Chov jedovatých hadů: Průvodce pro zájemce

Chov hadů vyžaduje zodpovědnost a pečlivou péči. Pro začínající a mírně pokročilé chovatele jsou dosti nevhodní jedovatí hadi. Nejlepší variantou je tedy vybírat mezi různými druhy škrtičů. Ideálním začátkem jsou korálovky. Jsou poměrně malé a v dospělosti dosahují délky kolem 90 cm.

Právní aspekty chovu jedovatých hadů

Pro rozhodnutí chovat jedovaté hady musí být v prvé řadě odvaha. Pokud se k tomu odváží někdo z romantiky, měl by si uvědomit, že jde o jedovaté hady a jakákoliv neopatrnost nebo opomenutí může stát někoho i život. Pro chov jedovatých hadů je třeba mít podle našeho zákona ( 246/1992 Sb., novelizace 162/1993 Sb. a podle vyhlášky č. 411/2008) povolení. Žádost o povolení nebezpečného druhu zvířat se podává na Krajské veterinární správě. Zde bychom měli dostat základní instrukce a formulář k žádosti.

Dne 1. února 2021 nabyla účinnosti novela zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, která mimo jiné přináší změny i v oblasti právní úpravy chovu druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. Vyhláška č. 451/2021 Sb. obsahuje obecné požadavky péče o druhy zvířat vyžadující zvláštní péči a podrobněji stanovuje podmínky chovu jedovatých hadů a krokodýlů.

K vyplněné žádosti je také nutno připojit kolek v hodnotě 500,- Kč pro jedno a 1000.- Kč pro dvě a více zvířat. Pracovník KVS provede kontrolu a v případě schválení je možno se do chovu pustit.

• Chovatelem druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči může být fyzická osoba starší 18 let nebo právnická osoba.
• K chovu zvířete vyžadujícího zvláštní péči je potřeba povolení krajské veterinární správy příslušné podle místa chovu zvířete. Výjimkou jsou chovy zvířat v zoologických zahradách, záchranných stanicích nebo chovy loveckých dravců držených podle zákona o myslivosti.
• Krajská veterinární správa, která povolení vydala, je povinna alespoň jednou za rok provádět dozor nad dodržováním podmínek chovu.
• Zvířata uvedená v seznamu CITES - Washingtonské konvence, tj. úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, musí být registrována a musí být dovezena za stanovených pravidel.

Výběr vhodného druhu pro začátečníky

Při výběru, zejména když jsme začátečníci, bychom měli vědět něco o nebezpečnosti. Dotaz typu "Jakého hada si pořídit?" chápu pouze u naprostých začátečníků, kteří o hadech nevědí lautr nic a chtějí s nimi nějak začít. U všech ostatních bych už čekal spíš dotazy typu Chci si pořídit druh XY, jaké musím splnit podmínky? V téhle diskusi je spousta podobných dotazů, kde je tazateli jedno, o jaký druh půjde, hlavně když to bude jeďák. Takovým tazatelům opravdu nelze doporučit nic jiného než nějakou neškodnou začátečnickou užovku.

Čtěte také: Přečtěte si o hadech

Osobně bych doporučil spíše menší druhy rodu Vipera (aspis, latastei, berus, renardi) nebo ploskolebce Agkistrodon contortrix, případně T. albolabris. Ale pro začátek by to chtělo již rozkrmené samostatně žeroucí jedince.

Jedovatí hadi mě vždy velice fascinovali, především zmije a chřestýši, myslím, že po deseti letech úspěšného chovu užovek a jiných nejedovatých druhů by bylo vhodné si svůj sen začít plnit. Tahle diskuse měla být pro mne spíše informativního charakteru, a ne o tom, jestli někdo bude rozebírat moje zkušenosti a potenciál vůbec jeďáky chovat. V prvním příspěvku jsem psal, že mě zaujaly amodytky a chřestýšovci, chci jen vědět který jedovatý had je vhodnější. Vy byste si určitě jako prvního jeďáka koupil třeba gabunku nebo arietanku, jste jistě velice dospělý, já chci začít opatrně a nabírat zkušenosti. Při chovu nejedovatých hadů taky většina lidí začíná na guttkách obsoletách apod. nikdo si hned nekoupí Viridisku nebo opheodrisku. S jeďákama by to dle mého názoru mělo být stejné.

Zmije žijí v příznivých oblastech často na místech, jejichž nejbližší okolí pravidelně navštěvují lidé. Brzy si zvykají na hustě zarostlých okrajích cest na lidi, kteří se procházejí, popř. na lesní zaměstnance. Jejich útěková reakce se rychle snižuje a často dovolí lidem v okolí cest, např. při sběru borůvek nebo hub, aby se k nim těsně přiblížili. Pak většinou bleskurychle uštknou.

Bezpečnostní pravidla při chovu

Zajistit 100% bezpečnost asi nelze, jde o živého tvora, který se chová pro nás někdy nepředvídavě. Je to třeba problém při prvním vpuštění hada do terária. Je proto potřeba dodržovat přísná, i když někdy nepsaná bezpečnostní pravidla. Tím základním je asi zbytečně neprovokovat a nestresovat hada.

Terárium by mělo být především zabezpečené proti úniku hada, ale i kořisti, která hledá cestu k záchraně před smrtí. Například bychom měli mít boky terária z lepeného skla. Terárium by mělo být velké minimálně 150 x 80 x 80 cm, raději však 200 x 100 x 100 cm, ale samozřejmě může být i větší. Na dno terária se dává směs jílu nebo rašeliny, písek, kameny, různá dřeva a odštěpky. Chřestýši většinou potřebují více světla a nádobu stále s čerstvou vodou.

Čtěte také: Bezpečné spaní v přírodě: hadi

Při nutné manipulaci se zvířetem podle jeho velikosti bychom měli mít hák či ještě lépe jistící hák, kleště, nebo pro mláďata pinzetu. Hada pak zafixujeme tak, že hlavu hada zmáčkneme prostředníčkem a ukazováčkem proti palci na hlavě, a tak můžeme regulovat otevření tlamy.

První pomoc při uštknutí

Při každém uštknutí jedovatým hadem je nejdůležitějším příkazem zachovat klid a zabránit jakékoli možné panice. Je-li naděje dostat se během jedné hodiny do nemocnice nebo k lékaři schopnému aplikovat sérum, měli bychom omezit vlastní pomoc jen na pevné ovázání uštknuté končetiny (směrem k srdci). To Ize udělat kapesníkem, kravatou nebo i opaskem. Přitom je třeba zjišťovat, zda je puls stále hmatatelný. Abychom zabránili smrti.

Protože dnes jsou ve všech oblastech Evropy, kde se jedovatí hadi vyskytují, u příslušných institucí a lékařů k dispozici správná séra proti uštknutí nejhojnějšími a nejnebezpečnějšími jedovatými hady nebo lze potřebná séra v krátkém čase obstarat, jsou smrtelné případy takových uštknutí už velmi vzácné. Přesto bychom měli být, zvlášť v místech, kde se jedovatí hadi hojněji vyskytují, velmi opatrní. Nesmíme být lehkomyslní a musíme dávat pozor, kam šlapeme. Při šplhání po skálách si musíme koženými rukavicemi chránit ruce nebo si alespoň dobře prohlédnout místa, kam saháme. Hadi sice většinou včas uprchnou, není ale nijak neobvyklé, že když se vyhřívají na ranním slunci, jen neradi opouštějí místo a můžeme se přiblížit velmi těsně.

Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o hadech

tags: #jedovatí #hadi #chov

Oblíbené příspěvky:

• Příčiny a důsledky znečištění ovzduší v ČR
• Neokonfucianismus a lidská přirozenost
• Odpovědnost NET4GAS k přírodě
• Dopady znečištění ovzduší
• Svoz odpadu v Dobrušce