Jak tkát v přírodě: Od pavoučích sítí po konopné matrace

Tkalcovská soutěž je skvělá příležitost, kde můžete prezentovat své umění, ať už jste začátečník nebo zkušený tkadlec. Jednou ročně se setkáváme, abychom soutěžili sami se sebou a s časem.

Tkalcovská soutěž: Místo pro umění a setkávání

Kdy se tkalcovská soutěž koná? Nejčastěji v říjnu, vázaná na akci Textilní řemesla živě a moderně v Toulcově dvoře. V roce 2025 se bude konat od 14. do 18. října.

Co můžete tkát? Cokoli. Nejste omezeni technikou, rozměry ani materiály. Jediná podmínka je trefit se do tématu. Měli jsme například: Mýty a legendy, Počátek, monochromatickou černou a bílou a letos jsou to Kořeny.

Kdo se může účastnit? Kdokoli, kdo tká.

V soutěži jsou 2 druhy kategorií:

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

• Podle délky praxe: Začínající tkadlec (tká méně než 2 roky) a Tkadlec (tká více jak 2 roky).
• Podle způsobu hlasování: Hlavní kategorie probíhá on-line, kde se do hlasování zapojuje široká veřejnost pomocí formuláře.

Výsledky soutěže v roce 2024

Kategorie Online:

• Začínající tkadleny:
  1. místo: Iveta Šmejcová (Kořeny mé tkalcovské duše)
  2. místo: Alena Soušková (Pod povrchem / Beneath the surface)
  3. místo: Magdalena Bieliková (Kořeny našich předků)
• Tkadleny:
  1. místo: Markéta Tallerová (Kořeny našeho rodu)
  2. místo: Veronika Nová (Felicitas lucens)
  3. místo: Hana Hančlová (Hranice návratů)

Hlavní kategorie naživo, Toulcův dvůr:

• Začínající tkadleny:
  1. místo: Alena Soušková (Pod povrchem / Beneath the surface)
  2. místo: Iveta Šmejcová (Kořeny mé tkalcovské duše)
  3. místo: Dana Červencová (Kořeny)
• Tkadleny:
  1. místo: Hana Hančlová (Hranice návratů)
  2. místo: Markéta Tallerová (Kořeny našeho rodu)

Tkaní v přírodě: Od pavouků po textilní umělce

Pavouci zpravidla používají k lovu lapací sítě ukotvené v prostředí. K ukotvení slouží lepivá vlákna, produkovaná žlázami, kterým se říká piriformní. Vědci z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni spolu se zahraničními kolegy popsali a zdokumentovali ojedinělý způsob lovu, který používají pavouci skálovky.

Používají lepivá vlákna, ale na rozdíl od jiných pavouků neumějí tvořit sítě. Svou kořist tak rychle obíhají a přitom ji omotávají. Tým proto začal zkoumat, k čemu skálovky produkovaná vlákna využívají. Ke sledování skálovek použil vysokorychlostní kamery.

"Skálovky aktivně pronásledují kořist a házejí na ni lepivá vlákna. Nezřídka se dokonce odvažují pouštět se do zápasů s predátory ze skupiny pavouků či hmyzu většími než ony samy. Celý útok je tak rychlý, že pouhým okem nelze zjistit, co se při něm děje. Až zpomalené záběry ukázaly, že skálovka nejprve připevní vlákna s rychle schnoucím lepem k podkladu a poté začne kořist s vlákny rychle obíhat.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Takto specializovaná vlákna mají ale tu nevýhodu, že neumožňují stavět sítě. Skálovky jsou poměrně časté i v české přírodě.

Eva Brodská: Tkané obrazy inspirované přírodou

Eva Brodská (*1937) je autorka monumentálních tkaných obrazů, které tvoří tradiční gobelínovou technikou. Jako materiál používá vlnu, často v kombinaci se sisalem. Absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Antonína Kybala, zakladatele moderní interpretace textilní tvorby.

Od 60. let vystavuje na různých místech České republiky i v zahraničí. Její gobelíny, důsledně autorské, jsou koncipovány jako obrazy. Patří ke stěžejním dílům české textilní tvorby 2. poloviny 20. století.

Když jsem začínala, tak jsem hodně chodila po venkově. Taky v Orlických horách. Tam jsem měla tu krajinu strašně ráda a hlavně jsem si kreslila a malovala akvarelem venku. A tkala jsem louky, to byl takový cyklus. Já nevím, kolik jsem jich udělala, ale docela dost a mezitím jsem skoro každý léto jezdila k moři do Německa.

A to německý moře se mi strašně líbilo, je takový šedavý. A dost divoký. V Bulharsku jsem byla taky, ale to vůbec nebylo ono. To bylo strašně barevný a nebylo tak divoký. Pak přišel rok devadesát a já jsem jela poprvé do Bretaně a od tý doby jsem tam jezdila pořád. To je naprosto úchvatný moře. Moře, který je divoký i tichý.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Když si uchovám nějakou silnou vzpomínku na námět z toho konkrétního místa, tak ho pak převádím do gobelínu. Je to pak trochu jako bych byla znovu na tom místě a taky jsem už ale myšlenkami spíš v tom materiálu. Já si nic neumím vymyslet a málo si pamatuju, tak používám kresby, které z těch míst mám.

V tu chvíli jsem asi hodně tam a pak, když to nakreslím, tak už jsem myšlenkama v tom gobelínu. To už se jenom s tím materiálem potýkám, abych udělala to, co bych chtěla. Pracuji hlavně s vlnou a sisalem, ten používám i na osnovu, je pro mě hrozně výtvarně příjemný.

Zeměráj: Místo prožitku a poznání

Zážitkový park Zeměráj je místem, které vám nabízí jedinečnou možnost prožitku sounáležitosti se životem našich předků, úzce spojeným s cyklickým během přírodních dějů. Rozmanitost přírody zde může člověk vnímat nejen zrakem a sluchem, ale také prostřednictvím svých bosých nohou, rukou, nosem i ústy.

Svýma rukama můžete příst a tkát, vytočit misku z hlíny, vytvořit amulet pro štěstí či jiná vlastní díla z mnoha inspirativních materiálů. Zábavnou formou se seznámíte s venkovským životem v raném středověku, i o tom, jak jej odhalují a zkoumají archeologové. Poznáte i život našich předků v době nepříliš vzdálené, lidovou architekturu a tradiční řemesla.

Lukáš Vejnar: Konopí a vlna v moderním textilnictví

Na štítku matrací a polštářů vyráběných Lukášem Vejnarem z Liberce najdete ve složení konopí a ovčí vlnu. V hlavě má Lukáš desítky nápadů na výrobky spojující tyto dva funkční přírodní materiály. Lukáš Vejnar je samouk.

Ke střihům, jehlám, nitím a konopí ho posunul moment, kdy sám sháněl novou matraci. Hledání šetrnějšího materiálu pro Lukášovu první matraci začalo u zmíněné bavlny dovážené k nám i přes půl světa. Poté přešlo ke lnu, u kterého Lukáš věřil, že díky tradici pěstování v Česku musí být pořád dostupnou surovinou, až nakonec zakotvilo u konopí. To se ukázalo jako ideální volbou.

Ačkoliv je konopí známé spíše jako droga, složka léčebných přípravků, olejů či barev, v textilnictví umí díky svým vlastnostem pořádně zaválet. Konopí je neuvěřitelně všestranná rostlina, která se dokáže škůdcům ubránit téměř bez chemie.

Konopí má také obrovskou kryvost, což znamená, že konopné listy velmi rychle rostou a svou plochou dokonale zakrývají půdu. Plevelu pod nimi to nedovolí se prodrat. Rostlina dokáže taky čistit půdu, vytahuje z ní zbytky škodlivých látek. Rostlina rozhodně nepotřebuje tolik vody jako bavlna. A mimo již zmiňované technické užití je stále oblíbenější příměsí v textilnictví, protože látky z něj utkané v létě chladí a v zimě hřejí.

Díky kombinaci konopí a ovčí vlny jsou na Lukášových matracích v suchu i spáči, kteří mají problém s pocením. Nejen volbou materiálů přispívá Lukáš k udržitelnosti svého podnikání. Radost mu dělá fakt, že jím používaná ovčí vlna nacestuje před proměnou ve finální výrobek maximálně 300 kilometrů.

Ruční zpracování vlny: Tradiční postupy a udržitelná móda

Začátek není jen ostříhání rouna, ale je to v prvé řadě chov zvířat. Svá zvířata si sama ručními nůžkami ostříhám, ostříhané rouno poté přeberu a vyperu. Následuje česání různými způsoby podle druhu vlny, přírodní barvení rostlinami, předení příze na kolovrátku a zhotovení konečného výrobku.

Mé výrobky jsou buď tkané nebo pletené. Tkám na ručním stavu. Udělala jsem si rekvalifikaci na tkadlenu, což mi dalo dobrý základ a dál následovalo absolvování individuálních kurzů u povolaných osob a nikdy nekončící samostudium, protože tkaní je objevování dalších a dalších možností. Když nemohu tkát, tak pletu.

Vlna je jednoznačně nejlepší přírodní materiál, který člověka provází a chrání po tisíciletí. Ručně zpracovaná vlna hřeje mnohem více a i její ostatní vlastnosti jsou nesrovnatelně lepší než komerčně zpracovaná, protože neprochází chemickými procesy při čištění, praní a barvení a má mezi vlákny vzduchové izolační mezery, které zvyšují její hřejivost, to u komerční chybí, je tzv. ubitá.

Vlna má velkou schopnost absorbovat vodu a nepouštět ji dál, třeba na lidskou kůži. Jestliže výrobek viditelně nezašpiníte, stačí ho dát vyvětrat a není třeba ho prát, klidně rok, dva. Zápach, byl-li nějaký, zmizí. A skvrna se dá vyprat jen lokálně, ne celý výrobek. A to nejdůležitější, výrobky z vlny se v historii dědily po generace, dokud nebyly zcela zničeny. V naší době to znamená, že poničený, neopravitelný výrobek, je možné prostě zkompostovat. Vlna je totiž cenné hnojivo.

tags: #jak #tkát #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Metoda odhadu Jackknife
• Krkonoše a ochrana přírody
• Bezpečnost antén EAS
• Tontarelli odpadkové koše
• Hry s přírodou v mateřské škole