Indián v ohrožení: Recenze kultovní inscenace Jiřího Havelky

Dnes již kultovní autorská inscenace Jiřího Havelky a HaDivadla je inspirována Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem", který tato teorie vyvolala. Havelkova inscenace je vtipným, drzým a zvídavým scénickým experimentem, který přímo před zraky diváků ověřuje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas.

Premiéru autorské inscenace Jiřího Havelky nabídlo brněnské HaDivadlo. Hra je druhou v pořadí v projektu Proměny 20. století a je - jak jinak než z počátku 20. století. Hra je novým myšlenkovým experimentem, není ani tolik herecká, jako spíše pohybová. Diváci uvidí osm herců, z nichž šest cestuje vlakem.

V první části představení nás fyzik stylizovaný do podoby A. Einsteina seznámí se základními pojmy své teorie. Ve druhé části se jeviště stává einsteinovským časoprostorem, kde si jednotlivé postavy jedoucí vlakem do Curychu spolu s divákem vyzkoušejí na vlastní kůži fungování světa, který začal 29. května 1919.

V první části tohoto hadivadelního představení dostanete nejprve pěknou dávku teorie relativity do vašich zlenivělých mozků, abyste v další části jen s tupou nechápavostí necivěli. Znamenitý Cyril Drozda ve své přednášce před školní tabulí přesně vystihuje prazvláštního tvora, kterého většina z nás alespoň jednou v životě potkala, nebo o něm alespoň slyšela: Fyzikáře. Má svůj osobitý humor a specificky vystihující kostým, asistují mu více či méně chápaví kolegové.

Přesně v momentě, kdy začnete mít pocit, že je té fyziky trochu moc, rozevře se představení do divadelnějšího tvaru a na scéně se rozehrají etudy probíhající mezi cestujícími vlaku. Vtip je v tom, že představení shlédnete z několika perspektiv a budete těmito možnostmi fascinováni, protože hostující ypsilonkovský režisér Jiří Havelka okázale demonstruje svoji jevištní imaginaci.

Čtěte také: Indiánské jazyky a biodiverzita

Najednou to není chudé, ale plnokrevné, přitom sevřené představení. Není tu místo pro psychologii, je to o úhlech pohledu a jevištní fascinaci, je to endorfinový jogging pro vaše hemisféry. Každý pohyb a gesto funguje s přesností světelných hodin, což není totéž, jako maniodepresivně odrecitovat hamletovský monolog. Scéna je minimalistická, kostýmy výrazné, přitom takřka uniformní, hudba přesně padnoucí.

Nakonec vás dorazí čarovný laser, za který by se ani Davídek Kaprfildů nemusel stydět, a pochopíte, že nemůžete pochopit nic a alespoň kouskem své cynické duše ucítíte lítost nad všemi fyziky všech možných světů, byť se na ně budete dívat i z vlaku jedoucího mnohem pomaleji než rychlostí světla.

Havelka se nyní věnuje ekologické katastrofě v podobě hromadného vymírání včelstev, jehož jsme v poslední době svědky. Přesto do své novinky svého oblíbeného génia přes vzpomínanou větu přivedl a nakonec se Einstein osobně na vzpomínaný summit dostaví. Obě hry tvoří tedy velmi volný pandán a možná bude zajímavé doplnit, že je HaDivadlo uvede v pražské Arše o nadcházejícím víkendu 18. a 19. února.

Havelkova inscenace je vtipným, drzým a zvídavým scénickým experimentem, který přímo před zraky diváků ověřuje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas. V první části představení nás fyzik stylizovaný do podoby A. Einsteina seznámí se základními pojmy své teorie. Ve druhé části se jeviště stává einsteinovským časoprostorem, kde si jednotlivé postavy jedoucí vlakem do Curychu spolu s divákem vyzkoušejí na vlastní kůži fungování světa, který začal 29. května 1919.

Hodnocení inscenace

Jiří Koula (80 %): Jiří Havelka je prostě kouzelník, úkol vystavět inscenaci na speciální teorii relativity tak, aby byla zábavná a přístupná širokému publiku, by leckomu zlomil vaz, zde však nezbývá než konstatovat úspěch. Závěrečná scéna naprosto lahůdková, Dáda Němeček je scénografický génius a jeho spojení s Havelkou nechť trvá věčně!

Čtěte také: Ohrožení indiáni: Kontext

Jan Pařízek (70 %): Dobře udělaný pohled na základní principy teorie relativity. Spoustu věcí s touto teorií související jsem již od školy úspěšně zapomněl a bylo příjemné si je opět oživit, navíc takovouto pěknou divadelní formou. Kvituji šikovné rozdělení na část přednáškovou a "praktickou". Byť zvláště v druhé části jsem již některé scénky a myšlenkové pochody tvůrců úplně nepobral, tak jako celek hra působí velmi dobře. A k tomu je i dosti vtipná a poučná. Ve výsledku opravdu velmi dobrý počin.

Pavel Širmer (70 %): Jiří Havelka mě opět nezklamal. Nápadité, promyšlené, dotažené, vizuálně působivé, vtipné. A technicky propracované a fungující, což není v českém divadle samozřejmostí. Herci se v obtížně interpretovatelném tvaru skvěle zorientovali. Výborný C. Drozda jako přednášející. Inscenace mě také přinutila zabývat se fyzikálními teoriemi (které mě kdysi na škole štvaly a které jsem později totálně vypustil), jejich vzájemnými souvislostmi a také jejich obecnějším přesahem. Přínosný, obohacující zážitek.

Jiří Landa (60 %): Režie J. Havelky a koncepce jeho her se začínají dost opakovat. Přestože je Indián zajímavě promyšlený, ničím mě nepřekvapil. První část byla víceméně hodinou fyziky, v níž jsem obdivoval C. Drozdu. Až ho podezírám, že měl nápovědu v naslouchátku. Druhá část prezentovala a dokazovala přednášené. Díky představení jsem si sice zopakoval a uvědomil spoustu zajímavostí z fyziky, ale jinak mi to nic nového nepřineslo.

Hodnocení uživatelů

• Krisglas (20 %): kdyby to celé trvalo 20m, tak prima, ale třičtvrtěhodinová přednáška a nápaditá avšak donekonečna opakovaná vlaková scéna byla úmorná nuda. Musím však vyzdvihnout herecké výkony s ohledem na pohyb vlaku a vizuálně silnou poslední scénu.
• Markyd (40 %): Závěrečná scéna byla úžasná. Nápad s vlakem super. Myšlenka za celým představením taky super. Ale jinak vše zbytečně zdlouhavé, polopatické a opakované. Nebavilo mě to. Bohužel.
• Lovin (60 %): 65% viděna 160. repríza.
• Gaja (90 %): Nápadité, skvělá edukační vsuvka, pobavilo moc.

Indián v ohrožení byla inscenace vyskládaná ve více smyslech slova. Byla složena z přednášky a její ilustrace, a její soundtrack se skládal převažně z nahrávky Glassova Einstein on the beach, což v kontextu inscenace lze považovat za odkaz převážně teatrologické hodnoty na Wilsonovu inscenaci.

Pro případ reklamace sice herci ještě nabídnou parodii summitu jako ilustraci neschopnosti najít řešení ekologické otázky na nadstátních strukturách. Obrazy ani akce se v inscenaci nevymaňují ze vztahu text (model)/ilustrace, ať je ilustrací obraz, akce nebo další text. Inscenace pak vypadá jako snaha o inscenování tak nedramatického, esejistického textu, jakým je Maeterlinckův Život včel. Jenže vzniklá struktura inscenace, nazveme ji textuální, není, jak již víme, dramaturgicky dostačující. A v účinku zůstává u ekologického poselství.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Obsazení:

• Magdalena Kuntová (původně Ilona Baráth, Petra Bučková, Sylva Vespalcová, Táňa Malíková)
• Marie Ludvíková / Kateřina Kumhalová
• Sara Venclovská / Magdalena Straková / Šimona Horynová (původně Jana Plodková, alternovala také Agáta Kryštůfková)
• Cyril Drozda / Milan Sedláček
• Jáchym Sůra (původně Marek Pospíchal, Jan Grundman, Jiří Svoboda)
• Radim Chyba / Josef Kostka (původně Marián Chalány, Zbyšek Humpolec, Mark Kristián Hochman)
• Miroslav Kumhala
• Miloslav Maršálek

tags: #indian #v #ohrozeni #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Měření bodu tání a varu
• Užitková voda z kuchyně
• Postupy recyklace minerální vlny
• Užitečné informace o škole v přírodě Brumov
• Spojování různých typů odpadních trubek