Světové ekologické podvody: Příklady a temná realita "zeleného" trendu

Být ekologický neboli „green“ je trendy. Bohužel zdaleka ne vše, co vypadá zeleně, naší modré planetě skutečně prospívá. Někdy je temná skutečnost pouze zeleně nalakovaná.

Absolutně otevřené sdělení o tom, jaký ekologický zločin lidstvo momentálně páchá s elektromobilním šílenstvím. Deutsche Welle je respektované veřejnoprávní médium, zahrnující jak televizní, tak rozhlasové stanice. Německy mluvící BBC se mu také někdy říká. To samo o sobě je zárukou objektivity a nestranného přístupu k informacím, tady než se něco „pustí ven“, tak se to důkladně ověřuje, aby informační stránka věci byla nenapadnutelná. Navíc, jsou to Němci, smysl pro pořádek i pro detail mají v povaze.

Elektromobilita a její skryté dopady

Film začíná konstatováním, že výroba elektromobilů s sebou přináší extrémní zátěž pro životní prostředí, v podobě těžby vzácných kovů a s ní spojenou devastaci životního prostředí i sociálních ekosystémů. Pochopitelně, nekompromisní nároky a požadavky automobilek vedou k tomu, že těžba těchto prvků se stává podobně nekompromisní ke svému okolí, zůstává po ní pachuť dětské (nebo otrocké) práce, otrávených zdrojů vody a zdevastované krajiny. Stojí to za „pocit ekologie“ v automobilu na baterie?

Dalším rizikem je zcela nerovnoměrné rozložení zásob těchto vzácných prvků. Čína si už před časem zajistila (čtěte: koupila) mnoho dolů a těžebních společností v Africe nebo Indonésii. Spolu s jejími vlastními zásobami nerostů (například 2/3 světových nalezišť grafitu je právě v Číně) jsme se dostali do situace, kdy jedna země si v podstatě může začít diktovat podmínky, co se budoucí elektromobility týče.

Pro splnění těchto ambiciozních cílů však došla řada i na dosud běžné kovy. Při stavbě větrné elektrárny se využije více než 20 tun hliníku stejně jako 500 tun ocelu, elektromobil například spotřebuje 4x více mědi, než standardní auto. Ale především: pro stavbu nabíječek je spotřeba (patřičně dimenzovaných) měděných kabelu enormní. Jestli budeme pokračovat současným tempem elektrifikace automobilů, budeme muset v nejbližších 30 letech vytěžit stejné množství mědi, jako lidstvo spotřebovalo doposud. Už jen takto napsané to zní šíleně.

Čtěte také: Odpad a světová města

Experti již nyní předpokládají, že měď se zanedlouho stane „energetickým zlatem“ a začneme pociťovat její akutní nedostatek, protože těžba nebude stačit rostoucí poptávce. Ceny vyletí nahoru a tlak na jakoukoli (určitě ne ekologickou, nebo s trvale udržitelným rozvojem počítající) těžbu bude enormní. A jak je známo, když jsou peníze, jde všechno. Důsledkem budou opět stejné obrazy - zdevastovaná krajina a vytěžené zásoby. Ve jménu ekologie si budeme ničit a devastovat planetu. To je opravdu postup hodný 21.

A nemůžeme si ani nalhávat, jaká je Evropa ekologickým lídrem světa a tahounem pro všechny moderní technologie, sloužící k záchraně životního prostředí. Jeden příklad za všechny? V dokumentu je zmíněna francouzská energetická firma Engie, která se v Evropě prezentuje jako „zelený lídr“ s nejvyšším důrazem na ekologii svých provozů. Realita? V Chile provozuje 6 velkých tepelných elektráren, sedmá je ve výstavbě. Ona snad zeměkoule není kulatá a mezi kontinenty jsou zdi, že vzduch, co dýchají Chilané, je „méněcenný“?

Jedním z nejvíce silných sdělení na závěr filmu jsou pak slova Nicolase Meilhana, poradce pro France Strategy: „Z elektrických automobilů se stalo jakési náboženství. Ale již nyní, když můžeme vidět, že vše není tak růžové, se všechna vládní prohlášení o tom, jak elektromobily zachrání planetu rozpadnou jako domeček z karet“ A dodává: „Za dvacet let se všichni probudíme z nepříjemného snu, protože škodlivé emise budou nadále růst a elektromobily ničemu nepomůžou. To se nečte ani neposlouchá moc dobře. Zejména tehdy, když mnoho z nás podvědomě tuší, že je to pravda a že jde opravdu jenom o byznys, žádná planeta nikoho nezajímá. Elonu Muskovi je celá ekologie Země s prominutím ukradená, jak už stokrát dokázal, jediné, co ho opravdu zajímá, jsou peníze. A Tesla není ekologická firma, opravdu ne. Ani čínské automobilky, ani koncentrace vzácných kovů v Číně, vedoucí k monopolizaci automobilové elektro-produkce a tak trochu „ovládnutí světa“. Nejde to přes ideologii?

Jediné, v co můžeme zatím doufat je to, že těch, co tenhle „politický a ekonomický“ podvod prohlédnou bude čím dál víc. A především, že budou mít sílu a možnosti zatáhnout za pomyslnou ruční brzdu. Protože pokud se tak nestane, sesype se jednoho dne stávající produkce automobilů jako již zmíněný domeček z karet (aktuálně tohle vystřízlivění zažívá VW v Číně, a s ním pochopitelně i Škoda. Objem peněz, o které mohou přijít „zbytečností svojí produkce“ je astronomický). Začnou nám totiž vládnout čínské elektromobily. Ale to nejhorší nás teprve čeká. Až zjistíme, že jsme si opět o notný kus vydrancovali planetu Zemi, a přitom jsme se v čistotě životního prostředí posunuli ne dopředu, ale zpět. To pak bude opravdu, ale opravdu kruté probuzení. Žel, zatím k němu směřujeme pod vlajkou světlých zítřků poměrně nekompromisně.

Greenwashing a klamavé praktiky

Ovšem skutečnost je mnohem barvitější: dokonce i zakladatel ekologické platformy No Greenwashing Vladimír Víšek podotýká, že ne vždy se musí jednat o záměrné klamání. „Mnohdy firma chce udělat něco dobrého, ale vymkne se jí to z rukou a udělá to špatně“. Hranici mezi skutečnými a hranými environmentálními iniciativami nemusí běžný spotřebitel vždy rozpoznat. S greenwashingem totiž úzce souvisí i tzv. zelený marketing, který využívá stoupajícího zájmu spotřebitelů o ekologická řešení a prezentuje to, co zákazníci chtějí slyšet.

Čtěte také: Globální dopady znečištění řek

Světové značky si velmi dobře uvědomují, že budování pověsti společensky odpovědné firmy trvá roky a zpravidla nepřináší okamžitý zisk. Ve skutečnosti společnost H&M dlouhodobě zneužívá levnou pracovní sílu z asijského trhu, nehodlá ustoupit z expanze na další světové trhy a každoročně nechává spálit desítky tun nezávadného oblečení, pro které nenašla uplatnění.

Greenwashing v podání největšího evropského producenta CO2 spočívá mj. ve skutečnosti, že navzdory proklamacím o sladění produkce energie s Pařížskou klimatickou dohodou, není jeho budoucí strategie jakkoli ekologicky udržitelná. V nedávné době se o greenwashingu hovořilo též v souvislosti se snahou EU zařadit - alespoň dočasně v kontextu krize vyvolané ruskou agresí na Ukrajině - jadernou energii na seznam udržitelných zdrojů. To obratem vyvolalo silnou reakci ze strany protijaderně laděných ekologických hnutí, jež obvinila evropské politiky z užívání greenwashingových praktik.

Případy ekologických katastrof a znečištění

Před dvěma lety, 6. června 2023, došlo k destrukci Kachovské přehrady v ukrajinské Chersonské oblasti, což představuje jednu z nejvážnějších ekologických katastrof způsobených ruskou invazí na Ukrajinu. Po odtoku vody z přehrady zůstalo vyschlé dno o rozloze přibližně 2 000 km², kde se v průběhu desetiletí hromadily nebezpečné látky vzniklé dlouhodobým intenzivním zemědělstvím a průmyslovou činností.

Arnika proto ve spolupráci s ukrajinskými kolegy odebrala v roce 2023 celkem čtrnáct vzorků z dna bývalé nádrže a přilehlých lokalit. Výsledky analýz, provedených v červenci 2023, jsou alarmující. Na městské pláži ve Záporoží bylo ve vzorcích nalezeno vysoké množství zakázaného pesticidu DDT. Současně se prokázala přítomnost HCH (hexachlorcyklohexanu), dalšího nebezpečného insekticidu. Část sedimentů obsahovala polycyklické aromatické uhlovodíky, včetně silně karcinogenního benzo[a]pyrenu, v hladině až tisíckrát vyšších než limity pro dekontaminaci půdy stanovené v České republice. V sedimentech byly také detekovány zvýšené koncentrace minerálních olejů, typické pro historický těžký průmysl.

Oleksij Angurec z ukrajinského projektu Čistý vzduch pro Ukrajinu označil zjištěné množství jedovatých látek „šokujícím" a varoval, že kontaminované sedimenty by mohly být pro místní obyvatele velmi nebezpečné. Vícero nalezených látek - jako je DDT, další zakázané pesticidy nebo PCB - patří mezi takzvané perzistentní organické polutanty, které se v přírodě rozkládají jen velmi pomalu, a proto se hromadí v sedimentech a organismu živočichů. Přestože byly tyto látky z velké části dávno zakázány, v prostředí zůstávají desítky let.

Čtěte také: Svetový oceán a ekologie

„Válka znásobuje dříve vzniklá ekologická rizika," upozorňuje Marcela Černochová, koordinátorka Arniky pro Ukrajinu. Jak dodává, sanace ekologických škod musí být nedílnou součástí plánů poválečné obnovy Ukrajiny. Zatímco ruská agrese zpustošila infrastrukturu, odhalila také skryté toxické zátěže. Při přípravě rekonstrukce je proto nezbytné myslet i na monitoring a odstranění znečištění půdy a vody - bez toho totiž nelze ochránit zdraví lidí a obnovit postižené regiony.

Arnika proto apeluje na české orgány i širokou veřejnost, aby při podpoře Ukrajiny nezapomínaly na ekologickou dimenzi konfliktu. Kromě obnovy domů a infrastruktury je nutné zajistit i dlouhodobý monitoring a sanaci dosud neodhalených environmentálních škod. Arnika působí na Ukrajině již od roku 2017, kdy ve spolupráci s místními partnery spustila program „Čistý vzduch pro Ukrajinu". Cílem tohoto programu je budování občanské sítě monitorovacích stanic, které měří kvalitu ovzduší v reálném čase.

Tabulka: Zjištěné nebezpečné látky v sedimentech Kachovské přehrady

Nová pravidla pro ekologické značení a marketing

Lidé jsou zavaleni množstvím zelené reklamy, ale vědí jen málo o pravdivosti ‚eko‘ a ‚bio‘ štítků a značek. „Jeden ze čtyř Evropanů hledá při rozhodování o nákupu informace o dopadu na životní prostředí. Zhruba třetina spotřebitelů se navíc mylně domnívá, že všechna ‚eko‘ označení na produktech a výrobcích jsou ověřená. Mnohdy tak jde spíš o falešnou reklamu. Příklady? Pračka vydrží pět tisíc pracích cyklů. Banán označený jako uhlíkově neutrální. Některé problematické marketingové metody se díky nové směrnici zařadí na seznam zakázaných obchodních praktik.

Jak už Deník informoval, pravidla definitivně schválil Evropský parlament. „Odkloníme se od kultury vyhazování, zprůhledníme marketing a budeme bojovat proti předčasnému zastarávání zboží. Podle nové normy musí být ekologická značení a tvrzení spolehlivá, srovnatelná, a především ověřitelná napříč Evropskou unií. Opatření ještě musejí potvrdit členské státy.

Ministr životního prostředí Petr Hladík rozhodnutí europoslanců uvítal. „Typickým příkladem lakování nazeleno mohou být například prohlášení o klimatické neutralitě produktů nebo společností, které se velmi často opírají o slíbená kompenzační opatření. Jejich skutečný přínos je ale často diskutabilní. Jak připomněl, v Evropě současně běží projednávání směrnice o environmentálních tvrzeních. Jejím cílem je, aby tvrzení a značky byly předem ověřeny nezávislou organizací.

Pobídka firem být na trhu ‚zelený‘ je v Česku léta. Obchodníci se pak u mnoha různých výrobků setkávají s různými ekologickými označeními, jejichž platnost si ale ani obchod, ani zákazníci nemají jak ověřit. „Pro čím dál víc zákazníků je zodpovědný vztah k přírodě při nákupním rozhodování důležitý - a některé firmy tak ničím nepodloženými zelenými slogany získávaly nefér výhodu proti své konkurenci. Nově mají být srozumitelnější a věrohodnější etikety na výrobcích.

Marketingový expert Pavel Řehulka je zvědavý na nastavení a fungování nových pravidel v praxi. „Zásadní bude otázka, jak důvěryhodné budou doložené informace od výrobce a certifikace. Pravidlo zní: co je měřitelné, platí.

tags: #světové #ekologické #podvody #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění ovzduší a zdraví
• Ekologie na dálku
• Udržitelné materiály
• Chyby v třídění odpadu v ČR
• Zlatý řez v přírodě a designu