Hlavní ekologické faktory výskytu rostlin

Rostliny mají, stejně jako lidé, sadu základních potřeb, které musí být naplněny, aby rostlina přežila a mohla se optimálně vyvíjet. Tyto podmínky zahrnují adekvátní přísun vody, světla, živin, oxidu uhličitého a také mají své nároky na teplotu a vlhkost.

Světlo

Světlo je pro vývoj rostliny nezbytně důležité. Požadavky na světlo se u rostlin značně liší a také je důležité si uvědomit, že jiné požadavky na světlo má rostlina v počátcích růstu a jiné ve fázi kvetení. Obecně by se dalo říci, že rostlina před dosažením fáze kvetení požaduje až 18 hodin světla denně a pro kvetoucí rostliny se požadavky snižují na 12 hodin.

Mnoho rostlin není schopno konkurovat jiným rostlinám ve využívání CO2 a nerostou, tzn. Oproti tomu, většina rostlin má podobné nároky na minimální hladinu světla - kolem 30 mmol/m2/sec, při této úrovni světla je většina rostlin pořád schopna zdravě růst, jen poloviční rychlostí oproti silně osvětleným nádržím. Hodnota mezi 30-50mmol je tedy dostatečná pro zdravý růst.

Ekologický faktor světla má mnoho vlivů na niku i vývoj rostlin. Rostliny například preferují různé světelné podmínek a dle toho je lze dělit na:

• heliofyty = rostliny nesnášející zastínění
• heliosciofyty = rostliny, kterým nevadí zastínění ani nadměrný osvit
• sciofyty = rostliny preferující zastínění a nesnášející nadměrný osvit

Sezónní změny v množství záření pak ovlivňují časovou niku rostlin. Světlomilné byliny v lesním podrostu jsou nuceny kvést časně z jara, dříve než se olistí les nad nimi a zamezí jim tím přístup ke světlu. Tyto světlomilné druhy kvetoucí časně z jara označujeme souhrnně jako jarní efeméry. Naopak po olistění stromů nastupují v podrostu stínomilné druhy kvetoucí později, často až v pozdním létě.

Čtěte také: Taxi Liberec: Aktuální Změny

Se světlem je úzce spojen pojem fotoperioda, který označuje délku denního světla za 24 hodin. V této době je rostlina schopna fotosyntetizovat. Na základě toho, jak se fotoperioda zkracuje, nebo prodlužuje, může rostlina řídit své kvetení, klíčení a růst a opad listů.

Častá může být i fototaxe, která je definována jako směrově orientovaný pohyb ke světlu (pozitivní fototaxe) nebo od světla (negativní fototaxe).

Fotosyntetické strategie rostlin

Množství světla také ovlivňuje intenzitu fotosyntézy a fotosyntetické strategie rostlin. Fotosyntetická strategie je konkrétní typ průběhu přeměny energie slunečního záření na energii vázanou v chemických sloučeninách (glukóze). Dle fotosyntetické strategie rozlišujeme základní 3 druhy rostlin:

• C3 rostliny (rostliny mírného pásmu, např. pšenice a ječmen, CO2 zabudováván do 3-uhlíkatých sloučenin)
• C4 rostliny (většinou tropické trávy, slanomilné či ruderální druhy, např. kukuřice a proso, CO2 zabudováván do 4-uhlíkatých sloučenin, vysoké tepelné optimum fotosyntézy)
• CAM rostliny (převážně suché pouštní oblasti, např. ananas či aloe, otevírání průduchů v noci kvůli předcházení ztrátám vody, jinak podobné C4)

V tabulce níže jsou uvedeny 3 rostliny s nízkou a vysokou Ellenbergovskou indikační hodnotou běžně se vyskytující na území Česka. V závorce je pod českým a latinským jménem druhu uvedena daná Ellenbergova indikační hodnota (EIH).

Voda

Požadavky na vodu určuje druh rostliny, doba denního svitu a věku rostliny. Pokud nemá rostlina dostatek vody, může uvadnout v důsledku poklesu hydrostatického tlaku, který zajišťuje pevnost rostliny.

Čtěte také: Egyptská metropole: klima

Atmosférické plyny

Rostliny k růstu využívají i atmosférické plyny.

Oxid uhličitý (CO2)

Pro existenci života na Zemi je výskyt oxidu uhličitého (CO2) v ovzduší naprosto nezbytný. Tento plyn se totiž významně podílí na přirozeném skleníkovém efektu atmosféry, jenž na zemském povrchu vytváří vhodné teplotní podmínky pro život.

Oxid uhličitý obsažený v ovzduší je nepostradatelná látka pro fotosyntézu rostlin a zdroj uhlíku pro vytvářenou biomasu. V procesu fotosyntézy je CO2 rozkládán na uhlík a kyslík pomocí energie slunečního záření dopadajícího na danou rostlinu. Uhlík tvoří základní kostru organických látek (biomasy) a kyslík je uvolňován zpět do atmosféry.

Ve zvýšené koncentraci CO2 je jeho vstup do rostliny mnohem snazší. Reálně to znamená, že rostlina méně otevírá své průduchy v listech a při dlouhodobém působení listy vyrůstají s menším počtem průduchů. A protože průduchy regulují i hospodaření rostliny s vodou, přivíráním průduchů se omezuje výpar vody (rostlina méně transpiruje), lze říci, že pro svůj růst spotřebovává méně vody. A současně s tím, že vytváří mohutnější kořenový systém, je důsledkem zvýšené koncentrace CO2 i vyšší odolnost rostliny vůči suchu.

Teplota

Jestliže pěstujete rostliny ve vnitřních prostorách, pak je nezbytné nutné teplotu pravidelně kontrolovat a upravovat. Jak bylo již zmíněno, nezbytnými složkami pro fotosyntézu jsou voda, světlo a oxid uhličitý. Průběh tohoto jevu však výrazně ovlivňuje také teplota.

Čtěte také: O ekologických sítích

Druhy se širokou ekologickou amplitudou pro teplotu se označují pojmem eurytermní, ty s úzkým rozsahem ekologické valence pro teplotu stenotermní.

Z hlediska vlivu na rostliny je ekologický faktor teploty důležitý zejména z hlediska extrémů. A to zejména minimální teplota nejchladnější měsíce či sumy teplot (suma efektivních teplot).

Členění rostlin dle nároků na teplo (de Candolle):

Rostliny lze členit podle průměrných nároků na teplo (sestavil de Candolle v roce 1874) do 4 základních skupin:

• megatermy (tropické rostliny, více než 20 °C)
• mezotermy (subtropické a mediteránní rostliny, 15-20 °C)
• mikrotermy (rostliny mírného pásmu, 0-14 °C)
• hekistotermy (arktické a vysokohorské rostliny, méně než 0 °C)

V tabulce níže jsou uvedeny 3 rostliny s nízkou a vysokou Ellenbergovskou indikační hodnotou běžně se vyskytující na území Česka. V závorce je pod českým a latinským jménem druhu uvedena daná Ellenbergova indikační hodnota (EIH).

Vlhkost

V rámci pěstování ve vnitřních prostorách je často právě vlhkost vzduchu opomíjeným parametrem. Při optimální vlhkosti vzduchu rostlina dosahuje vyšších a kvalitnějších výnosů a také je výrazně sníženo riziko vzniku chorob. V počátcích růstu rostlina zpravidla vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu.

Podle preference určité vlhkosti pak lze rozlišovat 3 základní skupiny rostlin a živočichů:

• hygrofyty a hygrofilní živočichové (preferují vysokou vlhkost)
• mezofyty a mezofilní živočichové (preferují střední vlhkost)
• xerofyty a xerofilní živočichové (preferují suché podmínky)

V tabulce níže jsou uvedeny 3 rostliny s nízkou a vysokou Ellenbergovskou indikační hodnotou běžně se vyskytující na území Česka. V závorce je pod českým a latinským jménem druhu uvedena daná Ellenbergova indikační hodnota (EIH).

Vlastnosti půdy

Z faktorů vlastností půdy jsou jedny z nejdůležitějších půdní reakce prostředí (pH). Půdní reakce jsou podmíněny koncentrací vodíkových iontů H+ a závisí zejména na matečné hornině, dále pak na abiotických (vyplavování a vzlínání) a biotických procesech v půdě.

tags: #hlavni #ekologicke #faktory #vyskytu #rostlin

Oblíbené příspěvky:

• Protesty Greenpeace proti dolu Turów
• Malířské barvy šetrné k životnímu prostředí
• Problémy s larvami v kompostu
• Návod na kreslení jezera
• Migrace a ekologie v Brazílii