Oteplování Země stále zrychluje a scénáře dalšího vývoje se blíží těm nejméně optimistickým. Země se vlivem lidské činnosti stále více zahřívá a lidstvu se nedaří splnit cíle Pařížské dohody o snižování emisí. Řada vědců se proto snaží najít způsoby, jak zpomalit růst teplot. A tak vědci přemýšlejí, co by se dalo udělat, kdyby se vývoj ještě zhoršil. Jedním z řešení by mohlo být takzvané klimatické inženýrství, tedy umělé změny vlastností atmosféry.
Na začátku března vyšla studie, kde jednu možnost představil vědec amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA). Ve výzkumu popsal, že by se dala Země ochlazovat snížením obsahu vody v atmosféře. Princip je velmi jednoduchý: kdyby se do atmosféry dostalo více ledotvorných jader, zachytilo by se na nich více vody a ta by se tak ze vzduchu odstranila.
Právě vodní pára působí jako skleníkový plyn. Je totiž schopná zachytit sluneční záření a pak ho vyzářit k povrchu Země. Díky tomu, že by v atmosféře bylo méně vody, unikalo by do vesmíru více nahromaděného tepla v podobě infračerveného záření. Podle nové studie by se dala tato schopnost relativně jednoduše narušit. Autoři spočítali, že nejvhodnější by bylo narušit vodní páru ve stratosféře, tedy ve vrstvě, která se nachází mezi 10 a 50 kilometry nad mořem. Studie ukazuje, že pozorovatelný globální dopad by mělo už odstranění pouhých tří procent vodní páry.
Došlo by pak k narušení procesu oteplování způsobeného skleníkovým efektem, podobně jako by se ochladil skleník, kdyby někdo prorazil otvor do jeho střechy.
Tento výzkum neměl za cíl vymyslet do detailů celý proces. Vědci chtěli zatím jen spočítat, zda je to vůbec možné. Udělali to s pomocí speciálního letadla ATTREX, které je schopné sledovat, jak se vodní pára přenáší mezi vrstvami atmosféry. Na základě těchto naměřených dat potom autoři vytvořili model, který spočítal, kolik částic je zapotřebí k ochlazení planety. Výsledky pouze říkají, že to jde, nicméně vědci zatím ještě neřešili technickou stránku věci - tedy jak ledová jádra v atmosféře vytvořit (nebo je tam transportovat), ani jak by to bylo finančně náročné.
Čtěte také: O zvratu klimatických změn
Hlavní výhodou tohoto případného řešení podle nich je, že s ním nejsou - na rozdíl od jiných úvah o klimatickém inženýrství - spojené žádné vedlejší dopady a dá se velmi dobře odhadnout vliv těchto změn.
S nápadem hodným publikace v první dubnový den přišli vědci z Massachusettského technologického institutu (MIT), kteří řešili otázku, jak zmírnit dopady probíhajících klimatických změn. „Pokud změna klimatu již zašla příliš daleko, jaká by mohla být naše nouzová řešení?“ ptají se vědci na webové stránce věnované vesmírným bublinám (Space Bubbles). Sami odpovídají, že naší poslední a jedinou možností může být geoinženýrství - soubor nově vznikajících technologií, které dokážou manipulovat s prostředím a částečně kompenzovat některé dopady klimatických změn.
V dalším textu konstatují, že většina návrhů je vázána na Zemi, což však představuje obrovské riziko pro náš živý ekosystém. Podstatně bezpečnější by mohla být vesmírná řešení. „V návaznosti na práci Rogera Angela, který jako první navrhl použití tenkých reflexních fólií ve vesmíru, jsme vytvořili inovativní řešení, které je snadno nasaditelné a plně reverzibilní.“ Jedná se o bubliny odrážející sluneční záření, které již vědci otestovali v laboratořích.
Bubliny by mohly být vyrobeny přímo ve vesmíru, kde by vytvořily rozsáhlou odrazivou plochu v Lagrangeově bodě mezi Zemí a Sluncem, kde gravitační síly vytvářejí stabilní oběžnou dráhu. Na technických a sociálních aspektech tohoto projektu planetárního rozsahu pracuje interdisciplinární tým vědců z MIT z oborů architektury, stavebního a strojního inženýrství, fyziky a materiálových věd.
Soustava bublin by byla tvořena nafukovacími štíty z tenkého křemíku nebo jiného vhodného materiálu. Vědci v tiskové zprávě uvedli, že pokud bude tento plán někdy v budoucnu realizován, bude dokončená soustava velká zhruba jako Brazílie.
Čtěte také: Příčiny a Důsledky Klimatické Změny
Jedním z hlavních problémů celého návrhu je logistika výroby velké fólie, její přeprava do vesmíru a následné rozložení do bublinového tvaru. Z důvodu minimalizace nákladů na dopravu se tak jako optimální jeví výroba přímo ve vesmíru. Výzkumníci z MIT popsali navrhované vesmírné bubliny jako něco, co by doplnilo ostatní snahy o zmírnění klimatických změn, ale stále se jedná o spekulativní plán a v současné době existují i jiná řešení.
Všichni víme, že motorem klimatické změny jsou emise skleníkových plynů. Aktuálně jsou na nejvyšší úrovni v historii a jsou nadále na vzestupu. Cestou k odvrácení klimatické krize je snížení emisí skleníkových plynů, kvůli kterým se celá naše planeta zahřívá. Od roku 1880 do roku 2012 se průměrná globální teplota zvýšila o 0,85 °C. Pokud se nic nezmění, zvýší se průměrná světová povrchová teplota v 21. století o další stupně.
Strategie pro snížení emisí skleníkových plynů se obvykle skládají ze tří hlavních složek, a to z úspory energie, efektivity výroby a nahrazení fosilních paliv různými obnovitelnými zdroji energie a nízkouhlíkovou jadernou energií. Klimatická změna a s tím související globální oteplování má vliv i na hladinu moří a tání ledových ploch. Hladina moře se zvýšila od roku 1901 do roku 2010 v průměru o 19 cm. Panuje všeobecná shoda na tom, že změny nejzásadněji postihnou ty nejchudší a nejzranitelnější regiony, což může mít fatální následky pro celou planetu.
Jedním z dalších důležitých kroků, jak zamezit oteplení planety o více než 1,5 stupně Celsia, má být také snížení stavu hospodářských zvířat a zalesnění pastvin. Na světě je přes 1,4 miliardy krav, jejich chov představuje 10 % celosvětové produkce CO2. Na tento fakt upozorňují i vědci.
K uhlíkově čistší planetě pomůže také snížení produkce textilu. To je spolu s přechodem na rostlinnou stravu a šetření energiemi něco, co také může udělat každý z nás - stačí zkrátka kupovat méně nového oblečení.
Čtěte také: Jak se česká města brání změnám klimatu
Tématem klimatu se samozřejmě zabývá řada vědeckých pracovišť. Právě ona mají potenciál co nejpřesněji popsat, s čím se vlastně v oblasti klimatu potýkáme, a nabízet řešení, která lidstvu mohou v aktuální krizi pomoci. I z toho důvodu vznikla v roce 2020 International Universities Climate Alliance - skupina vysokých škol, která chce pracovat na projektech zaměřených na klimatické změny, udržitelnost a digitalizaci.
Plnění „domácích úkolů“, o nichž se tváří v tvář katastrofě pravidelně dohadují světoví lídři, v praxi fatálně zadrhává.
Z tohoto důvodu vznikla tzv. „Zelená dohoda pro Evropu“ neboli The European Green Deal, která má za cíl pomocí souboru politických iniciativ dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální Evropy. Evropa by se tak stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě. Tento plán však ve společnosti vyvolal značnou kontroverzi, poněvadž obsahuje několik legislativní návrhů týkajících se klimatu, energetiky a dopravy, které ovlivní každého z nás. V čele stojí především zákaz prodeje nových benzinových a dieselových aut od roku 2035.
Debata o změně klimatu se v Česku podle mého vyvíjí směrem k racionální diskusi, k uvědomění si závažnosti problému a k hledání řešení. Situace a řešení jsou napříč EU různá, proto povědomí o tom, jak funguje prosazování klimatické politiky v Česku, potažmo v jiných východních zemích EU, může být užitečné.
Dalším významným faktorem globálního oteplování, které se samo nabízí otevřít při diskusi na téma udržitelného hospodářství, je fenomén odlesňování ploch neboli deforestace, tedy kácení tropických deštných pralesů a lesů. Toto odlesňování krajin se děje kvůli vytváření nových plantáží a pastvin pro hospodářská zvířata, zpracování dřeva a průmyslových výstaveb. Lesy přitom významně ovlivňují teplotu Země (dle studií je v přírodě až o 3 °C nižší teplota než ve městech) a už jenom tím, že existují, nám pomáhají bojovat proti globálnímu oteplování. Podílí se například na správném chodu vodního cyklu a především na vypařování tepla.
Dobrou zprávou je, že nejen ve světě, ale i v České republice vzniklo několik organizací, které mají za cíl vrátit zeleň do měst. Jednou takovou je iniciativa Sázíme Česko, projekt Richarda Krajníka a Filipa Hradila, kteří sází nové stromy a napomáhají tak v boji proti klimatické krizi. Na jejich webových stránkách (www.sazimecesko.cz), kde o sobě napsali: „Nejsme vystudovaní ekologové… Jsme jen dva normální kluci, co se rozhodli, že udělají maximum, aby něco změnili.“ se může do výsadby zapojit každý. Ke dni 21. července 2022 s pomocí dobrovolníků vysadili více než 18 200 stromů a 14 000 keřů.
Dalším důvodem, proč omezit kácení, je ztrácení unikátní biologické rozmanitosti Země jako důsledek deforestace, poněvadž více než polovina všech rostlinných a živočišných druhů žije právě v oněch tropických lesích.
V roce 1996 založila Leila Conners produkční společnost Tree Media Group, která se věnuje filmu v oblasti sociálního marketingu. Její první celovečerní film 11. hodina, který natočila s Leonardem DiCapriem v roce 2007, dokumentoval závažné environmentální krize, mezi něž patří globální oteplování, odlesňování a vymírání živočišných a rostlinných druhů. O deset let později se Conners znovu spojila s DiCapriem, který se opět ujal role producenta a filmového vypravěče, aby natočila Led v ohni, který vypráví příběh naší klimatické krize, vysvětluje, co s ní lze dělat, a dává hlas odborníkům, výzkumníkům a podnikatelům.
Filmu Led v ohni se především daří předat fakt, že ačkoliv jsme od průmyslové revoluce vypustili do atmosféry 1,3 bilionu tun oxidu uhličitého a polární čepičky tají rychleji než kdy jindy, mají tyto problémy také skutečná a konkrétní řešení. Poselstvím filmu tak je, že hrozící katastrofu ve formě nevratného zvýšení teploty lze odvrátit, pokud budeme dodržovat kroky, které již popsala vědecká komunita.
I přes hrozivou atmosféru tématu tak jednu a půl hodiny dlouhý film uplyne, aniž by vyvolal beznaděj. To je docela neobvyklé na dokument o změně klimatu, protože jiná forma vyprávění by mohla snadno vyvolat lavinu obav a zděšení. Led v ohni místo toho přináší přínosné varování.
Zvrátit nebo snad zmírnit dopady klimatické změny je skutečná výzva, které se lidstvo musí rozhodnout čelit. Ale hodiny dále tikají, a tak je čím dál tím jasnější, že doba, kdy bylo možné chování životního prostředí předvídat, uplynula. Nezvladatelné požáry, neočekávané povodně a podivné dny, během nichž sluneční paprsky střídá krupobití. Apokalyptické scénáře se pro mnohé staly součástí reality, zatímco další se rozhodli strčit hlavu do písku.
Spousta organizací, skupin i jednotlivců se ohání tímto údajem od IPCC, naposledy "Svatá Greta" a její následovníci, greténi. Pokud něco takového IPCC neprohlásil, tak by to měl oficiálně dementovat.
Nárůst hladiny, který je aktuálně nejrychlejší za posledních 2800 let, do roku 2050 ohrozí 300 milionu obyvatel přímořských států, jak vyplývá z výzkumu, jenž byl zveřejněn v časopise Nature Communications, který však zohledňuje Pařížskou dohodu (celosvětová dohoda o snížení emisí skleníkových plynů), která se současně podle plánu neplní. Jestliže by se od Pařížské dohody zcela upustilo, tak v nejčernějším scénáři do roku 2100 bude ohroženo až 640 milionu lidí.
Od roku 1880 (za 142 let) se naše Země globálně oteplila zhruba o 1,6 °C a předpokládá se další ohřátí o 3 až 4 °C do konce století, pokud nezačneme okamžitě jednat. Když se však podíváme do historie, kdy proběhlo nejrychlejší přirozené oteplení po konci doby ledové, jednalo se o nárůst globální teploty o necelý 1 °C a trvalo to přibližně 1000 let.
Módní průmysl vypouští do ovzduší 2,1 miliardy tun CO2 ročně. To odpovídá znečištění, které za stejné období způsobí 456 707 817 automobilů.
tags: #jak #zvratit #změnu #klimatu #řešení