Jednorázové plastové krabičky na jídlo: Roční odpad a statistiky

Plasty hrají velmi významnou roli v boji za vyšší udržitelnost, i když je tato role často méně viditelná nebo přehlížená. Obal má v první řadě chránit. Můžeme mluvit i o dalších funkcích jako je umožnění přepravy, informovat, či v případě potravin zjednodušit spotřebu.

Udržitelnost a plýtvání potravinami

U potravin pak má zjednodušení spotřeby a ochrana ještě jeden velký rozměr - snižování plýtvání. Plýtvání potravinami je jeden z největších problémů lidstva. Na jedné straně je na zemi v některých oblastech velká chudoba a hlad a na straně druhé se ročně vyhodí přes 1,3 miliardy tun potravin!

Zkuste si teď v duchu tipnout, jakou uhlíkovou stopu toto plýtvání zanechá… Chvíle napětí - 3,3 miliard tun CO2. Těžko představitelné číslo, uznáváme. Usazeno do kontextu, roční uhlíková stopa lidstva je cca 50 mld. tun. Pro srovnání v roce 2000 to bylo „jen“ 35 mld. tun.

Více jak 1/3 všech potravin tak pěstujeme či chováme zbytečně, čímž zbytečně využíváme téměř 1/3 orné půdy (28 %) a zbytečně spotřebujeme 250 km3 vody. A zde hrají svou důležitou roli obaly. Například u ovoce a zeleniny je s ohledem na jejich náchylnost ke zkáze vyhozeno až 50% produkce.

Je prokázáno, že balení potravin prodlužuje jejich čerstvost, prodlužuje tak jejich trvanlivost a výrazně snižuje plýtvání. Obaly tak evidentně snižují plýtvání potravinami a tak i dopad produktu na životní prostředí.

Čtěte také: Problém jednorázových plastů v ochraně přírody

Studie o vlivu obalů na plýtvání potravinami

V roce 2020 publikovala rakouská společnost Denkstatt výsledky svého více jak 3letého výzkumu, zaměřeného právě na plýtvání potravinami, uhlíkovou stopu potravin a vliv balení na zmíněné 2 oblasti. Zajímavé byly ale i závěry ohledně velikosti balení a materiálu.

Například mléčný výrobek je dle studie lepší balit do menšího plastového obalu ale třeba jahodová marmeláda už si klidně zaslouží velký skleněný obal s mnohem větší uhlíkovou stopou než má plast. Důvodem je, že pokud bychom u mléčného výrobku volili jeden velký obal namísto více malých, tak sice snížíme celkovou uhlíkovou stopu obalu, ale snížení je s ohledem na obecně nízkou uhlíkovou stopu plastu v porovnání s vysokou uhlíkovou stopou baleného produktu (mléčného výrobku) zanedbatelné.

Svět proti plastu

Plastové výrobky na jedno použití jsou v nemilosti. Zůstává po nich totiž zbytečný odpad, který mimo jiné škodí v mořích. Stále více zemí tak vymýšlí způsoby, jak se jich zbavit. S nejrozsáhlejší strategií zatím přišla EU, jednorázové plasty chce ale vymýtit třeba i Indie.

Indie končí s jednorázovými plasty. Země, jejíž města jsou kvůli všudypřítomným hromadám smetí zosobněním celosvětového problému s odpady, se chystá vyhlásit zákaz používání některých jednorázových plastových výrobků už 2. října. Indie se tak staví vedle Evropy do pozice nejprogresivnějších velmocí, které bojují proti plastovému znečištění.

Spotřeba plastů v Evropě a Česku

V přepočtu na jednoho obyvatele tam dosahuje roční spotřeba plastů okolo 100 kilogramů. To je výrazně víc než právě třeba v Indii nebo jiných asijských zemích, které produkují okolo 20 kg na obyvatele za rok. Roční spotřeba plastových obalů u nás dosahuje asi 22,5 kg na hlavu. Průměrný Evropan pak za sebou nechá asi 32 kilogramů plastových obalů ročně.

Čtěte také: Jednorázové pleny šetrné k přírodě

Minimálně třetina Evropanů se už nějakou dobu používání jednorázových plastů vyhýbá, ukázal v roce 2017 průzkum Eurobarometru. Lidé se jednak obávají vlivu plastů na své zdraví (74%, v Česku 73%), ale především jejich dopadu na životní prostředí (87% Evropanů, 84 % Čechů).

Evropská strategie pro plasty

Ve snaze obejít plasty tak lidé přecházejí na jiné materiály jako papír či dřevo, nebo se soustředí na opakované používání plastových i jiných obalů, aby odpad vůbec nevznikl. Na tom staví i evropská strategie pro plasty, která zatím celosvětově představuje nejrozsáhlejší plán, jak se s plastovým znečištěním vypořádat. Do deseti let mají být podle ní všechny plastové obaly v EU recyklovatelné nebo znovuvyužitelné.

Kroky EU směřující ke konci jednorázových plastů

Země EU a europoslanci na jaře 2019 schválili omezení nejčastějších jednorázových plastů. Výrobky, které mají dostupné alternativy, se už nebudou moci prodávat vůbec. Tato legislativa (směrnice) pokrývá 70 % plastových výrobků tvořících odpad v moři. Přijatá pravidla teď členské státy přejímají do svých národních předpisů (mají na to čas do jara 2021). Směrnice mimo jiné upozorňuje na to, že bioplasty nelze počítat jako náhražky jednorázových plastů (= jsou také zakázané).

Některé výrobky se už nebudou moci od roku 2021 prodávat: tyto výrobky se už budou muset vyrábět z jiných materiálů, například ze dřeva nebo papíru jednorázové plastové talíře, příbory, brčka, nápojová míchátka, tyčky k balónkům, plastové vatové tyčinky, boxy na jídlo a pití z polystyrenu.

U některých výrobků musí členské země zajistit postupné snížení spotřeby: státy mohou například usnadnit využívání alternativních či zálohovaných obalů, nebo používání jednorázových výrobků zpoplatnit týká se plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků.

Čtěte také: Odpad z utěrek

Výrobci se mají podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady, úklidem či osvětovými opatřeními a dostanou pobídky k vývoji šetrnějších alternativ: týká se nádob na potraviny, sáčků a obalů od brambůrků, cukrovinek apod., nápojových obalů a kelímků, cigaretových výrobků s filtry, vlhčených ubrousků, balónků a lehkých plastových tašek.

Některé výrobky dostanou označení s návodem, jak se má odpad z nich odstraňovat, informacemi o přítomnosti plastů a dopadech na životní prostředí: vztahuje se na hygienické vložky a tampony, vlhčené ubrousky, tabákové výrobky s filtry a nápojové kelímky.

Země EU musí zvyšovat informovanost o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití, o možnostech opětovného používání a o nakládání s odpady z plastových výrobků.

Nakupování bez obalu

Také evropská strategie vede státy k tomu, aby usnadnily třeba využívání zálohovaných nápojových kelímků a plastových nádob na potraviny. V Česku už dnes působí systémy vratných kelímků Otoč kelímek a GoCup, které působí v několika tuzemských městech. Jeden zálohovaný kelímek dokáže nahradit až 500 jednorázových, kterých se u nás spotřebuje asi 350 milionů ročně. Denně se také v Česku vyhodí okolo 54 tun jednorázových obalů na jídlo.

Velké množství plastu lze ušetřit také při nákupu mléka ve vratných nádobách či velkých kanystrech nebo pytlích. Klasické kavárny a restaurace mají ve snaze zbavit se jednorázových plastů a dalších odpadů lepší výchozí pozici než řetězce rychlého občerstvení, ve kterých jsou jednorázové obaly přímo součástí obchodního modelu.

Plastový odpad v číslech

Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech. Odhaduje se, že každý rok doputuje do oceánů 8-12 milionů tun plastů (asi z 27 % se jedná o odpad spojený s rybářstvím). Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb. Plastovým odpadem je ohroženo více než 700 druhů mořských živočichů.

Největší koncentraci plovoucího plastu na světě představuje tzv. Velká tichomořská odpadová skvrna (Great Pacific Garbage Patch) - odhaduje se, že má plochu větší než 1,6 milionu čtverečních kilometrů! V Evropě drží toto neslavné prvenství řeka Dunaj, která přinese do moře cca 1 500 tun plastu ročně!

Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno. Mikroplasty jsou o to nebezpečnější, o co jsou menší - tyto malé plastové částice jsou menší než 5 milimetrů! Jsou tak malé, že je konzumují mořští živočichové, čímž se dostávají do potravního řetězce.

Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu. Mikroplasty byly nalezeny v dešťové vodě na místech, kde bychom to neočekávali - například v odlehlých oblastech, jako je Národní park Rocky Mountains v USA, nebo dokonce na Antarktidě. To ukazuje, jak rozšířené je znečištění mikroplasty.

Právě nedopalky patří mezi nejčastěji pohozený odpad a málokdo tuší, jak negativní mají dopad. Doba rozkladu je přibližně 15 let, po celou dobu se z nich ale uvolňují mikroplasty, dehet a další škodlivé látky - proto bychom odpad nikdy neměli pohazovat, ale vždy bychom jej měli vytřídit.

Nová studie

Z 100 887 sledovaných vodních toků ústících do moře či oceánů po celém světě je za 80 % vnosu plastových odpadů odpovědných 1656 řek. Drtivá většina těchto znečišťujících řek se pořád nachází převážně v Asii a v Africe (a několik dalších v Brazílii).

V Indonésii například ročně vyrobí z vlastních zdrojů „jen“ 3,6 milionů tun plastů (1 % z 360 milionů tun plastů vyrobených na světě), ale i to jim stačí k tomu, aby měli nehezkou pověst objemově skoro nejvýraznějších znečišťovatelů. Do oceánu totiž přispívají 6,8 miliony tun jednorázových plastů ročně. Jak je možné, že toho víc vyhodí, než sami vyrobí? To je jednoduché. Plastové odpady k nim zavážíme ze zbytku světa.

Otázka: „Řeky jakých států dodávají do oceánů nejvíce plastových odpadů?“ tak začíná trochu připomínat chytání lva za ocas. Hlava, zdroj, prameniště plastových řek je totiž jinde. Geograficky například v Austrálii (produkce 59 kilogramů jednorázových plastů), Spojených státech amerických (53), Jižní Korei (44), Japonsku (37), Francii (36), Saúdské Arábii (35), Španělsku (34), Kanadě (34) a Itálii (23).

Ze soupisky stovky nadnárodních průmyslových gigantů, obřích koncernů, které se společně dělí o 90 % veškeré produkce surovin pro výrobu jednorázových plastů vyplývá, že svrchní dvacítka společností (známé firmy jako ExxonMobil, Dow, Sinopec, Saudi Aramco, Total) je odpovědná za produkci 55 % tonáže surovin pro výrobu jednorázových plastů.

Problém s plastovými odpady v oceánech tedy nevzniká v ústí řek Asie a Afriky do moře, a není ani tak dalece problémem spotřebitelů nebo jen drobných výrobců "uchošťourů" a plastových brček - jako spíš u těch, kdo, zatímco se hádáme - suroviny pro jednorázové plasty dále v tichosti vyrábí a dodávají. A pochopitelně také těch, kteří se v Asii a Africe, s naším tichým svolením, zbavují našich plastových odpadů.

Omezování a recyklace plastů

Až 95 procent všeho plastového odpadu se dle odhadů dostává do oceánů prostřednictvím pouhých deseti řek, osmi asijských a dvou afrických.

Vratné plastové kontejnery vs. kartonové krabice

Plastové vratné kontejnery se v porovnání s kartonovými krabicemi poměrně rychle vyplatí, mimo jiné díky nízké pořizovací ceně a dlouhé životnosti. Pro používání opakovaně použitelných nádob je důležité provést analýzu ekonomické efektivity. Ve většině případech mají opakovaně použitelné nádoby nahradit nádoby na jedno použití nebo kartonové krabice.

Pomocí analýzy rentability (1) nebo výpočtu rentability (2) lze zjistit, jak jsou opakovaně použitelné kontejnery ekonomicky výhodné ve srovnání s kartonovými krabicemi. Obecně platí, že ziskovost projektu nebo produktu se určuje pomocí analýzy ziskovosti. Aby byl projekt nebo výrobek ziskový, musí splňovat tři podmínky. Za prvé by měl nabízet přidanou hodnotu nebo být potřebný. Dále musí být jednoduchý, praktický a ekonomicky výhodný (1).

Zda se investice do příslušného projektu nebo výrobku vyplatí, se zjišťuje pomocí výpočtu návratnosti, výpočtu investice nebo výpočtu porovnání nákladů. Samozřejmě je třeba přesně stanovit, jak se má výrobek nebo projekt hodnotit. Nejjednodušší definice výpočtu rentability (2) je podíl příjmů a výdajů. Výnos lze také označit jako výstup a úsilí jako vstup. Lepší ekonomické efektivnosti lze například dosáhnout i snížením vstupu při zachování stejného výstupu.

Při výpočtu ekonomické efektivnosti se používají statické a dynamické metody. Statickými postupy jsou například porovnání nákladů a výpočet odpisů. Dynamickými postupy jsou čistá současná hodnota a výpočet anuity. Porovnání nákladů nebo výpočet porovnání zisku porovnává náklady, které by vznikly při různých investicích. Cílem je určit investici, která způsobí nejnižší náklady. Výpočet porovnání zisku vypočítává očekávané zisky alternativních investic při různých řešeních. Výpočet amortizace počítá, jak dlouho bude trvat, než bude dosaženo bodu zvratu a investice bude splacena.

Výpočet ziskovosti projektů a produktů společnosti je klíčový pro její přežití a konkurenceschopnost. V následujícím příkladu je výpočet amortizace a porovnání nákladů aplikován na plastové nádoby pro opakované použití oproti jednorázovým kartonovým krabicím. Společnost stojí před rozhodnutím, zda pro přepravu svých výrobků z místa A do místa B použije vratné plastové obaly nebo jednorázové kartonové krabice.

Výhody opakovaně použitelných krabic jsou zde zcela zřejmé. Opakovaně použitelné plastové obaly jsou sice dražší, ale lze je použít na 200 přepravních cyklů (kartonové krabice pouze jednou). To znamená, že při pořizovací ceně 16 EUR a 200 přepravních cyklech opakovaně použitelného kontejneru se na jeden cyklus vynaloží pouze 0,08 EUR. Při jednorázovém použití kartonového boxu vzniká celková pořizovací cena 0,66 EUR za cyklus. Kromě toho jsou opakovaně použitelné kontejnery samozřejmě udržitelnější a šetrnější k životnímu prostředí než kartonové krabice.

Vzhledem k tomu, že plastové vratné obaly jsou stabilnější a stohovatelné (s víky), lze na jedné paletě přepravit více naplněných obalů (24 oproti 16). Proto jsou náklady na přepravu jednoho opakovaně použitelného kontejneru nižší (2,08 EUR oproti 3,13 EUR u kartonových krabic). Jednosměrné kartonové krabice se samozřejmě nemusí vracet. Ztráta kontejnerů v důsledku krádeže apod. Z hlediska investičních nákladů za 5 let jsou plastové opakovaně použitelné krabice stejně levnější, a to 224 000 EUR ve srovnání s 363 000 EURr u kartonových krabic. Přibližně pět procent opakovaně použitelných krabic se však ztratí, např. v důsledku krádeže, což má za následek dodatečné náklady na výměnu ve výši 11 200 EUR. Vzhledem k tomu, že kartonové krabice lze snadno poškodit, vznikají v důsledku poškození při přepravě náklady ve výši 5 000 EUR. U opakovaně použitelných krabic je to pouze 1 000 EUR.

Nakonec se všechny náklady za rok sloučí do výpočtu ziskovosti nebo výpočtu návratnosti. Tím se zjistí roční úspora ze zavedení opakovaně použitelných kontejnerů pro přepravu zboží, což umožňuje vypočítat dobu návratnosti. Po výpočtu příslušných nákladů na cyklus pro jednorázový kontejner a pro opakovaně použitelný box lze stanovit náklady za rok. Při 220 pracovních dnech a délce cyklu 28 dní vytvoří plastový box přibližně 7,86 cyklů za pracovní rok. Při 14 000 krabicích a nákladech na cyklus ve výši 2 976 EUR vznikají náklady ve výši 327360 EUR za rok. Odečteme-li tyto náklady od ročních nákladů na jednorázové krabice (477730 EUR), získáme roční úsporu díky používání opakovaně použitelných krabic ve výši 150370 EUR.

Plast vs. ostatní materiály: LCA analýza

Jste přesvědčeni, že obaly vyrobené z plastu představují větší dopad na životní prostředí než ty ze skla, papíru nebo plechovky? Opak je pravdou. Jaký obal preferovat ve vztahu k dopadu na životní prostředí? Co je to LCA a jak funguje při srovnávání materiálů?

Vědci přepočítali u PET lahví, kartonových krabic, plechovek a lahví jejich celkové emise za rok na hmotnost obalu pro daný obsah. Environmentání dopad přitom hodnotili globálně na základě poznatků více studií posuzování životního cyklu, tzv. LCA metody. Plast vs. Jak je to možné? LCA přitom nehodnotí pouze emise uhlíku, ale celou řadu dalších kategorií, jako je spotřeba vody a vznik různých druhů odpadů při těžbě a zpracování. A to ve všech fázích životního cyklu výrobku, včetně jeho zpracování jako odpadu.

Výhodnost plastového balení oproti skleněnému vyčíslil třeba český výrobce mléčných produktů Olma. Zatímco do jejich závodu jeden kamion přiveze 960 tisíc kelímků na jogurt. Podobně uvažuje také jiný výrobce mlékárenských produktů Hollandia, podle kterého skleněný obal na 500 gramů jogurtu váží stejně jako 34 kelímků na stejnou hmotnost produktu.

I v případě nápojových obalů představuje nejhorší dopady na životní prostředí nevratná skleněná láhev. Ukázala to LCA studie Technické univerzity ve Vídni pro společnost ALPLA. Jednorázové plastové obaly jsou z hlediska dopadů na životní prostředí výhodným řešením, obsahují-li recyklát.

V celkovém měřítku se výroba a zpracování plastů podílí z asi 3,8 % na globálních emisích skleníkových plynů. Zatímco ve výrobě automobilů jsou dlouhodobě pro osobní dopravu nastavené limity, pro obaly zatím stanoveny nebyly. Přesto u těch plastových bude podporováno využití recyklátu, který může omezit emitované skleníkové plyny o 25 - 75 % (podle charakteru aplikace) oproti použití virgin materiálu.

Plastové znečištění v Asii

Mangrovové háje ve vietnamských pobřežních vodách obalené polyetylenem, velryba, která u thajského pobřeží uhynula poté, co spolkla desítky igelitových tašek, a obrovské kolonie podvodního odpadu poblíž indonéských „rajských“ ostrovů. To jsou jen některé z tváří chmurného obrazu ekologické krize, která zachvátila Asii, poznamenává agentura AFP. Zhruba osm miliónů tun plastového odpadu je každý rok vysypáno do světových moří. Plastová pohroma dosáhla do všech koutů Země, hlásí OSN.

Podle zprávy americké nevládní organizace Ocean Conservancy z roku 2015 přitom pochází více než polovina těchto odpadků z pěti asijských států: z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu. Tyto země patří k nejrychleji se rozvíjejícím ekonomikám Asie, kde se většina světových plastů vyrábí, spotřebovává a likviduje.

„Kvůli plastovému odpadu zažíváme krizi. Můžeme to vidět všude v našich řekách, v našich oceánech… Potřebujeme s tím něco udělat,“ apeluje kampaň indonéské pobočky organizace Greenpeace. Ta vyrukovala se sloganem: „Pokud to nelze znovu použít, odmítněte to“.

Dopady plastového znečištění

Minulý týden uhynula u břehů jižního Thajska velryba s osmdesáti igelitovými taškami v žaludku. Experti ale varují, že největší hrozba může být neviditelná. Mikroplasty, malé měkké částečky snadno pohlcující toxiny, se dnes nezřídka nacházejí v pitné vodě, řekách, mořích a také ve vnitřnostech ryb, které denně konzumují miliony lidí. Vědci ale dosud nedokázali zdravotní rizika zcela objasnit.

Plastovou krizi pociťuje stále více lidí, zejména pak ti odkázaní na rybolov a sběr mořských živočichů. I tady čelí důsledkům začarovaného kruhu. Spotřeba plastů se s rostoucími příjmy a závislostí na těchto produktech v rytmu každodenního života rychle zvyšuje.

V nedalekém mangrovovém lese propátrávají její sousedé příbřežní teplé bahno a hledají krevety a další živočichy. Avšak větve stromů jsou od kořenů až ke korunám pokryté vybledlými plastovými taškami, které sem zanášejí přílivové vlny.

Příčiny znečištění

Příčin zkázy je celá řada. Jednou z hlavních je v mnoha částech Asie zcela nedostatečný proces odvážení a likvidace odpadu. Ve zmíněné pětici zemí se s odpadem zachází řádně jen ve čtyřiceti procentech případů. Velká část plastů a dalších nebezpečných látek tak putuje do řek a moří, píše AFP. Zvlášť alarmující situace panuje v rychle rostoucích megapolích, která se v některých asijských zemích rozrůstají jako houby po dešti.

tags: #jednorázové #plastové #krabičky #na #jídlo #roční

Oblíbené příspěvky:

• Dětské pexeso s přírodou
• Jak na zářivý sprchový kout ekologicky?
• Donald Trump a klimatická politika
• Jak založit a udržovat vermikompostér?
• Ekologické aplikace a jejich využití v krajině.