Jak lidé znečišťují vodu v přírodě

Bez vody se nedá žít. Doby, kdy voda byla tak čistá, že se každý pocestný mohl bez obavy napít z potůčku, jsou už minulostí. Proto si musíme dávat pozor, co pijeme. Ministerstva životního prostředí a zemědělství ČR proto pečlivě monitorují stav a příčiny znečištění vody přímo u nás v Česku.

Co znečišťuje vodu?

Úroveň ochrany vod před znečištěním se nejčastěji hodnotí podle vývoje produkovaného a vypouštěného znečištění. Zdrojem jsou města a obce, průmyslové závody, objekty soustředěné zemědělské živočišné výroby… Nejčastější zdroje tohoto znečištění jsou především čistírny odpadních vod. Jedná se ale i odpad z domácností a továren.

Výrazným zdrojem kontaminace vody u plošného znečištění jsou látky obsazené v hnojivech, které se běžně používají při zemědělství. To je zejména znečištění, které pochází ze zemědělského hospodaření, z atmosférických látek a z erozních splachů z povrchu.

Havarijní znečištění je zkrátka únik závadných látek do vody při nějaké havárii (jako například tanker, ze kterého unikne ropa do moře). Havárie jsou nejvíce způsobené dopravou. Nejčastěji unikají ropné látky, odpadní vody, a chemické látky.

Velmi nebezpečné je znečišťování podzemních vod, které má velmi dlouhodobé následky. Dochází k němu zejména při přehnojování polí, při ropných haváriích.

Čtěte také: Jak řešit nedostatek vody?

Znečištění podzemních vod

Znečištění podzemní vody je každá významná změna její jakosti, většinou způsobená člověkem (antropogenní znečištění). Někdy se jako znečištění označuje takový stav vody, kdy změna složení nebo vlastností způsobí překročení limitů platných právních předpisů. Podzemní voda se často posuzuje podle požadavků na pitnou vodu (Vyhláška 252/2004 Sb.) nebo podle normativů určených Metodickým pokynem pro zjišťování indikátorů znečištění z roku 2013.

Hydrogeolog řeší vždy současně kvantitu i kvalitu podzemní vody. K antropogennímu ovlivnění se mohou přidávat i přirozené zdroje znečištění, například ložiska rud nebo infiltrace mořské vody.

Znečišťující látka může horninovým prostředím procházet buď rozpuštěná ve vodě, nebo může horninou nad hladinou podzemní vody prosakovat ve formě samostatné fáze (nafta, olej). V rozpuštěné formě se látka šíří stejnou rychlostí a směrem, jakým teče podzemní voda.

Pokud je kontaminant zhruba stejné hustoty jako voda nebo menší (například ropné znečištění), zůstává u hladiny podzemní vody, pokud má hustotu výrazně vyšší, znečišťuje celý zvodnělý kolektor až na dno, kde se pak hromadí ve formě fáze.

Specifické znečišťující látky

Potůčky, potoky, řeky, přehrady, rybníky, jezera (povrchovou vodu) znečišťují různé průmyslové odpadní vody, látky vyplavené z polí i nečistoty z dopravy. Jedovaté látky ničí život ve vodě a narušují, až znemožňují samočisticí procesy ve vodě.

Čtěte také: Více o znečištění ovzduší

• Detergenty - Jedná se o čistící a mycí prostředky, které obsahují tzv. tenzidy, tedy povrchově aktivní látky, které zabraňují výměně plynů a jsou jedovaté.
• Polychlorované bifenyly - Tyto látky jsou součástí mazadel, nátěrových hmot a hydraulických kapalin. Jedná se o toxické a karcinogenní látky, které se hromadí v tukové tkáni.
• Těžké kovy - Kovy se do vodních toků dostávají z odpadů a imisí.

Mechanické znečištění

Splavování zbytků hnojiv z polí vede k přemnožení řas a vodní hladina jimi zarůstá. Tím se znemožní výměna plynů mezi vodou a ovzduším. Přitom ve vodě ubývá kyslík, protože se spotřebovává na hnilobné procesy. Voda se stává mrtvou.

Sanace ekologických zátěží

Samostatnou kapitolou hydrogeologické práce jsou sanace ekologických zátěží či havárií. Po roce 1990 se stát zavázal k sanaci kontaminovaných míst vzniklých před jejich privatizací, což se týká většiny velkých bývalých i současných průmyslových podniků nebo bývalých vojenských areálů.

V rámci tohoto snažení se dosud proinvestovalo cca 23 mld. Kč, ne všechna místa byla ale zcela vyčištěna i přesto, že celková míra zátěže byla významně snížena.

Inventarizace těchto míst je prováděna přes registr Systému evidence kontaminovaných míst (SEKM), financování pak z prostředků Ministerstva financí, v případě škod způsobených Armádou ČR Ministerstva obrany a v případě revitalizace brownfieldů Ministerstvem průmyslu a obchodu.

Po obligátní rešerši starších průzkumů, které se v ČR prováděly už od 60. let, přichází na řadu průzkum kontaminace pomocí vrtů a odběrů vzorků zemin a podzemní vody. Z výsledků těchto prací je vypracována analýza rizik, která definuje míru znečištění daného území, kontaminanty, které se zde vyskytují, míru rizika jejich přítomnosti pro lidské zdraví a jednotlivé složky životního prostředí a migrační cesty, kterými se mohou ke svým recipientům dostávat.

Čtěte také: Knihy a životní prostředí

Analýza rizik také definuje cílové limity sanace, tedy koncentrace kontaminantů, které už nebudou žádné riziko představovat a ke kterým se v rámci sanace musí dojít.

Na analýzu rizik navazuje studie proveditelnosti sanačních prací, která vytipuje ideální metodu sanace. Pak je zpracován projekt sanačních prací a vyhlášeno výběrového řízení na zhotovitele prací.

Sanační metody čítají prosté odtěžby kontaminovaných zemin, hydraulickou ochranu formou čerpání vrtů či drénů, nebo aplikace různých chemických látek. Většinou se ale jedná o kombinaci několika metod najednou.

Délka sanace se pohybuje v rozmezí několika let u menších areálů, až po desetiletí v případě funkčních velkých průmyslových podniků.

Kontrola kvality vody ve studních

Zatímco kvalita pitné vody ve vodovodním řadu je pravidelně kontrolována a upravována, kvalitu vody ve vaší studni musíte pro své vlastní dobro kontrolovat sami. Její složení se totiž např. vlivem nového zdroje znečištění ve vašem okolí může změnit.

V případě využívání studny lze doporučit analýzu základního chemického rozboru cca 1x ročně, a to v rozsahu: bakteriologický rozbor, Fe, Mn, pH, CHSK-Mn, Ca, Mg, dusičnany, dusitany, As, pH, chloridy a sírany.

Oslovte laboratoř ve svém okolí, ve většině velkých měst dobře fungují komerční laboratoře nebo systém laboratoří Státního zdravotního ústavu. Na příjmu vzorků si vyzvedněte vzorkovnice, při té příležitosti vás laboranti poučí, jak máte odběr provést.

Ideální je zdroj cca 15 min čerpat či odpouštět vodu z kohoutku, a poté teprve vodu nabrat. Na vzorkovnice na bakteriologický rozbor nesahejte holýma rukama, mohli byste je kontaminovat bakteriemi ze své kůže.

Globální příčiny znečištění vody

Podívejme se na globální příčiny znečištění vody.

• Zemědělství: Zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů. Zemědělství a živočišná výroba využívá přibližně 70 procent zásob povrchové vody na Zemi. Po celém světě je zemědělství hlavní příčinou degradace vody.
• Kanalizace a odpadní vody: OSN uvádí, že více než 80 procent světových odpadních vod proudí zpět do životního prostředí, aniž by byly čištěny nebo znovu použity; v některých nejméně rozvinutých zemích dosahuje toto číslo až k 95 %.
• Znečištění ropou: Kromě toho téměř polovina z odhadovaného 1 milionu tun ropy, která se každoročně dostane do mořského prostředí, nepochází z úniků tankerů, ale z pozemních zdrojů, jako jsou továrny, farmy a města.
• Radioaktivní látky: Radioaktivní odpad může přetrvávat v životním prostředí po tisíce let, což činí jeho ukládání velkou výzvou.

Důsledky znečištění vody

Znečištěná voda má dopady na lidské zdraví a životní prostředí:

• Lidské zdraví: Znečištěná voda způsobuje nemoci. Nebezpečná voda každoročně způsobí onemocní přibližně jedné miliardě lidí. Mezi nemoci šířené nebezpečnou vodou patří cholera, giardia a tyfus.
• Životní prostředí: Poškození kteréhokoli z těchto organismů může způsobit řetězový efekt a narušit celé vodní prostředí. Když znečištění vody způsobí rozkvět řas v jezeře nebo mořském prostředí, šíření nově zavedených živin stimuluje růst rostlin a řas, což zase snižuje hladinu kyslíku ve vodě. Tento nedostatek kyslíku, známý jako eutrofizace, dusí rostliny a zvířata a může vytvářet „mrtvé zóny“, kde jsou vody v podstatě bez života.

Chemické látky a těžké kovy z průmyslových a komunálních odpadních vod také kontaminují vodní toky. Tyto kontaminanty jsou toxické pro vodní organismy - nejčastěji snižují délku života a reprodukční schopnost organismu - a dostávají se do potravinového řetězce, když dravec žere kořist.

Prevence znečištění vody

S její ochranou by měl ale začít především každý sám u sebe:

• Vlhčené ubrousky (ať už pro osobní hygienu, čistící, dezinfekční), vlhčený toaletní papír, hygienické potřeby, dětské pleny, separační pleny, vatové tyčinky a jiné čistící textilní materiály nepatří do záchodové mísy.
• Lehkomyslná likvidace olejů, tuků, barev, ředidel, čističů a jiných chemikálií z domácností - z nichž některé jsou vysoce jedovaté a výbušné - vyléváním do našich záchodů a odpadů může způsobit rozsáhlé škody v čistírnách odpadních vod a v našich vodních tocích.
• 50 % chemikálií, které jsou určeny našim trávníkům, zahradám a úrodě na ochranu před hmyzem a škůdci nebo na zvýšení růstu, končí v podzemních a povrchových vodách.

Zdroje vody na Zemi

Na Zemi je asi 1500 biliónů m3 vody, přičemž voda pokrývá 72 % jejího povrchu. To se zdá hodně, ale většina (přes 97 %) vody je slaná a jen malá část sladké vody je přístupná. Díky atmosféře, množství vody na Zemi zůstává stále stejné.

Je zřejmé, že většina sladké vody je fakticky imobilizována v ledovcích a v hluboké podzemní vodě. Systémy, které mají krátkou dobu oběhu a jsou relativně pro lidstvo přístupné, bohužel ze statického pohledu obsahují malý podíl vody. Navíc na ně lidstvo působí negativně tím, že je znečišťuje.

Do stejné kategorie spadá i „rezerva“ v mokřadech, napojených na říční systémy. Snaha o jejich vysušení a jejich přeměnu na ornou půdu v podstatě vede k redukci schopnosti krajiny zadržet vodu.

Uvedené rozdělení vody platí obecně od poslední doby ledové. V důsledku změny klimatu ledovce v posledních letech ubývají. Vodní masa v nich uvězněná přechází do moří a částečně do atmosféry, kde přispívá k extrémním jevům změn počasí.

Oproti tomu lidí na planetě přibývá, s růstem „civilizace“ lidstvo zvyšuje svou vlastní spotřebu vody a nároky na její jakost a na spolehlivé zásobování.

• Dochází ke koncentraci obyvatelstva ve městech.
• V rozvojovém světě velká část obyvatel žije ve slumech bez přístupu k pitné vodě a kanalizaci.
• Zatímco na počátku 19. století žila na Zemi necelá miliarda lidské populace, v současné době zde žije sedm miliard lidí. Předpokládá se, že v roce 2050 to již bude devět miliard.

Podle Water Footprint Network (WTN) celková vodní stopa na jednoho obyvatele ČR, dosahuje mnohonásobně vyšší hodnoty - 4 523 litrů denně. Podle těchto výpočtů je česká spotřeba vyšší než je celosvětový průměr, ten dosahuje zhruba 3 700 litrů.

Zásobování kvalitní vodou a dokonalá kanalizace se od konce 19. století v Evropě postupně zavedlo jako standard, na kterém stojí naše zdraví, ale také životní komfort včetně toho, že umožňuje rozvoj průmyslové výroby i zemědělství. U nás je to standard prakticky pro každého.

Středoevropské zdroje vody začínají být omezené, měli bychom tento „komfort“ začít regulovat. Pitná voda se jako každý produkt vyrábí ze surové vody, která se získává z podzemních vod (47 %) anebo z povrchových zdrojů (53 %).

Jakost a dostupnost surové vody je v různých lokalitách a také během ročního období proměnlivá. Tomu odpovídají různé náklady na výrobu pitné vody a také významné náklady na její přivedení ke spotřebiteli.

Do těchto nákladů patří především údržba a provoz vodovodní sítě, která musí fungovat nezávisle na tom, kolik vody se na kterém konci odebere a zaplatí. Část vyrobené vody se „ztratí“ v rozvodech, přičemž i tato ztráta je nakonec zakalkulována do ceny, kterou platíme. Část vyrobené vody se ztrácí v rozvodech po celém světě.

Je tomu tak proto, že rozvody ve městech jsou staré i 100 let a jejich obnova naráží nejen na nedostatek prostředků, ale také na technické překážky.

Ze Statistické ročenky životního prostředí pro rok 2010 a Zprávy o stavu vodního hospodářství ČR 2011 (poslední data dostupná v době psaní textu) vyplývá, že na území ČR spadlo v roce 2010 průměrně 871 mm srážek, čili 871 l/m2, tj. celkově 68 692 milionů m3 vody a řekami odteklo 22 649 mil. m3.

Celkově bylo v roce 2010 odebráno pro různé účely 1 950 982 m3 vody, z toho 377 585 m3 vody podzemní. Přímo pro zásobování vodou bylo z tohoto množství odebráno 662 561 m3 (podzemní voda se na tomto množství podílí 47,3%). Pro potřebu domácností bylo dodáno 320 000 m3, tj. Na průměrného obyvatele připojeného na veřejné vodovody (96 % obyvatelstva) tak připadá spotřeba cca 90 litrů na den.

To je ovšem jen spotřeba „doma“. S další spotřebou vody, např. na hygienu, přípravu jídel apod. musíme připočítat ve škole, v práci atd. Celková spotřeba pitné vody je dnes v ČR asi 133 litrů na člověka a den. V tom není započítána potřeba vody v produktech, které běžně užíváme.

Kvalita vody ve veřejné vodovodní síti je kontrolována několikrát denně, přičemž u studen se rozbor vody má provádět 1x za rok. Voda z vodovodu má dnes prakticky v celé ČR takovou jakost, že není důvod nahrazovat ji k přímému pití balenou vodou.

Důvody pro balenou vodu jsou subjektivní (chuť apod.), v řadě případů rovněž ovlivněná délkou a stavem přívodních potrubí, přípojek a domovních rozvodů. Do veřejných vodovodů obecně nelze ani přechodně zavést vodu méně kvalitní než je standard pitné vody, jelikož by vznikla zásadní zdravotní rizika!

Všechna voda z běžné městské domácnosti přichází vodovodem a je svedena do veřejné kanalizace, na kterou je dnes napojeno cca 82 % obyvatel ČR. Až 96 % kanalizované odpadní vody je svedeno do čistíren odpadních vod (ČOV), které tedy čistí odpadní vody od cca 79 % obyvatelstva.

Dnešní ČOV čistí běžné komunální znečištění s účinností 90-95 %, i vyšší, a také podstatně snižují koncentraci fosforu a dusíku v odpadních vodách. Některé syntetické látky jimi však procházejí do řek. Přísun takových látek (specifických polutantů) lze kontrolovat při jejich výrobě.

Velké ČOV pracují po odstranění mechanických nečistot s biologickým čištěním prostřednictvím aktivovaného kalu. To je suspenze bakteriálních buněk přichycených na vločkách, které v provzdušňované aktivační nádrži odbourají organické látky zčásti až na oxid uhličitý.

Část znečištění se na vločky váže také fyzikálními silami. Vločky se pak oddělí (sedimentují) a dobře vyčištěná odpadní voda se vypouští do řeky. Separovaný aktivovaný kal se odvede do vyhnívacích nádrží, kde při vyšších teplotách probíhá fermentace a odbourává se další podíl organických látek.

Vzniká při tom mj. metan, který se využívá jako energetická surovina. Vyhnilý kal se suší a likviduje většinou spalováním nebo skládkováním.

Menší ČOV mohou pracovat s biofilmem na pevných podkladech, což je fixovaný ekvivalent suspendovaných vloček, kolem kterého proudí odpadní voda. Vyrábí se mnoho typů malých biofilmových ČOV, např.

Další typ pro menší obce jsou kořenové ČOV, kdy se odpadní voda zavádí do podzemního štěrkového lože porostlého rostlinami. Na rozdíl od předchozích typů nepotřebují kořenové ČOV čerpadla a další motorické části a jsou nenáročné na obsluhu.

Potřebují ovšem relativně velkou plochu, naprosté (spíše teoretické) minimum je 5 m2 aktivní plochy čistírny na obyvatele, takže pro velká sídla toto řešení nepřipadá v úvahu. Malé kořenové ČOV si lze snadno postavit jako „rybníček“ na okraji pozemku apod.

tags: #jak #lidé #znečišťují #vodu #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožení rehka domácího
• Malín: Sběr odpadu a jeho pravidla
• Co je environmentální prostor?
• Klíč k úrodné zahradě
• Recenze měření emisí v Králově Dvoře