Stupnice ohrožení podle IUCN: Lněnka

Ubývání biodiverzity je jedním z nejzávažnějších globálních problémů současnosti. Biologickou rozmanitost lze posuzovat jedním ze základních hledisek - podle populací a druhů. Nejčastěji se vyjadřuje jako počet druhů v určité oblasti.

Za měřítko stupně ohrožení jednotlivých druhů a za nejspolehlivější ukazatele pravděpodobnosti jejich vyhynutí či vyhubení jsou považovány tzv. Červené seznamy ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Ty jsou nejúplnějším zdrojem informací o stavu ochrany živočišných a rostlinných druhů a hub na světě.

Z kritérií výběru druhů pro červené seznamy IUCN vychází celá řada dalších seznamů, které vznikají na úrovni států případně jejich regionů nebo na úrovni větších územních celků (např. evropský červený seznam). Také Česká republika má aktuální červené seznamy živočichů a rostlin. Řada z nich byla publikována v odborném časopise Příroda.

Zmenšování velikosti a fragmentace populací, ubývání přirozených stanovišť a jejich degradace jsou jedny z nejčastějších příčin ohrožení druhů.

Červené seznamy stanovují stupeň ohrožení jednotlivých druhů (rostlin i živočichů) na základě současných vědeckých poznatků. Červený seznam cévnatých rostlin České republiky hodnotí riziko vyhynutí pro 1743 druhů cévnatých rostlin. Z celkového počtu 3713 druhů známých z území České republiky byly vybrány druhy, které již byly hodnoceny předcházejícím červeným seznamem jako ohrožené a nově je poprvé v ČR přehodnotil do kategorií a dle kritérií Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN).

Čtěte také: Ochrana biodiverzity

Hodnocenými kritérii jsou populační pokles, areál a rozloha výskytu, populační početnost, případně kvantitativní analýzy. Pro hodnocení byla využita data z Nálezové databáze ochrany přírody a databáze Pladias.

Z hodnocených druhů je 495 vyhynulých nebo regionálně vymizelých (EX, EW, RE), 284 bylo klasifikováno jako kriticky ohrožené (CR), 412 jako ohrožené (EN), 212 jako zranitelné (VU). Aktuální výskyt, resp.

Červené seznamy globálně ohrožených druhů pravidelně vydávané Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN) se od začátku 60. let 20. století, kdy se objevily vůbec poprvé, staly významným a všeobecně uznávaným informačním zdrojem, snažícím se co nejobjektivněji zhodnotit, jakému riziku vymření, tedy vyhubení nebo vyhynutí, čelí příslušný druh či nižší taxon.

Ohrožení vymřením se netýká jen živočichů a rostlin. Podle aktualizovaného Červeného seznamu IUCN přesáhl počet ohrožených druhů hub tisícovku. Červený seznam IUCN v tuto chvíli obsahuje celkem 169 420 druhů, z nichž je 47 187 ohroženo vyhynutím. Nově k nim přibylo 482 druhů hub, čímž počet druhů hub na Červeném seznamu dosáhl 1 300.

„Houby jsou přehlíženými hrdiny života na Zemi. Stojí na nich mnohé ekosystémy, ale dlouho přicházely o zaslouženou pozornost,“ vysvětluje generální ředitelka IUCN Grethel Aquilarová.

Čtěte také: Trendy v recyklaci

„Díky úsilí expertů i občanských vědců jsme pokročili s Červeným seznamem. Pokud jde o příčiny ohrožení, 279 druhů hub Červeného seznamu je ohroženo vymřením kvůli rychlému rozšiřování zemědělských a zastavěných ploch, které nahrazují původní prostředí těchto hub. Nejméně 198 druhů hub uvedených na seznamu je postiženo odlesňováním. Obzvláště ničivé je přitom plošné kácení vzrostlých lesů, například ve Skandinávii. 91 druhů hub Červeného seznamu je na vymření kvůli dusíkatým hnojivům, která se stále používají ve velkém množství.

Legislativa a ochrana rostlin

Vybraným vzácným a ohroženým druhům rostlin, živočichů a hub poskytuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zvláštní, přísnější ochranu. Zákon zajišťuje také ochranu tzv. evropsky významných druhů vyplývající ze Směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a Směrnice Rady č. 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků.

Podle míry ohrožení jednotlivých druhů jsou stanoveny tři kategorie ochrany - druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Ze zákonných zákazů lze udělit výjimku, a to za podmínek a z důvodů stanovených v zákoně. Podmínkou pro udělení výjimky je doložení jiného veřejného zájmu převažující nad zájmem ochrany přírody (daného druhu), nebo zájem ochrany přírody.

U evropsky významných druhů pak další podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení, neovlivnění dosahování či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a současně musí být dán některý ze zákonem jmenovaných důvodů. Detailnější informace k podmínkám výjimek shrnuje část věnovaná legislativě níže.

Každý druhý rok je povinností ČR reportovat vydané výjimky ze zákazů Evropské komisi skrze systém HABIDES+.

Čtěte také: Biologie ochrany přírody

Přehledně popisuje připravenou změnu včetně navrženého seznamu zvláště chráněných druhů webová stránka AOPK ČR ochrana druhů.

Zvláště chráněné druhy rostlin podle Vyhlášky 395/1992 Sb. (prováděcí vyhláška zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) jsou členěny také na druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené.

CITES a mezinárodní úmluvy

Úmluva CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora) upravuje v celosvětovém měřítku pravidla pro mezinárodní obchod s ohroženými druhy fauny a flóry, který zůstává jednou z hlavních příčin vymírání stále většího počtu planě rostoucích a volně žijících druhů. Úmluva reguluje zejména obchod s jedinci ohrožených druhů získanými z volné přírody, zaměřuje se však i na obchod s jedinci odchovanými nebo vypěstovanými v lidské péči, pokud patří mezi druhy,jež jsou v přírodě ohroženy zvýšenou mírou vyhubení nebo vyhynutí.

Protože byla sjednána 3. března 1973 ve Washingtonu, říká se jí také Washingtonská konvence a zmiňované datum je v mezinárodním kalendáři zaneseno jako Světový den planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů. V současnosti CITES chrání více než 6 000 druhů volně žijících živočichů a na 33 000 taxonů planě rostoucích rostlin.

Česká republika k úmluvě přistoupila v roce 1992 ještě jako ČSFR a pro ČR tak CITES vstoupil v platnost 1. ledna 1993. V ČR byla úmluva nejdříve zajišťována na základě zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a v období od 1. dubna 1997 do 30. dubna 2004 se postupovalo podle zákona č. 16/1997 Sb. o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a podle vyhlášky č. 82/1997 Sb.

V Evropské unii je úmluva prováděna jednotným způsobem na základě legislativy EU, konkrétně nařízení č. 338/1997, které v ČR začalo platit 1. května 2004, tedy od data vstupu ČR do EU. Předpisy EU do zákonodárství ČR zavádí zákon č. 100/2004 Sb. a vyhláška č.

Úmluva je realizována prostřednictvím zmocněných úřadů, tzv. výkonných, vědeckých a kontrolních orgánů. V ČR se hlavním výkonným orgánem s vrcholnou působností stalo MŽP, jako jeho pomocné výkonné orgány pracují krajské úřady a orgány rostlinolékařské péče. AOPK ČR funguje jako vědecký orgán CITES s celostátní působností.

Náhrada škod způsobených zvláště chráněnými druhy

Za účelem ochrany vybraných zvláště chráněných druhů je přiznána náhrada za jimi způsobenou škodu. Podmínky a vybrané druhy jsou definovány v zákoně č. 115/2000 Sb., o náhradě škod způsobeným zvláště chráněnými druhy, konkrétně vlkem obecným, medvědem hnědým, rysem ostrovidem, vydrou říční, bobrem evropským a losem evropským, a také kormoránem velkým. Detailnější informace k podmínkám náhrady škody shrnuje legislativní shrnutí níže.

Stav zvláště chráněných druhů chráněných na úrovni EU, evropsky významných druhů, z hlediska je ochrany pravidelně hodnocen v šestiletých cyklech. Výsledky jsou dostupné na webových stránkách AOPK ČR. Statistické zpracování udělovaných výjimkách z ochrany evropsky významných druhů je pro všechny státy EU dostupné na stránkách Evropské agentury pro životní prostředí.

Červené seznamy slouží jako teoretické podklady k ochraně genofondu. První druhovou ochranou rostlin v Evropě byl zákaz sběru protěže alpské v roce 1881 v Salcburku, v roce 1976 se objevil seznam ohrožených druhů pro celou Evropu autorů Lucas a Walters. V našich zemích vyšel v roce 1921 oběžník Zemské správy politické v Praze o ochraně květeny, který byl prvním seznamem chráněných druhů rostlin pro Čechy.

Stupeň ohrožení hodnotí šanci na přežití jednotlivých biologických taxonů. U běžných druhů (SE) není žádné bezprostřední nebezpečí ohrožující přežití druhu. Příklady jsou např. Ohrožené druhy jsou v červených seznamech. EX - vyhynulý (Extinct), se přiřazuje druhům, u kterých zbývající exemplář zemřel nebo je pokládán za mrtvý. V novém seznamu IUCN z roku 2001 se kategorie téměř ohrožený a málo dotčený osamostatnily.

Podle zákona o ochraně přírody krajiny 114/1992 Sb. rozlišuje vyhláška 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb.

Index červených seznamů

Červené seznamy jsou zdrojem informací o stavu druhů, jež je možné využít jako podklad pro návrhy ochranářských opatření či pro hodnocení vlivu projektů na životní prostředí. Index lze porovnávat i v mezinárodním měřítku.

Index červených seznamů je vyjádřením trendů ve stavu ohrožení druhů, na základě velikosti jejich populace a areálu, stav je hodnocen pomocí kategorií IUCN používaných v červeném seznamu ohrožených druhů, tj. ohrožený, silně ohrožený a kriticky ohrožený druh. Červené seznamy pro ČR existují pro všechny základní skupiny živočichů, rostlin i hub.

Index pro hodnocené období se vypočte násobením počtu druhů v každé kategorii červených seznamů váhou dané kategorie. Ukazatelem je pak rozdíl mezi těmito hodnotami pro jednotlivé skupiny mezi hodnocenými roky. Stav má být hodnocen v pravidelném intervalu.

Index dosahuje hodnoty od 0 do 1, kdy 0 znamená, že všechny druhy zkoumané skupiny vyhynou, 1 znamená, že žádné nevyhynou. Ukazatelem je rozdíl mezi těmito hodnotami pro jednotlivé skupiny mezi hodnocenými roky, tj.

Časová dostupnost dat se liší u jednotlivých skupin organismů.

Evropský červený seznam biotopů

Tvorba červených seznamů rostlinných a živočišných druhů má dlouhou tradici. Tyto seznamy jsou významným vodítkem pro plánování ochranářských strategií a hodnocení stavu přírody na mezinárodní i národní úrovni. V posledních desetiletích se vedle ohrožených druhů věnuje stále větší pozornost i ochraně biotopů (přírodních stanovišť, ekosystémů). V Evropské unii je tento princip zakotven ve směrnici o stanovištích, která výskyt určitých ohrožených biotopů používá k vymezování chráněných území v rámci soustavy Natura 2000.

Skupina expertů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) uveřejnila v roce 2013 materiál vymezující mezinárodní kritéria pro červené seznamy ekosystémů (Keith a kol. 2013). Ve stejném roce byl zahájen první velký projekt, který tato kritéria uplatnil v mezinárodním měřítku - Evropský červený seznam biotopů. Tento projekt, jehož výsledky byly zveřejněny na sklonku roku 2016 (Gubbay a kol. 2016, Janssen a kol. 2016), zadala a financovala Evropská komise a podílelo se na něm několik desítek odborníků z převážné většiny evropských zemí, které koordinoval nizozemský institut Alterra ve spolupráci s IUCN. Výsledný dokument bude pravděpodobně významně ovlivňovat budoucí ochranářskou politiku Evropské unie i jejích členských zemí.

Nedávno publikovaná kritéria IUCN pro hodnocení ekosystémů jsou podobná kritériím pro červené seznamy druhů (Keith a kol. 2013, Bland a kol. 2016). Analogické jsou také kategorie ohrožení, jen místo kategorií EX (vyhynulý; Extinct) se používá kategorie CO (zaniklý; Collapsed). Kategorie ohroženosti ekosystémů jsou znázorněny v obr. 2.

Pro zařazení ekosystémů do jednotlivých kategorií stanovila IUCN formální kritéria, jejichž používání zajišťuje porovnatelnost různých hodnocení. Tato kritéria byla uplatněna i v projektu Evropského červeného seznamu biotopů. V souladu s evropskou tradicí se však v projektu používal termín „habitat“ (česky „biotop“ nebo „přírodní stanoviště“), a to ve významu stejném jako „ecosystem“ používaný v materiálech IUCN.

• A. Kvantitativní ústup biotopu (zmenšování jeho plochy). Hodnotí se ústup za posledních 50 let, předpokládaný ústup v následujících 50 letech (případně v padesátiletém období zahrnujícím nedávnou minulost a blízkou budoucnost) a historický ústup přibližně od roku 1750. Například do kategorie CR jsou řazeny biotopy, jejichž plocha se během 50 let zmenšila nebo pravděpodobně zmenší o 80 % a více.
• B. Omezené geografické rozšíření biotopu, tedy jeho vzácnost. Vzácnost nemusí nutně znamenat ohrožení, riziko vymizení je však za předpokladu působení ohrožujících faktorů větší u vzácných biotopů. Hodnotí se (1) rozsah areálu, tj. plocha mezi krajními výskyty biotopu, která zahrnuje i území, kde se biotop nevyskytuje (EOO, Extent of Occurrence), (2) hojnost výskytu v rámci areálu, tj. počet polí čtvercové sítě o velikosti 10 x 10 km, v nichž se biotop vyskytuje (AOO, Area of Occupancy), a (3) výskyt na málo lokalitách. Vzácnost biotopu v kombinaci s jeho kvantitativním ústupem nebo zhoršováním kvality je důvodem pro zařazení mezi obecně ohrožené biotopy. Například biotop s areálem menším než 2000 km2, jehož plocha se v rámci areálu zmenšuje, je hodnocen jako CR.
• C/D. Zhoršení kvality biotopu. V kritériích IUCN se rozlišuje zhoršení abiotické kvality (kritérium C) a narušení biotických procesů a interakcí (kritérium D). Při práci na Evropském červeném seznamu biotopů se ukázalo, že zhoršování abiotické a biotické kvality biotopů je často neoddělitelnou součástí jednoho procesu, proto byla tato kritéria hodnocena společně. Například do kategorie CR byly řazeny biotopy, u nichž došlo k více než 80% zhoršení kvality na více než 80 % plochy biotopu za posledních 50 let. Do kategorie VU spadly biotopy, u nichž se kvalita za stejné období zhoršila o více než 30 % na více než 80 % plochy, anebo o více než 80 % na více než 30 % plochy.
• E. Kvantitativní analýza odhadující pravděpodobnost úplného vymizení biotopu do 50-100 let. Toto kritérium lze využít jen v případě odhadů založených na vědecké studii, nikoliv na spekulaci.

Pro zařazení biotopu do kategorie ohrožení je rozhodující to kritérium, které řadí biotop k nejvyšší kategorii ohrožení.

Hlavní výsledky evropského hodnocení biotopů

Evropský červený seznam biotopů hodnotil zvlášť biotopy mořské a biotopy terestrické (včetně sladkovodních). Mořských biotopů bylo rozlišeno 257 a terestrických 233. Hodnocení bylo prováděno jednak pro 28 zemí Evropské unie, jednak pro širší skupinu zemí zahrnujících Evropskou unii, Island, Norsko, Švýcarsko a všechny balkánské země. Hodnocení nebylo prováděno pro Rusko, Bělorusko, Ukrajinu, Moldavsko a Turecko. Zde se zaměříme na terestrické a sladkovodní biotopy. Jejich základní klasifikace byla odvozena od třetí hierarchické úrovně klasifikace evropských biotopů EUNIS, kterou používá Evropská agentura životního prostředí.

Biotopy byly rozděleny do sedmi skupin: biotopy mořského pobřeží, sladkovodní biotopy, rašeliniště, travinné biotopy, vřesoviště a křoviny, lesy a biotopy s řídkou vegetací (např. skály a sutě). Přibližně polovina biotopů byla hodnocena jako málo dotčená, mezi jednotlivými skupinami však byly výrazné rozdíly. Jako nejohroženější skupina biotopů, byla vyhodnocena rašeliniště, u nichž v Evropské unii 85 % dílčích biotopů spadlo do kategorií obecně ohrožených (CR, EN, VU).

Kriticky ohrožené biotopy

Jen čtyři terestrické a sladkovodní biotopy byly zařazeny mezi kriticky ohrožené (CR). Panonské a pontické písečné stepi zanikly na více než 90 % plochy, kterou zaujímaly v 18. století. Zde je důvodem klasifikace do kategorie CR obrovský historický ústup biotopu podle kritéria A. Mimochodem jde o jediný kriticky ohrožený biotop z evropského seznamu, který se vyskytuje i v České republice, a to na písčinách na Hodonínsku. V Katalogu biotopů České republiky je tento biotop uváděn pod názvem Panonské stepní trávníky na písku.

Hemiboreální a boreální lesní pastviny a louky jsou kriticky závislé na tradičním hospodaření, jako je lesní pastva, senoseč a ořezávání větví stromů s listy, které se suší na zimní přikrmování dobytka jako tzv. letnina. Vzhledem k dramatickému ústupu na více než 80 % původní rozlohy a zhoršení kvality o více než 80 % za posledních 50 let je tento biotop zařazen do kategorie CR, a to jak podle kritéria A, tak podle kritéria C/D.

Horské kyselé trávníky na ostrově Madeira jsou kriticky ohroženy kvůli své velmi malé rozloze a existenci na několika málo lokalitách na vrcholcích nejvyšších hor ostrova. Současně jsou ohroženy požáry a šířením invazního keře janovce metlatého (Cytisus scoparius).

Severská rašeliniště typu palsa jsou rašelinné kopečky, které mají uvnitř ledovou čočku. Kvantitativní analýzy založené na předpovědi oteplování severských oblastí v příštích desetiletích ukazují, že může dojít k tání ledu v těchto rašelinných kopečcích, a tedy k jejich úplnému zániku.

Úskalí Evropského červeného seznamu biotopů

Evropský červený seznam biotopů se bude zřejmě hojně využívat pro politická rozhodování o ochraně přírody v Evropské unii. Zadavatel projektu, tj. Evropská komise, však trval na tom, aby každý biotop měl jen jedno souhrnné hodnocení pro celou Evropu. Červený seznam tedy nezohledňuje skutečnost, že určité biotopy jsou bez ohrožení v některé (třeba i poměrně velké) části Evropy, zatímco jinde jsou jednoznačně ohrožené. Například teplomilné doubravy jsou v jižní Evropě dosti hojné a vesměs bez ohrožení, ale ve střední Evropě jsou ohrožené. Evropský červený seznam podobné biotopy hodnotí většinou jako málo dotčené (LC), to však neznamená, že by si výskyty těchto biotopů nezasluhovaly ochranu v okrajových částech areálu, kde jsou vzácné nebo ustupují. Za zajištění této ochrany však z pohledu Evropské komise zodpovídají členské státy, v nichž je daný biotop ohrožen. Naši ochránci přírody musí být připraveni argumentovat ve prospěch ochrany biotopů ohrožených u nás, ale málo dotčených jinde v Evropě, protože hodnocení LC v Evropském červeném seznamu může být v případě těchto biotopů snadno zneužito, ať už záměrně, nebo z pouhého nepochopení.

Druhý kritický bod je šíře vymezení hodnocených biotopů. Zatímco druhy jsou zpravidla jasně rozlišitelné jednotky, biotopy lze definovat široce (např. mezofilní listnaté lesy) i úzce (např. karpatské dubohabřiny s ostřicí chlupatou). Při použití širokého vymezení biotopů, což bylo v měřítku celé Evropy nutné, může biotop zahrnovat různé podtypy, z nichž většina ohrožená není, ale některé mohou být ohrože­né až kriticky. Tyto ohrožené podtypy tak při hodnocení v rámci širokého typu mohou snadno spadnout do kategorie málo dotčených (LC) a uniknout pozornosti při plánování ochranářských priorit.

Lněnka (Thesium ebracteatum)

Naleziště druhu se nachází na vlhké slatinné louce, s minerálně silnou, hlubokou půdou s kolísající hladinou podzemní vody. Velmi vzácně, jen při povodních bývá louka přeplavena vodou. V lučních porostech převládají trávy, včetně ohrožené pěchavy slatinné, charakteristické jsou dále druhy střídavě zaplavovaných bezkolencových luk. Lněnku doprovázejí četné ohrožené taxony uvedené na Červeném seznamu: mečík bahenní, vstavač kukačka, hvozdík pyšný aj.

Lněnka je vytrvalá, poloparazitická bylina, která však nemá specifického hostitele. V zemi má tenký oddenek s plazivými výběžky, ze kterých vyrůstají jednotlivé nebo nahlučené lodyhy. Kvete v květnu drobnými, nenápadnými květy.

Východoevropský druh zasahující jednotlivými lokalitami do střední Evropy (Německo, Polsko, Rakousko, Česko, kdysi Dánsko a Slovensko). Druh měl u nás v minulosti několik lokalit ve středních a severních Čechách, nyní roste na jediné v národní přírodní památce Slatinná louka u Velenky.

Lněnka není na Slatinné louce u Velenky viditelně ohrožena, populace je poměrně silná a druh se zde vyskytuje po dlouhou dobu. Na populaci se pravděpodobně ani negativně neprojevilo odvodnění louky, neboť má ve vztahu k vlhkostním poměrům stanoviště širokou ekologickou toleranci.

Lokalita leží v blízkosti intenzivně využívaných polních kultur, to by mohlo ve výjimečných případech znamenat jisté ohrožení. Louka se pravidelně seče v červenci nebo srpnu, až po odkvětu a vysemenění většiny ohrožených druhů.

tags: #stupnice #ohrožení #podle #IUCN #lněnka

Oblíbené příspěvky:

• Dodávky elektřiny z OZE
• Dopad norem Euro na automobilový průmysl
• Dotace na ekologii v ČR
• Dopad změny klimatu
• Více o digitalizaci památek