Dopad chovu hospodářských zvířat na životní prostředí

Vlny vysokých teplot a přírodní katastrofy, které zasáhly v posledních dnech Evropu, byly červeným majáčkem blikajícím na poplach, který zoufale křičí „tak už se sakra probuďte, lidi!“. Jak ale ke globálnímu oteplování přispívá konzumace masa? A jak můžeme jejím snížením přispět k lepšímu?

Emise skleníkových plynů

Podle nejaktuálnějších údajů, v České republice připadá na zemědělství asi 6,5 % všech emisí skleníkových plynů z celkových 130 Mt CO2eq ročně. Na grafu níže vidíme, že zemědělství v ČR nepatří mezi největší producenty skleníkových plynů.

Nejnebezpečnějším skleníkovým plynem produkovaným zemědělstvím je kromě oxidu uhličitého či metanu, především amoniak. Celosvětově je zemědělství zodpovědné až za 90% podíl amoniaku v ovzduší. V České republice je to 70-80 tisíc tun ročně (celosvětově 22-35 mil. tun).

Dalším skleníkovým plynem, který se ve velkém množství uvolňuje do ovzduší při intenzivním zemědělství je metan (tvoří asi 35 % všech skleníkových plynů). Nejčastěji je to právě z důvodu velké koncentrace tzv. velkochovů - tudíž chování velkého množství zvířat na malém kousku půdy - můžou v mnoha lidech vzbudit dojem, že se jedná vlastně o ekologicky výhodnou variantu, protože přece zabírají méně místa, a tudíž tak není potřeba velkého množství půdy.

Je však třeba si uvědomit, že špatný pohled na maso se soustředí na tvrzení, že hospodářská zvířata jsou největším zdrojem skleníkových plynů na světě. Například analýza z roku 2009, kterou zveřejnil Worldwatch Institute z Washingtonu, tvrdila, že 51 % celosvětových emisí skleníkových plynů pochází z chovu a zpracování hospodářských zvířat.

Čtěte také: Předpisy pro chov hospodářských zvířat a nakládání s odpady v ČR

Podle Agentury pro ochranu životního prostředí byly v roce 2016 největšími zdroji emisí skleníkových plynů v USA výroba elektřiny (28 % celkových emisí), doprava (28 %) a průmysl (22 %). Celé zemědělství činilo celkem 9 %. Živočišná výroba přispívá méně než polovinou této částky, což představuje 3,9 % celkových emisí skleníkových plynů v USA. To je velmi odlišné od tvrzení, že hospodářská zvířata produkují emisí stejně nebo více než doprava.

Ve své poslední hodnotící zprávě FAO odhaduje, že hospodářská zvířata produkují 14,5 % celosvětových emisí skleníkových plynů.

Podle statistické databáze FAO se celkové přímé emise skleníkových plynů z amerických hospodářských zvířat od roku 1961 snížily o 11,3 %, zatímco produkce masa se více než zdvojnásobila.

Spotřeba vody

Přibližně 30 % suchozemského povrchu na Zemi je využíváno k pastvě hospodářských zvířat a asi třetina celosvětové sklizně obilí končí jako potrava pro hospodářská zvířata. Jenže aby tahle sója mohla vůbec vyrůst, je pro ni třeba udělat místo. V Jižní Americe proto dochází k intenzivnímu vypalování tropických amazonských pralesů a jiných oblastí.

V zeměpise jsme se učili, že povrch planety je tvořen z 98 % vodou. Ale věděli jste, že jen 2,5 % z tohoto objemu je čistá voda, která se nachází v jezerech, ve sněhu nebo pod zemi? A teď si představte, že celosvětově vyčerpáme zhruba 1/4 pitné vody na produkci masa a mléčných výrobků.

Čtěte také: EU ETS: Pohled Hospodářské komory

Velkochovy a intenzivní způsob zemědělství je žíznivé odvětví. Jen na výrobu jednoho kilogramu hovězího vyčerpáme skoro 90 van vody (15 000 litrů) a na kilo kuřecího připadá asi 24 van (cca 4 300 litrů). Pro srovnání např. Největší množství vody se však spotřebuje především na produkci krmiva pro hospodářská zvířata (celých 98 %). V Evropské unii využijeme v zemědělství 40 % z celkového objemu vody, kterou spotřebujeme v Evropě ročně.

Věděli jste, že kdybychom v Evropské unii snížili svou spotřebu masa na polovinu, ušetřili bychom 20 % povrchové a podzemní vody?

Znečištění

Jedním z dalších problémů, které velkochovy a intenzivní zemědělství představují pro vodní ekosystém, je znečištění. Dobrou zprávou však je, že v současné době je Evropská unie otevřena možnosti využití tzv.

Hmyz a ekologie

Všeobecně se traduje, že je chov jedlého hmyzu více ekologický než chov běžných druhů zvířat určených ke konzumaci jejich masa. Pokud bychom si to měli postupně rozebrat, vezmeme si na pomoc srovnání cvrčka, moučné červy a ke srovnání brojlery a vepře.

V případě cvrčků je cvrček schopný vytvořit za ideálních podmínek 1 g své váhy z 1,6 g potravy. Tento poměr nezní až tak zle, co říkáte? Problém však nastává tehdy, kdy podmínky nejsou zrovna ideální. Tehdy je cvrček schopen zkonzumovat až třikrát více potravy než za výše zmíněných ideálních podmínek. Jestliže tedy cvrček z tohoto porovnávání nevychází příliš dobře, jak je na tom potom moučný červ (larva potemníka)? Larva potemníka sní za běžných podmínek přibližně 2 g potravy na 1 g své váhy. To je ovšem opět za ideálních podmínek.

Čtěte také: Živočišné odpady: Nakládání a likvidace

Vepř má za ideálních podmínek poměr k 1 g své hmotnosti 1:3 až 1:4. U brojlerů je to o něco lepší. Zde je za ideálních podmínek poměr 1:1,7, což vychází velmi podobně jako maso, které získáme z cvrčků, a to je velice zajímavé zjištění. Alespoň z tohoto porovnání nám vychází kuřecí a cvrččí maso jako vcelku stejná zátěž pro naši planetu.

Jednou z největších obav je únik hmyzu z hmyzích farem. Další otázkou je zajištění dostatku krmiva pro hmyz. Nabízí se zde však možnost, že by se hmyz živil zbytky, které ani my ani zvířata nezkonzumujeme. V tomto případě by se jednalo o neskutečně ekologický chov a přinášelo by to velké výhody pro celý svět.

Hmyz produkuje mnohem méně skleníkových plynů než klasická hospodářská zvířata. Můžeme tak díky jejich rozšíření a nahrazení jím klasického masa (vepřové, hovězí, kuřecí) minimálně zpomalit globální oteplování a tím „ozdravit“ naši planetu.

Doporučení a závěr

Pokud jste došli až sem, možná stejně jako mě, vám jde z těchto všech čísel hlava kolem. Čísla jsou čísla. Ale pokud si pod nimi dokážeme představit utrpení zvířete nebo negativní dopad na naši planetu, pak je to dobře. Pak si jich zapamatujte co nejvíce a říkejte to svým přátelům a známým, aby i o ni viděli za těmito čísly krutou realitu, která se nám odehrává přímo pod nosem. A aby věděli, že čísla se dají měnit.

Protože každý rok skončí v kontejnerech asi 96 milionů školních obědů za přibližně 2,5 miliardy korun. Strnulost systému školního stravování má tak nejen obrovské ekologické dopady, ale také děti učí, že plýtvat jídlem je normální. Právě inovace systému školního stravování a navýšení podílu rostlinné stravy přidá školním obědům pestrost i chuť a pomůže zamezit dalšímu plýtvání.

tags: #hospodářská #zvířata #ekologie #dopad #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Proces recyklace profilů z plastu
• Jílové u Prahy - odpadové hospodářství
• Potenciál LPG v ekologii
• Odpadkový Koš 60l: Srovnání
• Životní prostředí a textilní průmysl