Znečištění ovzduší recyklací skla

Sklo vždy bylo a stále je široce využitelnou látkou. Možná jste to netušili, ale spor o to, zda je sklo pevná látka, či tekutina, mezi vědci bublá několik desetiletí. Nicméně spory stranou, sklo je zkrátka výjimečně zajímavý materiál, který lidé používali už kolem roku 3 000 př. n. l. ve starověkém Egyptě, tehdy hlavně k výrobě ozdob. Dnes se s ním doslova roztrhl pytel ve všech oblastech lidské činnosti. Stavíme z něj budovy, vyrábíme auta, brýle i zrcadla, uchováváme v něm kosmetiku, potraviny a nápoje. Je maximálně šetrné k našemu zdraví.

Proč recyklovat sklo?

Právě možnost recyklace je jedním z nesporných plusů tohoto materiálu. Samotná výroba skla je totiž ohromně energeticky náročný proces. A právě kvůli této úspoře energie (ale nejen proto) je velmi důležité sklo doma třídit. To, které vyhodíme do směsného odpadu, totiž může skončit na skládce, kde se jen velmi obtížně rozkládá. Mluví se o horizontu až v řádu tisíců let, pokud vůbec. Pokud ho znovu nevyužijeme doma na nějakou tu čočku, jednoznačně vyhodit do barevných kontejnerů!

Průměrná česká domácnost přitom vytřídí zhruba 28 kg skla za rok. V celé ČR je to tedy přibližně 120 000 tun skla. I přesto na skládkách ročně skončí kolem 50 tisíc tun skleněných obalů.

Jak správně třídit sklo?

Třídění skla však není vůbec složité. Do zeleného kontejneru vhazujeme barevné sklo. Sklo, které vyhodíme do kontejneru, putuje nejdříve do meziskladu svozové firmy, kde prochází hrubým předčištěním. Následuje odvoz na třídící linku, kde probíhá jeho třídění podle druhu. Odtud už putuje do speciálního recyklačního provozu. Poté je sklo rozdrceno na střepy, které se oddělí podle barvy a smíchají s ostatními přísadami na výrobu skla. Vznikne tak základ, který se roztaví v tavné peci. Z té tavenina putuje do výrobních strojů, které už tvarují finální výrobky (nejčastěji lahve na nápoje, vázy nebo dekorace).

Předtím, než jakékoliv sklo ale vyhodíte, popřemýšlejte, jestli by se nedalo ještě využít. Ze starých sklenic si můžete vyrobit třeba vázu nebo obal na svíčku. Jde je použít i jako dózy na potraviny, kávu, čaj či bylinky. Vyhrát si můžete s ubrouskovou metodou nebo sklenice omotat jutovým provázkem a uchytit pomocí lepidla. Jak už jsme zmínili na začátku, ze skla do vody nepřechází žádné pachy ani chutě. Je proto tím nejlepším materiálem na uchování vody, například ve stylové a krásně barevné lahvi Equa. Jen pozor na jednu důležitost. Lahve z borosilikátového (neboli varného/laboratorního skla) po dosloužení nejde vyhodit do kontejneru na sklo. Borosilikátové sklo se musí sbírat odděleně a recyklovat ho dokáže pouze výrobce nebo továrna, která ho umí roztavit.

Čtěte také: Dopady znečištění ovzduší na zdraví a životní prostředí

Sklo je celosvětově známé nejen jako nejbezpečnější obal pro potraviny a nápoje, ale také jako nejvíce respektující životní prostředí. Lze ho donekonečna recyklovat a znovu plnit, aniž by ztratilo průhlednost, čistotu nebo kvalitu. Skleněný uzávěr je vyroben z nejlepších surovin z místních zdrojů. Více než 70 % materiálů použitých ve výrobě pochází z oblasti do 40 km od sklářské pece. Skleněná zátka je recyklovatelná.

Vdechování nového života materiálům při současném snižování spotřeby zdrojů a znečištění činí ze společnosti Vinolok lídra v oblasti recyklace skla. Upcyklace snižuje celkový dopad na životní prostředí a přispívá k „zelené“ mentalitě a celkově udržitelnějšímu životnímu stylu. Životnost skleněného uzávěru Vinolok může být neomezená. Upcyklace znamená vzít výrobek a přeměnit ho v něco užitečného a často i krásného, což se může stát i v případě skleněného uzávěru a láhve. Upcyklace snižuje množství materiálů a výrobků ukládaných na skládky. Minimalizuje také spotřebu přírodních zdrojů a surovin. Uhlíková stopa je měřítkem dopadu výrobku na životní prostředí. Kvantifikováním výrobku můžeme pochopit jeho podíl na změně klimatu a zhoršování životního prostředí.

Pro společnost Vinolok je balení a přeprava výrobků nedílnou součástí spolehlivého a bezpečného výrobku. Kartonové krabice, ve kterých jsou zátky dodávány, se vyrábějí z recyklovaného materiálu (68%) a po použití se mohou dále recyklovat. Blistry, do kterých jsou zátky baleny, jsou vyrobeny z třívrstvé PET fólie. Vnitřní vrstva tvořící 80% celkové tloušťky blistru je vyrobena z již recyklovaného PET materiálu. Obě vnější vrstvy jsou z nového PET materiálu a splňují tak přísné požadavky na materiály určené ke styku s potravinami. Jedním z hlavních cílů naší firmy je poskytovat zákazníkům produkty a servis nejvyšší kvality. Během výrobního procesu prochází každá zátka celkem čtyřikrát stoprocentní kontrolou kvality, a proto je Vinolok zárukou kvalitního a bezpečného uzavření nápojů. Od vzniku společnosti Vinolok jsme součástí skupiny Preciosa a aktivně se podílíme na činnosti Nadace Preciosa.

Proč je recyklace skla důležitá?

• Recyklace skla je udržitelná a dlouhodobá.
• Recyklace skla je efektivní.
• Recyklace skla šetří přírodní zdroje a energii.
• Úspory emisí skleníkových plynů (GHG).
• Zlepšení kvality ovzduší a vody snížením jejího znečištění.
• Recyklované sklo je užitečné.
• Recyklace skla je jednoduchá.
• Recyklace skla snižuje množství skla, které končí na skládkách nebo ve spalovnách odpadů, což snižuje negativní dopad na životní prostředí.

Výroba nového skla z přírodních surovin, jako je písek, sádrovec a soda, vyžaduje větší množství energie než recyklace skla. Recyklace je důležitou součástí udržitelného životního stylu a odpovědné spotřeby. Sklo má smysl recyklovat a je to jednoduchý způsob, jak snadno a pozitivně přispět k ochraně našeho životního prostředí. Obecně je význam recyklace skla velmi vysoký z hlediska ekologického, energetického i technického.

Recyklované sklo je primární složkou všech nových skleněných nádob. Typická skleněná užitková nádoba je vyrobena až ze 70 procent z recyklovaného skla. Použití drceného skla z recyklovaných lahví (střepů) místo panenského materiálu ušetří 20 až 40% energie. Výroba nového skla jednoduše znamená ohřev písku a dalších látek na teplotu 2600 stupňů Fahrenheita (1 426 stupňů Celsia), což vyžaduje opravdu spoustu energie a vytváří mnoho průmyslového znečištění, včetně skleníkových plynů. Jedním z prvních kroků recyklace skla je rozdrtit sklo na střepy.

Čtěte také: Dopad lodní dopravy na kvalitu ovzduší

Použitím skleněných recyklovaných střepů se emise uhlíku sníží o 20% až 50%. Znečištění ovzduší se sníží o 20%. Protože je sklo vyrobeno z přírodních a stabilních materiálů, jako je písek a vápenec, mají skleněné nádoby nízkou míru chemické interakce s jejich obsahem. Díky tomu lze sklo bezpečně znovu použít, například jako plnitelné lahve s vodou. Lze z něj dokonce vyrobit ploty a zdi.

Je to jednoduchý přínos pro životní prostředí, protože sklo je jedním z nejsnadněji recyklovatelných materiálů. Jednak je sklo akceptováno téměř všemi programy pro recyklaci a městskými recyklačními centry. Většina lidí, kteří chtějí recyklovat skleněné lahve a sklenice, jen musí přinést svůj recyklační koš na nedaleké sběrné místo. Někdy je nutné oddělit různě barevné sklo, aby byla zachována jednotnost střepů. Recyklace skla zmenšuje prostor na skládkách, který by jinak zabíraly použité lahve a sklenice.

Několik amerických států nabízí vrácení peněz za skleněné lahve, takže v některých oblastech vám může recyklace skla skutečně přinést do kapsy trochu peněz navíc. Sklo se pro recyklaci háže do zeleného nebo bílého kontejneru. Pokud jsou k dispozici oba, je důležité třídit sklo i podle barev.

Životní prostředí v ČR a třídění odpadu

Dle statistik má možnost třídit své odpady díky dostupnosti sběrných míst 99 % obyvatel České republiky - však k nejbližšímu sběrnému místu to v průměru máme necelých 90 metrů (podrobněji v článku Třídění, recyklace a jiné využití odpadu v roce 2021), víceméně stejné údaje platí pro rok 2022 (novější data nejsou zatím k dispozici). Stav životního prostředí není dle nejnovější zprávy MŽP v ideální rovnováze v oblasti kvality a stavu ovzduší a vod, stále u nás dochází k neudržitelnému využívání přírodních zdrojů, a to vše spolu s dalšími faktory se promítá do neutěšeného stavu ekosystémů a ztráty biodiverzity.

Z hlediska projevů počasí u nás dochází ke zrychlování růstu průměrných ročních teplot (za 10 let o 0,4 °C). Půdní sucho dlouhodobě trápí oblast jižní Moravy. Díky třídění a recyklaci obalových odpadů ušetříme každým rokem nemalé množství vody. V roce 2021 se jednalo o 399 000 000 m³, pro lepší představu se jedná o množství vody, které v součtu pojmou vodní nádrže Vranov a Slapy.

Čtěte také: Vliv metanu na ovzduší

Například díky třídění a recyklaci kovového odpadu lze snížit znečištění vody až o 76 %, při recyklaci železného šrotu můžeme ušetřit až 40 % vody a jedna tuna vytříděného papíru vede k úspoře cca 31 000 litrů vody. Na změnu klimatu má nemalý vliv přístup k hospodaření s primárními zdroji - pokud už jednou suroviny vytěžíme, přepravíme a zajistíme jejich zpracování, měli bychom se v maximální míře snažit o jejich opětovné využití jako zdroje pro další výrobu v podobě tzv. druhotné suroviny. Právě proto je velmi podstatné prvotní třídění odpadů například do barevných kontejnerů, sběrných dvorů nebo na místech zpětného odběru.

Recyklací železného šrotu můžeme totiž ušetřit až 90 % primárních zdrojů. Dřevo je primární surovinou potřebnou k výrobě papíru - vytříděním 1 tuny papíru ušetříme přibližně 2 tuny dřeva. Odhaduje se, že každoročně díky třídění a recyklaci papíru zachráníme v ČR více než 2 000 000 stromů, které jsou primární surovinou potřebnou pro výrobu papíru.

V ČR se i nadále vyrábí více elektrické energie, než je domácí spotřeba, a proto ji exportuje. Materiálová i energetická náročnost spotřeby primárních energetických zdrojů v ČR klesá. Roste využívání obnovitelných zdrojů, které jsou potřeba k výrobě tepla a elektřiny. Díky třídění, recyklaci a energetickému využití obalových odpadů bylo v ČR v roce 2021 ušetřeno 6 639 420 MWh. Například recyklací železného šrotu můžeme ušetřit až 75 % energie a při recyklaci 1 kg hliníku uspoříme cca 14 kWh elektřiny.

Doprava v ČR zanechává stále značnou uhlíkovou stopu zejména proto, že většina spotřeby pohonných hmot je vyrobena z fosilních paliv. Pozitivní však je, že znečišťování ovzduší dopravou díky modernizací technologií a plněním legislativních požadavků postupně klesá. Například tříděním a recyklací kovů můžeme snížit znečištění vzduchu o 86 %. V roce 2021 byla díky třídění a recyklaci či energetickému využití obalových odpadů snížena produkce CO2 o 987 597 tun CO2 ekv. To je množství srovnatelné s ročním provozem cca 400 000 aut. Aktuálně se Česko řadí mezi top 10 států Evropské Unie v třídění odpadu.

Klimatické změny může každý z nás pomoci zmírnit různými způsoby - změnou dopravy, vytápění, ale právě i tříděním odpadu. Díky tomu totiž umožníme jeho efektivní využití namísto uložení na skládku odpadu, kde se v průběhu jeho rozkladu uvolňují plyny - například metan, jenž je jedním z nejvýznamnějších zástupců tzv. skleníkových plynů, které jsou s klimatickými změnami spojovány? Díky třídění a využití obalových odpadů je v ČR v přepočtu každoročně uchráněno přibližně 30 km² přírody?

Třídění odpadu má smysl, malý krok pro nás, je velkým krokem pro přírodu a lepší stav životního prostředí - pomoci může každý! Ostatně je to to nejmenší, co může každý z nás udělat jako částečnou kompenzaci našeho konzumního životního stylu. To byla část, kde můžeme snadno pomoci MY jednotlivci. Další velkou výzvou je opuštění tzv. lineárního ekonomického modelu (suroviny, výrobek, distribuce, spotřeba, odpad) a přejít k tzv. oběhovému hospodářství, jehož cílem je šetrnější a efektivnější využívání zdrojů a prosazování principů tzv. cirkulární ekonomiky. Tyto změny se postupně dějí - promítají se do legislativy a pak přecházejí do praxe a našeho každodenního života. Je důležité předcházet vzniku odpadů, a když už vzniknou, tak je podstatné je vytřídit!

Dopady sklářského průmyslu na životní prostředí

Výraznou předností výroby skla proti jiným odvětvím je, že minimálně zatěžuje životní prostředí a nezatěžuje životní prostředí ani jako odpad.

Emise do ovzduší

Podle Směrnice Integrované prevence a omezování znečištění (IPPC) 96/61/EC, změněné Směrnicí 2003/35/EC a stávající legislativy České republiky se sledují ve sklářském průmyslu emise: Tuhé znečišťující látky (TZL), Oxidy dusíku (NOX), Oxidy síry (SOX), Chlorovodík (HCl), Fluorovodík (HF), Oxid uhelnatý (CO), Kovů 2 (As, Se, Co, Cr, Ni, Cd), Kovů 3 (Pb, Sb, Cu, Mn, V, Sn).

Firmy sklářského průmyslu investovaly a investují do snižování emisí do ovzduší značné finanční prostředky. Průměrné emisní koncentrace dosažené na tavicích agregátech s plynovým vytápěním splňují emisní limity (mg/m3 při 13 % O2R) platné ve stávající legislativě České republiky. Celoelektrické tavicí agregáty jsou hluboko pod danými limity. Pokud se týká platnosti legislativy od 1. 1. 2010, kdy budou emisní limity přepočítávány na koncentraci mg/m3 při 8 % O2R, bude muset většina tavicích agregátů, s výjimkou celoelektrických, uvažovat s investicemi do likvidace TZL, NOX a případně halogenů. Investice na instalaci zařízení pro snížení emisí se mohou u jednotlivých provozovatelů pohybovat řádově v desítkách až stovkách milionů Kč.

Emise CO2

Směrnicí 2003/87/EC ustavující schéma pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů jsou emise CO2 nejen sledovány, ale prostřednictvím mechanizmu obchodování s povolenkami regulovány. V České republice se systém obchodování s emisemi na období 2008 - 2012 k 31. 12. 2009 týká 15 provozovatelů s 19 zařízeními (jedná se o tavicí agregáty s kapacitou nad 20 t skloviny za den). Zdrojem emisí CO2 je spalování zemního plynu (sklářské tavicí agregáty, přímotopy a sálače, kotle na ohřev vody) a tavení sklářských surovin (vápenec, soda, vysokopecní struska a grafit).

Zemní plyn je považován za ekologické palivo z hlediska téměř nulové produkce emisí síry. Různými technickými a technologickými opatřeními se sklářský průmysl snaží spotřebu zemního plynu a tím i emisí CO2 snížit. Používané sklářské suroviny, zejména soda a vápenec, které produkují největší množství emisí CO2 z výše uvedených sklářských surovin, jsou základem pro výrobu skla. V současné době je z technologického hlediska nemožné nahradit tyto tradičně používané sklářské suroviny jinými, které by produkovaly nižší emise CO2, případně surovinami, které by neprodukovaly žádné emise CO2. Produkce emisí CO2 sklářského průmyslu patří svým podílem 0,9 % k nejmenším z celkového produkovaného množství emisí CO2 z průmyslových odvětví a energetiky.

Emise do vody

Ve srovnání s dobou, kdy byl používán generátorový plyn zmizely hlavní problémy s odpadními vodami, např. fenolová voda i s pevnými odpady jako je škvára. Vodní hospodářství tvoří základní součást všech sklářských a bižuterních provozů. Obecně lze říci, že emise do vodního prostředí jsou relativně nízké. Ve sklářském a bižuterním průmyslu je pouze několik specifických problémů s čištěním odpadních vod, které vyplývají z rozmanitosti sklářských a bižuterních výrob. V každém jednotlivém případě záleží na vstupních surovinách a postupu výroby, ze kterých se odvíjí technologie čištění odpadních vod. Voda používaná k vlhčení kmene, mytí, v chladicích systémech, je velmi snadno upravitelná a lze ji zpětně použít.

Je nutné říci, že sklářský a bižuterní průmysl zvládl čištění odpadních vod od mechanických částic. Jsou zvládnuty technologie čištění odpadních vod od brusiv, skelného prachu, impregnačních médií, olejů, organických kapalin a odpadních plynů rozpuštěných ve vodě.

Pevné odpady

Pevné odpady vznikající při výrobě skla a bižuterie lze rozdělit na odpady z předvýrobních operací (surovinové zbytky, odprachy z kmene), produkty výroby, které nelze expedovat jako finální výrobek (odřezky, odpady z přechodu na jiný výrobek, střepy, zmetky, rozbité výrobky apod.) a odpady z doprovodných operací, z čištění plynných a kouřových exhalací, rozprach, kaly z procesů čištění vod, kontaminovaný žáromateriál z vyměňovaných vyzdívek sklářských pecí apod.

Surovinové zbytky a odprachy z kmene vznikají při manipulaci a skladování a kde to kvalitativní požadavky dovolí, mohou se znovu zavést do procesu. Pokud materiál nemá dostatečnou kvalitu je likvidován. U produktů, které nelze expedovat a kde je to možné, je dávána přednost recyklaci před jiným opatřením. Pokud recyklace není z technologických důvodů možná, je tento odpad likvidován. Likvidace odpadu je specifická pro jednotlivé výrobní obory. Produkty z čištění plynných a kouřových exhalací, pokud to technologie výroby a požadavky na kvalitu skloviny dovolí, se opět vnášejí do kmene, v opačném případě se likvidují. Odpad separovaný z odpadních vod se většinou nerecykluje a ukládá se na skládku. Hledají se způsoby jak recyklovat kaly vzniklé při broušení olovnatého křišťálu. Značná část odpadu zdiva při bourání pece (kameny s obsahem zirkonu) se recykluje. Od používání chromových žáromateriálů vytvářejících nebezpečný odpad se upustilo. Odpad šamotových a dinasových cihel v závislosti na složení odpadu se buď dál využívá nebo likviduje.

Recyklace drtivé většiny odpadů vyprodukovaných v Evropě se zpracovává přímo tady v Evropě. I přesto bylo v roce 2023 vyvezeno z EU 21 milionů tun kovů a 7 milionu tun papírů a kartonů s tím, že nejčastěji dochází k dovozu do Turecka, Indie, Velké Británie, Egyptu a Indonésii. Téměř ve všech případech by se mělo jednat o bezpečné materiály, exportované za účelem recyklace, objevují se ale náznaky o neadekvátní manipulaci s odpadem. Hlavní výhodou je především úspory při rozsahu recyklace a rozvoj recyklačních technologií. Díky velkému množství zároveň dochází ke snižování cen práce s druhotnými surovinami, což pozitivně ovlivňuje trh EU.

Recyklace skla jako druhotná surovina

Sklo jako odpad je významnou druhotnou surovinou. Význam recyklace skla je velmi vysoký z hlediska ekologického, energetického i technického. Do oběhu či výrobního koloběhu lze totiž navrátit téměř celé množství surovin, ale i část energie vložené do skla v původním výrobním procesu, přičemž vlastnosti výrobku, tj. recyklovaného skleněného odpadu, zůstávají stejné jako při výrobě z nových surovin a jsou zdravotně nezávadné. Náhrada surovin používaných pro výrobu skla přináší snižování výrobních nákladů. Používání recyklovaného skla šetří neobnovitelné přírodní zdroje (písek, dolomit, vápenec, živec atd.) a znamená i méně zásahů do přírody, vede k poklesu energetické náročnosti výroby a snižuje objem emisí CO2 vznikajícím rozkladem sody, vápence a dolomitu při tavení. V neposlední řadě odlehčí skládkám komunálních odpadů a nevyvolává potřebu skládek nových.

Skleněný odpad lze rozdělit do dvou skupin: Skleněný odpad vzniklý při výrobě skla a skleněných výrobků. Z důvodu technologie výroby (důraz na čistotu suroviny a složení skloviny) se recyklují pouze odpady vzniklé při výrobě skleněných vláken, užitkového skla (sodnodraselného i olovnatého), boritosilikátového skla a skleněných polotovarů pro výrobu bižuterie. Dalšími zdroji skleněného odpadu jsou skleněné obaly, autovraky, stavební a demoliční činnost, při úpravě odpadů (třídění, drcení) a komunální odpad. Tradičním v České republice je sběr a recyklace obalového skla. Stále významnější se stává sběr a recyklace odpadového plochého skla.

Vliv recyklace na snižování energetické náročnosti a emisí CO2

Recyklace plochého skla a obalového skla přináší významné snížení energetické náročnosti výroby a emisí CO2. Následující tabulka ilustruje tento vliv:

Při zvýšení objemu střepů ve vsázce o 1% se sníží spotřeba energie na tavení u plochého skla o 0,25% na tunu utavené skloviny. U obalového skla při zvýšení podílu střepů ve sklářské vsázce o 10% klesne energetická náročnost výroby skla o 2,5% (za základ je brána 35% vsázka střepů) při 60% vsázce střepů klesne energetická náročnost o cca 7,5% při 80% vsázce střepů (je možné pouze u výroby zeleného skla) klesne energetická náročnost o cca 11,5%.

Zvyšování objemu skleněných střepů ve vsázce snižuje objem emisí CO2 do ovzduší ze surovin používaných pro výrobu skla a snižuje se spotřeba plynu. Vzhledem k tomu, že cca 78% objemu emisí CO2 při výrobě skla pochází ze spalování zemního plynu a cca 22% ze surovin, potom lze říci, že při zvýšení objemu střepů ve vsázce o 1% se sníží produkce emisí CO2 o 0,42% na tunu utavené skloviny. Emisní faktor se u obalového skla v současnosti pohybuje mezi 350 - 400 kg CO2/t utavené skloviny. při základní vsázce střepů 35% se snižuje objem emisí CO2 o cca 18,5% při 60% vsázce střepů klesne objem emisí CO2 o cca 32,1% při 80% vsázce střepů (je možné pouze u výroby zeleného skla) klesne objem emisí CO2 o cca 42,8%.

tags: #znečištění #ovzduší #recyklací #skla

Oblíbené příspěvky:

• Charakteristika přírody Latinské Ameriky
• Vliv koloidního stříbra na ekosystém
• Hrozby pro oceány: vesmírný prach
• Květiny šetrné k přírodě Beroun
• Emise a vzduchové filtry