Popínavé rostliny jsou běžnou součástí většiny zahrad, a umíme-li je správně využít, budou nám dobrými pomocníky. Dokážou totiž například zakrýt nevzhledná místa. Popínavých rostlin je navíc celá řada, z nichž vám představíme tři nejčastější a nejrozšířenější, které pokud vysadíte, nikdy neuděláte chybu.
Máme-li malou zahradu, ale chceme zde mít nějakou zeleň, sáhnout právě po popínavých rostlinách je tou nejlepší volbou. Jelikož rostou do výšky neboli vertikálně, ušetří nám spoustu místa, kde můžeme pěstovat další rostliny. Popínavé rostliny se ale také používají na zakrytí nevhodných míst, například výhled na kompost u souseda i nepěkné zdi, a ozelení fasády domů nebo pergoly.
Vždy je ale nutno je redukovat v růstu, protože pokud se popínavým rostlinám daří, a ono se většinou daří, mohou napáchat škody.
Abychom popínavé rostliny pouze nevychvalovali, je nutné podotknout, že pokud je vysadíme na špatné místo nebo necháme svému osudu, kdy si na zahradě nekontrolovaně rostou, místo užitku někdy přinesou spíše oči pro pláč. Příkladem může být třeba pergola, protože když stavba nemá stabilní základy a není vyrobena z masivního dřeva, při popnutí některých popínavých dřevin, jako například oblíbené vistarie, dochází k narušení stability stavby.
Kvůli tomu se pak mnohdy musí pergola strhnout a postavit znovu. Popínavé dřeviny se totiž dokážou velmi rozrůst a pod jejich tíhou nestabilní pergola nevydrží.
Čtěte také: Kompost a pH
Rovněž diskutabilní je použití břečťanu a přísavníku na pokrytí fasád, protože kvůli svým příčepivým kořínkům se dostávají až pod střešní krytinu, kde mohou napáchat velké škody. Jakmile je ve fasádě nějaká skulinka, okamžitě do ní prorostou, a když pak chcete takovou urputnou popínavou rostlinu odstranit, odstraníte spolu s ní i fasádu.
Je tedy velmi důležité, věnovat popínavým rostlinám patřičnou pozornost a redukovat je v jejich bujném růstu, jen tak nám budou sloužit velmi efektivně.
Přísavník či loubinec (Parthenocissus sp.) je častá popínavá dřevina, která se k opoře poutá pomocí příčepivých destiček. Jedná se o opadavou rostlinu, která ale na podzim své listy nádherně zbarvuje do žluté, karmínové až rudé barvy. Přísavník se dokáže pnout hodně daleko a vysoko, má-li poblíž nějakou oporu, a to až do 20 m.
Většinou se používají dva druhy přísavníku, a to přísavník pětilistý (P. quinquefolia) a přísavník trojlistý (P. tricuspidata). Velkou výhodou přísavníků je jejich nenáročnost na pěstování. Většinou rostou všude, kam je vysadíte.
Pokud je ale nebudete regulovat, prorostou opravdu všude - do záhonů, pnou se po ovocných stromech a všem, co je v jejich dosahu.
Čtěte také: Jakou normu plní Felicia?
Jejich plody, modré bobule, jsou sice velmi atraktivní, a to především na podzim, ale jsou lákavé také pro ptactvo, které nejen, že je většinou sezobne, ale všude kolem pak máte nafialovělý trus.
Přísavník tedy vysazujte tam, kde vám nic z negativ nebude vadit, tj. na pokrytí zdí či plotů, co dále od záhonů a ovocných stromů.
Břečťan (Hedera helix) je nejběžnější popínavá rostlina, kterou má valná většina lidí spojenou se hřbitovy. Je pravdou, že právě na nich roste nejčastěji, ale to neznamená, že by nám stejnou službu nemohl udělat i na naší zahradě.
Výhodou břečťanu je, že je stálezelený, a tudíž funkci krytí plní po celý rok. K opoře se přichytává pomocí příčepivých kořínků a dokáže se vyšplhat až do výšky 30 m. Listy břečťanu jsou tuhé, v dospělosti trojcípé, v zimě nafialovělé, a u kultivarů mohou být různě panašované, nejčastěji bíle či žlutě.
Květy jsou slabě vonné, žlutobílé a velmi lákají včely. Modrofialové plody, bobule, lákají ptactvo.
Čtěte také: Role přírody u Erbena
Břečťan je skvělý třeba ve chvíli, kdy potřebujete ozelenit nějakou stinnou plochu, například plný stín pod stromy, protože roste i ve stínu a dokáže všude vytvořit souvislý, zelený porost.
Lze jím nechat popnout třeba i suché a odumřelé stromy, které pak slouží jako jeho opora. Jakmile ho ale přestanete kontrolovat, roste velmi agresivně a rozrůstá se po celé zahradě, často i k sousedovi.
Nikdy tedy nedopusťte, aby si břečťan dělal, co chce. To samé platí také o jeho pnutí po fasádě domu, kde se dostává až pod střešní krytinu a do skulin ve fasádě a pak dochází k poškození.
Pokud chcete nechat břečťan někde pnout, tak potom volte spíše pergolu, zahradní domek či jinou stavbu v zahradě, kde nemůže napáchat škody.
O brslenech vám na našich stránkách pějeme ódy neustále, je to opravdu vděčný, stálezelený keř, který díky mnoha kultivarům dokáže dodat smutné zahradě barvy. Nejčastěji se jako popínavá rostlina používá druh brslen Fortuneův (Euonymus fortunei), který se po opoře pne do výšky maximálně 4 metry pomocí příčepivých kořínků.
Na podzim mají všechny jeho kultivary nafialovělý nádech, velmi dobře se tvaruje a lze ho, díky barevnosti listů, použít třeba do dušičkových vazeb.
První skupina se nazývá samopnoucí rostliny. Do další skupiny řadíme popínavé rostliny, které na rozdíl od první skupiny určitou podporu potřebují. V neposlední řadě se také zaměříme na keře.
Dobrým způsobem, jak si zajistit soukromí, je použít popínavé rostliny k vytvoření přirozené clony mezi vámi a vašimi sousedy.
Každé venkovní sezení musí mít i zastínění. Pokud nepoužijete slunečník, pak je velmi vhodným řešením pergola. A když ji necháte obrůst popínavými rostlinami, nebude se vám z pod ní chtít domů.
Před pergolu lze vysadit i takové rostliny, které nezatíží svojí vahou pergolu, a nepotřebují tak žádnou oporu. Mezi takové rostliny patří vhodné keře, které budou prorůstat laťkami.
Přesto ale většina z nás dá přednost popínavým rostlinám, u kterých je potřeba dát pozor na to, aby jejich hmotnost pergola unesla. Ještě než je vysadíte, zkontrolujte stabilitu konstrukce. Pod pergolou obrostlou rostlinami je radost posedět.
Každé popínavce se bude líbit jiné místo. Přestože jedna rostlina potřebuje dostatečné světlo a sluneční paprsky, druhá si bude spíše libovat v polostínu. Jestliže už pergolu postavenou máme, budeme muset k jejímu umístění přizpůsobit i výběr rostlin.
Vinná réva patří mezi velmi oblíbenou popínavou rostlinu, která zdobí nejednu pergolu. Jestliže se pro vinnou révu rozhodnete, pak ji nesmíte zapomenout vysadit včas, a to nejlépe na konci března a začátkem dubna.
A jaký je postup? Rozmístěte kolem pergoly sloupky, u kterých následně vykopejte jámu, s hloubkou okolo půl metru. Dno zkypřete a promíchejte je se zeminou z kompostu. Jen tak docílíte kvalitní půdy plné živin.
Počet sazenic, které okolo pergoly vysadíte, závisí na vás. Pokud chcete mít v pergole více stínu, pak vysaďte na každé místo více sazenic. Následně rostlinu pravidelně zalévejte a čekejte, než rostlina vyroste až do výšky střechy.
Pnoucí růže patří mezi nádherné popínavé rostliny, které se nám odvděčí barevnými květy, ze kterých přechází zrak. Jejich pěstování patří sice mezi nenáročné, přesto je ale důležité dbát na několik pravidel.
Aby růže měla spoustu nádherných květů, je důležité jí dopřát dobře propustnou a kvalitní půdu, slunce, pravidelnou zálivku a hnojení, které by mělo být prováděno každý měsíc.
Mimo to je ale důležité vyvazování rostliny k pergole, pravidelné prořezávání a odstraňování odkvetlých květů. Pnoucí růže promění pergolu v barevné šílenství.
Pokud máte pergolu ihned vedle domu, pak bude ideální zvolit stálezelenou rostlinu, která zdůrazní jednoduchost a krásu nejen pergoly, ale i celé zahrady. Skvělou volbou je například břečťan, ale i určité druhy zimolezů.
Odborníci doporučují i přísavník trojcípý či pětilistý. Na podzim je tato rostlina obzvlášť nádherná, díky své vínové barvě, která zahradu rozzáří i ve smutném podzimu.
Než však přísavník vysadíte, je důležité si uvědomit, že tato rostlinka má přísavné destičky, kterými se silně přichytává ke každému hrubšímu materiálu. Dokáže se tak přichytit ke dřevu nebo na zeď a je velmi obtížné ji odstranit. Na pergolu u domu se skvěle hodí přísavník.
tags: #jakou #popinavou #rostlinu #kolem #kompostu