Ideje k filosofii přírody F.W.J. Schellinga

Filosofické úvahy o přírodě jsou jedním z hlavních témat Schellingova myšlení již od druhé poloviny 90. let 18. století. F. W. J. Schelling (1775-1854) byl jedním z nejvýznamnějších myslitelů Evropy kolem roku 1800 a spolutvůrcem nové filosofie přírody, která měla být celostní a organická.

Ještě v rámci systému transcedentálního idealismu se Schelling domníval, že filosofie přírody má být vedle transcendentální teorie vědomí druhou základní filosofickou disciplínou. Má vykonat to, co teorie vědomí nedokáže, totiž ukázat vznik inteligentní, rozumové bytosti na základě imanentního rozvoje přírody, a v tomto smyslu má být korekcí Fichtova vědosloví.

Po roce 1800 Schelling tuto představu modifikuje, a to zejména pod dominantním vlivem Spinozovy metafyziky. Východiskem Schellingova myšlení již není dualita Já a přírody, nýbrž identita absolutní substance, která sama ze sebe jakožto čisté inteligence rozvíjí veškeré podoby přírodního bytí. Proto se o této fázi Schellingova myšlení mluví jako o tzv. identitní filosofii.

Schellingova metafyzická koncepce přírody tohoto období vrcholí v jeho Würzburgských přednáškách z r. 1804, jež budou tvořit rovněž základní textový rámec přednášky. Nejprve představíme základní pojmy a věty Schellingovy obecné ontologie, jež je zároveň filosofickou theologií, obdobou theologia naturalis předkantovské metafyziky, a poté se zaměříme zejména na jeho metafyzickou koncepci organismu.

Právě v tom, že hlavním pojmem jeho filosofie přírody je pojem organismu, jenž je samozřejmě interpretován metafyzicky v termínech obecné ontologie, lze spatřovat Schellingovu aktuálnost. O duši světa je spis filosofie přírody, v němž se Schelling táže po příčinách přírodních jevů a na základě vnitřního pozorování, empirických zkušeností i teoretických poznatků soudobých přírodních věd (Newton, Kepler) hledá organizující princip, spojující anorganickou a organickou říši, resp. zkoumá svět jako jeden organismus.

Čtěte také: Přečtěte si o Idejích k filosofii přírody

Uvažuje o působení dvou protikladných vesmírných sil - expanze a atrakce - a jejich vzájemné souhře, přičemž vytváří souvislosti s kategoriemi času a prostoru, které chápe jako formy, v nichž se realizují síly pozorované ve hmotě: světlo a tíže. Dvojice protikladů má ovšem základ v původní jednotě. V systematizaci analogií se Schelling věnuje procesům elektřiny, magnetismu a chemických proměn.

Zamýšlí se nad ději probíhajícími v rostlinné a živočišné říši, kterým rovněž vládnou dva vymezující se i spolupracující principy (projevující se např. jako iritabilita a senzibilita), výsledkem jejichž působení je neustálé dynamické narušování a obnovování rovnováhy, v němž spočívá život. Autorův přístup charakterizuje citlivé vnímání oživenosti všech součástí vesmírného organismu. Jeho polemika s mechanistickým chápáním přírodních zákonů vytrhuje čtenáře ze svůdné, avšak marné spokojenosti s dosaženým poznáním, nad nímž budoucí věky možná jen mávnou rukou.

Schelling se filosofií umění zabýval systematicky od roku 1800. Ve svých přednáškách z roku 1803 pojednává F. W. J. Schelling o základní ideji university a vzdělávání. Spis má být transcendentálně-filosofickým komplementem filosofie přírody a tvořit s ní jednotný celek Schellingova filosofického systému.

Zatímco filosofie přírody vychází z objektu a končí subjektem, u transcendentální filosofie je tomu naopak, tj. ukazuje, jak z jistých základních duchovních činností inteligentní bytosti se pro ni ustavuje vědomí objektivního světa. Spis vrcholí analýzou uměleckého díla.

Výbor ze Schellingových spisů z let 1809-1834 představuje jak texty, v nichž tento významný německý myslitel přehodnocuje základy německé klasické filosofie včetně svého vlastního pojetí identity myšlení a bytí, tak i ty, které naznačují cestu k jeho pozdnímu myšlení, zasvěcenému pozitivní filosofii.

Čtěte také: Analýza nedemokratických kořenů evropské myšlenky

Do českého výboru z díla F. W. J. Schellinga jednoho z významných představitelů německé klasické filozofie, byly zařazeny výňatky z Idejí k filozofii přírody, z Úvodu k náčrtu soustavy přírodní filozofie, z Náčrtu soustavypřírodní filozofie, ze Soustavy transcendentálního idealismu akritika Hegela z Dějin novější filozofie. Výbor je opatřen studií pojednávající o některých rysech Schellingovy filozofie.

Čtěte také: Příroda v zrcadle české filosofie

tags: #ideje #k #filosofii #prirody #schlling

Oblíbené příspěvky:

• Luxusní glamping vs. skromné kempování
• Mapa vyloučených lokalit
• Odpoledne v přírodě
• Environmentální archeologie - konference
• Pravidla pro vypouštění a výsadbu