Křeček zlatý (syrský) je nejoblíbenějším z pěti běžně chovaných druhů křečků a křečíků. Možná je to tím, že je z nich největší. Je to savec, patřící do řádu hlodavců. Jeho přední zuby, kterým se říká hlodáky, jsou v neustálém růstu, díky kterému je nutné, aby si je křeček pravidelně obrušoval, jinak může dojít k vážným zdravotním problémům pokud přerostou. V případě, že k tomu dojde, je nutné je křečkovi zkrátit.
Délka těla je 14 - 17 cm, samice bývají větší než samci, křeček váží 150 - 250 g a dožívá se 2 - 2,5 roku. Mláďata se rodí nedovyvinutá, holá, slepá a hluchá, velmi rychle rostou a pohlavně dospívají. Vrhy bývají velmi početné. Samice mívá více vrhů ročně, doba březosti je velice krátká (16 dní).
Život v přírodě
Křeček syrský pochází z polopouštních oblastí Sýrie. Žije samotářským životem v norách hlubokých asi 2,5 m, které se skládají z mnoha tunelů a komor, kde křeček spí a má zásoby potravy. Je to noční zvíře, které spí během horkých dní a probouzí se za chladnějších večerů, kdy se vydává za potravou, kterou si ukládá do velkých lícních toreb. V průběhu noci se vrací několikrát do nory vyprázdnit torby, takže se docela naběhá. Křeček syrský špatně vidí, zato má dobře vyvinutý sluch (slyší i ultrazvuk) a čich.
Přírodní zbarvení je zlaté, proto je někdy nazýván křečkem zlatým.
Chov křečka syrského
Křeček syrský je velmi oblíbené a nenáročné domácí zvíře vhodné i pro malé děti. Pokud se k němu člověk chová vlídně, velmi rychle se dobře ochočí. Výjimkou může být ovšem zvířátko, které má již špatné zkušenosti, u něj je zapotřebí více trpělivosti a delší čas na získání důvěry. Je to samotářsky žijící zvíře, které se v přírodě setkává pouze krátce v době páření. Proto je potřeba chovat jej samostatně. Je-li chován po více v jedné kleci, dochází k soubojům, které můžou končit i smrtí. Má-li matka mláďata, je potřeba je po odstavení oddělit a ve věku 8 - 10 týdnů je po harmonickém soužití i mezi sourozenci.
Čtěte také: Morčata: život a chov
Zlaté pravidlo pro chov křečka syrského je: jeden křeček = jedna ubikace! Nenuťte křečky syrské žít pohromadě!
Kromě této ne zrovna zanedbatelné podmínky (1 křeček = 1 ubikace), je křeček syrský téměř nenáročný na chov. Vyhovuje mu prostředí bez průvanu, ne příliš vlhké. Chová se při pokojové teplotě. Pokud v zimním období zůstane okolní teplota dlouhou dobu pod 10 °C a dny se zkrátí, může křeček upadnout do zimního spánku, který však není potřebný, aby byl křeček zdravý.
Ubikace
O rozměrech minimálně 70 x 40 cm (ideálně 80 x 40 cm či více - teritorium v přírodě je až 40×40 metrů!), s hlubší vanou na velkou vrstvu podestýlky a takovou výškou, aby se do klece pohodlně vešel kolotoč o průměru minimálně 25 cm. Maximální vzdálenost mezi dráty klece je 1 cm, pokud je větší, křeček může utéct nebo se zaklínit mezi dráty. Vhodný je také plastový box.
Venčení křečků
S příjemnými teplými dny rádi trávíme svůj čas na terase, zahradě či kdekoliv, kde cítíme kousek přírody. Nejednoho chovatele napadne, že by velmi rád takové prostředí dopřál i svému křečkovi. Ocení ale křeček takové prostředí? Je to pro něj bezpečné?
Rizika venčení
- Imunita: Křečci jsou v rámci domestikace a výzkumu po stovky generací chováni v zajetí. Jejich imunita už není zdaleka tak silná jako u jejich divokých předků. Nezanedbatelným rizikem při volném venčení jsou fekálie, plísně, bakterie a viry z venkovního prostředí, které mohou křečkovi uškodit na zdraví.
- Počasí: Zima, horko i průvan mohou lehce zapříčinit nachlazení nebo úpal.
- Parazité a bodavý hmyz: Velmi nepříjemně ovlivní domácnost parazité, které si křeček může z venku přinést domů v kožíšku (např. čmelíci, svrab, roztoči,…). Pro křečka může být život ohrožující ale i bodnutí vosy nebo včely.
- Stres: Křeček žije celý život ve svém teritoriu, kde cítí svůj pach a najednou se ocitne v otevřeném prostoru s neznámými pachy a zvuky. Venku se proto cítí v nebezpečí a jeho chování může být při podezření na blízkost predátora nepředvídatelné.
- Citlivý zrak: Křečci jsou noční zvířata a jejich zrak není uzpůsobený pohybu na slunci. Přímé sluneční záření jim úplně znemožňuje vidět a může trvale poškodit oči.
- Útěk: Křeček se může podhrabat, najít noru jiného zvířete nebo prostě zmizet z dohledu.
- Jedovaté rostliny: Může se také stát, že v nestřeženém okamžiku křeček sežere rostlinu, která je pro něj jedovatá.
Z těchto důvodů nelze doporučit křečka venčit venku. Přírodu můžeme křečkovi dopřát i doma. Do ubikace vložte vhodné větvičky stromů, do podestýlky zapíchejte klasy, můžete použít i mech či šišky, které jsou vyschlé a už nepouští smůlu. Vhodné jsou i bylinky. Ubikaci můžete dozdobit kameny (ty těžší dejte na pevný podklad, ať je křeček nepodnoruje a nezavalí ho). Velmi dobře vypadají i živé zelené rostliny vhodné do křeččí ubikace.
Čtěte také: Kočičí instinkty a přežití
Výběh
Možností nechat křečka pořádně vyběhat nenabízí pouze venkovní prostředí, ale také bezpečně zvolený výběh. Pro křečka je samozřejmě nejlepší, pokud můžeme kombinovat možnost kolotoče v ubikaci a každodenní výběh. Záleží ale na individuální povaze a druhu křečka. Pro křečíky čínské a Roborovského by vypuštění do volného výběhu mohlo být zbytečně stresující, u těchto druhů raději volíme pouze kolotoč nebo běhací disk v jejich ubikaci.
Bezpečí na prvním místě
Můžete nechat běhat křečka na volno v bezpečné místnosti nebo v ohraničeném prostoru. Nikdy ale nenechávejte křečka ve výběhu bez dozoru.
V bezpečné místnosti se nemá křeček, jak zranit, tzn. veškeré elektrické kabely dáme z dosahu křečka. Křeček by neměl šplhat na vysoké objekty (např. záclony, skříně, radiátory…), i nešťastný pád z pár (desítek) centimetrů na pevnou zem může způsobit vážný úraz. Pokud se bojíte, že vám křeček zaleze za skříň a už nevyleze, zabezpečte místo za skříní např. kusem kartonu, deskou nebo knihou. Křečkovi pak do místnosti můžete schovat dobroty, dát mu k dispozici na běhání kolotoč a různé prolézačky. Aby se křeček na volném prostranství cítil v bezpečí, do prostoru umístíme předměty, do kterých se může schovat. Můžete si sednout na zem a číst si knihu, sledovat film na mobilu nebo cokoliv, co zrovna chcete. Po nějaké době si křeček začne všímat i vás a lozit po vás. To už můžete mít nachystaný pamlsek a vždy ho za jeho přízeň odměnit. Je to skvělý čas, který můžete se svým křečkem strávit spolu, dokonce i při ochočování a seznamování - křeček se vás přestane bát a bere vás jako součást svého okolí. Bezpečné prostředí můžete zařídit v libovolné místnosti - třeba i v koupelně, kde bývá méně kabelů a nábytku.
Ohraničený prostor by měl být větší, než je křečkova ubikace, aby se v něm křeček mohl pořádně vyběhat. Postačí například postel nebo gauč, pozor ale na pády - někteří křečci rádi skáčou. Prodávají se i mřížky, skládací plastové čtverce, výběh můžete slepit i z kartonu nebo z dřevěných desek. Viděla jsem i výběh pro křečíka z vysunuté komody pod postelí. Vždy si ale buďte jistí, že je výběh dostatečně vysoký a křeček ho nepřeleze a pravidelně kontrolujte jeho stav. Křeček totiž velmi snadno vyhlodá do některých materiálů díru. Ohraničený výběh pro křečka koupíte i na e-shopech.
Křečík džungarský
Křečík džungarský je malý hlodavec, který si pro svou roztomilost, veselou povahu a nenáročnost chovu získal srdce mnoha chovatelů. Křečíci džungarští byli popsáni již v roce 1770. Původně pocházejí ze severního Kazachstánu (dnešní Sibiř). Tato zvířátka jsou ve světě známa pod různými jmény, říká se jim také křečíci sibiřští nebo „winter white“. Za poslední pojmenování vděčí křečíci tomu, že mají v zimě téměř bílou srst.
Čtěte také: Nejsilnější v přírodě
Tito křečíci jsou velmi klidní. Nejsou to žádní čiperní běžci, ve svém konání jsou patřičně rozvážní. Možná se tím dá vysvětlit velká část jejich popularity. V jejich vzájemné komunikaci a i při komunikaci s tím, kdo se o ně stará, tvoří důležitou součást pachy. Na břiše mají pachové žlázy, kterými si označují své teritorium. Pachovou žlázu rozeznáme podle odlišného zbarvení srsti v tomto místě. V přírodě žije křečík džungarský v malých skupinkách. Rovněž jako domácí zvíře má tento malý křečík rád společnost jiných křečíků. Můžete je chovat jako pár, ale také v malé skupince. Pořizujte si jednoho samečka a jednu nebo více samiček. Napodobíte tím nejlépe přirozený způsob života těchto zvířátek. Je samozřejmé, že při této kombinaci můžete očekávat pravidelně mladé. Pokud to není vaším cílem, můžete chovat pohromadě raději dva samečky.
Stejně jako u většiny křečků a pískomilů nejsou zvířata z již existující skupiny otevřená příchodu nováčků. To znamená, že do již sestavené skupiny křečků raději neumisťujte žádné dospělé křečíky, protože skupina bude tyto „vetřelce“ pronásledovat. Přesto není nemožné, aby byla do skupiny přidána dospělá zvířata. Všechna zvířata, která mají utvořit novou skupinu, dejte do neznámého prostředí bez pachů.
Křečíci džungarští jsou jako všichni křečci čistotná zvířata. Pravidelně se myjí a sami si udržují srst v čistotě. Většinou si ve výběhu vyberou jeden nebo dva rohy, které pak používají jako toalety. Křečíci neskáčou a nejsou ani dobrými šplhavci. Proto je můžete snadno chovat v neuzavřené skleněné nádrži. Pokud používáte klec s dráty, budete mít více práce s čištěním okolí. Kromě toho budete muset dohlédnout na to, aby klec stála mimo průvan. Křečíci mají rádi bezpečnou noru na spaní. Dno klece vystelte dřevěnými hoblinami. Výběh stačí čistit jednou týdně. Záleží samozřejmě na velikosti klece, pokud bude větší, můžete čistit až po dvou týdnech.
Ve volné přírodě se křečík džungarský živí především semeny a hmyzem. Se zeleninou a ovocem to příliš nepřehánějte, protože by z nich mohl dostat průjem. Mrkev, jablka a hrušky jsou pro toto zvířátko lepší než zelenina, protože ta obsahuje relativně mnoho tekutin. Váš křečík džungarský nebude trpět žádným nedostatkem, pokud mu obstaráte kvalitní směs pro hlodavce.
Co byste měli o křečíkovi vědět
Křečík džungarský pochází z Asie a oblasti ruské Sibiře, kde žije v pouštích, tundrách a stepích. Je to noční zvíře, takže počítejte s tím, že aktivní bude především ve večerních hodinách. Jeho typické zabarvení je šedé až hnědé, s výrazným černým pruhem táhnoucím se od hlavy až k ocásku. Vyšlechtěn byl ale také do safírové, bílé a merle. Tělo křečíka obvykle dorůstá do velikosti 11-16 cm, ocásek měří až 15 mm. V zajetí se může dožít až tří let.
Oproti jiným druhům křečků je křečík džungarský společenský a můžete jej chovat ve skupině. To je pro něj přirozené. Nejlepší kombinací jsou dva samečci (z jednoho vrhu) či dvě samičky (sestry). Křečci jsou velice plodní, proto nedoporučujeme chovat samce se samicemi! Zvláštností tohoto druhu je, že samečci pomáhají samičkám při porodu a starají se o mláďata.
Ubikace křečíka džungarského
Křečíky chováme v kleci nebo dobře větraném teráriu o minimální velikosti 60x30x30 cm, avšak platí pravidlo, že čím více prostoru křečíkovi dopřejete, tím bude šťastnější. Dejte také pozor, aby rozestupy mezi dráty klece nebyly větší než 0,5 cm. U terárií zaniká možnost šplhání po mřížích, takže je potřeba instalovat vhodné větve na šplhání. Fantazii se meze nekladou a z vhodných materiálů (větve ovocných stromů apod.) lze sestavit nádherné ubikace, které imitují prostředí, ve kterém křečci žijí ve volné přírodě. Vzhledem k jeho velikosti, zvědavé nátuře a zálibě v hlodání nedoporučujeme chov na volno v bytě.
Dno klece vystelte vrstvou hoblin, bezprašnou podestýlkou a do misky dejte koupací písek - křečci rádi pečují o svůj kožíšek. Chybět nesmí napáječka s čerstvou vodou a miska na krmivo. Pro spokojenost a udržení křečka fit je potřeba ubikaci vybavit různými prolézačkami, domečky a tunely. Oblíbenou zábavou jsou například ruličky od toaletního papíru, které křečíci rádi hlodají.
Kolečko v ubikaci nechávejte vždy jen pár hodin denně.
Krmení křečíka džungarského
Křečíci ve svém přirozeném prostředí jedí pomálu, proto jim nadbytečný příjem kalorií může uškodit. Jsou to všežravci, proto občas potřebují také přísun bílkovin. Základním krmivem je tedy speciální krmná směs pro křečky a křečíky, kterou občas doplňte tučným moučným červem. Dále jim můžete jednou za čas dopřát pamlsek či nenadýmavé druhy ovoce či zeleniny, vhodná je například mrkev či kousek jablka. Jelikož si křečík potřebuje pravidelně brousit hlodáky, podávejte mu také větvičky vhodných ovocných stromů. Dávejte ale pozor, aby nebyly chemicky ošetřené.
Nezapomeňte, že křečci si instinktivně ukládají potravu do „spižírny“ na později, což může být zdraví nebezpečné. Kontrolujte proto jeho zásoby a vyhoďte vše, co by mohlo rychle zplesnivět.
Jak správně pečovat o křečka?
Za křečci jsou často označovaní křečci i křečíci, ačkoliv jde o dva samostatné rody myšovitých hlodavců. Křečíci jsou menší než křečci, ale v ostatním se příliš neliší. Nejznámějším křečkem je křeček syrský. Dorůstá délky okolo 15-20 cm a můžete ho znát i pod jinými názvy - křeček zlatý nebo křeček medvědí. Jeho základní zbarvení je zlaté až žlutohnědé, ale může být i šedý, s krátkou nebo delší srstí.
K nejčastěji chovaným křečíkům patří křečík džungarský a o něco menší křečík Roborovského. Křečík džungarský dorůstá velikosti 7-10 cm, základní barva srsti je šedohnědá s tmavým pruhem na hřbetě, břicho a nohy jsou bílé. Křeček je malý samotářský hlodavec, nenáročný na chov, a proto vhodný i k dětem. Pochází z Asie, aktivní je večer a v noci a dožívá se 2-3 let. Křeček má dobře vyvinutý čich a sluch, dokáže poznat svého majitele. Přes den však téměř nevidí, takže se snadno poleká např. prudkých pohybů.
Křečík Roborovského je jedním z nejmenších hlodavců vůbec, měří 5-8 cm. Jeho srst je pískově zbarvená, můžou se na ní objevovat bílé znaky. Křečík džungarský je o něco větší, měří 7-10 cm a má nejčastěji šedohnědou srst s pruhem na hřbetě, bílé bříško a nohy. Existují ovšem i světlejší varianty. Je velmi rychlý, čilý a roztomilý. Naproti tomu křeček syrský (nebo také zlatý) měří 15-20 cm a má různé barvy i typy srsti (dlouhou, krátkou, saténovou).
Křečci rádi ohlodávají kousky dřeva nebo kůry. V zajetí jim pořídíme klec s podestýlkou, pítkem a miskou. Nezapomeneme na spousty prolézaček a úkrytů, které křečci zbožňují. Křeček je všežravec, má rád semínka (kukuřice, slunečnice), zrní, oříšky, zeleninu i ovoce.
Křečci a křečíci bývají aktivní především večer a v noci, během dne většinou spí. Jsou to nenáročná zvířata, která se dají celkem snadno ochočit. Křečíci jsou společenští, takže je možné chovat jak jednoho, tak více jedinců - vhodné je chovat samice ze stejného vrhu nebo dva samce za podmínek, že s nimi nebude společně žádná samička. Chovat různé druhy křečíků v jedné kleci se nedoporučuje. Křeček syrský je naopak samotář, takže je vhodnější chovat pouze jednoho, ve skupině si mohou ublížit.
Křečci a křečíci patří do třídy savců mezi hlodavce. Jsou to všežravci, což znamená, že se živí rostlinnou i živočišnou potravou, která je bohatá na bílkoviny. Ve volné přírodě obývají stepní oblasti, postupem času obydleli i lidská pole. Hloubí si až 1 metr hluboké nory, ve kterých mají několik postranních příbytků. Mají výborný čich a sluch, naopak zrak je jejich slabší stránkou. Křečci a křečíci se rozmnožují velice snadno. Běžně mívají několik vrhů během roku.
Krmení křečků a křečíků
Základní složku potravy křečků a křečíků tvoří kvalitní krmné směsi a také čerstvé zelené krmivo a ovoce. Jako doplnění zdroje bílkovin můžete nabídnout moučné červy nebo hmyz (např. cvrčky). Pozor na příliš tučná krmiva s velkým množstvím olejnatých semen (např. slunečnice).
Nezapomeňte, že křečkům a křečíkům trvale rostou zuby a potřebují mít neustále něco na okus, aby jim zuby nepřerostly (některé pamlsky, větvičky,…). Pozor na ostré špičky, aby si křečci neporanili lícní torby. Samozřejmostí je celodenní přístup k čerstvé vodě.
Snažte se vybírat krmiva určená speciálně pro křečky, která jsou přizpůsobena jejich nutričním požadavkům. Kompletní krmiva pro křečky můžeme rozdělit na směsi a tzv. monokomponentní krmiva, což mohou být pelety, extrudované nebo pečené granule. Směsi jsou pro křečky zábavnější a přirozenější, ale pokud směs křeček přebírá a žere jen některé její složky, může být jeho krmná dávka nevyvážená. Přebírání řeší monokomponentní krmiva, ve kterých je každý kousek stejný jak vzhledově, tak nutričně.
Hlavní složku krmiva křečka tvoří obiloviny, luštěniny, různá semínka a traviny.
- Zelenina - je bohatá na minerální látky, vitamíny a vlákninu. Zejména v zimním období nahrazuje čerstvou trávu a bylinky. Zeleninu nedáváme přímo z lednice, pozor také na zapařenou, shnilou či plesnivou - tu zvířeti nedáváme nikdy.
- Ovoce - ovoce je zdrojem mnoha zdraví prospěšných látek. Obsahuje však zároveň větší množství cukrů, takže je vhodné k občasnému zkrmování jako pamlsek.
- Živočišné bílkoviny - jako občasný pamlsek můžete křečkům nabídnout sušené korýše, moučné červy nebo jiný živý hmyz (cvrčci, sarančata). Živočišné bílkoviny jsou obzvláště vhodné pro březí samičky, ale poslouží jako občasný zdroj bílkovin pro každého křečka a křečíka.
- Bylinky - obsahují mnoho zdraví prospěšných látek, ale ve větším množství mohou některé z nich působit zdravotní problémy. Proto je dobré nezkrmovat stále stejné druhy, ale bylinky střídat.
- Větve - slouží nejen k obrušování zubů, ale také jako výborná hračka.
Na trhu je k dostání velké množství pamlsků pro křečky:
- přírodní - jsou zdravé a zpravidla nejvhodnější, bez obsahu barviv, přidaných cukrů, konzervantů, např. sušená zelenina a ovoce, ořechy, semínka.
- ostatní - dobrou volbou jsou extrudované a pečené pamlsky, které většinou obsahují malé množství tuků a cukrů.
Bydlení pro křečka
Křečci a křečíci jsou drobní, a proto nejsou příliš nároční na životní prostor. Přesto čím více prostoru jim poskytnete, tím pro ně lépe. Důležitá je i výbava. Vhodnou ubikací pro křečky a křečíky může být drátěná klec s plastovou vanou, plastový box nebo akvárium/terárium (pozor na dobrou cirkulaci vzduchu). Výhodou plastových boxů nebo terárií je, že z nich křečci nevyhazují podestýlku jako u klece drátěné. Přes dráty klece navíc budete s křečkem v bližším kontaktu.
- velikost ubikace - minimální rozměry bydlení pro křečka syrského by měly být cca 80 x 40 x 30 cm (šířka x hloubka x výška). Pro jednoho křečíka stačí 60 x 40 x 30 cm. Čím zvolíte větší, tím pro křečka lépe. Pokud zvolíte klec, věnujte pozornost i mezerám mezi dráty u klecí pro křečíky.
- umístění - na klidném místě, křečci a křečíci mají jemný sluch a hluk je zatěžuje. Dále by měla být na světlém místě, ale ne na přímém slunci. Nesmí být umístěna tam, kde bývá průvan, anebo v blízkosti topení (hrozí přehřátí). Při větrání místnosti můžeme klec zakrýt, aby na zvíře nefoukalo.
Vhodný je dřevěný domeček, který navíc poslouží i jako materiál na okus, takže je třeba počítat s tím, že ho časem bude třeba vyměnit. Další možností jsou např. úkryty upletené ze suché trávy, keramické domečky různých tvarů a barev. Vhodné jsou samonapájecí lahve v různých objemech - pro křečky doporučujeme napáječku o objemu od 50 do 100 ml. V některých klecích jsou součástí výbavy. Do křeččí klece můžete umístit toaletu pro křečky na místo, kde křečci močí. Použitím toalety si usnadníte úklid ubikace. Nemusíte každý týden čistit celou klec, stačí pravidelně čistit toaletu a celou klec stačí vyčistit podle potřeby (přibližně jednou měsíčně). V toaletě je dobré použít savější podestýlku (např. pelety).
Svým mazlíčkům můžete poskytnout bohatý výběr zábavných hraček. V křeččí kleci by neměl chybět kolotoč. Pro běhání můžete zvolit i například kouli nebo běhací talíř. Na prolézání je dobré křečkům pořídit nějaké tunely, pokud nejsou součástí vybavení klece. Můžete zvolit např. průhledné plastové, vzájemně kombinovatelné tunely, ve kterých křečka můžete pozorovat a navíc si z nich poskládat labyrint podle fantazie. Zábavě mohou posloužit i rozmanitě tvarovatelné dřevěné můstky, žebříky, různé závěsné hračky ze dřeva, proutí a dalších přírodních materiálů, které zároveň poslouží jako materiál pro obrušovaní zubů. Počítejte proto s jejich častou obměnou.
Zdraví a péče
Křečci a křečíci nebývají příliš náchylní k nemocem. Přesto se nějaké nemoci nebo úrazy mohou vyskytnout a rozhodující je včasné rozpoznání prvních příznaků. K další péči patří pravidelná kontrola zubů proti přerůstání. Důležité je, aby měli křečci neustále co hlodat a okousávat. Je to pro ně zároveň i zábava. Předejdete tak přerůstání zubů, protože dlouhé zuby křečkům vadí při žraní a musí být zkráceny odborně veterinářem. Křečci si obrušují zuby požíráním krmiva, chroupáním sena, větviček nebo okusováním dřevěného vybavení a hraček.
Existují různé druhy podestýlek s odlišnými vlastnostmi a doporučeným způsobem použití. V kleci můžeme použít i kombinaci podestýlek. Stěžejní vlastností podestýlek je jejich savost. Savější podestýlky (např. peletované podestýlky dřevité nebo na bázi papíru) obecně používáme do toalet, v klecích bez toalet na místa, kde křečci močí. Zbytek klece můžeme podestlat třeba hoblinami. Dobré je křečkovi dopřát vysokou vrstvu hoblin, do které se může zahrabat.
Také prašnost může být limitující pro výběr podestýlky. Větší prašnost může působit dýchací potíže nejen zvířeti, ale také jeho majiteli. Mezi podestýlky s minimální prašností se řadí např. podestýlky z kukuřičných vřeten. Podestýlky se liší také způsobem likvidace.
Křečci se rádi zahrabávají a tvoří si hnízda, kde v klidu odpočívají. Materiálem pro tvorbu hnízda může být např. seno, ale můžete křečkům dopřát měkké materiály (např. bavlnu) nebo materiály, které je i zabaví (např. barevné ruličky papíru, které rádi rozmotávají). Do klece je vhodné umístit minerální kámen, který poslouží v případě potřeby pro doplnění minerálů. Existují solné nebo vápníkové, s příchutí nebo přírodní bez příchutě.
Při koupi je nutné zabezpečit, aby bylo zvíře náležitě přepraveno do nového domova. Také pokud chcete se svým mazlíčkem cestovat, ať už na dovolenou nebo k veterináři, dbejte na vhodné přepravní boxy. Přepravní box by měl být bezpečný a dost velký, aby zvíře při cestování nestrádalo. Důležitá je dostatečná cirkulace vzduchu, zároveň ale nesmí do přepravky foukat vítr.
