Gaussova křivka v ekologii a společnosti

Pamatujete si ještě Gaussovu křivku ze školy? Gaussova křivka popisuje zákon o rozložení četnosti nějakého jevu. Zní to moc odborně, ale je to jednoduché. V přírodě, ve společnosti, ale i v byznysu probíhají různé jevy. Tyto jevy se vyskytují s určitou četností. A statistici dokážou z velkého počtu takových výskytů vynést graf, který potom vypadá nejčastěji nějak takto:

Na vodorovné ose jsou získané výsledky z měření jevů, od nejmenších po největší. Na svislé ose potom vidíme, kolikrát se daná hodnota opakovala. Říká se tomu tzv. Normální rozložení, protože podle tohoto rozložení funguje většina normálních jevů (slovo „normální“ je zde velmi důležité!).

Klasickým příkladem Gaussovy křivky je třeba rozložení inteligence (IQ) mezi lidmi. Nejvíce lidí je „průměrně inteligentních“ (100 a okolí), normálních - to je střed křivky. Vlevo jsou ti s nižším IQ než je normál, vpravo ti s vyšším. Takhle to prostě je, i když nám někdy může připadat, že blbců je určitě víc než géniů :o) Není tomu tak.

Gaussova křivka má tedy vždy typický tvar zvonu. Platí to i v byznyse, respektive platívalo. Ve standardním kapitalismu v každém oboru fungovalo Gaussovo rozložení. Vezměme třeba představitele střední třídy, ševce: většina ševců kdysi byla průměrně normálních (rozuměj kvalitních, dobrých). Byli ve středu rozložení a bylo jich třeba 90%. Vlevo pak bylo 5% těch neschopných, nešikovných a vpravo 5% těch machrů, jedniček v oboru. A potom přišel Baťa... A vše bylo jinak :o).

Takovému rozložení trhu se říká „systém hvězd“, nebo taky rozložení „vítěz bere vše“. Takto vypadá křivka úspěšnosti v jednotlivých oborech dnes, v době internetu, globalizace a mizející střední třídy. Na rozdíl od dob dřívějších, kdy bylo hodně dobrých ševců (v každé vsi), nevěděli o sobě navzájem (to je také důležité!), a také si vzájemně nekonkurovali, máme dnes velice málo globálních hvězd typu Adidas a potom obrovské množství „lúzrů“.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Prvním dopadem na společnost je to, že mnoho „lokálních“ lidí po celém světě sleduje globální vítěze (YouTube, FB, on-line konference, atd...) Chtějí být podvědomě jako oni. Ovšem to většinou nejde. Na vrcholek grafu vpravo nahoře se moc lidí, firem, startupů prostě nevejde J. Ti, co tam nejsou, se přesto podvědomě srovnávají s vítězi. A to je silný stresor a velká demotivace pro každodenní práci.

Druhý efekt souvisí s rozvojem dovedností. Dříve, když jsme se učili třeba tančit a podařilo se nám dostat mezi lepší tanečníky ve městě, jsme z toho měli radost a pozitivně nás to motivovalo k dalším návštěvám kurzů a plesů. Dnes, když se učíme tančit, podíváme se na internetu na světové TOP tanečníky a dopad na nás může být přesně opačný: jsme demotivováni. A do kurzů postupně přestaneme chodit, protože „tohle přeci nikdy nebudu umět!“

Svět už prostě nefunguje podle pana Gausse :o). Chceme-li něco vybudovat, nebo se něco učit, nesrovnávejme se přitom s ostatními. Srovnávejme se pouze a jedině sami se sebou v čase. Neřešme, že někdo „vyrábí lepší boty“, nebo umí lépe tancovat. Řešme to, jestli my v naší firmě dnes vyrábíme nebo poskytujeme služby lepší, než jsme my sami vyráběli, poskytovali včera. Řešme, zda svoji práci zvládáme lépe, než jsme ji dělali před časem. Ne lépe než někdo téměř virtuální. To je důležité.

Chceme-li se něco nového naučit (třeba angličtinu), nekoukejme kolem sebe, na ty skvělé mluvčí, nesrovnávejme se s nimi. Řešme to, zda umíme teď více, než jsme my sami uměli třeba na začátku karantény :o). Berme si zpětnou vazbu od skutečných lidí kolem sebe, ne od digitálních hvězd na internetu.

Gaussova křivka a firma

Představte si firmu jako sociální systém, který funguje podle Gaussova rozložení (aktivity, rozhodování, zodpovědnost, atd..) A teď si představte, že taková firma funguje podle rozložení Vítěz bere vše Vnímáte ten rozdíl? V prvním případě se na chodu firmy podílí velké procento VŠECH pracovníků, mohou samostatně plánovat, řešit, zodpovídat, panuje zde týmový duch. V druhém případě se na chodu firmy podílí jen hrstka lidí „nahoře“. Rozhodují o všem, vše plánují, vše kontrolují, vše řídí. Ostatní musí jen plnit rozkazy.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Kromě Normálního, tedy Gaussova rozložení, existuje v matematice ještě tzv. Rovnoměrné rozložení četnosti.

Gaussova křivka a ekologie

Pro ekologii je základní jednotkou studia jedinec (na rozdíl od biologie, kde základní taxonomickou jednotkou je druh). Termínem ekologická nika se v obecné ekologii označuje souhrn životních podmínek, které umožňují životaschopnou existenci populace určitého druhu v určitém prostředí. Tyto podmínky jsou určovány faktory prostředí (abiotické, např. teplota, vlhkost, sluneční záření a biotické, přítomnost potravy, predátorů a zdrojů).

Ekologická valence je vyjádření schopnosti organizmů snášet určitý faktor prostředí (např. teplotu, vlhkost,…). Znázorňuje se pomocí Gaussovy křivky. Šířka křivky odpovídá šíři valence, tedy rozsahu hodnot faktoru (na horizontální ose), které je daný druh schopen snášet (nejsou pro něj smrtící).

Rozsah rozmezí přizpůsobivosti organizmu k jednotlivým faktorům prostředí (rozsah ekologické valence či tolerance) je u různých druhů velice rozdílný. Některé druhy mají široký rozsah přizpůsobivosti k jednomu faktoru prostředí (např.

Podle šíře tolerance k faktorům prostředí rozlišujeme organismy na:

• Euryekní - organismy s širokou tolerancí
• Stenoekní - organismy s úzkou tolerancí

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Euryekní organizmy mají schopnost přizpůsobit se velmi odlišným podmínkám prostředí. Mají širokou toleranci k faktorům prostředí. Snášejí kolísání životně důležitých vnějších činitelů ve velkém rozmezí. Příkladem může být smetanka lékařská.

Stenoekní organizmy - organizmy s úzkou tolerancí k prostředí, snášejí kolísání životně důležitých činitelů vnějšího prostředí jen ve velmi malém rozmezí. Příkladem může být provazovka.

Pro organizmy z hlediska ekologické valence jsou optimální podmínky prostředí, které respektují nároky určitého organizmu. Organizmy většinou žijí v optimu (tedy v podmínkách, které nejlépe zaručují jejich přežití a rozmnožování. Naopak některé organizmy jsou přizpůsobeny životu v extrémních podmínkách (ekologické minimum nebo maximum). Příkladem mohou být bakterie, hlubokomořské ryby.

Ekologické faktory, které působí v rozsahu mezních hodnot, jsou pro přežití jedinců zvláště kritické a nazýváme je mezní neboli limitující faktory. Jestliže na organizmus působí komplexně celý soubor faktorů, pak platí, že pro přežití a zdárný vývoj jedince musí být hodnoty naprosto všech v rozmezí ekologické valence pro příslušný druh.

Druhy, které jsou citlivé k určitému faktoru a signalizují jeho působení, nazýváme ekologické indikátory. Ty upozorňují na míru antropogenních vlivů, jsou ukazateli přirozených změn nebo indikují vlastnosti abiotického prostředí.

Bioindikátor je organizmus nebo chemikálie, užívaná k sledování čistoty životního prostředí nebo ekosystému. Jako bioindikátor označujeme všechny organizmy, jejichž činnost, populace nebo stav mohou být použity k posouzení stavu životního prostředí.

Invazní druh je druh živého organizmu (rostlina, živočich, houba, atd.), který je na daném území nepůvodní a nekontrolovaně se šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy, které mají podobnou funkci v přírodě jako on. Některé invaze mohou skončit až naprostým vyhynutím většího množství původních druhů.

Jako příklad adaptace na extrémní podmínky lze uvést pižmoně, kteří obývají severské tundry Kanady, Arktidy, Grónska, Evropy a Asie. Jsou to obrovská zvířata o váze 200-400 kg. Stavbou těla jsou dokonale přizpůsobeni nehostinným životním podmínkám. Před mrazem je izoluje hustá podsada, několikanásobně teplejší než ovčí vlna. Proti nepřátelům a silným větrným poryvům se shlukují do kruhu, kdy samice s mláďaty stojí uprostřed, dokonale chráněné. Při sněhové přeháňce zůstanou ležet a nechají se zapadat sněhem, přičemž neztrácejí potřebnou energii. Pižmoni nejsou příliš nároční na potravu, v zimním období vystačí dokonce s minimem.

Morálka a ekologie

Původní morální systémy, jež mají kořeny v náboženství, řešily pouze vzájemné vztahy mezi lidmi. Vztah lidí k přírodě je v tomto novým prvkem. S povinnostmi vůči přírodě nepočítali Mojžíš ani Ježíš, což jsou dva významní původci náboženského základu mravních norem, z nichž nakonec vychází i sekulární humanismus. Zatímco Mojžíš přinesl svému lidu Desatero, Ježíš všech deset přikázání vtělil do dvou bodů: miluj Boha a miluj bližního.

Pojetí lidské morálky se s příchodem ekologických výzev změnilo. Jak definovat vztah člověka k přírodě skrze morální termíny? Nejen to se teď pokouší napravit papež František svým úsilím zaměřit pozornost křesťanů i na ekologii. Zkouší skloubit křesťanství s novým, ekologickým pohledem na svět. Desatero pochopitelně nelze doplnit aktuální vsuvkou: „Budeš se chovat ekologicky!“, popřípadě „Budeš milovat přírodu!“. Tak papež aspoň hledá inspiraci u svatého Františka z Assisi, přítele všech živých tvorů.

Postmoderní levice odmítá křesťanský antropocentrismus a duchovní inspirace tak začala hledat jinde. Jenomže původ humanismu, ale i požadavku rovnosti všech lidí, což obojí patří k tradičnímu programu levice, je (aspoň v evropských končinách) pevně zakotven v křesťanství. Situace je složitá. Lidstvo je ohroženo samo sebou, svým způsobem života.

Domnívám se, že právě kapitalismus zůstává hlavní příčinou beznaděje dalších dnešních problémů, včetně těch ekologických. A morálně? Možná to chce čas. Jenže právě toho nám podle ekologů zbývá málo. A možná to chce trpělivost, o níž je známo, že přináší růže. Trpělivost je, jak víme, jedna z důležitých křesťanských ctností, takže bychom možná nakonec ani to (údajně antropocentrické) křesťanství nemuseli tak striktně odmítat.

Normy v přírodě

Myšlenka tzv. přirozených práv člověka počítá s tím, že v přírodě lze najít (rozpoznat etc.) nějaké ,normy‘, které mají zcela odlišný charakter než tzv. přírodní „zákonitosti“. To znamená, že normalita, odvozující se od norem, je něco jiného než normalita, odvozená od nejpočetnějších forem. Tato poslední je vlastně dána vrcholem Gaussovy křivky; naproti tomu „normy“ udávají, kterým směrem se tento vrchol pohybuje resp. má pohybovat.

Když jde o Gaussovu křivku, postačí nám jen počítání, statistika výskytů; když jde o normalitu, odvozenou od normy, jde o hodnocení. Jinak, snad přesněji řečeno: posun vrcholu Gaussovy křivky může být v jednotlivých případech vysvětlen nahodilými okolnostmi (nahodilými vzhledem k jevu, jehož rozložení pravděpodobností nás zajímá). Pokud však sledování delšího časového úseku jeví určitý souvislý trend či kontinuální tendenci, nemůžeme se uchylovat k vysvětlení pouhými náhodami ve změnách okolností.

tags: #Gaussova #ekologická #křivka

Oblíbené příspěvky:

• Třídění komunálního odpadu v ČR – recenze
• Definice platidel v ČR
• USDA zóny a rostliny
• Křečci v přírodě a doma
• Krize v Somálsku a ohrožení míru