Jakub Hrůša: Životopis jednoho z nejvýraznějších českých dirigentů

19.04.2026

Jakub Hrůša, narozený v Brně v roce 1981, patří k nejvýraznějším postavám české dirigentské kultury. Renomovaný časopis Gramophone ho zařadil mezi deset mladých světových dirigentů s hvězdnou budoucností. Hrůša absolvoval pražskou Akademii múzických umění a v současnosti působí jako šéfdirigent PKF - Prague Philharmonia a stálý hostující dirigent Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra.

Začátky kariéry

Jakub Hrůša vzpomíná, že v začátcích dirigentské kariéry je nejtěžší vyzařovat zkušenost, kterou člověk ještě nemůže mít. Proto je prosazení se v této profesi náročné a vyžaduje hodně úsilí i štěstí.

Na otázku, zda se dirigenti učí před zrcadlem, Hrůša odpovídá, že v začátcích to asi každý zkouší a může se tím hodně naučit. Doporučuje ale videokameru pro záznam a zpětnou analýzu, což považuje za největší školu.

PKF - Prague Philharmonia

PKF - Prague Philharmonia byla založena v roce 1994 a od té doby patří k nejkvalitnějším českým i zahraničním orchestrům. Hrůša s ní pracuje od roku 2002 a od roku 2008 je jejím šéfdirigentem. Tento orchestr ho vždy fascinoval svou kvalitou.

Zvuk PKF se vyznačuje odlehčeností a transparentností, muzikanti přistupují k hudbě komorněji. Orchestr se věnuje i větším dílům, jako byla Smetanova Má vlast při zahájení Pražského jara 2010 nebo Mahlerova Čtvrtá symfonie.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Podle Hrůši posluchači oceňují energii a svěžest projevu orchestru. PKF také velmi dobře doprovází nejlepší pěvecké hvězdy světa a věnuje se práci s mladými a dětmi. Do portfolia orchestru patří i nejnovější hudba, což z něj činí velmi pružné těleso.

Vztah k hudbě a inspirace

Hrůša se rád dívá do koncertních sálů, kde má vystupovat, a pokud je to možné, poslechne si tam i koncert někoho jiného. Architektura a akustika sálu hrají velikou inspirační roli.

Hudba je pro Jakuba Hrůšu neodlučitelnou součástí života. Je šťastný, že našel povolání, které může dělat na krásné úrovni a které miluje.

Po koncertu se cítí fyzicky unavený, ale krásně unavený. Pokud při dirigování dobře dýchá, cítí se i občerstvený. Důležité je pro něj psychické a duchovní naplnění a souznění s ostatními lidmi.

Repertoár a sny

Hrůša by chtěl provést všechny Mahlerovy symfonie a přiznává, že existuje spousta skladeb, které nechce dělat příliš brzy, protože má před nimi velký respekt. Patří k nim některé Brucknerovy symfonie nebo Beethovenova Missa solemnis.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Touží také dělat Janáčkovy opery, jako Její pastorkyni, Káťu Kabanovou, Příhody lišky Bystroušky nebo Z mrtvého domu.

Taktovka a její význam

Taktovka slouží k prodloužení paže a zviditelnění gesta, zejména pro vzdálenější hráče. Není však nezbytná a mnoho dirigentů ji nepoužívá. S taktovkou lze dělat menší pohyby a přitom být dobře vidět, což je užitečné u větších těles.

Trapasy při dirigování

Při dirigování se občas stávají trapasy. Hrůša vzpomíná na situaci, kdy zpěvačka začala zpívat o dva takty později a musel křiknout do orchestru, kam má skočit. Jiný dirigent prý jednou začal dirigovat jinou skladbu a lekl se, co to orchestr hraje.

Profesní cíle

Jakub Hrůša se neupíná k jediné metě, ale má jich hodně. Neodmítl by spolupráci s Berlínskými filharmoniky.

Volný čas

Ve volném čase Hrůša rád nedělá nic, čte si, chodí se projít nebo proběhnout, sportuje, chodí do kina a dobře jí. Nejraději si ale hraje se svou dcerou a chodí na koncerty nebo do divadla.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Přístup k publiku

Člověku, který by chtěl proniknout do klasické hudby, doporučuje jít na koncert, kde budou hrát všichni s chutí a nasazením. Důležité je, aby ten dotyčný začal něčím, co není ukrutně náročné na soustředění.

Shrnutí

Jakub Hrůša je dirigent, který se neustále vyvíjí a hledá nové výzvy. Jeho vášeň pro hudbu, profesionalita a schopnost komunikovat s orchestrem i publikem z něj činí jednu z nejvýraznějších postav současné české hudební scény.