Jednorázové obaly a ekologická zátěž: Studie a řešení

V posledních letech se v České republice objevily firmy vyrábějící produkty prezentované jako jedinečné ekologické řešení balení hotových jídel, které si zákazník z restaurace odnáší s sebou, nebo jídel určených na rozvoz. Výrobci tohoto zboží svá řešení chválí, což je do jisté míry pochopitelné. Na druhou stranu si však již při o něco bližším zkoumání nelze nevšimnout, že nezmiňují vůbec nebo zcela bagatelizují negativní dopady, které ve skutečnosti tyto tzv. Vratné obaly a krabičky na jídlo jsou jediné, a navíc skutečně ekologické misky na jídlo u nás.

Alternativy k jednorázovým obalům

Bezobalový prodej je zejména ve velkých městech stále častější. Lidé si mohou z obchodů odnést třeba rýži v krabičce od margarínu nebo aviváž v lahvi od vína. Aby ale bezobalový prodej skutečně pomohl snížit vznik odpadu, musí proniknout k daleko většímu množství zákazníků.

MIWA: Systém pro prevenci vzniku obalového odpadu

O to se snaží česká společnost MIWA, která vyvinula systém umožňující předcházet vzniku obalového odpadu z jednorázových obalů. Označení bezobalový prodej je do jisté míry zavádějící. To, abyste si koupila produkt typu rýže, ořechy, prací prášek nebo granule pro kočku, tedy produkty, pro které je systém navržen, vyžaduje vždy použití nějaké nádoby. ‘Bezobalový’ je tak dnes nazýván ne zcela správně způsob prodeje, kdy si zákazník nakupuje do vlastních nádob z násypníkových zařízení.

MIWA je zcela jiný koncept a liší se od základu. Jádro systému tvoří velká dvanáctilitrová kapsle - opakovatelně použitelný obal s RFID čipem. Obal dodáváme výrobci potravin, nebo třeba pracích prostředků, který do kapsle zabalí svůj produkt. Výrobce dále pomocí aplikace nahraje na MIWA cloud informace o zabaleném produktu. To nám umožňuje mít dokonalou trasovatelnost jak produktu, tak ale i obalu. Poté se kapsle s produktem chová jako jakékoliv zboží balené v jednorázovém typu obalu - je distribuováno standardní cestou do obchodů.

V obchodě je třeba nainstalovat MIWA výdejní modul. Modul je vybavený elektronickými ventily ve verzi pro šest nebo dvanáct produktů. Kapsle se na výdejní ventil jednoduše nasadí a zakliknou a zároveň dojde k jejich perforaci. Ventil pak umožňuje kontrolované dávkování. Ve chvíli, kdy je kapsle prázdná, retailera upozorní na potřebu její výměny světelná signalizace LED displeje. Zároveň, díky webovému rozhraní má retailer tuto informaci a řadu dalších (prodeje, přehled obsazení produktů v modulech, skladové zásoby) k dispozici také vzdáleně.

Čtěte také: Problém jednorázových plastů v ochraně přírody

Vyprázdněné kapsle stáhneme, zkontrolujeme, vyčistíme a pošleme znovu do oběhu. Když je kapsle připravena k dalšímu plnění, MIWA ji zašle k nejbližšímu výrobci, čímž optimalizuje přepravní vzdálenosti v části tzv. reverzní logistiky. V jádru se náš systém dá připodobnit např. k přepravkám na ovoce a zeleninu. To jsou opakovaně použitelné standardizované obaly, které dnes rotují v miliardových objemech.

Koncoví zákazníci MIWA na druhé straně nakupují do spotřebitelských nádob, do kterých si produkt nadávkují. Mohou použít buďto vlastní nádobu nebo mají k dispozici opakovaně použitelné nádoby. Ty fungují na bází zálohového systému (30 Kč za jednu nádobu), kdy si zákazník nádobu de facto půjčuje. Při příští návštěvě obchodu má zákazník možnost nádobu znovu použít pro nakupování nebo ji vrátit a dostat zálohu zpět. I v případě MIWA nádoby jsou díky NFC čipu k dispozici informace o její historii použití.

Co se stane s kapslemi v momentě, kdy už nejsou použitelné? Naše obaly fungují v tzv. uzavřené smyčce (material closed loop). Zálohový systém je aplikovaný jak na spotřebitelské nádoby, tak na kapsle. Depozit motivuje uživatele, aby obaly po jejich použití do systému vraceli zpět a např. je nevyhazovaly.

Co se týká nakupujícího, cílíme na mainstreamového zákazníka, který chodí nakupovat do běžných obchodů. MIWA technologie splňuje nejvyšší laťku co se týče třeba hygienických požadavků a je vhodná pro značkové výrobce včetně globálních Brandů. V tom je i jeden z velkých rozdílů mezi naším systémem a tzv. Jde o systém pro cirkulární dodavatelský řetězec, ať už jej využije např. Biopekárna Zemanka pro své sušenky, Tierra Verde pro prací prášky nebo Nestlé pro prodej kočičích granulí Purina. Všem nabízíme možnost přejít ze systému jednorázových obalů na udržitelný způsob distribuce a prodeje jejich produktů.

Naším cílem je, aby maximum jednorázových obalů bylo nahrazeno opakovaně udržitelnými obaly a odtud i naše primární cílení na mainstreamového koncového zákazníka. S tím samozřejmě souvisí i cena - mohou si malé obchody a lokální výrobci váš systém dovolit? Jak jsem uvedla na příkladu Biopekárny Zemanka nebo Tierra Verde, tak s lokálními výrobci již dnes spolupracujeme. Moduly nabízíme jak formou prodeje, tak pronájmu, který je zpravidla atraktivnější pro menší obchody.

Čtěte také: Jednorázové pleny šetrné k přírodě

Spotřebitelé mohou nakupovat do MIWA spotřebitelských nádob, které si půjčují oproti záloze a mohou je kdykoliv vrátit. Jak ze strany retailerů, tak výrobců tu zájem jednoznačně je. U retailerů musíme někdy v počátku překonávat jejich negativní zkušenosti s konvenčními násypníky používanými v rámci tzv. bezobalového prodeje (ty jsou mj. Obecně platí, že výrobci a retaileři jsou vystaveni stále rostoucím tlakům. Na jedné straně spotřebitelé požadují udržitelnější formu nakupování, na straně druhé probíhají významné legislativní změny.

Ty mají za cíl mj. zavézt skrze EPR schémata plnou alokaci skutečných nákladů jednorázových obalů včetně např. těch na recyklaci / likvidaci. To bude logicky znamenat i zdražení jednorázových obalů. Dalším příkladem, který vidíme v EU, je zavádění cílů pro udržitelnější obaly. Přirozeně tak výrobci dnes intenzivně hledají způsoby, jak své produkty balit udržitelněji.

Hodnocení dopadu na životní prostředí

Uvádíte, že váš systém pomáhá snižovat dopad na životní prostředí - mluvíte o 71%. Údaj se týká tzv. environmentální stopy MIWA a je výstupem studie LCA (Life cycle assessment), kterou zpracoval tým docenta Kočího z Vysoké škole chemicko-technologické. LCA je ustálená a obecně používaná metoda, která hodnotí celistvý dopad produktu na životní prostředí od získání materiálu na jeho výrobu přes jeho používání až po likvidaci nebo recyklaci na konci jeho života.

LCA v našem případě porovnávala environmentální stopu MIWA a stopu systému jednorázových obalů. V případě našeho systému studie ukázala právě o 71 % nižší environmentální dopad. Environmentální stopa je jinak poměrně komplexní vážený ukazatel desítek konkrétních vlivů na životní prostředí, jakými jsou tolik známá uhlíková stopa, toxicita pro životní prostředí nebo např. materiálová stopa (tedy využívání přírodních zdrojů). Závěry studie lze číst také tak, že environmentální zátěž z tzv.

Vědci v projektu Drawdown představili 100 řešení, jak snížit dopad klimatické krize. Na světě se více než ⅓ jídla vyhodí, to je přes 1,3 miliardy tun potravin ročně. tun CO2) a Spojených státech (6 mld. tun CO2) třetím největším znečišťovatelem (3,3 mld. tun CO2) planety. Uvedená LCA analýza hodnotila obaly nejen z pohledu jejich výroby, ale také distribuce, recyklace a likvidace, a to v souladu s mezinárodní normou ISO 14044, která garantuje přesnost dat.

Čtěte také: Odpad z utěrek

V rámci studie byly posuzovány obaly na produkty, které běžně nakupujeme a používáme - od limonád a mléka po minerální vodu či jogurty.

Jedním z klíčových závěrů LCA analýzy je důležitost recyklace. Použití recyklovaných materiálů, jako je rPET, významně snižuje uhlíkovou stopu. „LCA analýza nám ukazuje, že nejde jen o to, z jakého materiálu obal je, ale jak ho využíváme. Ekologie vs. V České republice jsou za symbol ekologické volby považovány skleněné lahve. Nová data z LCA analýzy mohou ale mnohé překvapit.

Legislativa a oběhové hospodářství

Evropská unie je zároveň v plném proudu implementace iniciativ, které mají snížit plastový odpad a posílit oběhové hospodářství. Zavádění systémů zálohování a pokročilé recyklace „z lahve do lahve“ znamená, že až 80 % původního materiálu může být znovu použito k výrobě nových lahví. Tato efektivní cesta ke snižování odpadu nejenže šetří zdroje, ale také výrazně snižuje uhlíkovou stopu.

Na fakta o plastech, jejich recyklaci a správné ekologické využití upozorňuje edukativní kampaň Replastuj (www.replastuj.cz). Evropská unie a její členské státy se intenzivně snaží zabránit zbytečnému odpadu a podporovat oběhovost plastů. Legislativně regulují výrobu i odpadové hospodářství. V potravinářském průmyslu ale naráží na nutnost ochrany jídla a spotřebitele, která může budit dojem, že je v opozici s ekologickým přístupem. Opak je ale pravdou.

Evropské směrnice balíčku k cirkulární ekonomice neznamenají, že se ze dne na den přestanou vyrábět plastové obaly. Pozornost se zaměří (a mnohdy už zaměřuje) na výrobu maximálně recyklovatelných produktů. Jenže, zpracování recyklovaného plastu do obalů potravin reguluje jiná legislativa. Evropský úřad pro ochranu potravin (EFSA) zatím kromě rPET neschválil žádný plastový recyklát pro přímý styk s potravinami. Do budoucna se tomu nebrání, ovšem při zaručení maximální bezpečnosti. Ta by však znamenala nutnost uzavřených recyklačních okruhů tak, aby se třeba z kelímku na jogurt stal opět kelímek na jogurt.

Nejen u obalů potravin, ale u celé recyklace plastů je problém v tom, že pro ně není dotažený systém oběhového hospodářství. Jsou totiž levné a je jich mnoho druhů. Mnohodruhovost plastů má zase za následek, že i když se dostanou do žlutého kontejneru, plně nefunguje jejich systém třídění, čištění a reálné recyklace. Při třídění je totiž nutné oddělovat jednotlivé druhy plastů jako např. polypropylen, polyethylen, PVC, PET a recyklovat je pak zvlášť. Důležitá je při tom důslednost.

I kdyby samotná recyklace fungovala stoprocentně, stěžejním článkem zůstávají samotní lidé, spotřebitelé. Podle studie Plastové sliby, kterou zveřejnila tzv. “Lidé nenakupují méně, rozvážněji, šetrněji. Nesnaží se beze zbytku zužitkovat to, co nakoupí. Domácnosti neprodukují méně odpadu. Obsah nákupních košíků se během posledních let nezměnil. Karta je tak zdánlivě na druhé straně, u výrobců a prodejců, kteří se snaží vyjít vstříc “uvědomělé” poptávce změnou nebo vynecháním obalů. Ale právě vyřazování jednorázových plastů z nabídky a přecházení na neplastové formy obalových materiálů zatěžuje v konečném důsledku životní prostředí ještě více. Plast totiž představuje většinou ten nejefektivnější obalový materiál.

Potraviny chrání, umožňuje jejich přepravu a distribuci a usnadňuje spotřebu. Salátová okurka zabalená v plastu vydrží třikrát déle, než nezabalená. A co se týká produkce potravin, právě ta vytváří jedny z nejvyšších emisí skleníkových plynů. Studie Denkstaat na to pohlíží tak, že plastový obal na kilogram čerstvého jídla zatíží životní prostředí 70 g skleníkových plynů.

Touto optikou papír vyžaduje jednak vstupní surovinu v podobě pokácených dřevin (jen pro české prodejny Billa padlo na papírové tašky měsíčně až 300 stromů), přitom je vnímán stejně jednorázově jako plast. Sklo je zase vysoce porézní materiál, který musí být před dalším použitím důkladně očištěn. To je také energeticky náročné. Podle výrobce mlékárenských produktů Hollandia váží skleněný obal na 500 gramů jogurtu stejně jako 34 kelímků na stejnou hmotnost produktu.

Nejen z těchto srovnání je patrné, že řešením není plasty jen zakazovat, ale umět je především využívat - vyrobit je recyklovatelné, s (až plným) podílem recyklátu a zavést systém oběhovosti. A zároveň motivovat lidi, aby do tohoto systému přispívali. Přece jen právě je obaly chrání (a v případě potravin obzvlášť). A ne nutně to pro všechny znamená sofiinu volbu buď bezpečnost nebo příroda. Přistupovat k ochraně životního prostředí v mnohem důslednější míře než dříve se snaží celá řada velkých i menších tuzemských společností.

Na první pohled by se mohlo zdát, že pouze stačí vše správně recyklovat, popřípadě balit produkty do plně ekologických materiálů. Nedávno byla schválena nová odpadová legislativa, která nařizuje povinnost recyklace 55 % veškerého komunálního odpadu již v roce 2025. V roce 2030 musí být v České republice recyklováno 60 % komunálního odpadu, za dalších pět let se toto číslo zvýší o dalších 5 procent. V rámci těchto cílů bude dle nařízení EU v roce 2025 nutné recyklovat 65 % všech obalových odpadů, které jen u nás tvoří dle údajů České statistického úřadu z minulého roku přibližně 25 % z veškerého komunálního odpadu.

Paradoxně ovšem tyto komplikace často nepramení z neochoty měnit zaběhlé způsoby osvědčených výrobních postupů a přistupovat k planetě šetrněji, ale jsou důsledkem technických i legislativních překážek. Mezi významné producenty plastových obalů patří podniky působící v potravinářském průmyslu. Mohlo by se zdát, že tak činí z pouhé lhostejnosti k životnímu prostředí. Pravda je ale daleko komplikovanější.

„Pro nás jako producenta potravin je klíčovou prioritou kvalita a bezpečnost našich produktů. Pokud by chtěli výrobci začít balit své potraviny do jiných obalů, museli by najít bezpečný materiál, který nabízí podobné vlastnosti jako plast. Petr Tichý, hlavní nákupčí společnosti Madeta, českého zpracovatele mléka a producenta mléčných výrobků, k tomu říká: „Při zavádění ekologičtějších postupů, ať už výrobních, transportních nebo například při využívání ekologičtějších obalů, je největší překážkou samotný balený produkt.

Skleněný obal se jeví jako ideální ekologická volba. Aby bylo při balení dosaženo co nejspolehlivější ochrany a zároveň atraktivity výsledného produktu, je pro výrobce potravin plast tou nejlepší a nejjednodušší variantou. A mohl by být i poměrně bezproblémový, pokud by šel snadno recyklovat. Některé druhy plastů jsou sice poměrně snadno recyklovatelné, ovšem výrobci mnohdy používají kombinaci hned několika druhů plastů.

Příkladem kombinace materiálů, která proces recyklace zásadním způsobem ztěžuje, jsou PET lahve. Samotnou PET lahev lze recyklovat poměrně snadno. Problém u ní ale představují etikety, které jsou vyráběny ze smršťovacích fólií. Je tedy velmi důležité, aby trochu pomohl i koncový uživatel a naložil s takovým obalem co možná nejlépe. S touto problematikou navíc bojuje i samo Ministerstvo životního prostředí (MŽP), a to změnami odpadkové legislativy obsahující novelu zákona o obalech, která byla schválena 9.

„Co se týče problematiky samotných obalů, zde je největší změnou zavedení principu tzv. ekomodulace. Převedeno do reálného fungování, nová regulace má umožňovat, aby snadno recyklovatelné obaly, například ty z jednoho druhu materiálu, byly levnější než obtížně recyklovatelné obaly, například takové, které kombinují různé nekompatibilní druhy plastů. Ovšem ani sebelepší úpravy zákonů týkajících se obalových materiálů a jejich recyklace nemusí pro některé výrobce nutně znamenat usnadnění celého problému.

Proč? „Pro nás, jakožto mezinárodní společnost, je překážkou existence řady rozdílných recyklačních systémů, nebo dokonce neexistence funkčního systému napříč zeměmi, ve kterých operujeme. Dalo by se říci, že v momentě, kdy se výrobci podaří dosáhnout takového obalu, který se dá snadno recyklovat, má po problému. Ovšem chce-li dnes evropský výrobce potravin použít recyklát pro výrobu obalu pro zabalení svého výrobku, naráží na striktní nařízení.

„Je důležité si uvědomit, že prioritní funkce každého potravinářského obalu na světě je ochrana produktu a lidského zdraví. Evropský úřad se prozatím vymezuje proti použití plastových recyklátů pro přímý styk s potravinami, jelikož recykláty doposud nebyly schváleny pro přímý styk s potravinami. To pro potravináře znamená nutnost vytvoření samostatného recyklačního okruhu (z kelímku od jogurtu bude po recyklaci opět vytvořen ten samý kelímek), což je pro výrobce složitým a finančně nákladným procesem, který navíc musí projít schválením.

„Zatím jediný požadavek na používání recyklátu v potravinářském, respektive v nápojovém průmyslu, je závazný cíl vyplývající ze směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí ze dne 5. 6. Tato směrnice ještě není ukotvena v tuzemském právním řádu a PET lahve budou nejspíše jediné, ve kterých bude použití recyklátu umožněno. Vyvstává tak otázka, zda by se producenti potravin neměli přeci jen problémových plastových obalů vzdát jednou provždy a balit své produkty do materiálů, které jsou na první pohled daleko ekologičtější.

Alternativní materiály a jejich úskalí

„Při přechodu z plastu na jiné méně účinné materiály hrozí vytvoření většího množství potravinového odpadu nebo většího množství obalového materiálu, a tedy v důsledku vyšší dopad na životní prostředí. Výrobci, kteří se rozhodnou nahradit plastové obaly jinými, na první pohled více ekologickými obaly, nejčastěji volí papír či sklo.

„Skleněný obal na 500 gramů jogurtů váží stejně jako 34 kelímků na stejnou hmotnost produktu. Aktuálně na VŠCHT probíhá studie zaměřená na zátěž životního prostředí u různých druhů obalů pomocí měření takzvané uhlíkové stopy CO2. Skleněné obaly jsou násobně těžší, a proto i nákladnější na přepravu. Váha během logistiky není jediným problémem. Skleněný obal má vysokou poréznost a i přestože je důkladně vymyt již v domácnosti, musí být znovu očištěn ještě před zpracováním. U papírových obalů se taktéž vyskytuje hned několik problémů.

Mezi ně patří vysoká náročnost na surovinu při výrobě nových papírových obalů, tedy nutnost kácení množství stromů. To ostatně dokládá případ supermarketu Billa, který si spočítal, že výroba papírových tašek, určených pouze pro potřeby jeho prodejen v České republice, si měsíčně vyžádala pokácení 300 stromů. U recyklace je zase problém nízký počet cyklů, ve kterých lze recyklovaný papír použít, či vysoká energetická náročnost procesů spojených s jeho recyklací.

Řešení a inovace

Řešení, která pomohou s problematikou plastových obalů, se tedy nabízí hned několik. Bohužel žádné z nich není zcela ideální nebo snadno uskutečnitelné. Ty si může přinést z domova, nebo si je zakoupit přímo na místě. Problémem ovšem je, že tímto způsobem lze pořídit jen omezený sortiment potravin a bezobalové prodejny jsou prozatím k nalezení spíše ve větších městech a nelze očekávat, že společnost na takové řešení v blízké době hromadně naskočí.

Na bezobalovou nabídku naskočil například největší český internetový supermarket Rohlik.cz, který letos začal prodávat vybrané suroviny ve vratných skleněných nádobách. „Vybraný sortiment se plní do uzavřených sklenic či lahví opatřených etiketou, za které se zaplatí záloha. Nasypání potravin do skleněných dóz probíhá přímo u dodavatelů za přísných hygienických předpisů.

Na Rohlik.cz dnes pravidelně nakupuje tzv. bez obalu 10 procent zákazníků, přičemž podle Nováka každý měsíc počet zákazníků roste zhruba o čtvrtinu, pokud se bavíme o těch, kteří Otoč obal alespoň jednou vyzkouší. „Největší zájem je o mléko, bílé jogurty, tvaroh, kefír ve skle. Problematikou obalů se zabývá také konkurenční online obchod s potravinami Košík.cz. Ten sám nabízí možnost nákupu potravin alternativní cestou s co možná nejmenším dopadem na životní prostředí.

„Od spuštění projektu si lidé objednali skoro 30 tun potravin na váhu. Průměrně tři položky na váhu objednává v nákupu zhruba každý pátý zákazník. Košík má velice dobře zmapováno, jakým způsobem se jeho nově zavedené bezobalové postupy odrážejí v reálném dopadu na životní prostředí. V prodejním objemu Košíku to představuje přes 70 000 plastových obalů. Za rok se tak podaří ušetřit skoro 700 kilomgamů plastového odpadu, jehož spálením by se do ovzduší uvolnily více než čtyři tuny oxidu uhličitého.

„Naše současné řešení má pochopitelně celou řadu limitů. V první řadě je skutečnost, že zatím využíváme jednorázové obaly - nahrazujeme tedy nevhodný obal vhodnějším. Zároveň papírový obal nepatří k těm nejekologičtějším. Variantou je pak nahradit jednorázový obal opakovaně využitelným. Šéf internetového supermarketu potvrzuje, že sklo se podle jeho slov ukazuje jako jeden z největších ekologických průšvihů především kvůli transportní váze, krátkému cyklu, spotřebě vody při vymývání.

Košík.cz se zabýval problematikou obalů skutečně do hloubky a během svého výzkumu současných obalových materiálů přišel s nečekaným zjištěním. Na mikroten se ovšem nemůžeme spoléhat donekonečna a je zapotřebí hledat i jiné varianty. Nebude to však jednoduché, protože ekologický obal budoucnosti musí splnit celou řadu kritérií. Budoucnost ekologických obalů tak nejspíše spočívá v lehkých slitinových či plastových obalech. Je ale možné, že se objeví zcela inovativní materiál.

Takovým materiálem, který by mohl být díky svým vlastnostem adekvátní náhradou za plast a zároveň je jeho likvidace či recyklace daleko jednodušší, je například MarinaTex, který vyvinula britská studentka. I přesto, že potravinářští producenti prozatím zůstávají u plastových obalů, postupně hledají strategie, které se snaží míru problematiky plastových obalů alespoň částečně snižovat. Odpovědněji chce k obalům svých výrobků přistupovat také Unilever. V rámci své kampaně Less Plastic. Better Plastic.

„Abychom těchto cílů dosáhli, snižujeme hmotnost našich obalů, zvyšujeme jejich recyklovatelnost a používáme více recyklovaného materiálu. Hollandia zase přestane některé své výrobky doplňovat o vrchní polyethylenová průhledná víčka, čímž zredukuje vlastní produkované plasty až o 28 procent. „Vnímáme aktuální spotřebitelský trend ekologického chování. Chceme otestovat, zdali tato změna bude mít i reálný dopad na prodejní chování.

tags: #jednorazové #obaly #ekologická #zátěž #studie

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro čistší vzduch v domácnosti
• Ruční překopávač kompostu: Použití a hodnocení
• Udržitelné plastové kelímky
• Třídění hliníkového odpadu
• Inspirace pro jarní focení