Jak škodí uhlí klimatu: Pohled na evropskou energetiku a dopady spalování uhlí

Evropa se nachází na rozcestí v otázce energetiky. Zatímco Západ a Sever se odhodlaly k razantnímu kroku a plánují odstavit zbývající uhelné elektrárny během příštího desetiletí, střed Evropy se tohoto tuhého fosilního paliva vzdát nechce.

V Polsku je zmíněné téma tabu, Češi, Němci a Španělé chtějí odstavit své uhelné kotle až někdy před rokem 2050. Nad takovými plány však nemůžeme mávnout rukou, že se nás netýkají.

Politicky motivovaný odchod od uhlí (a v Německu a Belgii též od jádra) v kombinaci s běžným odstavováním dožívajících bloků přináší riziko výrazného růstu cen elektrické energie - odhadem o 40 až 70 procent.

Pozici energetických revolucionářů dlouho drželi Němci, ale jen do chvíle, než se ukázalo, že jejich Energiewende k odklonu od spalování uhlí prakticky nevede. Masivní výstavba větrných a solárních elektráren v zemi umožňuje pouze nahrazovat odstavované jaderné bloky.

Vzorem je dnes Velká Británie, která se s uhlím vypořádala obdivuhodným tempem. Ještě na počátku roku 2014 zde mělo toto fosilní palivo skoro 38procentní podíl na výrobě elektřiny, v loňském roce už kleslo na necelých sedm procent. Jeho roli rychle převzal zemní plyn spolu s obnovitelnými zdroji.

Čtěte také: Doprava a emise škodlivin

Kouř z komínů uhelných elektráren doslova zadusila konzervativní vláda bývalého premiéra Davida Camerona. Zavedla vysokou uhlíkovou daň, jejíž výše od roku 2015 dosahuje 18 liber za tunu emisí oxidu uhličitého. Od toho okamžiku se tyto energetické zdroje staly ztrátovou záležitostí a provozovatelé je začali vyřazovat z provozu.

Řada skeptických komentátorů varovala před kolapsem dodávek elektřiny - blackoutem. Britská vláda musela zavést kapacitní platby, tedy jakési odměny majitelům uhelných elektráren, že své zařízení nesešrotují hned, ale že budou v zimní sezoně fungovat jako záložní zdroje. Někteří vlastníci na tom celkem slušně vydělali. Patří mezi ně i česká skupina EPH miliardáře Daniela Křetínského, která odkoupila pět desetiletí starou uhelnou elektrárnu Eggborough v Yorkshiru.

Různými sýčky předpovídané blackouty britské ostrovy nepostihly. Spíše naopak. Britská energetika je i po „uhelném masakru“ natolik robustní, že mohla vypomáhat sousední Francii. Ta se dostala vinou odstávky několika jaderných bloků do tísně a koncem loňského roku musela odebírat proud z Británie.

Pro úplnost dodejme, že ústup od uhlí není evropským vynálezem. Prvenství drží nejlidnatější kanadská provincie Ontario, která příslušný zákon schválila již v roce 2007; k odstavení poslední uhelné elektrárny zde došlo v dubnu 2014. Skutečnou lavinu však spustil až britský příklad.

K úplnému odklonu od uhlí zavelely vlády v Belgii, Francii, Rakousku a Portugalsku. Odvážnější státy chtějí podobně jako Britové skoncovat s uhlím do roku 2025, ty opatrnější hovoří o roku 2030.

Čtěte také: Snižování dopadů chovu krav na klima

„Uhlí se většinou vzdávají země, které na něm nejsou bytostně závislé, budují aktivně náhradu či mají alternativu v zemním plynu. Protiuhelná vlna se šíří dokonce už i do nových členských zemí Evropské unie. Slovenský ministr životního prostředí László Sólymos ze strany Most-Híd navrhl loni v prosinci útlum těžby uhlí i výroby elektřiny z něj k roku 2023. Ekonomicky to dává logiku - hlubinná těžba nekvalitního hnědého uhlí v dole Nováky se nevyplácí a Slováci ji musejí každý rok dotovat částkou 100 milionů eur. Navíc je příspěvek dvou uhelných elektráren v Novákách a Vojanech k výrobě elektřiny v zemi okrajový.

Na druhé straně je tábor zemí, které se uhlí nechtějí vzdát nikdy (Polsko) nebo až ve vzdálenějším časovém horizontu. To je případ Česka, Německa, Španělska či balkánských zemí. Nikoli náhodou se jedná o země, kde uhelné kotle dodnes zajišťují více než jednu třetinu výroby elektřiny.

Energetický analytik Michal Šnobr je k rychlému útlumu uhelné energetiky v Německu skeptický. „Němci loni vyrobili z hnědého uhlí stejně elektřiny jako o 15 let dříve. Do roku 2020 si přitom stanovili cíl dosáhnout snížení emisí o 40 procent proti roku 1990.

Negativní dopady uhlí na klima a zdraví

Hlavním tahounem odporu proti spalování uhlí je proces globální změny klimatu. Jakkoli chtějí někteří vědci i amatéři tyto dopady zlehčovat, či přímo zpochybňovat, fakta hovoří jasně. Procentuální zastoupení oxidu uhličitého v atmosféře od počátku 20. století prudce roste.

Jenže oxid uhličitý není jediným problémem. Hlavně na lokální úrovni mnohem více škodí emise drobných prachových částic, rtuti a benzo(a)pyrenu. Právě tyto tři látky jsou největším zabijákem.

Čtěte také: Výzvy recyklace

Aliance pro zdraví a životní prostředí (HEAL) před pěti lety spočítala, že emise z uhlí zkrátí každým rokem život 15 tisícům Evropanů, k tomu lze přičíst zvýšenou nemocnost, astma a bronchitidy.

Poškozené zdraví je možné finančně vyjádřit částkou 43 miliard eur ročně, přičemž nejvíce to „odnáší“ na uhlí závislé Polsko, Německo, Rumunsko a Bulharsko.

Ekonomické aspekty a trendy v investování

Protiuhelný think tank Carbon Tracker na konci loňského roku upozornil, že polovina uhelných elektráren generuje při současných podmínkách na trhu svým vlastníkům ztrátu. V roce 2030, tedy po dalším zpřísnění limitů pro vypouštění škodlivin a zdražení emisních povolenek, to má být již 97 procent.

Do třetice lze zmínit trend etického investování, kdy nákup akcií uhelných společností získává v jistých kruzích podobný zvuk jako financování mezinárodního terorismu. První s tím přišla norská vláda, která v polovině roku 2015 přikázala svému Fondu budoucnosti, aby se zbavil akcií těžebních a elektrárenských společností orientovaných na uhlí (ponechme teď stranou ironický fakt, že fond investuje zisky z těžby ropy a plynu v Severním moři).

Rizika odstavování elektráren a potenciální řešení

Šest evropských zemí odstaví do osmi let uhelné bloky o výkonu 30 tisíc megawattů. Zadruhé Němci a Belgičané na základě politického rozhodnutí odstaví své jaderné reaktory o výkonu dalších 15 tisíc megawattů. V našich zeměpisných šířkách a délkách je zatím klid, ale třeba v Belgii již tamní provozovatel přenosové soustavy Elia varuje před kolapsem. Ten může nastat po odstavení jaderných reaktorů v roce 2025.

Evropské země se ocitají na rozcestí. Buď budou muset nechat vzrůst cenu elektřiny na úroveň, kdy soukromí investoři začnou ve velkém stavět nové elektrárny, nebo dosáhnout téhož pomocí dotací a pobídek. Dalším možným scénářem je nestabilní a omezená dodávka proudu.

Očekávaný vzestup cen elektřiny je tedy téměř sázkou na jistotu. Pravděpodobně se cena zachytí někde v rozmezí od 50 do 60 eur za megawatthodinu, což podnítí soukromé investice do plynových, větrných i solárních elektráren. Pro srovnání, v současnosti se cena elektřiny drží okolo 35 eur za jednotku energie.

Růst ceny o 40 až 70 procent vypadá děsivě, ale v minulosti bylo i hůře. Konkrétně v létě roku 2008 se tržní cena elektřiny v základním pásmu vyšplhala až na 90 eur.

Zemní plyn jako přechodné palivo?

Při spalování zemního plynu sice vzniká méně emisí než u uhlí nebo ropy, ale při těžbě a transportu zemní plyn uniká do atmosféry. „Zemní plyn má samozřejmě své výhody z hlediska ochrany ovzduší a snižování klasického znečištění. Dokázal například zlikvidovat londýnský smog. A vždy se vědělo, že jsou s jeho spalováním spojené emise skleníkových plynů,“ říká Karel Polanecký z Hnutí Duha.

Vědecké studie z nedávné doby ale přinesly znepokojující závěry, že unikající plyn, tedy zejména metan, může v atmosféře natolik zvýšit skleníkový efekt, že se smaže domnělá úspora v emisích oxidu uhličitého.

„Zemní plyn je skutečně mnohem horší, než by se zdálo ze stechiometrie, protože je to v podstatě metan. Při spalování vzniká ve srovnání s uhlím asi polovina emisí CO2. Ale při těžbě, dopravě a skladování dochází k docela velkým únikům. A metan má osmdesát až devadesátkrát vyšší skleníkový efekt než oxid uhličitý,“ vysvětluje Milan Smrž z organizace Eurosolar.

Názor na plyn jako takzvané přechodové palivo se podle Smrže začal měnit až nedávno právě z důvodu, že odborníci nevěděli o rozsahu úniků při těžbě nebo přepravě plynu. První důkazy se objevily až před několika lety díky satelitním pozorování.

Podle organizace Climate Council je také problém v tom, že investice do plynové infrastruktury se už nejspíš nevyplatí a sektor obnovitelných zdrojů nabízí víc pracovních příležitostí než fosilní průmysl.

Kritici zemního plynu upozorňují ještě na další aspekt, a to politický. Plyn se totiž těží zejména v zemích, které mají zároveň ložiska ropy. Z pohledu Evropy jsou v tomto nejdůležitějším partnerem Rusko, USA a blízkovýchodní státy. A dokud bude Evropa závislá na plynu, bude závislá i na vztazích s těmito zeměmi.

Naopak obnovitelné zdroje slibují energetickou decentralizaci, protože energii ze slunce, větru nebo biomasy můžeme získávat i lokálně bez ohledu na to, jaká situace právě panuje na mezinárodním poli.

Podle Polaneckého ale hraje plynu do karet fakt, že kapacity plynových elektráren a zejména tepláren lze navýšit poměrně rychle. A pokud chceme úspěšně dosahovat klimatických cílů, nemáme kromě plynu příliš mnoho možností.

Právě názor, že se bez plynu neobejdeme, protože nemáme k dispozici žádný srovnatelný zdroj energie po odklonu od uhlí, je důvodem, proč se Evropa a některé další části světa přiklánějí k tomuto zdroji.

Odpůrci plynu jako přechodového paliva naopak tvrdí, že rizika spojená s těžbou a transportem lze dnes snížit pomocí obnovitelných zdrojů. Milan Smrž například věří, že bychom mohli díky přebytkové energii ze slunce a větru lokálně vyrábět syntetický metan. Tím by se do atmosféry nedostával plyn z ložisek pod zemí a navíc by se snížily úniky spojené s transportem.

Důvody pro odklon od uhlí

• Negativní dopad na klima: Uhlí patří mezi fosilní paliva s nejvyšší produkcí emisí skleníkových plynů.
• Ekonomická nevýhodnost: Uhlí je relativně drahým a neefektivním zdrojem energie ve srovnání s obnovitelnými zdroji.
• Zdravotní rizika: Spalování uhlí uvolňuje znečišťující látky, které mají negativní dopad na lidské zdraví.
• Obnova krajiny a ochrana biodiverzity: Uhelné doly devastují krajinu a ničí ekosystémy.
• Energetická bezpečnost a nezávislost: Snížení spotřeby uhlí pomáhá snižovat závislost na dovozu energetických surovin.

Operační program Spravedlivá transformace (OPST)

V České republice se pomoc uhelným regionům realizuje prostřednictvím programu Spravedlivá transformace, jehož je Ministerstvo životního prostředí řídícím orgánem.

Operační program Spravedlivá transformace (OPST) je v období 2021-2027 zcela novým programem zaměřeným na řešení negativních dopadů odklonu od uhlí v nejvíce zasažených tzv. „uhelných regionech“. V České republice se týká Karlovarského, Moravskoslezského a Ústeckého kraje.

Cílem podpory je umožnit regionům a lidem řešit sociální, hospodářské a environmentální dopady transformace, která je zaměřena na dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a klimaticky neutrálního hospodářství Unie do roku 2050.

Cílem programu je, aby prostředky z Fondu pro spravedlivou transformaci směřovaly do oblastí, které ostatní operační programy nepokrývají. Pro dotčené kraje to jsou extra prostředky oproti ostatním regionům.

Celkový objem prostředků pro Českou republiku činí 1,64 mld. eur. Fond pro spravedlivou transformaci tak disponuje částkou 42,7 mld. Kč (při kurzu 26 Kč/euro). Po odečtení prostředků na technickou pomoc si kraje rozdělí celkem 1,58 mld. eur, respektive 41 mld.Kč (dle kurzového přepočtu).

Rozdělení prostředků mezi kraje:

• Karlovarský kraj - 15,3 % (6,3 mld. Kč)
• Moravskoslezský kraj - 46,1 % (18,9 mld. Kč)
• Ústecký kraj - 38,6 % (15,8 mld. Kč)

Uhelné regiony si finanční prostředky rozdělí podle pěti ukazatelů, jež odráží aktuální stav jednotlivých krajů a jejich budoucí potřeby pro úspěšný přechod na nízkouhlíkové hospodářství. Použité ukazatele jsou: počet obyvatel, hrubý domácí produkt, nezaměstnanost, plocha dotčena těžbou, počet zaměstnanců ve výzkumu a vývoji.

Skladování uhlí

Neexistují žádná striktní pravidla, která by určovala, jak a kde skladovat uhlí. Můžeme využít venkovní prostory bez zastřešení, plochy kryté přístřeškem nebo uzavřené prostory.

Ideální jsou suché a dobře větrané sklepy, kůlny nebo garáže. Neskládejte palivo na hromady vyšší než 1,5 m a pod stropem nechte dostatečný prostor k odvětrávání. Je nutné vyvarovat se vlhkosti.

Různé druhy tuhých paliv (ale i jejich různou zrnitost) je třeba skladovat odděleně, takže nemísit černé uhlí s hnědým nebo dokonce se dřevem. Samozřejmostí je odstranění zbytků jiných hořlavých materiálů.

Samovznícení

Pokud se v hromadě uhlí vyskytuje nadměrné množství vody stoupá pravděpodobnost zapaření. Při vypařování se zvyšuje teplota uvnitř hromady na 40-50 °C, to už se může objevit kromě páry i dým. Z uhlí se uvolňuje jedovatý oxid uhelnatý!

V tuto chvíli je nutné co nejrychleji hromadu zchladit - přeházet nebo přenést na volné místo a rozhrnout do tenké vrstvy. Mezní hranicí pro hoření je teplota 65 °C. Skladování uhlí, které dosáhlo této teploty, již není dále možné. Musí být urychleně spotřebováno. Do likvidace případného požáru se rozhodně nepouštějte sami, volejte hasiče!

tags: #jak #škodí #uhlí #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Fakulta veterinární a ekologické
• Inspirace pro ekologické bydlení ve Středočeském kraji
• Ekologie živočichů - témata zkoušky
• Proces recyklace akumulátorů
• Detaily o obnovitelných zdrojích a ukládání energie