Návrat k přírodě v 30. letech 20. století

Hnutí „Návrat k přírodě“ se v Čechách rozvinulo počátkem 20. let minulého století.

Tramping a skauting

Na rozdíl od skautů, kteří se organizovali, trampové odmítali jakékoli svazování řády a hlásili se k volnosti a svobodě.

Mnozí trampové však Skautem prošli - a jako odpadlíci byli zatraceni.

Činovníci organizace velmi nelibě nesli, že jejich řady opouští stále více mladých lidí, kterým vadí polovojenská výchova a kteří své idoly nachází jinde - v brakové literatuře a amerických kovbojkách.

K tažením proti nim se přidal i zakladatel českého skautingu A. B. Svojsík: „Jsou to lidé většinou dospělí, kteří mají dost peněz na tabák, alkohol i střelivo, rekrutují se z různých vrstev a jsou dokladem poválečné zpustlosti u nás.“

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

Vzory a inspirace

Vzorem jim byli američtí „hobos“, tuláci, od nichž se ale jejich čeští následovníci v mnohém lišili.

Nestor hnutí Bob Hurikán, vlastním jménem Josef Peterka, ve své knize Dějiny trampingu vzpomínal: „Jedním z prvních filmů o Divokém západu bylo Červené eso. Úplně otřásl duší trampských pionýrů, jimž se říkalo divocí skauti, aby plni nadšení pro kovbojské typy hrdinských herců přijali romantiku, která se jim takto nabízela.“

Nekriticky zbožňovanou hvězdou se stal Američan Tom Mix, první westernová hollywoodská hvězda, po jehož boku se objevovala herečka českého původu Eva Novaková.

Umělečtí kritici chrlili na kovbojky oheň a síru, některé z nich byly dokonce zakázány - což jim v očích trampů jen přidalo na přitažlivosti.

Podle Hurikána se pod vlivem nových vjemů doslova přes noc z Aniček, Mániček a Boženek staly Annie, Mary, Bobiny nebo Daisy, Betsy či Virginie. U chlapců se zase Jarda proměnil v Harryho a Pepík v Boba.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v České republice

Životní styl trampů

Životní styl trampů byl na svou dobu velmi uvolněný - rozhodně nešlo o žádné chovance z ústavu pro mladé šlechtičny.

Zpočátku šlo převážně o kluky z továren, kteří nešli pro nějakou tu ránu daleko a rádi se napili.

Teprve později se k nim začali přidávat mladí lidé ze středních vrstev a také umělci.

K vyznavačům tohoto životního stylu patřil například malíř Zdeněk Burian nebo spisovatel a světoběžník Otakar Batlička.

Lex Kubát

Málokteré protitrampské opatření mělo takový ohlas jako „Lex Kubát“.

Čtěte také: Ekologická hnutí v ČR

Nařízení vydané v roce 1931 bylo nazváno podle tehdejšího zemského prezidenta Huga Kubáta a vzbudilo poprask.

„Pak pan Kubát vydal zákaz: Trampi nesměj do lesů! Koho v lese chytil četník, zapsal ho do notesu. Manitou to nemoh vidět, Kubáta si povolal, dal mu pořádně do těla a trampovalo se dál,“ zpívalo se v dobové písničce.

Prvním významným výstřelem proti trampům byl už v roce 1924 článek v Lidových listech z pera samotného Antonína B. Svojsíka, zakladatele českého skautingu, který měl na odrodilce svého hnutí obzvlášť „žízeň“.

Nazval ho Bílé otrokyně v centru Evropy a velký skaut v něm psal o naprosté neúctě „těchto divochů“ k dívkám, jež prý byly považovány za majetek trampa, který je na osadu přivedl: „Líčiti jejich orgie při ohních, až po chvíle vzájemného zhnusení, se vymyká možnosti slušného listu.“

Kampaň proti trampingu s různou intenzitou pokračovala až do počátku 30. let, kdy už z něj bylo skutečně masové hnutí.

Noviny zásobovaly čtenáře články o hrůzách páchaných v lesích za Prahou.

Svojsík pálil ze všech hlavní: „Nezastaví se před ničím. Mám doklad, že ani hřbitovy a mrtví nejsou před nimi jisti.“

9. dubna 1931 zemský prezident Hugo Kubát vydal zákon, který zakazoval sprosté popěvky pod pokutou a vystupoval „proti společnému táboření osob různého pohlaví ve stanech a chatách, vyjímaje táboření rodinné“.

Za noc strávenou s dívkou v jednom stanu mohl tramp zaplatit až 5000 korun, nebo si odsedět čtrnáct dní ve vězení.

Odpor proti zákonu

Proti Kubátově zákonu se vzedmul obrovský odpor, který se přenesl až do parlamentu.

Největší protest se uskutečnil 19. května 1931 v zahradě Mešťanského pivovaru na pražských Vinohradech.

Připravili ho zástupci trampských časopisů Naše Osady, Tramp a Unie trampských osad.

Přišlo na něj 15 000 trampů!

Došlo k plamenným projevům, někteří z přítomných se nechali unést a začali střílet do vzduchu ze svých bubínkových revolverů.

Policie nařídila shromáždění rozpustit, trampy, kteří neposlechli, rozehnala násilím, několik jich zranila a zatkla.

Protest však splnil svůj účel.

Psaly o něm všechny významné pražské listy, dokázal, že trampů je hodně a hlavně - že je důležité držet pospolu.

Po celé republice byly zakládány Trampské obranné výbory, v nichž našlo útočiště kolem sto tisíc trampů.

Po několika měsících praktikování Kubátova zákona bylo jasné, že je neudržitelný.

Kubátův zákon však přesto sloužil ještě několik let jako „strašák“ na trampy a legalizoval zátahy na trampské osady.

Nakonec byla vyhláška v roce 1935 zrušena Nejvyšším soudem, kterému tehdy předsedal dr. Emil Hácha - muž vysokých morálních kvalit, který se v důsledku pozdějších válečných událostí stal jednou z nejtragičtějších postav našich novodobých dějin.

Liga pro výchovu přírodou - Moudrost lesa

Seifert roku 1925 získal pro funkci předsedy Ligy pro výchovu přírodou - Moudrost lesa. Zdá se, že Seifert s Procházkou tak ve 20. nemalou část české vědecké ekologické obce.

Přátelé přírody a pomoc uprchlíkům

Českoslovenští Přátelé přírody vykonali v tomto období mnoho záslužných, ba hrdinských činů.

Od roku 1933 až do obsazení Československa nacisty roku 1939 pomáhali a zachraňovali životy nejen německých Přátel přírody, ale i příslušníků jiných pronásledovaných organizací.

Díky své geografické poloze a demokratickému režimu se totiž ČSR stala cílem mnoha německých emigrantů, ať už jako země cílová či pouze tranzitní.

Přijetí se jim dostalo u svých druhů v pohraničí.

Nezastupitelnou úlohu měl Dům na Královce liberecké skupiny, jejíž členové byli úzce spjati s komunistickou stranou.

V letech 1933-1939 bylo v domě na Královce za nejtěžších podmínek ubytováváno až 50 utečenců najednou, s povolením k pobytu i bez něj.

Současně byl plně zachován turistický provoz domu, který tak mohl být (a také byl) navštěvován nacistickými agenty.

Pomoc uprchlíkům proto byla podrobena přísnému konspirativnímu režimu.

Ze zachovaného vzpomínkového spisu místní skupiny Přátel přírody se dozvídáme, s jakým nasazením a odvahou Přátelé přírody i přes vlastní nuzné poměry a nezaměstnanost poskytovali utečencům svou nezištnou pomoc.

Ze zasedání výboru místní skupiny víme, že o podporu spolek žádali socialističtí emigranti z Německa i Rakouska.

Výbor tedy přijal usnesení, že přišedší emigranti se musí prokázat příslušným potvrzením Komitétu pro uprchlíky a legálním povolením k pobytu.

Sudetští Přátelé přírody se svými saskými kolegy díky svým znalostem pohraničních poměrů společnými silami do Německa pašovali balíky novin a protiválečné a protinacistické informační spisy a letáky.

V domech Přátel přírody se ve 30. letech konala nejen ilegální setkání činovníků hnutí, ale i oficiálních německých návštěvníků s emigranty, kterým takto mohly být předány informace o aktuální situaci v Německu či zprávy od příbuzných.

Setkání se mohla konat jen za velké obezřetnosti vůči henleinovcům.

tags: #hnutí #30 #30 #léta #návrat #k

Oblíbené příspěvky:

• Sto let Valašského muzea
• Požadavky na recyklaci odpadu v hotelích v ČR
• Akční thriller z 90. let: Boeing 747 v hlavní roli
• Faktory rozvoje regionů
• Řešení problému plastového znečištění