Světelné Znečištění: Problém Moderní Doby

Ve světě plném zářivek, neonů a pouličních lamp se stává tma nedostatkovým zbožím. Důležitou součástí měst je veřejné osvětlení (VO), které slouží všem občanům a poskytuje jim osobní a dopravní bezpečnost. Umožňuje orientaci v prostoru a využívání veřejných komunikací ve večerních hodinách, prodlužuje pobyt venku a zpříjemňuje večerní procházky. VO zvyšuje turistickou atraktivitu měst a dotváří jejich večerní obraz, je tak večerní vizitkou našich měst.

Světelné znečištění a jeho dopady

Problematika rušivého světla zasahuje do mnoha oblastí našeho života, často bez toho, abychom si to uvědomovali. Počínaje porušením nočního životního prostředí pro živočichy a rostliny, přes zasahování do našeho občanského i soukromého života, až po negativní zdravotní vlivy.

Jan Hollan, který se světelným znečištěním dlouhodobě zabývá, popisuje, že ještě před padesáti lety museli řidiči automobilů za letních nocí zastavovat, aby očistili čelní sklo vozu a reflektory od hmyzu. Dnes se s takovou potíží lze setkat ještě ve východní Evropě, ale u nás už ne - nočního hmyzu zkrátka markantně ubylo. Zdroje světla jsou pro hmyz nebezpečným lákadlem.

Dopady na lidské zdraví

Až v posledních letech se začíná hovořit o tom, že škodit může i opačný extrém - přemíra světla. Lidský organismus potřebuje tmu k tomu, aby správně vytvářel hormon melatonin. Ten zajišťuje opravu případných poruch na buněčné úrovni a chrání nás tak proti nádorovým onemocněním. Zodpovídá také za kvalitu spánku a řízení biologických rytmů. Lidé, kteří spí špatně a málo, jsou naproti tomu nejen podráždění, ale i náchylnější k nejrůznějším chorobám. Narušením biorytmu trpí pracovníci na nočních směnách, ale i ti, kterým do okna svítí lampa veřejného osvětlení. Člověk může o svou tmu bojovat pomocí závěsů, žaluzií nebo masek na oči.

Dopady na faunu a flóru

Hůře jsou na tom ale volně žijící zvířata, pro něž může mít narušení nočního klidu katastrofální následky. Živočichové, kteří by se v přirozených podmínkách skryli pod roušku noci, se vlivem umělého osvětlení stávají snadnou kořistí. Typický je příklad hmyzu, který se stahuje ke zdrojům světla. V blízkosti lamp ho pak rychle najdou predátoři, o svítidla se může spálit nebo se nalétáváním na ně vyčerpá až k smrti. Světelné rozptýlení navíc hmyz odvádí od rozmnožování nebo hledání potravy. Umělé osvětlení škodí i ptákům, kteří pro světlo nevidí hvězdy a ztrácejí orientaci. U některých druhů vede delší doba světla k vyšší aktivitě a časnějšímu jarnímu rozmnožování, což snižuje šance mláďat na přežití. Osvětleným oblastem se vyhýbají některé druhy netopýrů, kteří si tak musí prodlužovat trasy a vyčerpávají se. Za světla nemohou migrovat ani některé druhy obojživelníků a plazů.

Čtěte také: Problémy světelného znečištění

Ochrana tmy

Péče o tmu je nedílnou součástí péče o přírodu a zejména v chráněných oblastech by měla být minimalizace světelného znečištění samozřejmostí. Lidské oči jsou ostatně přizpůsobivé a pro základní orientaci v prostoru jim stačí jen velmi málo světla.

Zakladatelé rezervace temné oblohy jen místním starostům vysvětlili, jak svítit lépe. Jde především o to přistupovat k venkovnímu osvětlení s rozvahou, shodují se odborníci na světelné znečištění, tedy: svítit v nezbytně nutnou dobu, na potřebná místa a s odpovídající intenzitou.

Zásady šetrného svícení

Jan Hollan v publikaci Venkovní osvětlení v obcích, přibližuje hlavní zásady šetrného svícení. V první řadě by lampy neměly svítit vodorovně, nebo dokonce nahoru, což je třeba případ svítidel kulovitého tvaru. Ideální zdroj světla míří šikmo dolů na požadované místo a shora není vůbec vidět. Uvědomělé obce by měly instalovat svítidla, která umožňují regulovat intenzitu osvětlení, a této možnosti také využívat. Obec též může stanovit limity pro jas světelných reklam a nejlépe nařídit jejich zhasínání na dobu nočního klidu.

Zmiňovaná opatření jsou veskrze logická, nevyžadují mnoho odborných znalostí a na rozdíl od jiných ekologicky příznivých praktik mohou běžnou veřejnost oslovit tím, že většinou nic nestojí, naopak vedou k finančním úsporám.

Beskydská oblast tmavé oblohy

Již druhá česká rezervace temné oblohy vznikla právě před rokem v Beskydech. Beskydská oblast tmavé oblohy, nazývaná taktéž zkratkou BOTO, vznikla 4. března 2013. S nápadem přišel astronom Jan Kondziolka. Zájem o ochranu tmy se rozšířil i přes hranice a k myšlence snižování světelného znečištění se nakonec přihlásilo sedm českých a pět slovenských obcí. Astronomové zároveň spojili síly s ochránci přírody - mezi zakládající členy rezervace patří správní orgány chráněných krajinných oblastí Beskydy a Kysuce, přidala se i místní správa Lesů České republiky.

Čtěte také: Informace o Ekologické Poradně Veronica

Pro pořádek je nutné dodat, že podobné vstřícné kroky jsou pro obce nepovinné - podpora BOTO je výrazem dobré vůle zastupitelstev bez právně vymahatelného závazku. Tato nezávaznost by v budoucnu mohla úsilí ochránců tmy teoreticky pokazit, na druhou stranu ale starostům pravděpodobně usnadnila rozhodování. Oblast tmavé oblohy si navíc zatím pochvalují místní i turisté.

Hodina Země

U příležitosti Hodiny Země - celosvětové akce upozorňující na problém klimatické změny - vydal Ekologický institut Veronica dvě publikace. Letošní Hodina Země proto měla ústřední motiv „60+, hodinou to jen začíná“. Pro zvýšení povědomí o globálním oteplování v Česku a pro návrhy konkrétních řešení, jak emise skleníkových plynů (CO2) snižovat, vydává nyní Ekologický institut Veronica dvě publikace.

Měření tmavosti oblohy

Jednoduchým přístrojem měřícím veličinu odpovídající jasu scény je kapesní „Sky Quality Meter“. Jeho údaj můžeme nazvat tmavost (darkness), zvyšuje se totiž, když jas měřené oblasti klesá. Tmavost se měří v logaritmické škále, jednotkou ale není decibel, nýbrž magnituda (zkratka mag). Vzrůst údaje o dvě a půl magnitudy znamená, že jas klesl desetkrát, vzrůst o pět magnitud znamená pokles jasu na setinu.

Čeští a slovenští pozorovatelé měří takto tmavost nebe už léta, databáze jejich výsledků je na skyquality.com, údaje si lze seřadit dle „jasu“ (doopravdy tmavosti). Je z nich patrné, že i v Česku se mohou vyskytnout hodnoty téměř přírodní, např. je-li vše pod horou zakryto hustou mlhou, která světla do nebe pustí jen maloučko.

Závěr

Ochrana nočního prostředí před umělým svícením je obor, který je teprve na počátku rozvoje, leckdo o něm ještě ani neslyšel. Je ale hodně důležitý: ono to přírodní střídání, fungující po miliardy let, nelze beztrestně zrušit. A naštěstí ho lze ve velké míře obnovit. Někdy i tak trochu trikem: odfiltrováním krátkovlnné poloviny světelného spektra, tedy hlavně modré složky. Zkrátka „v noci jen žlutě“ - tak si můžeme posvítit, aniž tělu lžeme, že je pořád ještě den. Venku lze noční prostředí velmi napravit dokonalým směrováním světla, a samozřejmě svícením mnohem slabším, než je dnes (zlo)zvykem. I při slabším svícení můžeme vidět lépe, pokud nás nebude nic oslňovat. Svítit si v noci jen tak, jak je nezbytně nutné, by měla být samozřejmost.

Čtěte také: Jak vyrobit a umístit budku

tags: #hollan #veronica #světelné #znečištění

Oblíbené příspěvky:

• Budoucnost bezpečnosti s Eagle.One
• Průřezové téma environmentální výchova
• Dopady nové směrnice EU
• Význam pro 5. třídu
• Migrační trasy v ČR