Architektka a Proměna Bývalých Skládek: Od Odpadu k Novému Životu

Ondřej Chybík a Michal Krištof patří mezi nejvýraznější tváře nové generace českých architektů, kteří usilují o světové uznání a nebojí se velkých výzev. Architektonické soutěže provázejí mladíky od začátku kariéry.

Neodradí je, že zvítězí tak v jednom z deseti tendrů. „Permanentně soutěžíme, snažíme se dostat na jakýkoli kontinent, občas se podíváme do Asie, občas do Severní nebo Jižní Ameriky,“ říká Chybík.

Edukativní sklony mladých architektů se naplno projevily v zakázce, kterou dostali díky svému úspěchu s Expem. Technické služby města Brna se na ně obrátily s nápadem zlidštit sběrný dvůr.

Architekti jej pojali po svém. Místo, které trochu smrdí a každý chce být rychle pryč, plánují proměnit v cíl. Téma odpadů rozvinuli v galerii, která by měla být především školicím centrem. Sběrný dvůr architekti koncipovali jako kruh. Ten vnímají jako symbol recyklace.

„Nemyslíme na to, jak nevytvářet odpad, jen se v lepším případě zabýváme tím, jak jej třídit. Jestli se to podaří, Hranice se stanou v evropském kontextu vzorovým městem. Školáci sem budou jezdit, aby se naučili, proč skládka vůbec nemusí vzniknout,“ plánuje Chybík.

Čtěte také: Příznaky syndromu vyhoření

Když hovoří o pyramidě odpadu, je jasné, že se tomuto tématu dost věnoval. Studovat věci do hloubky a rešeršovat, než se pustí do díla, se naučil na stáži v Curychu. „V kanceláři máme i odnož, která se věnuje výzkumným věcem. My se profilujeme především jako koncepční architekti,“ vysvětluje Chybík. Na rozdíl od starší generace vypouští technické projektování, na které si najímá jiné „profíky“.

Příklady proměn skládek v České republice

V České republice existuje několik příkladů úspěšných revitalizací bývalých skládek, které se proměnily v odpočinkové zóny a místa s novou atmosférou. Zde jsou některé z nich:

Jičín: Od skládky k odpočinkové zóně pod Zebínem

Z bývalé skládky odpadu pod vrchem Zebín u Jičína je odpočinková zóna. Před rekultivací místo na úpatí vrchu Zebín k výletu rozhodně nelákalo. Pod povrchem je skládka ze sedmdesátých let. Patnáct měsíců práce a lokalita se změnila k nepoznání. Na úpatí Zebína tak vznikla příjemná vycházková zóna pro místní i pro turisty. Vznikl zde také ovocný sad.

Odborníci nyní budou skládku sledovat dál, aby zjistili, zda je skutečně zakonzervována. Stavba stála 23 a půl milionu korun, z toho 90 procent pokryje státní dotace.

Pardubice: Plánovaná aréna na skládce

Pod plánovanou multifunkční arénou v lokalitě Nová Cihelna v Pardubicích za více než deset miliard korun je skládka komunálního odpadu. Pochází z druhé poloviny minulého století. Je přikrytá zeminou a zarostlá vegetací. Pokud tam bude chtít investor stavět, potřebuje skládku nejdřív sanovat.

Čtěte také: Ohrožené čínské investice

Investor musí při přípravě stavby a samotné výstavbě postupovat tak, aby zabránil rozšíření možné kontaminace do okolního prostředí. Aktuálně není podle inspekce životního prostředí skládka rizikem pro okolí. Při sanaci musí investor plně respektovat doporučení odborníků, jak skládku bezpečně vytěžit, aniž by kontaminoval vodu a půdu v okolí.

Primátor Jan Nadrchal (ANO) uvedl: „Pro město je obrovský úspěch, že jsme všechny tři hráče dokázali dostat k jednomu stolu, jednání trvala tři čtvrtě roku. Víme, že hala je celá na skládce, že je tam ekologická zátěž. Odtěžení skládky bude tak na rok, myslím si.“

Motol: Skládka s výhledem na metropoli

Zájmovým územím jsou bývalé louky pod Malým Břevnovem, kde byla už v roce 1972 založena skládka, určená pro ukládání stavebních odpadů během stavby pražského metra a materiálů ze stavby nemocnice Motol. Díky pronájmu pozemků firmě EkoMotol CZ se však skládka místo rekultivace a proměny ve sportovní a odpočinkový areál zvětšovala o další stavební odpad. Nevýhodnou smlouvu sice radnice v roce 2014 vypověděla, skládka však po desetiletém pronájmu zůstala v havarijním stavu.

Nyní se v částečně rekultivované oblasti nachází sady, venkovní posilovna, konečná stanice metra Motol, suché borovicové lesy, chátrající areál bývalého Domu dětí a mládeže. Větší část je ale nově vzniklým návrším nezalesněnou plochou s toxickým odpadem, ze kterého je nádherný výhled na celou metropoli.

Motolské příběhy / Transparentní lobbing

MgA. Ida Chuchlíková je architektka a urbanistka, jejíž projekt Motolské příběhy / Transparentní lobbing je založen na průzkumu motolské skládky - uměle vzniklé hory - v širší krajinné morfologii i blízkém urbánním meziprostoru. Záměrem je snaha o vyprávění příběhů odehrávajících se na jejím rozhraní.

Čtěte také: Česká republika a Green Deal

Východiskem je pozice pozorovatele, z níž autorka přistupuje k území od celku (odstupu) a ukotvuje siluetu prostoru pomocí zaměřovacích terčů a vzdálených pozorovacích míst. Následně se přibližuje k vnitřním hranicím území a hledá místa vstupů i charakter stávající sítě cest, aby zdůraznila její počátky symbolizující prostupnost územím. Zaměří se na definování a charakterizování sítě cest a vstupů.

V rámci své pozorovatelské role chce autorka zkoumat a zviditelňovat zájmy všech skupin zainteresované veřejnosti i dalších subjektů (transparentní lobbing) a realizovat setkání s různými skupinami i správci území. Nenabízí řešení, ale pokládá a vzbuzuje otázky, které směřují k dalšímu budoucímu rozhodování o prostoru skládky.

Linda Obhlídalová *Novotná: Světlo jako lék pro prostor

Linda Obhlídalová *Novotná, architektka, kterou architektura naučila naslouchat prostoru a zhmotňovat jeho potenciál. SVĚTLO je jeho nejjemnější a zároveň nejmocnější silou. Každý objekt vzniká jako jedinečný ORIGINÁL - ne sériově, ale pro konkrétní místo a příběh. Tvoří je vlastníma rukama, různými technologiemi, z rozličných materiálů - pomalu, pozorně a s vděčností. Rodí se v tichém dialogu s prostorem, kam mají patřit.

O své práci říká: "Věřím, že SVĚTLO může být léčivé - ne okázalé, ale citlivé, ne dokonalé, ale pravdivé. Věřím ve SVĚTLO, které neoslňuje, ale objímá. V objekty, které nejsou věcí, ale pozváním k vnímání. V tvorbu, která je pomalá, vědomá a pravdivá.

Mezníkem v životě i vlastní tvorbě byla osobní zkušenost při revitalizaci zpustlého zatopeného lomu, kde z bývalé skládky vybudovala se svým manželem vysněné zázemí. Pro ztvárnění použili převážně místní materiály jako například neopracovaný kámen, vylouhované kusy dřev a zbytky těžebních konstrukcí. Z těchto materiálů vznikly i části interiéru, tedy nábytku a svítidel.

Do jeho nové podoby přispívá různorodými zásahy - od zenového pavilonu u Vltavy, přes odpočinkový prostor v někdejším skladu, který zároveň slouží jako venkovní a komorní muzeum s vystavenými artefakty z původního mlýna až po autorské objekty a svítidla vytvořená z technických součástí bývalého provozu. Výrazným prvkem je také světelná socha vytvořená z původní Francisovy turbíny - proměna technického reliktu v artefakt, který propojuje historii místa s novou atmosférou. Prostor, světlo a materiál vnímá jako partnery v tichém dialogu.

tags: #architektka #bývalá #skládka #informace

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro klidné Vánoce
• Živá historie Valašska
• Znečištění oceánů a řešení
• Vše o hnědých koších
• Školy v přírodě: dobrodružství s Pokémony