Ohrožená příroda: Shrnutí a zamyšlení nad dílem Jeana Dorsta

Máte rádi přírodu? Trávit celý den na čerstvém vzduchu není vždy možné, obzvlášť pokud žijete ve městě nebo pracujete v uzavřených prostorách. Proč si ale neodpočinout u titulu, který vás přenese do lesa, k dravým vodopádům nebo mezi divoká zvířata? Knihy o přírodě z našeho seznamu vám to umožní.

V přírodě je tolik věcí k objevování! Víte však, proč některá zvířata vídáte už jen zřídka, jaké vlivy ohrožují zachování jejich druhu a jaký význam má Červená kniha? Slyšeli jste už někdy, že ještěrka zelená se umí v nebezpečí zbavit svého ocásku?

Ohrožená příroda je téma pro každého, kdo se chce lépe zorientovat v ochraně životního prostředí a uvažovat o tom, jak k ní může přispět. Tento produkt se věnuje vybraným ekologickým problémům, které ovlivňují přírodu a krajinu.

Proč je ochrana přírody důležitá?

Příroda čelí řadě hrozeb, jako je úbytek biodiverzity nebo změna klimatu. Tento produkt nabízí přehled těchto témat, popisuje možné příčiny ohrožení a uvádí příklady přístupů, které se v ochraně přírody používají. Může vám také přiblížit, že některé druhy rostlin a živočichů jsou považovány za ohrožené, a ukázat, proč je jejich ochrana důležitá.

Tento produkt může sloužit jako informační zdroj a inspirace k zamyšlení nad tím, jak se chovat ohleduplněji k přírodě v každodenním životě.

Čtěte také: Vinařství Domaines Ott* pod vedením Jean-François Otta

Jean Dorst - významný francouzský zoolog, spolupracovník Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů a ředitel Přírodovědného muzea v Paříži - shrnuje ve své knize výsledky dlouholetého studia věnovaného příčinám mizení a vymírání rostlinných i živočišných druhů v souvislosti s civilizační a kolonizační činností člověka.

Dnes je vysoce aktuální nutnost ochrany všech zdrojů biosféry - ať už je to vzduch, voda či půda, bez nichž nemůže lidstvo existovat. Člověk průmyslové civilizace ovládl celou zeměkouli, buduje stále vyspělejší společnost a přitom barbarsky ničí přírodu - svou životní základnu.

Hluboké a vytrvalé zaujetí vedlo Humboldta k uplatnění energie i talentu k pozorování přírody, kterou chápal jako provázaný systém, jako strukturu, v níž jedna změna vedle k změnám v dalších oblastech, přitom ony změny, jako je odlesňování, zavlažování a vypouštění škodlivin, působí člověk.

Alexander von Humboldt (1769 - 1859) na nátlak autoritativní matky vystudoval hornickou geologii a působil až do její smrti jako důlní inspektor. 1798 matka zemřela, Humboldt zdědil značné množství peněz a měl svobodu dělat, co ho bavilo. Ještě před její smrtí se spřátelil s Goethem, s nímž řešil vědecké otázky za účasti F. Schillera a bratra Wilhelma.

Když po matčině smrti opustil místo inspektora, začal plánovat cesty. V Paříži se seznámil s botanikem Bonplandem. S povolením španělského krále vyrazili v květnu 1799 do oblasti dnešní Venezuely. Byli okouzleni jihoamerickou přírodou, nasbírali obrovské množství vzorků a Humboldt si uvědomil, že příroda funguje jako celek, vše souvisí se vším.

Čtěte také: České mincovny a ochrana přírody

Při hledání řeky, která měla spojovat Amazonku s Orinokem, narazili na jezero Valencia, které vysychalo v důsledku kácení lesů. Humboldt se svými průvodci plul po Orinoku, zkoumal propojení Orinoka s Amazonkou, přešel Andy, vylezl na Chimborazo, sopku, která byla tehdy považovaná za nejvyšší horu světa (6.400), na většinu sopek v dosahu Quita, došel až do Limy.

Veškeré cesty i výstupy na hory podnikal v běžném pánském oblečení, v horkých pásmech odkládal jen sako a kabát, ale vše bylo vycházkové, včetně bot, v nichž lezl po skalnatých útesech hor. Pak se vrátil, na Kubě si vyzvedl sbírky, které tam před tím deponoval, strávil delší dobu v Mexiku a vše si zaznamenal a poté navštívil ve Washingtonu D. C. prezidenta USA Thomase Jeffersona, kterému předal 19 stránek informací o Mexiku, které tehdy zabíralo i jižní části nynějších USA, ale Jefferson neměl žádnou možnost se o nich cokoli dozvědět.

Pak se Humboldt vrátil do Evropy. Cestou si opakovaně potvrzoval svůj objev provázanosti všech složek přírody. Usadil se v Paříži, cestoval pak do Říma a v Neapoli byl svědkem erupce Vesuvu, pak dojel do Berlína, kde ho velmi vřele uvítal král Friedrich Vilém III., který ho jmenoval svým komořím bez jakýchkoli povinností a poskytoval mu rentu.

Humboldtovi ale nevyhovovalo ani podnebí, ani stav společnosti a život u dvora a při nejbližší příležitosti se vrátil do Paříže. Psal několik knih najednou, nejpopulárnější byla Obrazy přírody, v níž spojil poznatky z cest s výkladem smyslu přírody a odbornými informacemi. Velmi to ocenili čtenáři jako Chateaubriand, Emerson, Darwin, který si knihu nechal poslat do Brazílie, čerpal z ní Verne (Děti kapitána Granta).

Humboldt plánoval cestu do Indie, mj. s cílem změřit výšku Himálají, Indii však ovládala Východoindická společnost a.s., jejíž vedení žádal o povolení cesty do Indie. Vadily však Humboldtovy kritické výroky o kolonialismu a otroctví.

Čtěte také: Ochrana přírody v numismatice: Ledňáček

V roce 1827 byl donucen přestěhovat se z Paříže do Berlína. Jeho povinností bylo po večeři králi předčítat, a to i na cestách. Bylo mu 57 a usiloval o posílení vzdělanosti, pořádal veřejné, hojně navštěvované přednášky. 1828 uspořádal v Berlíně mezinárodní vědeckou konferenci. Vědci debatovali mezi sebou jako jednotlivci, nepřednášeli v plénu.

Britové stále odmítali dát mu povolení k cestě do Indie, ale naskytla se příležitost podniknout cestu do Ruska, včetně asijské části. Vydal se na cestu na jaře 1829 se souhlasem cara Mikuláše I., ale ten měl zájem hlavně na obchodu - hledání drahých kovů a kamenů, ne na vědeckých poznatcích. Na Urale se podařilo potvrdit Humboldtovu myšlenku, že diamanty se vyskytují tam, kde je zlato a platina, na Urale byly nalezeny.

Cestu velké výpravy, s doprovodem kozáků, komplikoval fakt tuhého centralismu a antiliberálnosti samoděržaví, cesta byla kontrolována a řízena, až v Tobolsku na Irtyši se Humboldtovi podařilo narušit carskými úřady schválenou trasu a dostal se na Altaj, kde výprava musela opustit kočáry a využívat jen místní vozíky nebo chodit pěšky.

Ale vrcholy byly mimo dosah (zdolány byly až ve 20. letech 20. století). Dokonce se mu podařilo překročit hranice Mongolska a Číny na Irtyši, Asiaté si Evropany prohlíželi jako exoty. 14. září oslavil Humboldt 60. narozeniny s Leninovým dědečkem. Další neplánovanou okliku podnikl ke Kaspickému moři.

Nejdůležitější poznatky: je potřeba srovnávání, ne objevování. Výsledky expedice: dlouhodobé změny, které způsobují lidé kácením lesů (doporučil v Rusku omezit kácení), bezohledné zavlažování, a jasnozřivě uvedl jako poškozování přírody lidmi i „ohromné množství páry a plynů“ z průmyslových center.

Koncem prosince se vrátil do Berlína. 1834 začal psát Kosmos- dílo o přírodě jako celku, na zemi i na nebi. Měl řadu spolupracovníků a informace získával od řady vědců z celého světa. První díl vyšel 1845, druhý o dva roky později - byl to bestseller, okamžitě přeložený do řady jazyků.

Navazoval kontakty s Darwinem, který na něj navazoval a sdílel jeho globální pohled, odlišný od ostatních přírodních věd, které od 18. století usilovaly o přesné vymezení hranic. První díl o vnějším světě, druhý o cestě vývoje mysli - umění, politika, zemědělství, pocity…Vliv na umělce, např. Poeova báseň Euréka. Vliv na Emersona a Thoreaua.

V letech 1850 a 1851 vydal ve dvou částech třetí díl Kosmu, který pojednával o kosmu, a pak hned začal psát čtvrtý o zemi, geomagnetismu, sopkách a zemětřesení. Ten vyšel koncem roku 1857, ale na rozdíl od předchozích prací byl těžký pro čtenáře a příliš se neprodával.

Poslední tři roky života byl na tom zdravotně a nakonec i duševně špatně, přesto napsal ještě 5. díl Kosmu. Darwin četl jeho knihy během plavby na Beaglu - díky H. začal přírodu vnímat jako ekologický systém. Měl tutéž schopnost vidět každou jednotlivost ve vztazích - globálně. Darwin poslal Humboldtovi svou Cestu kolem světa.

Území nynější Venezuely: V údolí mezi lesy jezero Valencie, místní si stěžovali, že hladina rapidně klesá, byly již osázeny plochy, které ještě před 20 lety byly pod vodou. Místní se domnívali, že voda mizí podzemním odtokem. Podle Humboldta bylo snižování hladiny způsobeno zavodňováním polí a kácením lesů, při kácení mizel mech, chrastí, kořenové systémy, půda nedokázala zadržovat vodu, vyčerpaná půda přinášela menší úrodu - myšlenka klimatických změn způsobených lidmi.

Dešťová voda bez lesů není zastavena, nevsakuje se, ale způsobuje povodně, které odnášejí půdu. Dopady odlesňování - H. varoval před budoucími katastrofami. Další případ u jezera Valencie - indigo sbíráno kvůli barvení látek, pěstuje se snadno a je výnosné, proto nahradilo pěstování plodin, které mohly místní lidi živit. Jednostranná produkce vede k závislosti země na dovozu. Totéž cukrová třtina na Kubě.

Španělští mniši v misii - svítili olejem z želvích vajec, vysbírali jich tolik, že želv ubývalo, podobně tomu bylo s perlorodkami, téměř vyhynuly ústřice. Zlom proti staletím představy o centrální úloze člověka při civilizaci země.

Humboldtova změna v pohledu na botaniku - v 18. Doplňkem knihy A. Wulfové může být dobrodružná knížka pro děti Za obzorem čeká svět německého autora M. Z. Thomase. Příběh Humboldtův autor podává beletristicky, s těžištěm v příhodách cesty pro Americe.

Ze značného počtu bělochů, kteří se k ochraně zvířat dostali buď studiem, nebo tím, že se v Africe či jiných zemích třetího světa narodili, tři zahynuli násilnou smrtí. Jsou to zájmy jak zemědělců, kteří potřebují rozšiřovat svá pole a tím omezují životní prostor zvířat, tak pytláků, kteří velmi krutým způsobem vraždí zvěř, která jim poskytuje živobytí prodejem kožešin, slonoviny, nosorožčích klů, suvenýrů vyrobených ze sloních tlap.

Základní příčinou ohrožení existence některých druhů nebo jejich úplným vyhubením je touha bohatých lidí po luxusu, nebo touha po něčem zajímavém a exotickém, a víra v léčivé účinky.

• George Adamson (1906 - 1989) se narodil v Indii, kde byl jeho otec inženýrem a po odchodu do důchodu se i s rodinou přestěhoval do Keni.
• Joy Adamsonová (1910 - 1980) Rodačka z Opavy přišla do Afriky se svým druhým manželem jako kreslířka květin.
• Dian Fosseyová (1932 - 1985), vysokoškolská pedagožka. Na základě seznámení s Afrikou, o které se zasloužili manželé Leakeyovi, významní antropologové, se Fosseyová stala specialistkou na horské gorily.

„ Když civilizované lidstvo ve slepém vandalismu ničí živou přírodu, jež ho obklopuje a živí, ohrožuje samo sebe ekologickým zruinováním.

Podmínky života volně v přírodě žijící zvěře se trvale zhoršují. Výrazné změny, týkající se celých kontinentů nebo jejich podstatných částí, přinášeli lidé. Od 17. století se v Africe s vydatnou spoluúčastí Evropanů ztrácí voda, rostliny.

Běloši v Africe zaváděli chov dobytka a tím vznikly chudé oblast s rozdupanou a devastovaná půdou. V Jižní Americe s příchodem Evropanů dochází k mýcení amazonského deštného pralesa, který má trvale teplé a vlhké podnebí, ovlivňující klima celé planety.

Mýcení pralesa s cílem získat úrodnou půdu pro zemědělství přináší popel z vypálených dřevin, který půdu zúrodní, ale to vystačí na dva až čtyři roky, protože se živiny z půdy vyplavují deštěm. Současně s tím dochází k vysychání půdy a k poklesu povrchových i spodních vod. Neúrovnou půdu zemědělci potřebují nahradit a tak dochází k dalšímu vypalování lesa.

Jak se lidé měnili z lovců na pastevce, zvířata přemisťovali a jejich podmínky upravovali tak, jak to vyhovovalo jim, přitom vliv pastevectví na stanoviště je větší než lov. Evropané také zakládali farmy, plantáže, průmyslové podniky a města a to působilo a působí na vegetaci, která ovlivňuje faunu, ale i podnebí.

Nejintenzívnější hubení zvířat začalo až se střelnými zbraněmi na začátku 18. století. Zvěř hubili nejen běloši, ale i místní obyvatelé a kly, rohy, kůže, pštrosí pera se staly významným obchodním artiklem.

Snahy chránit zvířenu vedly k zakládání národních parků a k přijímání zákonů i mezinárodních úmluv na jejich ochranu, ale jejich prosazení je velmi pomalé a obtížné.

Tropické deštné pralesy ohrožují v současné době plány na zkvalitnění dopravy, a jestliže Amazonský deštný prales protne dálnice či železnice, bude to znamenat silné ohrožení zvěře, zejména té, která pravidelně migruje.

S příchodem Evropanů vyhynuly některé druhy. Na Mauritiu vyhynula řada druhů, měli na to vliv jak lidé, tak psi a kočky, které sebou přivezli. Vyhnul pták dronte mauricijský, jinak též dodo nebo blboun nejapný, a schopnost množit se ztratil tím i strom tamalacoque, strom ptáka dodona, jehož tuhá semena byla schopna klíčit, jen když prošla zažívacím traktem dodona.

Další druhy mizí ze zemského povrchu i nadále. Jedinou nadějí na udržení ohrožených zvířecích druhů a jejich případné zpětné uvedení do divočiny, jsou aktivity řady zoologických zahrad, kde zvířata snáze přežívají: nemají zde predátory, mají zajištěnou pravidelný přísun potrav i veterinární péči a je podporováno jejich rozmnožování. V mezinárodní koordinaci zoologické zahrady vedou plemenné knihy ohrožených druhů.

Pražská zoo se stará dlouhodobě o koně Převalského, kterého již uvádí zpět do mongolských stepí, a gaviála indického. Podílí se i na ochraně goril v Africe a ptáků v Indonésii. Chová celkem 191 druhů ohrožených zvířat.

K důležitým ochráncům světové fauny patří obětaví odborníci, kteří žijí mezi nimi a zkoumají jejich životy a současně zvířatům vytvářejí snesitelné podmínky života. Patří k nim Dian Fosseyová, která dokonce za svou péči o gorily zaplatila životem, Joy a George Adamsonovi, znalci života lvů, Hugo a Jane Lawick-Goodallovi, zabývající se africkými psovitými šelmami, Bernhard a Michael Grzimkové, a mnozí další. Do této skupiny zachránců patří i ti, kteří vyjížděli do tropů pro zvířata pro své zoologické zahrady, jako byl Josef Vágner, který safari ve Dvoře Králové vytvořil z malé a ubohé provinciální zoo, nebo Gerald Durrell, majitel soukromé zoo na ostrově Jersey.

Člověk začal s ničením přírody hned v začátcích své existence, v starší době kamenné - lovec ještě přírodu devastuje minimálně, největším zásahem do p...

Jean Dorst ve své knize "Ohrožená příroda" shrnuje, že je nutné chránit všechny zdroje biosféry - vzduch, vodu i půdu - bez kterých lidstvo nemůže existovat.

tags: #jean #dorst #ohrožená #příroda #shrnutí

Oblíbené příspěvky:

• Měření proteinů v moči
• Odstranění nelegální skládky Chvaletice
• Rozměry a typy nádob na tříděný odpad
• Trendy v obnovitelných zdrojích
• Česká republika: podpora obětem