Následující návod vám pomůže získat krásné a úspěšné fotografie v přírodě. Klíčem k úžasným snímkům je správné využití světla a pochopení, jak s ním pracovat.
Vyberte si místo, které se hodí k vaší vizi. Můžete si také vybrat různé oblasti, jako jsou pole, jezera, řeky a další, podle vaší vlastní preference. Pokud chcete zachytit nádherné západy slunce, zvolte správný čas dne. Pokud máte rádi lesní scény, zvolte vhodnou oblast, která vám poskytne potřebné prostředí pro fotografii.
Objektiv je velmi důležitý pro vytvoření kvalitních fotografií. Pro fotografování v přírodě je dobré zvolit širokoúhlý objektiv. Širokoúhlý objektiv vám poskytne větší úhel pohledu a zachytí více scény.
Osvětlení je klíčové pro kvalitní fotografii. Pokud se fotíte v přírodě, snažte se fotografovat v časných ranních nebo pozdních odpoledních hodinách, kdy je slunce nízko na obzoru a osvětlení je měkčí. Snažte se také hrát s pozicí slunce, abyste získali zajímavé světelné efekty. Sluneční jas spolu s bílým sněhem vytváří krásné scenérie.
Detaily mohou mít velký vliv na výslednou fotografii. Sledujte detaily jako pozadí, barvy, stíny a další faktory, které mohou ovlivnit fotografii. Snažte se najít nejlepší úhel pro fotografii a experimentujte s různými kompozicemi.
Čtěte také: Vitamín C z přírody: Kde hledat?
Většina fotografií vyžaduje úpravy. Upravte své fotografie v softwaru pro úpravu fotografií, abyste dosáhli co nejlepšího výsledku.
Proč vůbec tvořit zimní sérii fotek? V první řadě jde o výborné fotografické cvičení. Zima poskytuje vhodné podmínky k tomu, abyste zkusili kreativně pracovat s motivy, kompozicí, a především s barvou. Navíc je to poměrně jednoduché, protože v jednolité bílé krajině nemusíte složitě hledat prvky, které by sérii sjednotily. Bílá zima vytváří tyhle prvky tak trochu sama.
Na místo se snažte vracet v určitou dobu. Klasicky nejlépe po východu nebo před západem slunce, když je světlo nejměkčí. Hledejte zajímavé motivy, které jdou k sobě a snažte se pracovat se světlem. Dobré je přemýšlet i nad načasováním samotného focení. Krajina bude pravděpodobně zajímavější krátce po sněhových srážkách než v čase tání.
Minimalistické bílé scény můžou působit zajímavě. V přírodě to je například měkké sluneční světlo, suchá tráva, zelené stromy nebo jiné prvky. Ve městě máte barevné možnosti značně širší. Já jsem na Islandu využil nádherné zlaté slunce, které v téhle krajině v zimě svítí jenom několik hodin denně.
Fotkám je dobré věnovat pozornost i při úpravách v Zoner Studiu. Začněte s vyvážením bílé. Když fotku posunete do žlutých (teplých) tónů, získáte reálnou podobu sněhu a přiblížíte se tak skutečnosti. Pokud na realitě tolik nesejde a chcete podtrhnout zimní atmosféru, tak posuňte jezdce ve vyvážení bíle do modrých (chladných) tónů. Pak přejděte k úpravám saturace a nastavte sytost fotek.
Čtěte také: Jak se stát RNDr. v oblasti ekologie?
Shrňme si proto v krátkosti, na co při zimním focení nezapomenout. Častým problémem zimních snímků je to, že jsou podexponované. Expozimetr zabudovaný ve vašem foťáku se snaží vyvážit scénu do středně šedé a bílou scénu má tak tendenci podexponovat. Mějte u sebe dostatek baterií, v zimních podmínkách se totiž baterka vyčerpá rychleji. No a když se vám po focení zachce trochu tepla, nezapomeňte si foťák schovat do batohu nebo ho do něčeho zabalit.
Od té doby jsem fotografoval zvířata na řadě míst naší planety a XF100-400mm je stále mým hlavním nástrojem. Kromě optické kvality oceňuji, že je velmi univerzální a přitom relativně kompaktní. Fotil jsem s ním drobné živočichy a ptáky v tropických deštných pralesích i velké savce jako soby a pižmoně na chladných severských pláních.
Nejčastěji se setkávám s obavami v souvislosti se světelností. Jsme zvyklí, že v žánru wildlife nejoblíbenější pevné objektivy nabízejí světelnost 2,8 nebo 4. Není tedy 5,6 příliš? Stačí to na focení v horších světelných podmínkách nebo na dostatečně rozostřené pozadí? Je jasné, že v obou parametrech mají světelná skla navrch, v praxi ale hodně záleží na tom, co fotíte. V řadě situací bývá totiž nutné clonit kvůli dostatečné hloubce ostrosti, zvláště pokud se jedná o drobnější živočichy - typicky třeba pěvce a jiné ptáky v lesích.
Příkladem budiž následující fotografie lejskovce azurového ze srílanského pralesa Sinharaja. Při focení v podobných světelných podmínkách mi proto více pomáhá schopnost fotoaparátu fotit v dobré kvalitě na vyšší ISO (zde konkrétně 5000). Kromě solidní kvality fotografií na vyšší hodnoty ISO hodně spoléhám na také stabilizaci objektivu.
U rozostření pozadí jsou optické zákony zcela neúprosné - pokud při stejných podmínkách, jako je zaostřená vzdálenost a vzdálenost mezi objektem a pozadím, více zacloním, pozadí bude méně rozostřené. Ve skutečnosti dle mých zkušeností vzniká jen málo fotografií zvířat náhodně při procházkách přírodou - častěji jde o vytipované lokality, kde si můžete do jisté míry vybrat, jak bude scéna vypadat.
Čtěte také: Jak vyrobit prsten z odpadu?
Osobně v takových případech rád využívám vegetaci mimo hloubku ostrosti jako obrazový prvek. Světelné objektivy samozřejmě mají v některých situacích své opodstatnění. Je-li hloubka ostrosti dostatečná i na nižší clonová čísla, pak světelnější objektivy také pomáhají snížit potřebné ISO nebo zkrátit expoziční čas pro focení akčních motivů za nižší hladiny osvětlení.
Kdo by nechtěl zachytit krásné okamžiky, skvěle prožité chvíle na horách, na vodě, v lese... Díky mobilním telefonům už máme v podstatě každý a vždy fotoaparát při ruce. Umíme s ním ale doopravdy zacházet? Všeobecně najdete nejlepší podmínky na focení v přírodě, když ostatní spí a na fotkách tak nikdo „nepřekáží“ a zároveň, když není ostré přímé slunce.
Jsem lovec světla, a hodně času trávím honbou za neobyčejným počasím a světelnými jevy, jako jsou lentikulární mraky ve velmi specifickém světle nebo formaci. Všechno je o zákonitostech v krajině a o počasí. Když si focení organizuji sám, všechno plánuji!
Před tím, než odjedu na místo, podívám se na webkamery, abych měl o tamější krajině představu. Když na místo dorazím poprvé, málokdy rovnou fotografuji. Trávím čas zkoumáním a hledáním čehosi magického v perspektivě.
Ani nádherná krajina či kompozice nestojí za nic, když nemá krásné světlo. Světlo, v němž jsou i mraky, je nejdůležitější. Čistě modrá obloha je nezajímavá. Šedá obloha je nudná.
Líbí se mi, když je v popředí něco speciálního a obloha s mraky. Miluji vzory, které vytváří světelné paprsky, a když ze slunce vzniká hvězdička. Při focení slunečních paprsků nesmíte zapomenout na správné nastavení clony (přiclonění na vyšší hodnotu). Nejraději fotím mezi F13 až F16, nikdy ale ne víc než F22, protože potom se už projevuje difrakce - kresba měkne.
Dynamický rozsah mirrorless fotoaparátů Nikon je tak široký, že dovoluje naplno využívat exponování „na světla“. Když exponujete na světla, nastavujete expozici fotografie nejvíce, jak je to možné při základní hodnotě ISO. Nastavte fotoaparát tak, abyste v elektronickém hledáčku viděli histogram. Pomůže vám to perfektně exponovat. Nejjasnější bod v histogramu (hory) musí být co nejblíž k pravému okraji (100% bílá), ale bez toho, aby se dotknul okraje histogramu. Pro mě je nejlepší, když histogram ukazuje nejjasnější bod kolem 98-99 % bílé.
Chci, aby moje fotografie byly ostré v celém obrazu. Abych toho dosáhl, nastavím hyperfokální vzdálenost objektivu. Když je na tuto vzdálenost objektiv zaostřený, při dané cloně dosáhne největší hloubky ostrosti. Čím větší je úhel záběru (širokoúhlejší objektiv), tím kratší je hyperfokální vzdálenost. Pokud fotografuji se zoomem 14-24 mm, hyperfokální vzdálenost pro ohnisko 14 mm při cloně F8 je přibližně 1,2 m. Je to mnohem blíž ke mně, než kdybych fotil ohniskem 20 mm. Čím menší je ohnisková vzdálenost objektivu, tím větší je hloubka ostrosti.
Hlavně foťte srdcem. Foťte to, co vás baví, ne to, co mají ostatní, abyste náhodou nebyli pozadu. Pak se vám otevřou úplně nové obzory. Z praxe mohu říct, že pohodlí a dobrá fotografie často nejsou dohromady.
tags: #jak #získat #světlo #v #přírodě #tipy