Jak předělat staré odpady v cihlovém bytě: Postup a specifika

Rekonstrukce bytu v prvorepublikovém činžáku se velmi blíží rekonstrukci rodinného domu a to i cenou, která je vyšší oproti bytu například v paneláku, nebo poválečných dvouletkových domech s i celkově pracnější. A jakou hodnotu za to získáte? Oproti pozdější výstavbě hlavně velké vzdušné místnosti. Další hodně záleží, na jakém místě byt rekonstruujete.

Specifika prvorepublikových činžáků

Byt v prvorepublikovém činžáku je takový malý rodinný dům, má kotel, komín a vlastní topení. Řešíte u něj okna i památkáře. Provázanost se zbytkem domu je stále důležitá, i když ne tolik jako u bytu v paneláku. Pod pojem prvoprepublikový činžák zahrnuji domy postavené v daleko delším období, stavěly se už někdy od počátku 19. století po začátek druhé světové války. Starší z těchto domů poznáte podle složitých štukových fasád, novější už mají fasády docela jednoduché, strohé. Prvorepublikové činžáky stojí v centru Prahy, na Vinohradech, na Letné, v Dejvicích, na Smíchově a v širších centrech hlavně velkých měst. Jsou mohutné, byty mají velké chodby, vysoké stropy a vysoká okna, i když zvenčí vypadají velmi různorodě, vnitřní dispozice se příliš neliší.

Stavěli je často soukromí stavebníci a řadě rodin se po revoluci domy vrátily. Některým tedy vládne soukromý majitel, jinde je bytové družstvo nebo společenství vlastníků. Domy, ve kterých se tyto byty nachází se neobjevily jen tak z ničeho nic, procházely pozvolným vývojem od šlechtických paláců. Stavěli je stavební podnikatelé, později po roce 1918 i stavební družstva. Nájemní byty byly různých velikostí i v rámci jednoho domu. Byla to určitá forma demokratizace bydlení. V uliční honosnější části byty pro bohatší a ve dvorních křídlech pro méně majetné. Nebo byly i celé domy stavěny buď pro movitější nebo méně movitou klientelu a podle toho se lišily v počtu bytů od jedné místnosti se záchodem na chodbě po honosný byt přes celé patro. Domy z první poloviny 19. V uličním traktu byla řada stejně velkých průchozích obytných místností s centrálními dveřmi, jak známe právě z paláců. Záchod byl původně jen na chodbě nebo pavlači, postupně se přesouval do bytů. Vstup do domu byl původně přes vjezd do dvora, aby byly přístupné stáje a dílny. Schodiště bylo odsunuto na bok. S prohlubováním domů ke dvěma traktům s okny do ulice a dvora přibyl třetí střední trakt s tmavými chodbami a zázemím prosvětlovaným světlíky. Trakt je řada místností oddělená nosnými zdmi. Dokonce některé vedlejší místnosti byly prosvětlené přes schodiště nebo chodbu. Ve 30.letech 20. Nynější pohled na tyto domy oproti pohledu současníků se dost liší. Místnosti s okny do dvora byly považovány za méněcenné, dnes je u domů s okny do velkých dvorů považujeme naopak za hodnotné, protože dvůr je daleko klidnější než ulice.

Rozhodli jste se koupit byt ve zděném stoletém činžáku? Podívejte se, jak se stará správa domu o společné prostory. Nefungují zvonky, je otlučená chodba, po schodišti se skoro bojíte vyjít do patra, dům řemeslníka léta neviděl? Může být problém se správou domu a je třeba zjistit, jestli vaše budoucí bydlení ovlivní. Důvody mohou být různé, velkou část bytů majitelé jen pronajímají a o dění v domě se nestarají, vedení společenství vlastníků správu zanedbává, nebo jsou problémy v hospodaření a na údržbu peníze nejsou. Na patře typu domu, se kterým se nejspíše setkáte jsou většinou jeden až tři byty, záleží na velikosti domu a ve kterém je byt podlaží. V přízemí byly většinou obchody, případně menší byty. V prvním patře pak reprezentativní byt majitele domu přes celé patro. Půda byla původně celá nebo z větší části prázdná a nanejvýš se zde sušilo prádlo. Už za první republiky se začala doplňovat půdními vestavbami. Vestavby mohou ale způsobit problémy majitelům bytů pod nimi tím, že zruší na první pohled nevyužívané komíny, které patří k bytům v nižších patrech.

To může být pro majitele takového bytu problém, jakmile se rozhodne rekonstruovat a potřebuje udělat odtah z digestoře nebo kondenzačního kotle a komínový průduch je nepoužitelný. Když se podíváte na dům z ulice, vidíte v přízemí mohutné reprezentativní vstupní dveře a jinak už jen řady stále stejných oken. Za okny je řada přibližně stejně velkých pokojů oddělených příčkami, není příliš velký rozdíl ve velikosti mezi obývacím pokojem nebo ložnicí. Ať už jde o jeden byt nebo několik bytů vedle sebe, členění uličního traktu je stejné. V původních plánech jsou někdy mezi všemi místnostmi v jednom patře značené dveře. Až na stavbě rozhodlo, jak který byt bude velký. Důsledkem je, že jsou místnosti často průchozí. Z haly vejdete do obýváku a ten má po stranách ložnice, někdy jsou i tři průchozí místnosti za sebou. Do dvora byla většinou v bytě jen jedna, méně důležitá místnost, obvykle kuchyně. Ve středním traktu, který nemá okna na fasádu se nachází hala, koupelna a WC, místnost pro služku, komory, světlíky a vstup do bytu. Důsledkem je, že v rámci bytu velmi těžko změníte dispozice. Ty jsou vymezené mohutnými nosnými stěnami, kterými také většinou běží komíny.

Čtěte také: Třídění odpadu: Co kam patří?

Navíc příčky mezi místnostmi jsou často částečně nosné, tedy je nemůžete vybourat bez náhrady. Je to šachta přes celou výšku domu. Slouží k provětrávání místností uprostřed bytu, většinou do něj má okno koupelna, WC, někdy i chodba. V současnosti se hodně využívají i k vedení různých rozvodů, odvětrání digestoře nebo komínů, což neznamená, že by se pro digestoř jen udělala díra do zdi světlíku, vedení je třeba vyvést na střechu. V některých bytech jsou okna do světlíku zazděná. Většinou mají prvorepublikové činžáky venkovní stěny stavěné z plných pálených cihel, zdivo se navíc po výšce domu zužuje. V přízemí mohou být stěny domu silné i 750 mm, v nejvyšších patrech pak jen 450 mm. Místnosti se tak s vyšším podlažím zvětšují, protože zvenčí zůstává stěna obvykle stejná. Nečekejte ale od silnějších zdí lepší ochranu proti únikům tepla. Novější činžáky postavené ve 30. letech 20. století byly postavené jako skeletový systém s nosnými sloupy mezi kterými jsou jen cihelné výplně. Ty už nejsou tak masivní jako v domě kompletně z plných cihel. Jsou stejné jako obvodové stěny z plných cihel, jen se jejich tloušťka po výšce nemění.

V bytě se setkáte se dvěma typy příček, silnější o tloušťce cca 150 - 180 mm, které dělí pokoje jsou obvykle částečně nosné s tím, že jsou tyto příčky postavené nad sebou přes všechna podlaží a vynášejí se navzájem. Tedy pokud byste zbourali příčku ve svém bytě, narušíte i ty nad vámi. A pak jsou příčky nenosné postavené většinou z dutinových keramických příčkovek na výšku. U pozdějších domů z konce 20. a ze 30. let 20. století mohou být příčky i železobetnovové. V domě se běžně vyskytují dva typy stropů. Tvrdé buď betonové nebo z cihelných kleneb. Ty jsou obvykle v centrální části bytu, ve vstupní hale, v koupelně, na WC a ve schodišti, pomáhají ztužovat dům. Tyto stropy jsou tenké, poznáte je proto změřením výšky stropu, který je v místnostech s železobetonovým stropem vyšší než v jiných místnostech. V obytných místnostech byly stropy obvykle dřevěné trámové s dřevěným podhledem i záklopem. U pozdějších domů z 30. let 20. století se setkáte s železobetonovými trámovými stropy v celém patře, ty mohou mít i betonový podhled, ale celá konstrukce je tvrdá, pevná. A proč to má smysl řešit? Dřevěné stropy se více houpou a prohýbají, mohou být uhnilé, problematičtěji se na nich dělá podlahové topení a zakládají nové příčky.

Podlaha je souvrství na prkenném záklopu trámového stropu, betonovém stropě, nebo klenbě. Na stropě je těžký zásyp ze škváry nebo suti silný 80 - 150 mm. Do suti jsou vložené dřevěné trámky zvané polštáře, k nim jsou napříč přitlučena prkna a na ně položena podlaha z dřevěných vlysů (parket). Když odstraníte nábytek, většinou zjistíte, že v rohu místnosti nejsou parkety, ale dlažba nebo beton. Tam stála kamna. Podobně v kuchyni může být betonová deska o něco větší, na ní stál sporák. Toto původní souvrství se ale v průběhu života domu často zakrývalo dalšími vrstvami. Když původní vlysová podlaha vypadá dobře, stojí za to uvažovat o jejím zachování. Problém je většinou v samotném podlahovém souvrství, spíše než v narušených nosných trámech stropu. Prkna na zásypu jsou prosedlá a polštáře uhnilé, pak je podlaha nerovná a při chůzi se houpe. Ale i trámy houpání pomáhají tím, že je dřevo ze své podstaty měkké a prohýbá se. Zásyp suti nebo škváry ve vrstvě pod vlysy a prkny tlumí hluk a také slouží jako požární ochrana proti šíření ohně mezi patry. Pokud to není nutné, doporučuji ho zachovat, zvlášť pokud je problém suť z bytu vynést ven. Vynosit 8-15 m³ suti z bytu v pátém patře bez výtahu je docela dost práce a projeví se na ceně rekonstrukce.

Do ulice jsou obvykle okna špaletová se dvěma křídly za sebou, kdy ve venkovním a vnitřním křídle je vždy jen jedno sklo. Pokud to původní okenní křídlo unese, je možné okna repasovat a jedno z křídel, většinou vnitřní, opatřit dvojsklem a těsněním. A nebo celá okna vyměnit a nechat vyrobit repliky. Součinitel prostupu tepla takovými okny bude cca 1,2 W/m²*K. Vnitřní dveře v bytě jsou většinou výrazně vyšší, než standardní. Výšku průchodu mívají kolem 2,2 m. Ty běžné současné mají průchodnou výšku 1,97 m. Výšku doporučuji zachovat i když se rozhodnete dveře vyměnit, protože byty mají dost vysoké stropy a k nim vyšší dveře patří. Byt v prvorepublikovém činžáku nemá instalační šachtu, jako panelák. Teplá voda se ohřívá přímo v bytě, původně se ohřívala na kamnech, pak v plynové karmě, ta se v současnosti ruší a místo ní se ohřívá v plynovém kondenzačním kotli. Ohřev je buď průtokový, pak je kotel menší, nebo se zásobníkem, ten má rychlejší náběh teplé vody po tom, co pustíte kohoutek a teplá voda teče stabilněji.

Výměna odpadního potrubí

Hlavní stoupačka kanalizace se nachází na WC, ta původní je litinová, při výměně potrubí v celém domě se mění za plastovou, na kterou se lépe napojují zařizovací předměty (záchod, umyvadlo, pračka) z boku. Původní WC na litinovém potrubí má odpad kolmo do podlahy a napojuje se pod stropem bytu o patro níže. Oproti tomu současné závěsné záchodové mísy se napojují nad podlahou. Záchodovou mísu je tedy třeba mít co nejblíže u stoupačky. O něco dále mohou být umyvadla, dřez, nebo vana. Je ale třeba zachovat spád připojovacího potrubí, což omezuje vzdálenost spotřebičů od stoupačky.

Čtěte také: Aktivity sdružení pro přírodu

Další instalace

Plyn je vedený většinou podél zdí k vafkám pod okny, to jsou plynové přímotopy v obytných místnostech, k plynové karmě a ke sporáku. Plynoměr je většinou v chodbě, ale někdy i přímo ve vstupní chodbě bytu. Nově se napojí plynový kotel, který bude ohřívat i teplou vodu. Byt se původně vytápěl kamny v každé obytné místnosti. Proto je také v domě tolik komínů. Ke každému bytu patřily dva nebo i tři. Některé se ale v průběhu času zrušily, například při budování půdních vestaveb. Když se do domů přivedl plyn, nahradily se kamna na dřevo a uhlí plynovými vafkami pod okny obytných místností s komínkem na fasádu. Kondenzační kotel si bere vzduch přímo z venčí, ne z místnosti jako starší plynové kotle, proto potřebuje odtah spalin, ten je většinou do komína a přívod vzduchu, ten je buď komínem, pokud jste ve vyšším patře, nebo a to častěji z boku z fasády nebo světlíku když je komín moc vysoký.

Elektrické rozvody

Skoro vždy je třeba elektrorozvody vyměnit, ty poslední jsou ze 70.-80. let 20. století a jsou vedené hliníkovými dráty, slabina hliníku je velká teplotní roztažnost, díky které se dráty uvolňují ze svorek. Další důvod je pokrok a změna životního stylu, kdy jsou potřeba elektrické zásuvky na jiných místech, než dříve. Jističů i zásuvek je daleko více a je třeba přivést do bytu tři fáze místo jedné.

Pokud se rozhodnete osadit rekuperační jednotku v bytě, je třeba vyřešit, jak bude přibírat vzduch zvenčí, což znamená otvory do fasády. To bývá problém u památkově chráněných objektů, nebo domů v památkové zóně. Do uliční fasády vás památkáři nepustí, zbývá tedy možnost přisávat a vypouštět vzduch do dvorní fasády, ideálně, pokud je za stěnou do dvora komora, kam jednotku můžete umístit. Potrubí napojující jednotku na venkovní vzduch musí být co nejkratší. Zvlášť podkrovní byty se v létě snadno rozehřejí a pak je třeba osadit klimatizační jednotky. Problém je většinou hlavně s umístěním nevzhledné venkovní jednotky vzhledem k požadavkům památkářů. Většinou na zeď do dvora, do většího světlíku, nebo na střechu.

Tepelná izolace

Prvorepublikové činžáky jsou většinou památkově chráněné, stojí v památkové zóně, nebo mají složitou fasádu a kterou není zvenčí možné zateplit pokud ji nechcete zničit. Venkovní stěny tedy zůstanou nezateplené, pomoci jim můžete vnitřním zateplení, to je ale poměrně riskantní, pokud se zatepluje neprodyšného materiálu. Občas se setkávám s polystyrenovými deskami, za kterými bují plíseň. Pokud patří k bytu okna a nepovažují se za součást celého domu, můžete je buď vyměnit, nebo repasovat. Okna do dvora je většinou možné vyměnit za nová s trojsklem. Pokud jste v přízemí nad sklepy, tak je možné vyměnit zásyp v podlaze za tepelnou izolaci, tím zabráníte jejímu prochládání. Menším tepelným ztrátám bytu pomáhá hlavně to, že se byty hřejí navzájem mezi sebou. Co ztráty naopak zvyšuje je velká světlá výška bytu 3 - 3,5 m.

Byt v prvorepublikovém činžáku je často špatně osluněný, zvláště ty v nižších patrech. Byty mají okna hlavních obytných místností otočené do ulice, ta mohla být na kterékoliv světové straně, okna bytů v nižších podlažích jsou tak stíněná domem na protější straně ulice. Pokud je dům památkově chráněný, nebo v památkové zóně, navštivte památkový ústav NPÚ a zjistěte jejich požadavky na byt, například jestli vás pustí do dvorní fasády s rekuperací, jestli můžete vyměnit vstupní dveře a za jaké. Jaké mají požadavky na okna.

Čtěte také: Jak na ucpaný odpad ve staré budově

Rekonstrukce elektrických rozvodů

Plánujete rekonstrukci, nebo stavíte a řešíte nové elektrické rozvody? Správně navržená a provedená elektroinstalace je základ bezpečné domácnosti - chrání před požárem, zvládne nápor moderních spotřebičů a připraví vás i na budoucí technologie. Mnoho domácností stále spoléhá na staré rozvody elektřiny, které byly instalovány před desítkami let. Takto instalovaná elektřina ale často neodpovídá dnešním normám ani nárokům moderních spotřebičů. Hliníkové vodiče - používaly se hlavně v panelácích v 70. a 80. Správně provedené elektrické rozvody v bytě nejsou jen otázkou komfortu, ale především bezpečnosti. Rekonstrukce elektroinstalace patří k nejzásadnějším krokům při modernizaci domácnosti. Staré rozvody elektřiny v bytě z doby panelákové výstavby nebo původní instalace v domech dnes často nestačí na požadavky moderních spotřebičů a mohou být i nebezpečné.

1. Než začnete cokoliv bourat, je nutný projekt.
2. Staré kabely se při rekonstrukci odstraní spolu se starými zásuvkami a vypínači.
3. Do stěn se ukládají nové měděné kabely, které nahradí původní instalaci. Součástí rekonstrukce je i úprava rozmístění a počtu zásuvek.
4. V novém rozvaděči jsou osazeny jističe pro jednotlivé obvody a také proudové chrániče (RCD), které chrání před úrazem elektrickým proudem.
5. Po dokončení instalace je nutná výchozí revize.

Pokud bydlíte v bytě ze 70. nebo 80. let, je téměř jisté, že máte stále staré rozvody elektřiny z hliníkových vodičů. Tyto rozvody dnes už nevyhovují - jsou méně bezpečné, hůře vedou proud a často nezvládají nároky moderních spotřebičů. Rekonstrukce elektrických rozvodů v paneláku znamená stavební zásah - sekání drážek do panelu, prach a hluk. Proto se obvykle dělá při celkové rekonstrukci bytu. V novostavbě je velkou výhodou to, že elektrické rozvody nemusíte přizpůsobovat stávajícím podmínkám. Rezerva do budoucna - při návrhu se počítá i s tím, že si domácnost může pořídit další zařízení (např. Každý dům či byt má jiné stavební řešení - a s tím souvisí i způsob, jakým se vedou nové elektrické rozvody. Vodiče se ukládají do instalačních lišt nebo mezi dřevěné konstrukční prvky.

Cena a časová náročnost

Cena za nové elektrické rozvody se liší podle velikosti bytu, typu stavby i rozsahu prací. Cena zahrnuje kompletní výměnu kabeláže, nové zásuvky, vypínače, jističe i revizi. V domě bývá více obvodů a rozvaděčů, garáž, dílna, sklep. Časová náročnost prací se liší podle velikosti bytu nebo domu, složitosti elektroinstalace i toho, zda jde o kompletní rekonstrukci, nebo novostavbu. Práce zahrnují sekání drážek do zdí, tahání kabelů, montáž zásuvek a vypínačů i přípravu rozvaděče. Rodinný dům je časově náročnější - obvykle 7 až 14 dnů, podle velikosti a počtu místností. U novostaveb je situace jednodušší, protože kabely se instalují rovnou do připravených drážek nebo konstrukcí.

Při výměně starých rozvodů elektřiny se často ukáže, že původní hlavní jistič už nestačí. Staré byty i domy byly dimenzované na menší spotřebu - pár zásuvek, žárovky a základní spotřebiče. Ať už máte panelákový byt s hliníkovými vodiči, starší rodinný dům nebo novostavbu, správným krokem k fungujícím rozvodům elektřiny je vždy kvalitní návrh a provedení odborníkem. Nechte si připravit projekt, myslete i na budoucí potřeby domácnosti a nepodceňujte pravidelné revize.

Hliníkové vs. měděné kabely

Hliníkové kabely se používaly hlavně do 80. let. Snadno je poznáte podle barvy vodiče - hliník má typický stříbřitě šedý odstín, zatímco měď je červenohnědá. Dalším vodítkem je i stáří domu: pokud elektroinstalace nebyla od té doby měněna, je velmi pravděpodobné, že jde o hliník. Samotné sekání drážek do zdi nebo přípravu pro uložení kabelů si udělat můžete. Ale vlastní zapojení kabelů, jističů a zásuvek smí provádět pouze odborně způsobilý elektrikář.

Univerzální číslo neexistuje - záleží na typu kabeláže a zatížení. Obvykle se doporučuje výměna po 30-40 letech nebo dříve, pokud jde o hliníkové rozvody. Na běžnou výměnu rozvodů elektřiny uvnitř bytu nebo domu stavební povolení nepotřebujete. Jde o tzv. udržovací práce. Pokud ale rekonstrukce souvisí s větším stavebním zásahem (např. bourání příček, změna dispozice bytu, přístavba domu), může být nutné ohlášení stavby nebo povolení.

tags: #jak #predelat #stare #odpady #v #cihlovem

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění a kácení lesů: Komplexní pohled
• Příčiny požárů skládky Litvínov
• Uhelný festival a protesty
• Umělé mokřady pro čištění ovzduší
• Definice emise nukleonů