Je problém klimatu tak velký problém: fakta a data

Rok 2024 byl vůbec nejteplejší v zaznamenané historii a oteplení planety míří přes obávanou hranici 1,5 stupně Celsia. Takové titulky jste možná začátkem letoška vídali v médiích - někdy jako holé konstatování, jindy doplněné o výstražný komentář. Komunikuje se ale změna klimatu správně?

Místopředsedkyně Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), maďarská vědkyně Diana Ürge-Vorsatz, si tím už příliš jistá není. „Velkým selháním vědecké komunity bylo, že jsme fakta sdělovali špatným způsobem,“ říká v rozhovoru pro Voxpot. Sebereflektivně v něm rozebírá, jak a zda vůbec lze veřejnost o naléhavosti situace přesvědčit, a popisuje také, jak šíření klimatických dezinformací ovlivňuje její práci i svět.

Současná situace: alarmující data

Je velmi alarmující. Většina klimatických dat ukazuje, že dochází ke zrychlení změny klimatu - odbornictvo se na rychlosti změny úplně neshoduje, ale existuje riziko, že se v takovém období skutečně nacházíme. V každém případě však pozorujeme bezprecedentní nárůsty téměř u každého sledovaného klimatického ukazatele.

• Vidíme, že množství ledu na severním pólu i v Antarktidě dosahuje rekordně nízkých hodnot.
• Vidíme, že množství tepla zachyceného v zemském systému roste.
• Vidíme, že koncentrace oxidu uhličitého neustále stoupají.

V podstatě jakýkoli ukazatel, na který se podíváme, vykazuje horší výsledky než kdy dříve.

Koncentrace oxidu uhličitého nikdy za poslední více než dva miliony let nebyla tak vysoká. Teplota nikdy nebyla tak vysoká za posledních sto dvacet pět tisíc let. Žádná lidská civilizace dosud tak vysoké teploty nezažila.

Čtěte také: Problémy životního prostředí Evropa

Jak vysvětlit problém?

Nemyslím si, že je to vůbec možné. Máme všechna dostupná důkazní data a pokud jim někdo chce věnovat pozornost, jsou naprosto jasná. Z behaviorálních věd ale víme, že jen samotné argumenty, více faktů a více dat nepřesvědčí ty, kteří jim odmítají důvěřovat.

Dnes většinou platí, že ten, kdo klimatická fakta odmítá, jim nechce věřit, protože chce věřit něčemu jinému. A v takovém případě fakta a důkazy nepomohou.

Mýty a fakta o klimatické změně

O změně klimatu koluje ve společnosti mnoho mýtů. Tyto naše slabiny jsou však značně přiživovány PR odděleními a účelově založenými think tanky fosilních koncernů.

Změna klimatu je jedním z nejdůležitějších témat naší doby. Je však zároveň zahalena do nepřeberného množství mýtů a dezinformací, které ztěžují řešení problému. Podívejme se na nejčastější klimatické pověry a na to, jaká je realita.

Ochrana klimatu je příliš nákladná a ohrožuje naše hospodářství

Žádná ochrana klimatu je nesrovnatelně dražší. Jen v roce 2050 způsobí klimatická krize celosvětově škody v celkové výši 38 bilionů dolarů. To je šestkrát více než náklady na ochranu klimatu, která by omezila globální oteplování na 2 stupně. Prevence je vždy levnější než řešit následky: Změna klimatu ohrožuje globální ekonomiku.

Čtěte také: Přečtěte si o ekologických problémech

Rok 2024 byl nejteplejší? Vždyť v létě byla zima!

Jde o teplotní průměr. Celosvětově byl rok 2024 nejteplejším rokem od počátku měření. Ale i v našich zeměpisných šířkách byly letní teploty v průměru o 2,2 stupně vyšší než v referenčním období 1961-1990. Nepleťme si také klima s počasím.

Globální oteplování? Klima se přece měnilo vždy!

Klima se sice vždy měnilo, ale současné změny nelze vysvětlit přirozenými mechanismy. Vědci se shodují, že Zemi ohřívá člověk. Očekává se, že v důsledku lidské činnosti se do roku 2100 průměrná globální teplota zvýší o 1,6 až 4,7 stupně. Proto platí, že Současnou krizi klimatu nelze s dřívějšími teplými fázemi srovnávat.

Skleníkové plyny se přece v přírodě vyskytují odjakživa

Ano. Bez skleníkových plynů by naše planeta byla o 33 °C chladnější. Pokud se však koncentrace skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti zvýší, zvýší se i teplota Země - a pak hovoříme o změně klimatu způsobené člověkem. V současné době je prokázáno, že za globální oteplování může výlučně lidská činnost - o tom panuje naprostý vědecký konsensus.

Extrémní počasí nemá s klimatickou krizí nic společného

U každého jednotlivého extrémního jevu počasí nelze stoprocentně říci, zda je důsledkem změny klimatu. Extrémní povětrnostní jevy jsou však v důsledku klimatické krize stále pravděpodobnější.

Za globální oteplování mohou sopky

Ne. Aktivita sopek je však stále stejná, sopečná činnost tedy nemá s globálním oteplováním žádnou souvislost. Sopky sice nějaké skleníkové plyny také emitují, ale v porovnání s činností člověka jde pouze o 1,7 % emisí.

Čtěte také: Dopad obnovitelných zdrojů na životní prostředí

Změnu klimatu způsobuje rotace země a sluneční erupce

Ne a ne. Cyklická rotace Země, tzv. Milankovičovy cykly, které mohou i za dobu ledovou, v současné době působí proti změně klimatu, ve skutečnosti tedy naši planetu ochlazují. To samé platí i o aktivitě Slunce, která je sice kolísavá, ale v současné době je spíš podprůměrná. I ona tedy působí proti oteplování.

Problémem není průmysl nebo klima, ale růst populace

Odborníci se shodují, že za klimatickou krizi může nadměrná spotřeba obyvatel průmyslových zemí, nikoliv celkový počet lidí na světě. Údaje ukazují, že některé země s nejvyšší porodností mají zároveň nejnižší emise CO2. Problémem není přelidnění, ale my.

My to nezachráníme, podívejte se na Čínu!

Jednak působí emise skleníkových plynů v atmosféře stovky až tisíce let v závislosti na tom, o který plyn se jedná (kysličník uhličitý - CO2, metan - CH4, oxid dusný - N2O, fluorované plyny ap.). Proto nesou průmyslové země - mezi nimi i Česká republika - největší podíl na současném stavu klimatu.

Elektřina pouze z obnovitelných zdrojů nestačí

Celkem 17,5 % (2024) výroby elektrické energie v České republice v současnosti pochází z obnovitelných zdrojů energie. V Německu tento podíl činí 62,7 %, ve Švédsku 66,2 %, v Litvě 79,6 %, v Portugalsku 86,9 % v Rakousku 89,1 % a v Norsku 98,8 %. Pro kompletní zásobování potřebujeme především více větrných a solárních elektráren a zásobníků elektřiny, jako případnou zálohu pak moderní plynové elektrárny, které fungující na vodík nebo bioplyn - to vše je se současnými technologiemi poměrně jednoduše a s nízkými náklady proveditelné. Přechod na obnovitelné zdroje energie nevyžaduje zázrak.

Jaderná energie je bezemisní

Ano, při samotné výrobě elektřiny se ve skutečnosti vypouští jen málo CO2. Celý cyklus výroby jaderné energie však není klimaticky neutrální: chlazení vyžaduje velké množství vody a při výrobě palivových tyčí a těžbě uranu se uvolňují emise skleníkových plynů. Ani výstavba jaderné elektrárny se neobejde bez emisí.

Energie z jádra je nejlevnější

Opak je pravdou. Srovnání ukazují, že jaderná energie je nejdražší. Drahá je nejen výstavba reaktorů a potřebné infrastruktury, dodržení náročných a neustále se zpřísňujících bezpečnostních standardů, ale i provoz a jaderné palivo. Jaderné palivo je kromě toho nutné dovážet - s jadernou energetikou tedy nejsme soběstační a energeticky nezávislí. A navíc se dováží ze zemí s pochybnou reputací, např. z Ruska. Nejlevnější jsou obnovitelné zdroje.

Budoucností jsou malé modulární reaktory

Nejsou. Jednak musí malé modulární reaktory (MMR nebo angl. SMR) splňovat stejné bezpečností standardy, jako velké jaderné elektrárny. To se samozřejmě promítne do beztak drahé jaderné energie.

Naše problémy vyřeší jaderná fúze

Možná. jsou tu však dva zásadní problémy. Jednak stále není jisté, zda se funkční fúzní reaktor vůbec podaří zkonstruovat. Zatím jaderná fúze stále spotřebovává násobky energie, než kolik ji dokáže vyrobit. I kdyby se to jednoho dne povedlo - současné odhady se pohybují kolem 20 let - nemůžeme tak dlouho čekat. Technologie pro transformaci energetiky máme k dispozici již nyní a jsou nesrovnatelně levnější.

Větrné elektrárny zabíjejí ptáky

Ano, rotory větrných elektráren skutečně mohou zabíjet ptáky. Ve srovnání s jinými nebezpečími se však jedná o zlomky - tak malými, že i samotní ochránci přírody jsou pro větrné elektrárny, neboť jejich pozitivní přínosy zdaleka převažují nad negativy.

Rotory větrných elektráren nejsou recyklovatelné

Komponenty větrných elektráren jsou již nyní zhruba z 90 % recyklovatelné. Problémy zatím ještě působí lopatky rotorů, protože jsou vyrobeny z kompozitních materiálů, jako je plast vyztužený skleněnými vlákny, což recyklaci ztěžuje. Již nyní jsou však využívány jako příměs do RC betonu.

Infrazvuk z větrných turbín způsobuje zdravotní problémy

Několik vědeckých studií prokázalo, že infrazvuk generovaný větrnými turbínami je hluboko pod hranicí, která by mohla mít vliv na zdraví. Infrazvuk může být problematický při extrémně vysokých hladinách (nad 100 dB), ale takových hladin není ani v blízkosti větrných turbín dosaženo.

Na základy větrných elektráren se spotřebuje tolik betonu, že vůbec nejsou ekologické

Tato velikost je pro moderní větrné turbíny s výškou více než 100 metrů a listy rotoru dlouhými přes 60 metrů nezbytná, aby byla zajištěna stabilita. CO2, který vznikl stavbou takového základu, je však již během necelého roku provozu vykompenzován, od té doby vyrábí turbíny energii téměř s nulovými emisemi.

Na změnu klimatu se dokážeme adaptovat

Obecně platí, že čím jednodušší organismus, tím snadněji se na změny dokáže přizpůsobit. Člověk však stojí přesně na opačném konci vývojové linie. Za svůj život vděčíme poměrně úzkému intervalu teplot, jehož stabilita je důvodem naší prosperity a blahobytu.

Česká republika má jen malý podíl na celosvětových emisích

Subjektivně to tak působí, ale Česká republika nese z historického hlediska velkou odpovědnost. Pokud se podíváte na množství CO2, které země vypustily od počátku průmyslové revoluce, nacházíme se na předních místech. To je důležité, neboť skleníková plyny působí v atmosféře po stovky let.

Vliv změn klimatu na naše zdraví

Ohrožují jej různými způsoby. Jedním z následků zvyšující se teploty oceánské vody jsou silné hurikány, které berou lidské životy. Suché podnebí je příčinou lesních požárů. I ty s sebou přinášejí celou řadu zdravotních rizik.

Opakem sucha jsou záplavy, které s sebou přinášejí nadstandardní množství vody v relativně krátkém okamžiku. V aktuálním okamžiku je tu nebezpečí utonutí. A ve chvílích, kdy už budete chtít na hrůzy co nejvíc zapomenout, se mohou ohlásit alergie, a infekční onemocnění přenášené kontaminovanou vodou, nebo dokonce vyvstanou i psychické problémy.

Globální oteplování je velká výzva a bude stále těžší se mu přizpůsobovat. Není už „za minutu dvanáct“ a tedy nejvyšší čas se zamyslet nad naším chováním k přírodě a k planetě jako celku? I tady totiž platí „jak ty ke mně, tak já k tobě“, jinými slovy, jak se chováme k planetě my, tak se bude brzy chovat ona k nám.

Přístup k datům a vědecká spolupráce

Současná globální politická nestabilita a geopolitické napětí společně s rostoucím nacionalismem, byrokracií a ekonomickým tlakem stále více omezují volný přístup k datům potřebným ke studiu klimatické změny. Navíc komplikují jejich výměnu.

Data by měla být podle vědců v maximálním rozsahu pro výzkumné účely k dispozici zdarma všem vědeckým institucím po celém světě, což by zajistilo efektivnější využití veřejných peněz.

Řadu údajů sice lze získat z družicových dat či modelů, ale měření přímo na místě to nenahradí. Přenos dat a znalostí je obtížný i s Čínou a několika zeměmi v Africe a na Středním východě. Nejenže politická nestabilita brání výměně dat o klimatu, ale může vědeckou činnost znemožnit.

Jak komunikovat o klimatické změně?

Velkým selháním vědecké komunity bylo to, že jsme fakta komunikovali špatným způsobem. Pokud se příliš zaměříte na strašení lidí a vážnost situace nebo neustále mluvíte o změně klimatu, dalším krokem po „musíme skončit s ropou“ podle nich bude „musíme skončit se vším“. Řeknou si, že taková politika nesvědčí jejich byznysu a že by museli proměnit svůj životní styl, který si užívají.

Místo říkání, co by neměli dělat a jaké oběti mají přinášet, bychom se měli zaměřit na to, co chtějí, a ukázat jim, že toho mohou dosáhnout s klimatickými opatřeními ještě lépe.

tags: #je #problém #klimatu #tak #velký #problém

Oblíbené příspěvky:

• Potenciální využití malých červů
• Pojištění pro životní prostředí
• Víno v ČR
• Výjezdové Stanoviště Broumov
• Energetická náročnost škol