžkých kovů (As, Cd, Hg, Ni, Pb).

Vzhledem k tomu, že při měření imisí jsou sledovány imisní limity celé řady znečišťujících látek je v případě Prahy velmi pravděpodobné, že na většině stanic naměřené hodnoty alespoň u jedné z látek tento limit překročí. Celkově je pražská situace v tomto směru nejhorší ze všech regionů, mimo jiné i proto, že všechny monitorovací stanice jsou umístěny na území města. Více méně náhodné povětrnostní vlivy mohou způsobit, že při průběžném měření dojde k momentálnímu snížení některých koncentrací, ale celkově lze konstatovat, že je celá Praha trvale oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší.

Emise je děj, při kterém jsou vnášeny cizorodé látky různého skupenství do ovzduší. Uvádějí se v kilogramech za hodinu nebo v tunách za rok. Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší je evidováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).

Ve srovnání s ostatními regiony ČR v produkci emisí ze stacionárních zdrojů Praha patří k oblastem s nadprůměrnými emisemi, v roce 2006 v přepočtu na 1 km2 u všech uvedených druhů emisí byl v Praze překročen celorepublikový průměr, ale kromě emisí tuhých látek jsou kraje, kde měrné emise měly vyšší hodnotu než v hlavním městě.

V porovnání s republikovými emisemi jsou pražské několikanásobně vyšší - v případě tuhých látek oxidů dusíku se jedná o více než trojnásobnou hodnotu, u ostatních byly emise více než 1,7 krát vyšší. Na začátku sledovaného období, však byly rozdíly mezi Prahou a ČR mnohem větší, u všech sledovaných znečišťujících látek byly pražské emise více než pětkrát vyšší než republiková hodnota.

Nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší na území Prahy je automobilová doprava. Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních. Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná.

Dopad emisí ze zdrojů na území hl. m. Prahy se projevuje při měření kvality ovzduší stanicemi na území města. Do ovzduší se však mohou dostávat škodlivé látky i ze vzdálených zdrojů znečištění ovzduší. Pro hodnocení a zdraví lidí jsou rozhodující imise. Měření imisí, tedy množství znečišťujících příměsí ve vzduchu je v Praze prováděno na 23 pozemních měřících stanicích. Naměřené hodnoty jsou srovnávány s určenými limity pro jednotlivé znečišťující látky.

Data o imisích jsou získány z ČHMÚ z Informačního systému kvality ovzduší. Údaje o imisích jsou měřeny v miligramech na m3 a jedná se o průměrné roční hodnoty spočtené na základě 24 hodinových hodnot. Jsou poměřovány vůči imisním limitům. Od roku 2002 se používají nové limity, které plně reflektují požadavky Evropské unie V textu jsou imisní hodnoty porovnávány vůči limitům stanoveným v nařízení vlády č. 597/2006 Sb. po celé období z toho důvodu, aby bylo zajištěno srovnání imisí vůči stejné hladině a byly zmenšeny výkyvy plynoucí ze změn imisních limitů. Imisní hodnoty jsou porovnávány pouze vůči imisnímu limitu, bez meze tolerance. Imisní limit pro roční průměr PM10 je podle tohoto nařízení stanoven na 40 µg/m3 a i pro NO2 je limit stanoven pro roční průměrnou hodnotu na 40 µg/m3.

Tabulky

Následující tabulky shrnují měrné emise základních znečišťujících látek REZZO 1-3 a REZZO 4:

tags: #graf #látky #které #znečišťují #ovzduší

Oblíbené příspěvky:

• Kariéra v ekologii v Plzeňském kraji
• Výkonné řešení pro potrubí
• Samolepící fototapety s přírodou
• Kreativní jarní výrobky
• Modernizace Plzeňských Elektráren