IUCN a Stupeň Ohrožení: Kategorie a Význam Červených Seznamů

Červené seznamy globálně ohrožených druhů, pravidelně vydávané Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN), se od svého prvopočátku v 60. letech 20. století staly významným a všeobecně uznávaným informačním zdrojem. Cílem těchto seznamů je co nejobjektivněji zhodnotit riziko vymření, kterému čelí příslušný druh či nižší taxon.

V IUCN se mnohovrstevnatou problematikou ekosystémů zabývá zejména komise pro péči o ekosystémy (CEM). Právě ji k vypracování nezbytných podkladů pro sestavování červených seznamů této hladiny organizace biologických systémů zmocnil už IV. Svědčí o tom mj. přítomnost četných ekotonů, přechodových zón mezi dvěma dobře vymezenými ekosystémy.

Nicméně po několikaletém intenzivním úsilí předložila IUCN, konkrétně CEM, propracovaný návrh na klasifikaci ekosystémů (Keith et al. 2020, 2022). Zatímní zkušenosti potvrzují, že čím dokonalejší a vědecky jednoznačnější jsou kritéria pro hodnocení druhů z hlediska jejich ohrožení vyhynutím nebo vyhubením, tím méně bude existovat druhů a nižších taxonů, o nichž máme k dispozici nezbytné aktuální a věrohodné údaje. Totéž se vztahuje také na ekosystémy.

Zatímco druhy fauny, flóry a dalších organismů ohrožuje nebezpečí extinkce, u ekosystémů představuje obdobné riziko jejich zhroucení. Ochránce přírody ale zajímá nejen to, zda určitý ekosystém plošně ubývá, nebo se naopak rozšiřuje, ale i to, jak úspěšně funguje.

Stejně jako u kritérií pro zařazování druhů do červených seznamů museli odborníci obecně použitelné přístupy přeměnit v jednoznačné kvantitativní hodnoty. První návrh kritérií byl uveřejněn po třech letech intenzivních diskusí (Rodríguez et al. 2011). Později byl doplněn o nepřekrývající se kategorie a návodné příklady jejich použití (Keith et al. 2013). Rada IUCN uvedenou metodiku oficiálně schválila o rok později (Keith et al. 2015).

Čtěte také: IUCN a červené seznamy: Podrobný přehled

Hodnocení určitého ekosystému začíná syntézou dostupných znalostí a informací o něm. Může jít o jeho popis, kupř. prostřednictvím charakteristických druhů, procesů, funkcí a dalších znaků, mapové podklady o jeho minulém, současném a předpokládaném budoucím rozšíření, určení hlavních vnějších činitelů (hnacích sil), jež jej ovlivňují, prostorová data a indikátory trendů ekologické integrity.

Ekologická integrita označuje stav, kdy je v ekosystému udržováno složení a funkční vztahy odpovídající přírodní biologické rozmanitosti. Pro západoafrickou suchou savanu jsou kromě trav s dlouhými stébly typické i až deset metrů vysoké stromy, které ale v poslední době vykazují jen malou schopnost regenerace. Získané údaje jsou hodnoceny níže uvedenými kritérii.

Kritéria se tak zaměřují jak na prostorové rozšíření hodnoceného ekosystému (A-B), tak na dva prvky ekosystémové integrity (C-D), a to jak v minulosti (nejméně padesátiletá historie), přítomnosti a budoucnosti (výhled 50 let). Protože se různé typy ekosystémů mohou měnit rozdílnými cestami a mechanismy, poškození ekosystému (i.e. snížení integrity podle kritérií C a D) se hodnotí pomocí veličin specifických pro určitý ekosystém a vztažených k jeho zhroucení.

Splnění jakéhokoli z výše uvedených kritérií kvalifikuje daný ekosystém pro zařazení do příslušného stupně ohrožení. Každý ekosystém by měl ale být hodnocen všemi kritérii, pro která jsou k dispozici údaje, přičemž využita by měla být nejlepší dostupná data. Červený seznam ohrožených ekosystémů využívá většinu kategorií ohrožení uplatňovaných v druhových seznamech, a to od nejméně ohroženého: Málo dotčený (LC), Téměř ohrožený (NT), Zranitelný (VU), Ohrožený (EN) a Kriticky ohrožený (CR).

Stejně jako v případě druhů spadají také ekosystémy klasifikované v kategoriích VU, EN a CR mezi obecně ohrožené. Kategorie Vyhynulý nebo vyhubený (EX) a Vyhynulý nebo vyhubený ve volné přírodě (EW) musely být, jak jsme již uvedli, v případě ekosystémů nahrazeny kategorií Zaniklý (CO), označující jejich zhroucení. Analogicky s druhy zavádí IUCN také kategorie Ekosystém, o němž jsou nedostatečné údaje (DD) a Nevyhodnocený (NE).

Čtěte také: IUCN a Lněnka

Přestože se klasifikace ohrožení ekosystémů zánikem netěší takové pozornosti, jako je tomu v případě druhů, do roku 2024 vyhodnotilo z tohoto hlediska všechny suchozemské ekosystémy 63 států. V případě mořských ekosystémů šlo o 32 zemí, kdežto soupisy ohrožených sladkovodních ekosystémů včetně mokřadů uveřejnilo 42 států. V řadě dalších zemí proběhlo hodnocení určitých dílčích souborů ekosystémů, kupř. lesů mírného a tropického podnebného pásu v Severní a Jižní Americe.

Je zřejmé, že sestavení červeného seznamu ohrožených ekosystémů na jakékoli úrovni bude vyžadovat velké množství důvěryhodných údajů. V některých případech bude možné při sběru dat pro hodnocení ohrožení ekosystémů s úspěchem uplatnit výstupy dálkového průzkumu Země, a to včetně použití umělé inteligence (Plesník & Plesníková 2023) nebo terénního mapování biotopů.

Na druhou stranu červené seznamy ohrožených ekosystémů najdou zcela určitě vhodné uplatnění při naplňování klíčového strategického dokumentu přijatého Úmluvou o biologické rozmanitosti - Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost (KMGBF, UNEP 2022c, 2022d, Plesník 2023b). Byly odsouhlaseny přímo jako titulkový indikátor A1 doporučený smluvním stranám úmluvy pro monitorování realizace KMGBF (Nicholson et al. V roce 2024 publikovala IUCN vůbec první červený seznam v celosvětovém měřítku ohrožených ekosystémů.

Odborníci si pro zmiňovaný soupis zvolili specifické, ale relativně dobře vymezitelné ekosystémy, o nichž již určitou dobu víme, že se celkově nenacházejí v příznivém stavu - mangrovy (IUCN 2024b). V některých případech se výstupem obdobné klasifikace, zejména pokud vycházela z mapování stanovišť, staly červené seznamy ohrožených biotopů, i když při ní byla využita, byť občas upravená, metodika IUCN pro zařazování ekosystémů do červených seznamů.

V Evropě je důvodem popsaného stavu jednak tradice, jednak mezinárodní právní normy pracující s typy přírodních stanovišť. V ČR takto vyšel stále ještě nedoceněný Červený seznam ohrožených biotopů České republiky (Chytrý et al. 2019, 2020). Autoři z ČR se významně podíleli i na přípravě Evropského červeného seznamu ohrožených biotopů, pochopitelně v případě suchozemských a sladkovodních stanovišť (Janssen et al. 2016). První část mimořádného díla zahrnovala mořské biotopy (Gubbay et al. 2016).

Čtěte také: Seznam ohrožených druhů

Kategorie ohrožení podle Červeného seznamu IUCN

Červený seznam IUCN rozděluje druhy do několika kategorií podle stupně ohrožení. Hlavních sedm kategorií má svou barvu a dvoupísmenovou mezinárodní zkratku:

• EX (Extinct) - Vyhynulý: Druh vyhynulý jak v přírodě, tak v zajetí.
• EW (Extinct in the Wild) - Vyhynulý v přírodě: Druh přežívá pouze v zajetí.
• CR (Critically Endangered) - Kriticky ohrožený: Druhu hrozí vyhynutí v nejbližší době.
• EN (Endangered) - Ohrožený druh: Druh je silně ohrožen vyhynutím ve velmi blízké budoucnosti.
• VU (Vulnerable) - Zranitelný: Druh je ohrožen vyhynutím a jeho populace rychle ubývá.
• NT (Nearly Threatened) - Téměř ohrožený: Druh nesplňuje kritéria pro zařazení mezi ohrožené, ale v blízké budoucnosti se to může změnit.
• LC (Least Concern) - Málo dotčený: Druh je sice zařazen v Červeném seznamu, ale stupeň jeho ohrožení je velmi nízký.
• DD (Data Deficient) - Chybí údaje: O druhu není dostatek informací pro jeho zařazení do jedné z předchozích kategorií.
• NE (Not Evaluated) - Nevyhodnocený: Druhu dosud nebyla věnována pozornost ze strany vědců z IUCN.

Kompletní Červený seznam IUCN v nejaktuálnější verzi je dostupný na internetu na stránce www.iucnredlist.org.

Faktory ovlivňující ohrožení druhů

Faktory ohrožující další existenci druhů na naší planetě zahrnují rozpad, přeměnu a úplnou ztrátu biotopů v důsledku lidské činnosti, nadměrné využívání populací organismů lovem, odchytem, sběrem a sklizní včetně pytláctví, invazní druhy, nemoci a geny, znečišťování prostředí a změny podnebí. Zmenšování velikosti a fragmentace populací, ubývání přirozených stanovišť a jejich degradace jsou jedny z nejčastějších příčin ohrožení druhů.

Na 88,3 % z 20 784 druhů, u nichž byly k dispozici potřebné údaje, působilo ničení biotopů, zatímco 26,6 % negativně ovlivňovalo jejich nadměrné využívání lidmi. Čtvrtinu globálně ohrožených taxonů zasáhly dopady nepůvodních invazních organismů. Důsledky znečišťování prostředí se projevily u 18,2 % druhů, jež byly předmětem výzkumu. Vůbec nejmenší podíl na ohrožení druhů vyhubením nebo vyhynutím, konkrétně 16,8 %, připsali experti změnám podnebí a působení počasí.

Již ze součtu výše uvedených procentuálních podílů dosahujícího 175 % je zřejmé, že některé druhy fauny a flóry a další organismy ovlivňuje současně více vnějších činitelů. Autoři proto v dalším kroku vybrali z celé databáze náhodně 2155 druhů a zjistili, který faktor považují hodnotitelé za do té míry dominantní, že je příčinou ohrožení příslušného druhu.

Jestliže něco vyplývá ze zmiňované studie na první pohled, pak je to skutečnost, že ničení biotopů představuje závažné nebezpečí pro více druhů než další faktory dohromady.

Ochrana protist

Pro makroskopické organismy lze uplatnit také kategorie: taxon vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild, EW) a vyhynulý taxon (Extinct, EX). Jak již bylo řečeno, IUCN červený seznam zahrnuje pouze makroskopické řasy ze skupiny zelených řas (Chlorophyta), chaluh (Phaeophyceae) a ruduchu (Rhodophyta), většina těchto řas je spojena se souostrovím Galapágy a jedná se o endemity tohoto souostroví.

V otázce praktické ochrany protistních organismů je důležité zdůraznit, že v tomto případě je nutné realizovat místo druhové ochrany především ochranu stanovišť těchto organismů. Z těchto důvodů mohou protista fungovat jako první ohlašovatelé negativních změn ve svých habitatech a díky tomu může dojít ke včasným managementovým opatřením, reakce rostlinných a živočišných společenstev je ve srovnání se společenstvy protist mnohem pomalejší a následná managementová opatření mohou být složitější na realizaci nebo nákladnější.

Vzhledem k problematické aplikaci kritérií používaných pro IUCN červený seznam se Juráň & Kaštovský (2019) pokusili vytvořit hodnotící schéma pro zhodnocení míry ohrožení jednotlivých druhů a vytvoření červeného seznamu použitelného i pro mikroskopické řasy (Obr. 13.6.) Podobná kritéria uvádí také Brodie et al. (2009), zde se však autoři věnují většinou mořským makroskopickým řasám.

Vzhledem k poměrně širokému rozšíření protistních organismů je také poměrně široký seznam biotopů, které mohou být ohroženy a které by mohly vyžadovat ochranu. Na přirozené biotopy působí poměrně velké množství faktorů, které mohou vést k destrukci těchto biotopů (Obr. 13.7.). Tyto faktory jsou spojené především s činností člověka (urbanizace, hospodářské využívání biotopů, těžba, znečišťování, nadužívání nebo zatěžování biotopů…) a také různými přírodními procesy (sukcese, změna klimatu, geologické události), na pomezí mezi lidskou činností a přírodními procesy stojí také introdukce nepůvodních invazních druhů (viz Kapitola 12.). Problematice ohrožených biotopů se na úrovni evropského regionu věnují Janssen et al. (2016), kteří publikovali aktuální červený seznam evropských biotopů.

tags: #iucn #stupne #ohrozeni #kategorie

Oblíbené příspěvky:

• Definice a právní aspekty ohrožení pohlavní nemocí
• Přežití v divočině: Čištění vody
• Zpracování lněného odpadu
• Zdroje znečištění po povodni
• Jak řešit onanii u dětí