V krizových situacích se můžete ocitnout bez přístupu k ověřenému filtru. Tento článek vám nabídne praktický přehled improvizovaných metod filtrace vody, jejich principy, výhody i limity. Naučíte se, jak v terénu snížit rizika kontaminace vody, co si přidat do výbavy a jak správně kombinovat jednotlivé postupy, abyste minimalizovali zdravotní rizika.
Bez spolehlivého moderního filtru si v terénu nemůžete dovolit chybu. To, co by vám kvalitní filtr ještě „odpustil“, může při improvizovaném řešení skončit zdravotními potížemi. Zatímco pokročilé filtry běžně zachytí bakterie, sedimenty i některé chemické látky, u provizorních metod je účinnost výrazně nižší. Co dutovláknová membrána nebo uhlíkový blok spolehlivě odfiltrují, to se při improvizaci může snadno dostat až do vašeho těla - a následky pak bývají vážné.
A právě proto je výběr vhodného zdroje vody při improvizaci tím nejdůležitějším prvním krokem. Pokud máte tu možnost, vybírejte vodní zdroj pečlivě a zkontrolujte i jeho okolí. Čím méně kontaminovaný zdroj vody se vám podaří najít, tím větší šanci máte, že vám jednoduchá filtrace skutečně pomůže.
👉 TIP: Používejte všechny dostupné smysly: sledujte barvu vody, vnímejte její zápach, všímejte si okolního prostředí a potenciálních rizik. A přidejte i ten nejdůležitější smysl - váš rozum.
Různé zdroje nabízí různou kvalitu vody.
Čtěte také: Praktické informace o svozu komunálního odpadu
Při improvizované filtraci je převaření důležitou bezpečnostní pojistkou, kterou byste neměli nikdy vynechat. I když vodu přefiltrujete přes přírodní materiály nebo improvizované filtry, většina patogenů - především bakterie, prvoci a další mikroorganismy - zůstává stále aktivní. A právě vysoká teplota je spolehlivě zničí.
Navíc, i moderní filtry mají své limity - zejména v tropických oblastech nebo při kontaminaci viry, chemikáliemi nebo jinými mikroskopickými patogeny. Proto platí, že i přefiltrovanou vodu se doporučuje převařit - nebo alternativně ošetřit chemickými přípravky (např. tablety Micropur) či pomocí UV sterilizace, pokud k tomu máte potřebné vybavení. S trochou základního vybavení tak výrazně zvýšíte šanci, že voda bude skutečně bezpečná pro konzumaci.
Převaření vody má skutečně smysl až po základní filtraci - tedy po odstranění maximálního množství mechanických nečistot (písek, organické zbytky, kal).
K bezpečnému převaření vody v terénu je nutné mít základní outdoorové vybavení:
👉 Pokud člověk nemá žádný způsob převaření, měl by to kompenzovat chemickou dezinfekcí - tabletami, kapkami (např.
Čtěte také: Udržitelnost a voda
Převaření nezbaví vody chemických látek, těžkých kovů ani pesticidů - na ty je potřeba uhlíková filtrace, nebo se danému zdroji raději zcela vyhněte.
Než se pustíte do nouzové filtrace vody v survivalových podmínkách, vodu pro jistotu převařte.
Princip indiánské studánky spočívá v tom, že se voda přirozeně přefiltruje přes půdu.
✅ Výhody: Funguje i bez vybavení, voda je přirozeně částečně přefiltrovaná zeminou.
❌ Nevýhody: Pomalý průtok, voda není zcela bezpečná - nutné převařit.
Čtěte také: Ekologická likvidace
👉 TIP: Studánku zakryjte plachtou nebo větvemi - ochráníte ji před kontaminací listím nebo hmyzem.
🟠 Princip: Dvě nádoby (nebo jiná záchytná řešení), spojené kusem savého materiálu - voda ze znečištěného zdroje ve vyšší poloze vzlíná do čisté nádoby v nižší poloze. Část nečistot zůstává zachycena ve vláknitém materiálu.
✅ Výhody: Jednoduché řešení bez potřeby přímého přelévání, částečně odstraňuje sedimenty a nečistoty.
❌ Nevýhody: Velmi pomalé - kapky za minutu, nikoli litry za hodinu.
Vrstvy zachytí hrubé nečistoty, jako je hmyz, listí nebo bahno.
✅ Výhody: Extrémně jednoduchá a rychlá metoda, zvládne ji každý i bez vybavení.
❌ Nevýhody: Odstraní pouze viditelné částice - nebakteriální, nezničí viry ani mikroorganismy. Voda není bezpečná bez další úpravy.
👉 Tipy:
🟠 Princip: Nechat znečištěnou vodu stát minimálně 12 hodin - během této doby se sedimenty usadí ke dnu.
✅ Výhody: Nepotřebujete žádné vybavení ani materiály.
❌Nevýhody: Neodstraní viry, bakterie ani chemické látky. Časově náročné.
👉 Tipy:
🟠 Princip: Větvička živého stromu - ideálně borovice nebo břízy - obsahuje pórovitou strukturu, kterou voda pomalu prosakuje. Ta funguje jako přirozený filtr a zachycuje mikroorganismy.
✅ Výhody: Přírodní mikrobiální filtrace.
❌ Nevýhody: Velmi pomalé (~1 kapka/min), nízká kapacita, náročné na těsnění.
👉 Tipy:
🟠 Princip: Využití slunečního tepla k odpaření vody. Všechny tyto metody slouží pouze jako předfiltrace.
V extrémních podmínkách může i základní vybavení výrazně zvýšit šanci na úspěšnou úpravu vody. Často k tomu stačí běžné drobnosti, které zefektivní improvizovanou filtraci, zjednoduší převaření nebo umožní další krok, například chemické ošetření. Stačí vědět, jak je správně použít.
Princip kořenových čistíren je velmi jednoduchý. Odpadní voda se nejprve musí zbavit mechanických nečistot a předčistit. Dále kořenové čistírny využívají štěrbinové nádrže a kořenech bahenních rostlin. Pomocí anaerobních bakterií začíná už zde čistící proces. U klasické kořenové čistírny v zemi se používá štěrk při mocnosti 15 cm. Zatížení je nízké, začíná na 150 kg/m2. Takto vyčištěnou vodu lze zasakovat nebo vypustit do vodoteče. V kořenové čistírně se vyskytuje rákos i sítině.
V Hájku u Karlových Varů, kde byl tento druh odpadů ukládán do výsypky v 60. letech minulého století během těžební činnosti, vybudoval státní podnik Diamo z iniciativy libereckých vědců a ve spolupráci s firmou Aquatest malý pilotní mokřadní systém přirozeného čištění o rozměrech 164 × 8 m, složený ze čtyř typů dočišťovacích technologií, pro posouzení jejich nejlepší účinnosti. V budoucnu se zde plánuje větší mokřadní systém o rozloze 200 × 200 m, který bude navazovat na poznatky z pilotního projektu.
Čistící proces je založen na samovolných biologických procesech, podpořených nezávadnými chemickými impulsy. „Je to systém pasivní, který nevyžaduje prakticky žádnou údržbu a může fungovat léta bez zásahu člověka. Spoléháme na to, že si příroda pomůže sama, když jí dáme správné impulsy,“ říká vedoucí realizačního týmu profesor Miroslav Černík z Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace TUL.
Chemické impulsy spočívají v použití železa, které se vodou vytékající ze skládky okysličuje, a upraví se tak pH a redox potenciál. Změny podmínek vody pak nastartují přirozený biologický proces ve druhém technologickém stupni - sorpci.
Schopnost některých rostlin vstřebávat toxické látky využili vědci ve třetím stupni systému. Je to plocha mokřadu, kde vodu dočišťují mokřadní rostliny původního ekosystému - jsou to třeba orobince, různé druhy rákosu či dřevin.
Podle nejnovějších poznatků z limnologie existují pouze dva principy přírodního čištění pevninských vod. U stojatých vod (jezera, tůně) se voda čistí činností planktonu a sedimentací, u proudících vod je to nárůstem biofilmů na povrchu substrátů protékaných vodou. Jedině tyto dva přírodní principy mohou být využity při biologickém čištění vody v koupacích jezírkách a biobazénech.
Koupací jezírka napodobují přírodní model stojaté vody. Jsou stavebně rozdělena na koupací a regenerační (čistící) část. V regenerační části probíhá čištění vody pomocí planktonu a sedimentace, použití filtrační techniky čerpadel a filtru by tento princip čištění vody narušilo. V koupacím jezírku je podstatně více přírodních prvků, například regenerační část bohatě osázená vodními rostlinami, fytoplankton, zooplankton. Živiny se pravidelně (1- 2x ročně) odebírají odsátím sedimentů.
V biobazénech funguje čištění vody na naprosto odlišném principu než v koupacím jezírku. Biobazény můžeme v přírodě přirovnat k proudící vodě. Na rozdíl od koupacích jezírek nemají regenerační část, kde by probíhala sedimentace a čištění pomocí zooplanktonu. Čištění vody zajišťuje tzv. biofilmový filtr, který muže být umístněn i mimo viditelnou vodní plochu a neobejde se bez trvalého provozu čerpadla. Jejich voda bývá průzračně čistá. Kvůli nízkému obsahu živin v chudé oligotrofní vodě (Pcelk < 10 µg/l) v něm může růst jen několik druhů rostlin. Živiny se odebírají odstraňováním biofilmů z povrchu substrátu biofilmového filtru.
Chemický (fyzikálně chemický) proces, při kterém je do vody dávkovaný koagulant (chemická látka na bázi železa nebo hliníku, nejčastěji FeCl3, Fe2(SO4)3, AL2(SO4)3 nebo polyaluminium chlorid) a dochází ke koagulaci + flokulaci nečistot ve vodě. Koagulací (čiřením) se z vody odstraňují koloidní látky anorganického a organického původu. Cílem tohoto technologického postupu je vytvořit takové podmínky, aby se nečistoty přítomné ve vodě převedly do separovatelné formy, větších celků, které lze z vody odstranit například sedimentací či filtrací (tzv. koagulační filtrace).
Obecně proces, při kterém se chemickou, fyzikálně-chemickou nebo fyzikální metodou separují nebo zahubí patogenní mikroorganismy a viry ve vodách. Právě mikrobakteriální a virové znečištění vod je nejčastější příčinnou vzniku „nemocí z vody“.
Filtrace je separační metoda oddělení pevné, nerozpuštěné fáze od fáze kapalné (vody). V technologii vod to můžou být různé hrubé mechanické nečistoty typu zbytky potravin, listí, kamenů, ale i vyflokulovaných vloček po čiření, sraženin po redox reakcích (oxidačně-redukčních reakcích) až po mikrobakteriální a viroidní znečištění.
Reverzní osmóza - je oddělení části roztoku z jeho druhé části pomocí uplatňování tlaku na polopropustnou membránu. Během procesu reverzní osmózy jsou z roztoku odstraněny iontové, organické a rozpuštěné látky.
Pro některé typy vod je důležité použít k likvidaci nebo inaktivaci nežádoucích látek chemickou oxidaci či redukci. Redukce se při úpravě a čištění odpadních vod používá méně často něž oxidace, protože vody obsahují velmi zřídka znečišťující látky ve vyšším oxidačním stupni.
Podstatou biologického čištění odpadních vod je urychlení samočisticích pochodů, které probíhají i ve volné přírodě v povrchových vodách. V umělých podmínkách se snažíme o vytvoření optimálních podmínek pro život a rozvoj mikroorganismů, jež rozkládají rozpuštěné a suspendované organické látky v odpadních vodách.
Bez vody by nebyl život. Zapojte se do ochrany studánek, jezírek a potoků ve svém okolí a do šetrného hospodaření s vodou.
Připravte se na stále častější letní sucho! Zadržujte dešťovou vodu, která je nejlepší na zalévání Vašich rostlin. Je měkká, správně teplá, na rozdíl od kohoutkové nezasoluje půdu, protože neobsahuje minerály, soli a ani chlór. A navíc je zadarmo!
Domácnost je součást vodního cyklu, a i my můžeme ovlivnit, jak čistá a zdravá voda bude kolem nás.
Biotechnické čištění vod může pomoct chránit rostliny a živočichy v mokřadech. Mezi taková opatření patří třeba kořenová čistírna, kdy znečištěná voda protéká pomalu kořenovým filtrem.
tags: #přirozený #proces #čištění #vody #v #přírodě