Biologické Invaze a Ekologie: Pojem, Definice a Souvislosti

07.03.2026

Biologické invaze jsou celosvětovým problémem, který ovlivňuje ekosystémy po celém světě. V rámci boje proti invazním druhům se z dlouhodobého hlediska často akcentuje význam vzdělávání společnosti včetně výuky zaměřené na žáky a studenty. Proto je důležité se tímto tématem hlouběji zabývat.

Ekologie: Věda o Vztazích

V obecném slova smyslu je ekologie vědou o vztazích mezi živými organismy a prostředím. Název ekologie je odvozen z řeckého slova ekos, které znamená prostředí. Prvně byl tento pojem použit německým biologem a filosofem E. Haecklem.

Základem biologického pojetí ekologie je Darwinova teorie tzv. spleti života (web of life), která předpokládá, že mezi prostředím a organismy na jedné straně a mezi jednotlivými organismy na straně druhé existuje dynamická rovnováha, jejíž součástí je přizpůsobování organismů prostředí a bohatá škála vzájemných vztahů mezi organismy, sahající od symbiózy až po boj o výživu, světlo a prostor. „Prostředí, funkce a organismus tvoří základní biologickou trojici. Tato triáda musí být studována jako celek, a právě tento druh zkoumání nazýváme ekologií“ (J. W.

Oblasti Ekologie

Obecná ekologie: zabývá se obecně platnými ekologickými principy.
Ekologie mikroorganismů, rostlin, živočichů a člověka: zabývají se vztahy mezi příslušnými organismy a prostředím.
Ekologie moře: vztahy mezi organismy a prostředím v mořích.
Ekologie lesa: vztahy mezi organismy a prostředím v lese.
Ekologie krajiny: souvislosti mezi částmi krajiny, změny v krajině (včetně důsledků činností člověka).
Ekologie globální: souvislosti a změny na celé planetě Zemi a jejich vliv na život.
Aplikovaná ekologie: zabývá se praktickou aplikací ekologických poznatků.
Produkční ekologie: zabývá se produkční analýzou trofických úrovní a koloběhem hmoty a energie v ekosystému.
Ekologie jedince (autekologie): nejužší pojem, týká se pouze vztahu jednoho konkrétního jedince k ostatním jedincům, nebo k okolnímu prostředí. Příklad: ekologie zajíce.
Ekologie populací (demekologie): zabývá se vztahy mezi soubory jedinců stejného druhu (populace) a prostředím. Příklad: ekologie zaječí populace, osídlující podhorské louky v Pošumaví.
Ekologie společenstev (synekologie): se zabývá vztahy mezi souborem jedinců různých druhů pobývajících na jednom stanovišti (společenstvo). Příklad: ekologie bukového lesa.
Ekologie biomů: zabývá se nejvyšší úrovní přírodních objektů (biom), je blízce příbuzná biogeografii, tedy nauce o rozmístění organismů na Zemi.

Krajina a Lidský Vliv

Změny krajiny jsou způsobeny stejnými skupinami faktorů, které krajinu tvoří [přírodními a antropogenními]. Intenzita, doba působení a rozsah jsou dány typem faktoru. Lidská činnost vědomě i nevědomě zasahuje do biotických i abiotických složek a procesů v krajině, převážně s negativními dopady. Dle LIPSKÉHO kromě úpravy rytmů se lidské činnosti v krajině projevují jako přímá narušení a změny krajinné struktury, spojené s exploatací.

Na základě intenzity antropického vlivu lze kulturní krajinu dále diferencovat dle SKLENIČKY, kde rovnováha mezi působením antropogenních a ostatních faktorů je zachována. Antropické vlivy ve větší míře narušují stabilitu přírodních složek. Přesto je zachována autoregulační schopnost ekosystémů a jejich schopnost restaurace (SKLENIČKA, 2003, s. 18). V devastované (zpustošené) krajině je přírodní struktura zcela přeměněná, přírodní složky krajiny zničené nebo zatlačené do marginálních (okrajových; mezních) poloh. Nulová je autoregulační schopnost krajiny. Příkladem jsou průmyslové aglomerace se soustředěním těžkého průmyslu a oblasti devastované těžbou nerostných surovin.

Čtěte také: Invaze rostlin: Česká republika

Typy Krajiny

Krajina bez významnějších lidských vlivů: je tvořena pouze prvky přírodního charakteru, jako je hornina, půda, vodstvo, ovzduší, flóra a fauna. Hranice mezi jednotlivými krajinnými složkami jsou nevýrazné. Plošky vznikají změnou abiotických faktorů (oheň, vichřice, povodeň). Koridory jsou většinou podél vodních toků. Ve velikosti plošek je značná variabilita. Biomasa je na hranici maxima. Produkce je zcela spotřebována na udržení této biomasy, čistá produkce využitelná pro člověka je nízká. Vyplavování živin do toků je minimální. Druhová rozmanitost je vysoká.
Krajina obhospodařovaná: např. pastviny či les, ve kterých se sice vyskytují původní druhy, ale jsou záměrně obhospodařovány s cílem sklízet produkci. Matrice je stále rozsáhlá, převládá v ní však nyní jen několik druhů pěstovaných pro produkci. Lidské vlivy se omezují na sklizeň produktů a na ovlivňování frekvence požárů. Vyskytují se zde již lidská obydlí, většinou malé shluky domů. Liniové koridory se zde objevují ve velkém množství. Spojitost matrice tak klesá. Mozaikovitost vzrůstá, mezi ploškami začínají převažovat plošky vzniklé poruchou ekosystémů. Rytmy sklizně jednotlivých druhů produkce se pohybují od ročních cyklů pastvy ovcí až po cykly dlouhé několik desítek let při pěstování lesa (tj. rytmy sklizně jsou v širokém časové rozpětí). Značné poruchy cyklů minerálních živin mohou být výsledkem rozsáhlého obhospodařování krajiny (Např. po těžbě většinou prudce narůstají ztráty minerálních živin z ekosystému, postupným opětným zarůstáním ztráty opět poklesnou, je-li však znovuzarůstání brzděno nějakou poruchou, lze očekávat značné úniky minerálních živin (zvláště nitrátů)). Druhová rozmanitost může klesat i vzrůstat, ale vždy počet původních druhů, které mizí, bude větší než počet druhů introdukovaných do enkláv. Několik druhů pěstovaných pro produkci se objevuje monotónně po celé krajině.
Krajina obdělávaná: je krajina, ve které jsou jednotlivé vesnice a enklávy s přírodními nebo obhospodařovanými ekosystémy roztroušeny mezi převažujícími obdělávanými plochami. tj. narovnání linií. Doprovodná zeleň vodních toků je často zničena, zatímco koridory používané k obdělávání polí či spojující vesnice jsou zastoupeny bohatě. Spojitost matrice je zpravidla nízká hlavně díky rozsáhlé síti koridorů. Pokud v krajině převládá pěstování jedné plodiny, matrice pokrývá velkou část celé krajiny. Pokud se pěstuje současně několik plodin, které jsou mezi sebou promíchány, může být problém, co máme za matrici považovat. S porovnáním s krajinou obhospodařovávanou v krajině obdělávané vzrůstá hustota plošek, ale variabilita jejich velikosti se snižuje. Plošky daleko častěji vznikají obděláváním. Vyskytují se zbytky přirozené vegetace. Intervaly mezi sklizněmi jsou pravidelné. Vysoká úroveň sklizně závisí na dodávání živin ve formě hnojiv. Vyplavování živin a ztráty půdy erozí jsou vysoké. Biodiverzita prudce klesá - několik plodin se preferuje, ostatní jsou chemicky či mechanicky odstraňovány. Roztroušené zbytky přírodních ekosystémů jsou také chudé na druhy, což je důsledek opakujících se poruch a jejich izolace. To vše může vézt k vymizení jednotlivých druhů z krajiny.
Příměstská krajina: jsou na přechodu mezi městem a volnou krajinou. Jsou tvořeny heterogenní směsí sídel, obchodních center, obdělávaných polí a přirozené vegetace. Zastoupení liniových koridorů vzrůstá, doprovodná zeleň vodních toků se vytrácí. Plocha matrice a její spojitost je minimální. Hustota mozaikovitosti dosahuje maxima. Vytvořená mozaika je směsí ploch vzniklých introdukcí a plošek zbytků původní vegetace. Druhové bohatství je vysoké, obvykle vyšší než příměstské krajiny (např. díky druhům pěstovaných v zahradnických školkách).
Městská krajina: jsou krajiny se zbytky parkových ploch roztroušených v husté zástavbě. Koridory jsou tvořeny ulicemi tvořících síť. Je zde vysoká hustota plošek introdukovaných. Jiné koridory a plošky jsou zastoupeny minimálně. Celý ekosystém je založený na importu rostlinné a živočišné potravy z okolí. Vstupy dále zahrnují sluneční světlo, vodu, paliva apod. Výstupy jsou ve formě splašků, odpadů, tepla apod. Rozmanitost druhů je obecně nízká.

Invazní Druhy a Vzdělávání

Kvalitní výuka na školách musí být podpořena dostatečným množstvím validních podpůrných materiálů, mezi něž patří i učebnice. V rámci této studie byly prozkoumáno celkem 24 učebnic prvouky a přírodovědy pro první stupeň základních škol v České republice. Z hlediska hodnocených termínů spjatých více či méně s problematikou biologických invazí bylo zjištěno, že tímto tématem se přímo nezabývá žádná z učebnic, jen ve velmi omezené míře se v nich objevuje pouze pojem „nepůvodní druh“.

Dále bylo zjištěno, že v rámci ukázky modelových rostlinných a živočišných druhů na obecné rovině uvádějí i invazní druhy, jež by rozhodně neměly představovat typickou biotu české přírody. V neposlední řadě se též chybně používá pojem „symbióza“, který představuje jakýkoliv vztah mezi dvěma jedinci různých druhů a ne jen oboustranně prospěšný vztah.

Příklady Invazních Druhů Rostlin

Tokozelka nadmutá (Eichhornia crassipes), která pochází původně z Jižní Ameriky, je jedním z nejrozšířenějších invazních druhů na světě - na snímku invaze na Havajských ostrovech. Jihoafrická rostlina kosmatec jedlý (Carpobrotus edulis) je běžnou složkou pobřežní vegetace po celém světě. Ten nejhojnější, v Česku běžný mléč zelinný, se vyskytuje dokonce téměř na polovině planety. Mléč zelinný (Sonchus oleraceus), středně vysoká, žlutě kvetoucí plevelná rostlina, se vyskytuje na polovině zemského povrchu. Vůbec nejrozšířenější invazní rostlinou je středoamerický keř libora proměnlivá, která působí problémy ve více než třetině světa.

„Podrobný přehled jako o druzích máme také o zastoupení jednotlivých botanických rodů a čeledí. Víme tak, že nejlepší předpoklady k úspěšné naturalizaci mají trávy, vikvovité či růžovité rostliny nebo borovice. Skočec obecný (Ricinus communis) původně pochází ze severovýchodní Afriky a jihozápadní Asie. Semena obsahují jed ricin - smrtelná dávka pro dospělého člověka je 15-20 semen.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

tags: #invaze #ekologie #pojem #definice