Historie emise české koruny

Česká koruna (Kč, CZK) je zákonná měna České republiky od 8. února 1993, která navázala na tradici korunové měny z období první republiky a představuje základní jednotku českého monetárního systému. Vznik české koruny úzce souvisí s rozdělením Československa. Po dohodě o zániku federace k 31. prosinci 1992 musela nová Česká republika urychleně vytvořit vlastní měnu. Přípravy probíhaly v utajení pod krycím názvem "Operace Kláštěrec". Československé bankovky byly během víkendu 6.-7. února 1993 okolkovány.

Historické kořeny koruny sahají do Rakouska-Uherska, kde byla zavedena měnovou reformou 1892 jako koruna rakousko-uherská. Po vzniku Československa 1918 přijala nová republika vlastní korunu československou, která existovala až do roku 1939 a byla obnovena 1945-1953.

První československá měna

Nový stát potřebuje nové peníze. A tak se hned v prvních dnech samostatného státu v roce 1918 začala připravovat československá měna. Do dvaceti let získala významné místo mezi předními světovými měnami. Až čtyři měsíce po vzniku republiky vzniká 25. února 1919 československá měna. Zatím beze jména.

Přemýšlelo se, jak se nová měna bude jmenovat. Vzhledem k tomu, že se korunou platilo právě za Rakouska-Uherska, řada lidí stejné pojmenování odmítala. Diskutovalo se o názvech denár, hřivna, lev, rašín, říp či sokol. Až 10. dubna se v zákoně objevuje název československá koruna a zkratka Kč. Proto je také uvedeno v zákoně o akciové bance cedulové, tedy v budoucnosti Národní bance Československé, který začal platit v roce 1920, že kapitál banky bude znít na zlaté franky.

Oběh okolkovaných bankovek byl přechodným řešením. Označené i neoznačené rakousko-uherské papírové oběživo měla v krátké době nahradit definitivní československá platidla, znějící na koruny československé. Vzhledem k neexistenci cedulové banky nešlo o bankovky, ale státovky, tzv. I.emise. Jednalo se o širokou řadu devíti hodnot po 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1 000 a 5 000 korunách částečně nahrazující i mince.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Jediná československá mincovna v Kremnici byla totiž od konce roku 1918 neschopna ražby. Tisk nižších hodnot (do 500 Kč) byl proveden v šesti tiskárnách na území Čech - A.Haase, Politika a Unie v Praze, Ed.Strache ve Varnsdorfu, Gebrüder Stiepel v Liberci a J.Otto & Růžička v Pardubicích. Hlavní zásluhu na jejich přípravě a výrobě tiskových forem měla Tiskárna cenných papírů Rakousko-uherské banky ve Vídni. Jen dvě nejvyšší hodnoty byly vyrobeny v zahraničí - státovky po 5 000 Kč vytiskla vídeňská tiskárna a státovka po 1 000 Kč byla zadána obchodní ceninové tiskárně American Bank Note Company v New Yorku.

Nízké hodnoty tištěné jednoduchými technikami v tuzemských tiskárnách byly stejně jako předtím kolky hojně padělány, což vedlo k rozhodnutí tisknout v USA všechny hodnoty počínaje stokorunou. V letech 1920-1923 byly v novém provedení, tzv. II.emise, vydány hodnoty po 100, 500 a 5 000 Kč tištěné v New Yorku. Kromě několika implantovaných českých prvků šlo o ateliérové práce nízké výtvarné úrovně, avšak o vysoké technické úrovni.

Vývoj bankovek a mincí

Vznik Národní banky Československé znamenal m.j. převzetí obíhajících státovek jako jejích bankovek a přípravu nových platidel již v podobě bankovek. Jako první bankovka Národní banky Československé byla vydána v roce 1926 hodnota po 20 korunách, následovaná v dalších pěti letech hodnotami po 10 a 500 korunách, které však byly jen textovými a technickými inovacemi státovek I. Již v roce 1919 padlo v Bankovním úřadu ministerstva financí rozhodnutí o vybudování vlastní tiskárny papírových platidel. Protože však vznik tiskárny byl spojen s novostavbou bankovní budovy, byla v sídle meziválečných emisních institucí v Schebkově paláci provizorně vybudována alespoň oddělení pro přípravu nových platidel a rozmnožování tiskových forem, dodávaných obchodním tiskárnám. K zahájení provozu Tiskárny bankovek Národní banky Československé došlo až v roce 1928.

Prvním dílem kompletně připraveným a vyrobeným v Tiskárně bankovek byla bankovka po 50 korunách vzoru 1929 podle návrhu Alfonse Muchy. Na začátku 30.let převzal pomyslné žezlo hlavního tvůrce československých bankovek Max Švabinský, podle jehož návrhů byly vyrobeny a vydány vrcholné bankovky po 100 korunách vzoru 1931 a 1 000 korunách vzoru 1934. Třetí bankovkou podle návrhu Maxe Švabinského měla být hodnota po 5 000 korunách s portrétem Antonína Švehly, jejíž realizace se však protahovala zejména v důsledku opatření pro případ mobilizace.

Součástí mimořádných opatření pro případ mobilizace nebo útoku nacistického Německa na Československo byl předpoklad thesaurace drahých kovů a tedy i obíhajících mincí středních a vyšších hodnot. Výsledkem těchto opatření byly tzv. mobilizační státovky, rozměrem malá a jednodušeji tištěná platidla hodnot po 1 a 5 korunách k náhradě mincí. Přeměna Národní banky Československé a krátká doba existence Národní banky Česko-Slovenské neznamenaly pro emisi platidel žádné významné změny a v tomto období nebyla vydána ani žádná nová platidla.

Čtěte také: Československá koruna: Historie a emise

V roce 1921 byla také obnovena činnost kremnické mincovny a došlo k ražbě prvních československých mincí. V meziválečném Československu byly nejprve vydány mince po 2 haléřích ze zinku, 5 a 10 haléřích z tombaku, 20 a 50 haléřích a 1 koruně z mědiniklu. Do konce 30.let byla soustava ještě doplněna hodnotami po 25 haléřích z mědiniklu, 5 korunách ve třech typech (nejprve z mědiniklu, později ze stříbra a nakonec z čistého niklu) a 10 a 20 korunách ze stříbra, mezi nimiž jsou i první dvě československé pamětní mince k 10.výročí vzniku Československa a úmrtí prvního prezidenta T.G.Masaryka.

Poválečné období a měnová reforma

Období od května po několik měsíců (někdy až do října 1945) byl v oběživu opravdový chaos. * protektorátní koruny (do 31. * slovenské koruny (do 31. * korunové poukázky 1944 (do 31. * říšské marky (do 10. května 1945, na území zabraném v roce 1938 do 31. * maďarské pengö v zabraných částech jižního Slovenska do 26. pohraničí, zabraném v roce 1938 Velkoněmeckou Říší (do 31. osvobozeném území. Poukázky se staly zákonnými penězi dne 23. dnech 19.- 30. Únor 1948 znamenal v Československu začátek socializace ve všech směrech.

Měnová reforma proběhla v roce 1953, neboť budováním těžkého průmyslu byla státní pokladna velmi rychle vyčerpaná. Příprava reformy byla přísně utajovaná a byla prováděna za pomoci sovětských poradců. Bankovky byly připravovány v Sovětském svazu, později i ve Státní tiskárně cenin v Praze. Nominální skladba byla nízká a bankovky měly omezenou škálu barev. Bankovky byly připravovány a tištěny také v moskevském závodě Goznak.

Později byly vydány nové, technicky kvalitnější bankovky, tištěné ve Státní tiskárně cenin v Praze. Ty byly vydávány postupně v resp. stejném provedení, ale s novým socialistickým státním znakem Československé republiky. Výsledkem pak byla nejednotná výtvarná stránka platidel. Až v 80. letech 20. století vznikla koncepce vydání emise bankovek, jejímž autorem by byl jeden výtvarník. Parametry měly být koncepčně jednotné. Bankovky měly být vydávány po jednom roce. Vítězem návrhů se stal slovenský výtvarník prof. Albín Brunovský. Přípravy probíhaly podle plánu. V roce 1985 byla vydána tisícikoruna. Byla to od konce druhé světové války naše první tisícikoruna a byla oceněna zahraničním tiskem jako nejkrásnější bankovka roku.

Po roce 1989

Republiky na Československou federativní republiku od 29. března 1990. Velmi brzy - k 23. dubnu 1990 byl název opět změněn - na Česká a Slovenská Federativní Republika. Na politické události bylo možné reagovat pouze u emisí mincí. Změny v letech 1992-1993 se bankovek nedotkly. Přesto počátkem 90. let 20. století vznikla nová emise bankovek, zpočátku ještě pod federálním znakem. Příprava probíhala podstatně rychleji než předchozí emise. Vítězem soutěže se stal Oldřich Kulhánek a první připravovanou bankovkou byla dvousetkoruna. Realizace nové emise urychlila nejen přípravy, ale i vlastní emise. Emise probíhala jak v České republice i na Slovensku. Zpočátku byl tisk zadán mimo republiku, ale v současnosti se tisknou již všechny u nás platné bankovky.

Čtěte také: Česká příroda očima Jakuba Vágnera

Současnost

Technické parametry současných mincí stanovila Česká národní banka ve spolupráci s Českou mincovnou. První série oběžných mincí 1993 zahrnovala haléřové nominály (10, 20, 50 haléřů), které byly pro nízkou kupní sílu zrušeny 2008. Významným milníkem bylo zahájení ražby zlatých investičních mincí 2000. Cyklus "Deset století architektury" představil památky UNESCO, následovaly série věnované českým panovníkům, mostům a přírodním krásám. Od roku 2018 ČNB vydává investiční mince "Český lev" konkurující zahraničním bullion mincím.

Měnová politika ČNB využívala 2013-2017 kurzový závazek udržující korunu nad 27 CZK/EUR pro podporu inflace. Ukončení intervencí vedlo k posílení koruny a diskusím o přijetí eura. Digitalizace platebního styku postupně snižuje význam fyzické měny. ČNB testuje koncept digitální koruny jako doplňku hotovosti. Přesto poptávka po mincích roste - zejména pamětní ražby jsou vyprodány během hodin po vydání.

Současné oběžné mince tvoří šest nominálů s promyšlenou strukturou materiálů. Jednokoruna a dvoukoruna jsou z oceli plátované niklem, pětikoruna z oceli plátované mosazí. Desetikoruna a dvacetikoruna představují bimetalické mince s měděným středem a mosazným mezikružím. Motivy oběžných mincí symbolizují českou státnost a kulturu. Všechny nesou český lev z velkého státního znaku, rubové strany zobrazují významné památky - Karlův most, katedrálu sv. Víta, městskou památkovou rezervaci Český Krumlov. Design kombinuje tradiční heraldiku s moderním výtvarným pojetím.

Pamětní mince představují vrchol českého medailérství. Stříbrné dvousetkoruny (13 g, 900/1000) a pětisetkoruny (25 g, 925/1000) zobrazují výročí osobností, památky UNESCO, historické události. Zlaté mince v nominálech 5000 Kč (15,55 g) a 10000 Kč (31,1 g) z ryzího zlata 999,9/1000 jsou investičními skvosty.

Padesátikoruna

50 koruna (padesátikoruna) je československá a česká mince vyššího nominálů, poprvé ražená v roce 1947 jako stříbrná pamětní emise a od roku 1993 jako oběžná bimetalická mince. Současná česká padesátikoruna s motivem Hradčan představuje druhý nejvyšší nominál oběžných mincí. Historie padesátikorunového nominálů sahá do období Rakouska-Uherska, kdy byla 2. ledna 1914 vydána bankovka v hodnotě 50 rakouských korun pro české území. Tato emise zůstala v platnosti až do 9. března 1919, přičemž její platnost byla prodloužena do 20. června 1920.

První československá 50 korunová bankovka byla dána do oběhu 8. listopadu 1919, necelý rok po vzniku republiky. Tato emise nahradila postupně stahované rakouské bankovky a stala se součástí nového měnového systému mladého státu. Mincovní 50 koruna se poprvé objevila až v roce 1947 jako stříbrná pamětní mince k třetímu výročí Slovenského národního povstání. Tato ražba od Otakara Španiela obsahovala 10 gramů ryzího stříbra a stala se první z dlouhé řady pamětních stříbrných padesátikorun.

Pamětní stříbrné 50 koruny se staly fenoménem československé numismatiky. Raženy byly k významným výročím, osobnostem a událostem - od založení Karlovy univerzity přes výročí Jana Amose Komenského až po mistrovství světa v ledním hokeji. Po měnové reformě 1953 získala padesátikorunová bankovka nový design v duchu socialistického realismu. Motivy se měnily podle politických požadavků - od alegorií práce přes průmyslové motivy až po portréty dělníků.

Významným mezníkem byl rok 1993, kdy Česká republika zavedla vlastní měnu. Padesátikorunová bankovka s portrétem svaté Anežky České od Oldřicha Kulhánka byla vydána 4. října 1993. Česká oběžná 50 koruna představuje technologicky pokročilou bimetalickou minci. Vnější prstenec z oceli pokované mědí obklopuje mosazný střed s motivem Hradčan. Toto řešení bylo zvoleno kvůli ochraně proti padělání a snadné identifikaci.

Tradice pamětních stříbrných 50 korun pokračovala i v samostatné České republice, ačkoli v omezené míře. Od roku 2000 se však nominální hodnota pamětních mincí zvýšila na 200 a 500 korun, čímž éra stříbrných padesátikorun fakticky skončila.

Současná oběžná 50 koruna má specifickou bimetalickou konstrukci. Vnější mezikruží tvoří ocel plátovaná mědí, vnitřní střed je z mosazi. Celková hmotnost mince je 9,7 gramu při průměru 27,5 mm a tloušťce 2,55 mm. Design Ladislava Kozáka zobrazuje na líci panorama Pražského hradu s dominantou katedrály svatého Víta. Tento motiv byl vybrán jako symbol české státnosti a kontinuity. Rub nese velký státní znak České republiky s českým lvem. Bankovka padesát korun představuje nejmenší nominál českých bankovek. Rozměry 134 x 65 mm, převládající červená barva s portrétem svaté Anežky České na líci a korunou svatého Václava na rubu.

Pamětní emise ke 100. výročí československé koruny

Česká národní banka v roce 1993 z titulu centrální banky České republiky, započala vydávat kromě běžných oběžných mincí i pamětní stříbrné mince v nominální hodnotě 200Kč. Tyto stříbrné mince se vydávají k významným výročím a událostem, které jsou spjaté s historií naší republiky. Jedná se zpravidla o různá jubilea narození a úmrtí našich významných osobností nebo o významné historické události naší historie. Mince v nominální hodnotě 200 Kč váží 13 g, Od roku 2011 v emisním plánu 2011-2015 se nově objevují mince s nominální hodnotou 500 Kč které mají váhu 25 g. Od tohoto roku je také použita ryzost v poměru 925/1000 stříbro a 75/1000 měď. Mince jsou raženy ve dvojím provedení a s rozdílným nákladem na provedení.

Mince se razí v provedení Proof, tedy ve špičkové kvalitě a v provedení standard - běžné, tedy matné a jsou dodávány se sběratelskou kartou. V dnešním příspěvku se budeme věnovat opět 100. výročí československé koruny. Z pohledu naší historie se totiž jedná o skutečně přelomové výročí, na které je třeba důkladně zavzpomínat. Okamžik vzniku nové měny byl symbolem suverenity nově vzniklého státu. Již koncem roku 1918 se Alois Rašín spolu se svými spolupracovníky Jaroslavem Preissem a Vilémem Pospíšilem začali připravovat na ustanovení nové měny. K tomu, aby proces proběhl hladce, zvolili techniku kolkování.

Okolkovány byly bankovky nominálních hodnot 10 K až 1000 K, které byly vyhlášeny za platné v Předlitavsku do 31. října 1918. Kolky s nižší nominální hodnotou 10 h, 20 h, 50 h a 1 K byly vyrobeny v tiskárnách České grafické unie. Kolkovací akce byla v Čechách zahájena 3. března a trvala pouhých 6 dní. Na Slovensku bylo kolkování ukončeno 12. března. Okolkovaná měna neboli prozatímní státovky se tak staly prvními platidly v historii československé měny. O správu nových platidel se od roku 1919 staral Bankovní úřad ministerstva financí. Primárním úkolem této instituce bylo vytvořit emise nových československých platidel, které by okolkovanou měnu nahradily. Státovky s nižší nominální hodnotou byly tištěny v tiskárnách na území Československa, zatímco vyšší nominály byly kvůli hrozbě padělání svěřeny technologicky vyspělejším tiskárnám v zahraničí. První emise se však padělání nevyhnula. Z důvodu preciznější ochrany bylo tedy nutné vydat pro vyšší nominální hodnoty tzv. státovky II. emise.

Ve stejné době začaly vznikat i první československé mince. Bankovní úřad ministerstva vnitra vypsal soutěž na jejich výtvarné návrhy už v roce 1919. V té době však nebyla na našem území v provozu žádná mincovna. První mince proto vznikly až po rekonstrukci kremnické mincovny. Úplně první mince, které zde byly v roce 1921 raženy, byly koruny dle návrhu výtvarníka Otakara Španiela. Právě motiv této krásné mince, uvolněné do oběhu v roce 1922 jsme zvolili jako symbol 100. výročí od vzniku československé měny a právě on zdobí i novou pamětní medaili, kterou Vám dnes představujeme. Nová medaile byla vyražena do 2 uncí ryzího stříbra (62,2 g) a její průměr je úctyhodných 50 mm. Numismat byl vyhotoven v nejvyšší mincovní kvalitě (tzv. proof quality) speciálním leštěným razidlem. Pamětní emise podléhá přísné limitaci. Pro celý svět je k dispozici pouhých 999 unikátů.

Nebyla v oběhu vyšší nominály než 5000 korun (1919, 1920, 1945, 1993 a 1999).

tags: #koruna #ceska #emise #historie

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelnost v McDonald's
• Tipy na ubytování v chatkách
• Ochrana krajiny v ČR
• Problémy s odpadem
• Metody pro optimalizaci pracovního klimatu