Podzim už naplno vládne v našich zahradách, ale nic nám nebrání zavzpomínat si na léto a jeho nádherné barvy. Pro zpestření zahrady v jarních a letních měsících jsou nejvhodnější skupiny rostlin s označením letničky, dvouletky a samozřejmě cibulnaté, případně hlíznaté rostliny. Pokud ale chceme uspět při jejich pěstování, musíme znát základní požadavky pro výsadbu a pěstování každé speciální skupiny.
Letničky, nebo také jednoletky, jsou rostliny vysazované na jedno vegetační období. Do této skupiny patří dva typy rostlin: životní cyklus tak zvaných pravých letniček proběhne během jednoho roku - vyklíčí, dospějí, vykvetou, vytvoří semena a odumřou. Nepravé letničky jsou naopak takové rostliny, které se ve své domovině chovají jako trvalky, u nás však nejsou schopny přežít zimu, takže se vysazují na jednu sezónu nebo se přezimují (například muškáty).
Většina druhů se nejlépe daří v teplé a slunné poloze. Jen málo druhů dobře roste a kvete i v polostínu. Pro trvale zastíněná stanoviště letničky nehodí. Pro vysoké druhy a odrůdy má být pozemek pokud možno chráněný před prudkými větry.
Na půdu nemají letničky zvláštní nároky; daří se v každé zahradní půdě a některé rostou dokonce v půdě vyloženě hladové (Phacelia). Jen těžké, přemokřelé půdy jsou pro letničky nevhodné. V kyselých půdách roste jen Lupinus a Helipterum. Půdy, které snadno kornatějí, se nehodí pro pěstování květin z přímého výsevu. Chceme-li je zde pěstovat, je třeba povrchové vrstvy zlepšit přidáním rašeliny nebo dobře proleželého kompostu. Některé druhy se dobře daří v půdě písčité. Pro většinu letniček jsou nejvhodnější písčitohlinité humózní propustné půdy s dostatečnou zásobou živin. Také kamenitá půda je dobrá, neboť bývá propustná a teplá. Tak např. statice a astry se v kamenité půdě daří velmi dobře. Ovšem zahrádky bývají často i na méně vhodných místech, a přesto je chceme mít krásné.
Zemina by měla být středně těžká a propustná, aby při nadměrných srážkách nebo zálivce nedocházelo k dlouhodobému přemokření kořenů. Těžké sléhavé studené půdy nejsou pro pěstování letniček a dvouletek vhodné. Na příliš lehkých, písčitých a vysychavých půdách musí být prováděna častější zálivka a přihnojování rostlin.
Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady
Přímé hnojení čerstvým chlévským hnojem většina druhů nesnáší. Rostliny pak rostou příliš bujně, málo kvetou a jsou často mnohem choulostivější, takže je snáze napadají různé choroby. Letničky většinou nehnojíme ani kompostem, nýbrž je pěstujeme po pohnojené plodině. Pěstují-li se však květiny po sobě více let, musíme pozemek pohnojit dostatečnou dávkou, nejlépe kombinovaných hnojiv. Nejčastěji používáme na 1 m2 40 - 60 g citramfosky před výsevem nebo před výsadbou a 10 g při první okopávce nebo po vyjednocení. Květiny můžeme také přihnojit při zálivce, a to 1 g na 1 l vody.
Rostliny si všechny látky potřebné pro růst vyrábí samy ze základních živin (prvků) - kyslíku (O), uhlíku (C), vodíku (H), dusíku (N), fosforu (P), draslíku (K), vápníku (Ca), hořčíku (Mg) a železa (Fe). O, C, H, N, P, K, Ca se nazývají makroprvky, protože je rostlina potřebuje ve velkém množství a jsou pro její život nezbytné. Mg, Fe, Zn, Mo a další nazýváme mikroprvky (mikroelementy), rostlina je přijímá jen v malých množstvích, ale jejich nedostatek může vyvolat závažná onemocnění rostliny. Pro hnojení letniček používáme speciálně připravená hnojiva z obchodů.
Některé druhy se nemohou pěstovat více let po sobě. Chceme-li proto dosáhnout pěkných rostlin, musíme pozemek střídat. Některé zahrádky jsou také zamořeny různými chorobami tak, že např. Pozemek musíme zrýt nebo zorat již na podzim a přes zimu ho necháme v hrubé brázdě promrznout. Brzy na jaře, jakmile půda oschne, záhony uhrabeme nebo pole usmykujeme, a to i pro ty druhy, které se vysévají nebo vysazují až později na jaře.
Světlo je jednou ze základních podmínek pro růst rostlin. Ze slunečního záření totiž rostliny získávají energii, jíž váží do organického materiálu. Teplota je faktorem, který v našich klimatických podmínkách vymezuje období vegetace letniček. Většinu druhů působení teplot pod 0 °C vážně poškozuje a po příchodu prvních podzimních mrazíků odumírají. Také na jaře se jejich sazenice mají vysazovat do volné půdy až v druhé polovině května (po ledových mužích), kdy již nehrozí nebezpečí přízemních mrazíků. Naopak u dvouletek může působení nízkých teplot ovlivnit kvetení. Nízké teploty působí na vegetační vrchol rostliny (dvouleté) a odstartují v něm procesy, které ovlivní vytvoření základů budoucích květů. Silné mrazy však mohou rostliny také zničit, proto se dvouletky chrání na venkovních záhonech zimní přikrývkou.
Voda je nezbytná pro všechny živé organismy. Většina letniček a dvouletek má střední nároky na množství vody v půdě. Na vlhčím stanovišti rostou dobře ty druhy, které vytváří hodně zelené hmoty (listů), např. laskavec (Amaranthus), rezeda (Rezeda), měsíček (Calendula), slunečnice (Helianthus). Vyloženě suché stanoviště vyhovuje letničkám s dužnatými stonky a listy nebo stepním druhům jako kosmatec (Dorotheanthus), šrucha (Portulaca), dvoutvářka (Dimorphotheca) aj. Sucho také lépe snášejí rostliny přímo vyseté na stanoviště. Ty vytvářejí delší hlavní kořen a mohou získávat vodu z větších hloubek.
Čtěte také: Kompostování krok za krokem
Mezi typické žluté letničky do zahrady patří gazánie (lat. Gazania spledens). Kvete velkými žlutými až žlutooranžovými květy. Je nenáročná, má v oblibě slunné stanoviště, snese i plné slunce. Nedaří se jí na přemokřené půdě, při dešti zavírá květy. Gazánie vyséváme v březnu, na záhon je přesazujeme v květnu, po posledních mrazech.
Mezi letničky do zahrady určitě patří také slunečnice jednoletá (lat. Helianthus annuus). Typicky ji známe ve žluté barvě, najdeme však také červené odrůdy. Díky svému vysokému vzrůstu je dominantou každé okrasné zahrady. Semena vyséváme přímo do zahrady od poloviny dubna do začátku května ve sponě 30 x 30 cm. Slunečnice kvete od června do září. Květy sbíráme v červnu až červenci, semena v srpnu.
Aksamitníky (lat. Tagetes patula) kvetou žlutými až oranžovými květy. Tyto nenáročné letničky jsou přínosné i pro užitkovou zahradu. Díky vůni jsou aksamitníky přírodní ochranou pro zeleninovou zahradu před škůdci. Upřednostňují pravidelnou zálivku, slunce i polostín, takže jimi můžeme podsadit například rajčata. Ze semen je vysazujeme v březnu, na záhon přesazujeme v polovině května.
Ostálka (lat. Zinnia elegans) v bílé barvě je půvabným doplňkem každého záhonu. Ostálky však kvetou různých barvách, oblíbené jsou také v červené, oranžové či růžové barvě. Jsou to vyšší letničky, dobře se kombinují s vyššími trvalkami jako je echinacea (lat. echinacea purpurea), nebo kopretina (lat. leucanthemum maximum). Ostálky vyséváme do pařeniště v březnu až dubnu, na záhon v květnu po posledních mrazech. Upřednostňují slunce, ve stínu rostou pomaleji. Potřebují pravidelnou zálivku zejména v letních měsících. Ostálky se při větru a v dešti válejí po zemi a lámou, je třeba je před bouří svázat provázkem.
Astra čínská (lat. Callistephus chinensis) patří mezi kvetoucí letničky, které vyniknou v bílé barvě. Zakoupit si je však můžete i v červené a modré barvě. Jako letničky do zahrady jsou vhodné vyšší odrůdy astry, na balkoně v nádobách lépe vypadají nižší odrůdy. Astře čínské vyhovuje slunce až polostín. Vypadá dobře v kombinaci s ostálkami nebo aksamitníky. Astře se také nedaří na přemokřené půdě, avšak v letních měsících snesou i výraznější zálivku. Ze semínek je vyséváme na pařeniště v březnu až dubnu, do záhonu v polovině května.
Čtěte také: Škoda a emisní normy
Limonka sehnutá (lat. Limonium sinuatum) - statice, potěší oko nejen na záhonu. V sušené kytici se krásně ukáže spolu se slaměnkou (lat. Helichrysum bracteatum). Limonky jako kvetoucí letničky najdeme nejčastěji v modré až modrofialové barvě, nejsou však neobvyklé také bílé, žluté nebo růžové. Limonku předpěstujeme ze semen v únoru až březnu, na záhon ji vysazujeme v polovině května. Výborně snáší sucho, vadí jí přílišná zálivka, v přemokřené půdě plesniví.
Nestařec mexický (lat. Ageratum mexicanum) patří mezi letničky kvetoucí modře a je keříčkového vzrůstu. Sazenice nestařce vysazujeme na záhon po 15. květnu, protože nemá rád mráz. Daří se mu na slunném stanovišti, ale vyžaduje pravidelnou zálivku.
Okrasná kapusta (lat. Brassica oleracea) svým fialovým resp. bílým zbarvením uprostřed dodá šmrnc květinovému záhonu. Hodí se do kobercové výsadby nebo v kombinaci z chryzantémami. Sazenice předpěstujeme v červnu až červenci, na podzim je vysazujeme na záhon. Při poklesu teploty se začne střed růžice vybarvovat různými barvami.
Mák setý (lat. Papaver somniferum) je typickou červenou letničkou. V kombinaci s jinými nižšími bílými letničkami nebo trvalkami vynikne na záhonu svojí barvou. Na Slovensku i v ČR je jeho pěstování povoleno do 100 m2, na větší plochy je nutné povolení. Vysazuje se na přelomu února a března přímo do země.
Laskavec metlinatý neboli amarant (lat. Amaranthus hypochondriacus) je letnička s červenými až bordovými květy. Má rád suché a slunečné místo, při dobré péči dorůstá výšky až 80 cm. Vhodné je ho vysadit za níže kvetoucí letničky do zahrady, ale pěkně se ukáže i ve větším květináči na terase, či balkoně.
Semínka zástupců letniček zařazených do této skupiny můžeme vysévat do skleníku nebo fóliovníku o něco později, zpravidla v březnu až dubnu. Výsevy provádíme klasickým způsobem do truhlíků a do množárenského substrátu naširoko nebo do označených řádků. Vzešlé rostlinky pak přepichujeme po jedné nebo více rostlinách do sadbovačů a během dubna pak můžeme sazenice vysázet do větších květináčků. Ve specializovaných firmách je samozřejmě možný i přesný výsev přímo do sadbovačů. Odpadne tak náročné přepichování mladých rostlinek.
Z letniček, u kterých je lepší předpěstování sadby a poté výsadba sazenic na záhony, můžeme jmenovat například celou pestrou skupinu letních okrasných šalvějí. Je to bohatá skupina krásných a vděčných letniček.
V současné době je velmi oblíbená šalvěj pomoučená (Salvia farinacea). Osivo vyséváme v březnu do teplého skleníku, kde nám vyklíčí během 5 až 10 dnů při 22 až 24 °C. Větší rostlinky pak přepichujeme do sadbovačů nebo již konečných květináčků o průměru 7-9 cm. Sazenice dopěstujeme při teplotě kolem 16 až 18 °C. Kultivační doba se pohybuje okolo 12 až 14 týdnů. Tato šalvěj pochází z Texasu, kde je vytrvalá. Zpravidla tmavě fialové květy tvoří dlouhý klas hustých přeslenů. Rostliny jsou rozvětvené, 60 až 80 cm vysoké. Kvetou po celé léto až do pozdního podzimu. V současnosti jsou v této skupině již i modré, stříbrné a bílé barevné odstíny. Odrůdy Victoria Blue nebo nižší Evolution Violet či Mauritius jsou velmi spolehlivé a vděčné v plošných výsadbách. Je to velmi vhodná letnička na záhony, do nádob, dobře se hodí k řezu do letních kytic nebo i k sušení. Z jejích usušených stonků a květů se mohou tvořit podzimní nebo zimní květinové dekorace. Podobnými vlastnostmi se vyznačuje také šalvěj šarlatová (Salvia coccinea). Rostliny se dobře větví, kvetou na slunci i v polostínu. Stejně jako ostatní šalvěje je miluje hmyz. V této skupině jsou šalvěje s jasně červenými květy Lady in Red, Forest Fire, nebo Summer Jewel, dále čistě bílá Snow Nymph a dvoubarevná Coral Nymph. Ultramarínově modré trubkovité květy o velikosti 6 cm má šalvěj otevřená (Salvia patens) Blue Angel. Budí pozornost na záhonech, neboť tento barevný odstín se u letniček vyskytuje velmi řídce. Jednou z nejznámějších je šalvěj zářivá (Salvia splendens), klasická šalvěj s červenými zářivými květy. Skupina barevných odrůd Vista má kompaktní růst a hodí se do skupinových záhonových výsadeb. Zajímavá je i šalvěj zahradní (Salvia hormium) domovem z Jižní Evropy. Je atraktivní tím, že se u ní barevně zbarvují mladé listy na koncích stonků. Tím budí pozornost zákazníků při jarním prodeji. Odrůda Blue streaker má modré listeny, Rose streaker růžové listeny, White streaker bílé listeny. Rostliny jsou košaté, dorůstají do výšky 30 cm, kvetou celou vegetační dobu. Mohou se pěstovat i z přímého výsevu.
Letničky jsou ideální volbou, pokud chcete mít terasu každý rok jinou - barevnou, živou a plnou květů. Skvěle se hodí do truhlíků, závěsných nádob i větších květináčů. Letničky rostou velmi rychle, a proto mají i vyšší nároky na živiny a vodu.
Slunce, horko a vítr - to zvládnou jen některé letničky. Na přímém slunci obstojí mnoho letniček, patří mezi ně gazánie, ostálky, aksamitník, petúnie a muškáty. Milují slunce a bohatě kvetou.
Ani stinná terasa nemusí být bez květin. Bohatě kvetou, ideální pro polostín nebo stín. Připomíná fuchsii, kvete i bez přímého slunce.
Pro všechny skupiny je příprava výsadbové plochy - záhonu totožná. Půdu je potřeba odplevelit, a to buď chemicky nebo mechanicky, případně kombinací obou způsobů. Ke zdravému a vitálnímu růstu je nezbytná dostatečná zásoba živin v záhoně, půdu proto vylepšíme vhodným umělým hnojivem nebo odleželým kompostem - vždy spíše v menším množství, protože při vysokých dávkách rostliny bujně rostou a málo kvetou. Dalším krokem je nakypření, abychom předešli přemokření a kořeny mohly dostatečně prorůst a zakořenit. Plochu záhonu urovnáme a vysazujeme podle specifických požadavků jednotlivých druhů. Sazenice letniček a dvouletek vysazujeme ve stejné hloubce, jako byly předpěstovány, spon závisí na konečné velikosti rostliny. Po výsadbě je nutná okamžitá zálivka. Termín výsadby u odolnějších druhů snášejících nízké teploty je od poloviny dubna, pro ostatní polovina až konec května.
Další možností u odolných nenáročných druhů letniček je přímý výsev na záhon. Semena řídce vysejeme na předem připravený záhon a zasypeme nízkou vrstvou zeminy (1-5 mm). Jestliže jsme výsev udělali hustý, můžeme rostliny protrhat nebo rozsadit. Pro potřeby zahrádek se ale častěji používá nákup hotové sadby kvůli velkému výběru a vysoké kvalitě rostlin. Podobně i dvouletky se pořizují jako předpěstovaná sadba v kontejnerech a vysazují se v srpnu až září, aby před příchodem mrazů stihly zakořenit. Letničky i dvouletky je vhodné vysazovat ve větších plochách po více kusech, vytvoří tak barevné koberce, kde vynikne krása jejich květů a rovnoměrný růst.
tags: #letničky #nároky #na #stanoviště