Hřích proti ekologii v katechismu

Účastníci přípravy na biřmování by měli být starší patnácti let a měli by mít zažitou praxi svátosti pokání, přijímání eucharistie a modlitby. Předpokládá se, že byli uvedeni do základů víry již v dětství. Celá příprava je zaměřena na službu biřmovanců v církvi a na uvědomění si, že oni sami jsou církví.

Katecheze by měla trvat maximálně 45 minut a během každé katecheze by několikrát mělo zaznít Boží slovo k danému tématu. Úryvky Písma by měli najít sami účastníci, aby byli zapojeni a naučili se pracovat s Písmem. Sám obsah katechezí čerpá na prvním místě z Katechismu katolické církve, dále z liturgických knih, Křestních obřadů, Biřmovacích obřadů, Obřadů pokání a Uvedení do křesťanského života.

Po každé katechezi je velmi vhodné otevřít diskusi k danému tématu. Během této diskuse je třeba hlídat rámec tématu a včas ukončit. Dál se vine jako niť všemi 21 setkáními to, co zaznělo při křtu každého z nich při modlitbě před mazáním křižmem: pomazání na kněze, proroka a krále (Křestní obřady, čl. 62, KKC 783-786). Kristus stojí v centru katechese i života (podle pokynů encykliky Tertio millennio adveniente na rok 1997, odst.

Bůh a člověk

Lidé jsou tu z vůle trojjediného Boha, ne z rozmaru, ale z nekonečné lásky. Bůh potřebuje člověka, aby mohl sdílet svůj vnitřní život lásky. Člověk je důležitý, je vrcholem stvoření, a to i se všemi riziky svobodné vůle. Má takovou cenu, že Bůh riskuje i naši hříšnost.

Každý má cenu krve Kristovy a je milován až do této krajnosti. Bůh čeká s otevřenou náručí na každého člověka a touží po tom, aby každý jeho lásku opětoval. Sv. Alfons z Liguori říká: „Kdyby jediný člověk potřeboval vykoupení, Bůh by se stal člověkem v Ježíši Kristu a zemřel pro něj na kříži.“ Větší než anděly nás stvořil (Žalm 8,6). Bohu nejde jen o celek lidstva, ale konkrétně o tebe.

Čtěte také: Příroda a krevní tlak

Církev jako společenství

Je třeba se zmínit o církvi Kristově a jejím založení. Teologie protestantská pod pojem „církev Kristova“ rozumí všechny křesťanské církve dohromady. Z Apoštolského vyznání víry a z Nicejsko-cařihradského vyznání víry je třeba rozebrat pojmy: „jedna“, „svatá“, „všeobecná“, a „apoštolská církev“.

Církev je viditelnou organizací a zároveň duchovní veličinou. Církev katolická, tzn. všeobecná, je jednotou v mnohosti (rasy, stavy, kultury, rity). Je to místo pro spojení lidí s Bohem, místo realizace Božího plánu s lidstvem a prostor pro spásu v Kristu, který sám je svou církví. Je všeobecnou svátostí spásy (Kol 1,18).

Je třeba zdůraznit, že pravdy víry vycházejí z teologie, která je skutečnou vědou a učitelský úřad díky tomu má možnost nalézání a definování pravd víry a morálky. Kristus svým vtělením na sebe bere lidství se vším všudy a církev - mystické tělo Kristovo - má tíhu tohoto lidství přirozeně zahrnutou v sobě (hříšnost, nedokonalost, nevěrnost, viz. Katolicismus).

Napojení odloučených bratří na církev je přímo závislé na nabídce prostředků spásy v jejich církvi (svátosti, Písmo svaté, LG l5). Dějinná cesta církve, její rány i úspěchy ukazují na lidský rozměr, kterému jsou všechny nedokonalosti vlastní. To proto, že je pro hříšníky a je z hříšníků vytvořena.

Hřích a spása

Cílem katecheze je ukázat velmi tvrdě jedinou možnost spásy, jak se uskutečnila v Kristu (1Jan 5,11-12). Tato slova Písma postavit jako naprosto slovo od slova platná. Jde o to zbořit představu, že dobrými skutky, pobožnostmi a naplňováním Zákona si můžeme zasloužit nebe.

Čtěte také: Cesta k udržitelnosti

Uvedené poznání musí dozrát. Křest je možností, jak se připojit k vykoupenému lidu (jak být z otroctví hříchu vykoupen Pánem). (Jan 10,27-29, 2Kor 5,17; 1Jan5,11-12). Zpravidla dojde k prudké reakci posluchačů, která je ale velmi žádoucí, protože je znakem změny představ.

Přijmout svoji stálou (opakovanou) hříšnost je podkladem pro opravdové přijetí milosti (vysvětlit pojem milost na milosti jak ji chápeme v právním řádu). Kristus přichází a čeká hříšníka, ne toho, který se chce ospravedlnit sám a pak přijít. Žijeme z naděje na skvělou budoucnost, proto se neohlížíme zpět, ani nezůstáváme na místě (Lk 9,62).

Jsme na cestě za Pánem, i když jsme zablácení a často si pleteme cestu. Je to cesta za ním, a on, když mu nestačíme, se pro nás vrací a vrátí (Lk 15,3-7; Zj 22,17.20). Svátost smíření je vrcholem vnitřního procesu obrácení.

Desatero jako nabídka pro život

Čtyři setkání, která mají téma Desatera, jsou pojata jako sdělení vnitřního Božího života lásky a poznání pravdy. Sdělení o obsahu jednotlivých příkazů je postaveno jako nabídka pro člověka, který se rozhoduje stále prožívat život podle Boží vůle. Katecheze se snaží ukázat každý příkaz jako ochranu jednotlivých hodnot.

• Přikázání V: Život je dar od Stvořitele. Hodnota každého lidského života vyžaduje, aby ho společnost respektovala od začátku až do konce. Svět, ve kterém žijeme, je oživován různými formami života, které si zasluhují respekt, neboť jsou chtěné Stvořitelem (ekologie).

Ekologický hřích

Papež František uvažuje o zavedení hříchů proti ekologii do katechismu Katolické církve. Biskupové z Amazonie definovali ekologické hříchy jako „skutky či nedbalosti proti Bohu, proti ostatním, proti komunitě a proti životnímu prostředí.

Čtěte také: Výzvy v boji proti plastům

V souvislosti s komplexností ekologické krize je nezbytné opřít se o různorodé kulturní bohatství národů, o umění a poezii, o vnitřní život a spiritualitu. Katolická církev je otevřena dialogu s filozofickým myšlením a sociální nauka církve se má uprostřed nových výzev neustále obohacovat.

Křesťané vnímají, že jejich úkoly v rámci stvoření, jejich povinnosti k přírodě a Stvořiteli tvoří součást jejich víry. Je důležité, aby si věřící lépe uvědomovali ekologické závazky, které plynou z jejich přesvědčení.

Moudrost biblických příběhů

Bible učí, že každá lidská bytost je stvořena z lásky, je učiněna k Božímu obrazu a podobě. Bible učí, že každá lidská bytost je stvořena z lásky, je učiněna k Božímu obrazu a podobě. Z příběhů knihy Genesis plyne, že lidská existence se zakládá na třech úzce souvisejících základních vztazích: vztahu k Bohu, vztahu k bližnímu a vztahu k Zemi. Harmonie mezi Stvořitelem, lidstvem a celým stvořením byla zničena, protože jsme chtěli zaujmout Boží místo a odmítli jsme uznat, že jsme omezená stvoření.

Člověk má obdělávat a chránit zahradu světa (srov. Gn 2,15). Každé společenství může brát z dober země to, co potřebuje k vlastnímu přežití, ale má také povinnost chránit ji a zaručovat kontinuitu její plodnosti pro budoucí generace. Země náleží Hospodinu (srov. Žl 24,1). Člověk obdařený inteligencí má respektovat zákony přírody a choulostivou rovnováhu mezi bytostmi tohoto světa (Žl 148,5b-6).

Bůh nařídil Izraeli, aby každý sedmý den v týdnu slavil jako den odpočinku, Šabat (srov. Gn 2,2-3; Ex 16,23; 20,10). Kromě toho byl pro Izrael a jeho zemi stanoven každých sedm let také sabatický rok (srov. Lv 25,1-4). Cílem této legislativy bylo zajistit rovnováhu a rovnost ve vztazích člověka k druhým lidem a k zemi, kde žil a pracoval.

tags: #hřích #proti #ekologii #katechismus

Oblíbené příspěvky:

• Ekologie pro střední školy - plán
• Jak zvládnout krizi ve vztahu?
• Biologie ochrany přírody
• Ekonomické dopady obnovitelných zdrojů
• Rozložení opylovačů v přírodě