Ohrožení přírody v jihovýchodní Asii: Problémy a výzvy

Jihovýchodní Asie patří mezi jednu z nejrozmanitějších oblastí na Zemi. Je domovem nejznámějších a nejoblíbenějších zvířat, jako je např. tygr sumaterský, slon indický nebo orangutan. Žijí zde však také méně známé druhy žijící v různých typech prostředí a i tyto druhy mají budoucnost.

Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) vyhlásila ve spolupráci s Komisí pro záchranu druhů (SSC), jež spadá pod Světový svaz ochrany přírody (IUCN), kampaň pro rok 2011-2012 Kampaň pro jihovýchodní Asii. Kromě jiného se tato kampaň zaměří na země ASEANu (Association of Southeast Asian Nations - politické seskupení států v jihovýchodní Asii).

IUCN/SSC uvedla, že velká zvířata v Asii jsou ohrožena díky kombinaci faktorů - zejména ilegálnímu lovu a obchodování a ztrátě životního prostředí. Druhy jako např. saola, jejíž populace se odhaduje na zhruba 500 jedinců, ještě stále můžeme zachránit. Vlajkovým druhem kampaně se stala saola - téměř mystické zvíře, které bývá nazýváno asijským jednorožcem.

Saola - Asijský jednorožec

SAOLA (Pseudoryx nghetinhensis) - byla popsána v roce 1993 v centrálním Vietnamu a ve 20. století patřila k nejúžasnějším zoologickým objevům. Mezi divokým i zvířaty byl podobný fascinující objev okapi (Okapia johnstoni) v centrální Africe. Oba druhy se podobají v mnoha ohledech: v obou případech jde o kopytníka velmi výrazného vzhledu žijícího solitérním způsobem života v hlubokých tropických lesích, o kterém se okolní svět dozvěděl teprve nedávno. Saola však byla objevena ještě téměř o sto let později než okapi, což zřejmě způsobilo takovou senzaci. Saola je navíc mnohem ohroženější druh.

Vyskytuje se jako endemit v pohoří Annamite v Laosu a Vietnamu. Od doby objevení poklesl její status v Červeném seznamu na kriticky ohrožený převážně v důsledku intenzivního lovu. Vzhledem ke skrytému způsobu života a nedostatku investic do její ochrany není v současnosti známá velikost populace saoly. Zůstávají pouze odhady o velikosti populace mezi 10 až 400 kusy.

Čtěte také: Zelená energie v Asii

Hlavní hrozby pro divokou zvěř

Kampaň je zaměřena na velké druhy živočichů (s hmotností větší než 1 kg), které jsou vedeny v Červeném seznamu ohrožených druhů jako ohrožené či kriticky ohrožené. Většina z velkých zvířat jihovýchodní Asie je ohrožená na různé úrovni. Hrozby, jímž tito živočichové čelí, se různí mezi jednotlivými druhy, prostředím i mezi různými částmi oblasti. ilegální obchod - nadměrný lov dospělých jedinců i mláďat (živých i mrtvých), popř. Faktory prostředí se považují za nejvážnější hrozby, po nich následuje nebezpečí invazních druhů (což platí obecně pro biologickou rozmanitost).

Ilegální obchod se zvířaty

Živočichové jsou loveni pro obchodování k několika účelům. Se surovou kůží se obchoduje po staletí a Evropa byla kdysi hlavním trhem pro obchodování s asijskými druhy, převážně se skvrnitými/pruhovanými kočkami k výrobě luxusního oblečení. Poptávka po surové kůži vedla k masivnímu poklesu vyder na většině území jihovýchodní Asie. Živá zvířata jsou prodávána na trhu s domácími mazlíčky, zvláště různí plazi a ryby. Velmi velká, nebezpečná zvířata jsou lovena pro trofeje, jako např. hlavy a rohy divoce žijících kopytníků.

Některé druhy jsou loveny pro medicínské účely - extrakty živočichů jsou používány do tabletek a lektvarů. Byť moderní vědecké metody dokáží, že účinnost preparátů není taková, jak se jí přisuzuje, případně se účinná látka dá extrahovat i z jiných neohrožených (např. domácích) zvířat jako vedlejší produkt, či ji lze dokonce průmyslově vyrobit, je poptávka po preparátech z divokých zvířat obrovská. Největší množství živočichů žijících v jihovýchodní Asii je pronásledováno kvůli obchodu s masem z divokých zvířat. Věří se totiž, že takové maso předává svému konzumentu sílu. Mnoho druhů savců a plazů jsou využíváni pro své povzbuzující účinky; po ptácích je poptávka nižší, ačkoliv i mezi nimi jsou některé druhy z hlediska „síly“ velice ceněné.

Cena kolísá mezi jednotlivými druhy, zvířata jako jsou želvy a luskouni jsou stejně, ba dokonce někdy i více ceněni na jednotku váhy než dobře známí tygři a medvědi. Obchodování se zvířaty velmi vzrostlo v posledních třiceti letech a během tohoto období došlo také ke změnám v popularitě jednotlivých druhů. Tato skutečnost není podmíněna nějakým módním trendem, ale tím, že některé druhy zaznamenaly během tohoto období masivní úbytek a není možno je nadále lovit, proto je vystřídaly druhy jiné. Např. na začátku devadesátých let 20. století byli dikobrazi na pokraji zájmu a cena za ně se pohybovala velice nízko, v současnosti však již patří mezi nejvíce pronásledována zvířata. Stejně tak tajný průzkum trhu plazů v jižní Číně vypozoroval během let posun v druzích: vzdálenost zdrojových zemí druhů od trhu stále narůstá, bližší oblasti jsou již totiž „vylovené“.

Městské populace jihovýchodní a východní Asie už pravděpodobně po přírodních produktech nedychtí více, než místní venkovské obyvatelstvo - finanční prostředky jim prostě na ukojení jejich přání vystačí. Jsou jiné části světa, například velké oblasti v Africe, kde je zvěřina považována za jídlo chudiny, a na trzích se prodává levněji, než maso z domácích zvířat. Opak je pravdou pro jihovýchodní a východní Asii. I v méně bohatých částech této oblasti spotřebovávají námezdní dělníci na venkově, kteří mají potravy dostatek, velkou část své mzdy na zvěřinu, a to dokonce stejného druhu (např. volně dostupné drůbeží z faremního chovu ignorují, jakmile si mohou koupit maso z divokého kura bankivského).

Čtěte také: Asie a její ekologie

V pevninské jihovýchodní Asii patří lidé pravidelně konzumující maso volně žijících zvířat ve svých komunitách k těm bohatším, a lidé působící jako zprostředkovatelé ve venkovských oblastech jsou obdobně v porovnání se svými sousedy daleko majetnější a také dobře napojení na různé složky státní moci. I lovci „na plný úvazek“ jsou dobře situovaní a mají vlivné konexe, významný podíl zvířat v obchodě však představují příležitostné nálezy venkovských lidí, a to ze všech ekonomických kategorií. I když lov je zkrátka ve velmi málo oblastech jihovýchodní Asie prováděn stále ještě především pro místní obživu těch, kdo žijí na ekonomickém okraji společnosti, po celém regionu jsou ti, kdo loví a obchodují podstatně bohatší než jejich vrstevníci.

Dopady nadměrného lovu

Poptávka po obchodování s divoce žijícími zvířaty má zničující efekty na život v jihovýchodní Asii z několika důvodů:

1. Hlavní trhy jsou geograficky relativně blízko sebe a jsou (částečně i proto) velmi silně svázány s místní ekonomikou. Spíše než jihovýchodní Asie jako celek je pravděpodobně Čína hlavním stimulem v lovu a obchodování se zvířaty. To neznamená, že by většina zvířat putovala do Číny: většina probíhajících loveckých aktivit je poháněna nadějí v úspěšné získání druhů s vysokou hodnotou pro export, a současně přitom nabírá mnoho jedinců druhů střední a nízké hodnoty, s kterými se případně obchoduje v tuzemsku, nebo se dokonce využívají jen lokálně. Navíc při porovnávání mezi zeměmi je potřeba opatrnosti. Ačkoliv chování Číňanů se od jiných zemí nijak neliší, při více než miliardě obyvatel je poptávka Číny oproti jiným zemím obrovská.
2. Průměrná hustota zalidnění je v jihovýchodní Asii mnohem větší než kde jinde na světě, a proto se neustále zmenšují odlehlé plochy původního prostředí. Velmi málo částí jihovýchodní Asie jsou vzdáleny více jak několik dní cesty pěšky od nejbližších vesnic, hlavních cest nebo splavných řek. To je problematické, jelikož velké plochy divočiny jsou odolnější vůči jakémukoliv zásahu ze strany člověka než plochy menší.
3. Politická podpora ochrany životního prostředí je v jihovýchodní Asii nevyvážená a na některých místech stále nedostačující. Nedávná studie celkového stavu ochrany tygra zjistila, že největší finanční podpora na in-situ projekty šla z vládních orgánů Indie. Nic takového neexistuje pro žádný velký druh v jihovýchodní Asii. Mezi další problémy, přinejmenším stejně závažné jako je nízký rozpočet nebo snad ještě víc, patří trend, kdy je při strategickém územním rozhodování krátkodobý ekonomický prospěch nadřazován dlouhodobému udržitelnému rozvoji, prioritizace jiných aspektů dlouhodobého rozvoje než je zachování biologické rozmanitosti a také nízká snaha o eliminaci korupce a neefektivnosti ve vztahu k trestnímu právu v oblasti volně žijících zvířat, které vedla ke vzniku známé fráze „parky na papíře“, což označuje chráněná území, která jsou jasně vymezena, ovšem jen na papíře - ve skutečnosti je od okolní krajiny nerozeznáte. V některých oblastech platí přízvisko „papírový“ stejně dobře i pro zákony na ochranu přírody, strategické zásady (např. pro posuzování vlivů na životní prostředí) a téměř jakýkoli jiný nástroj ochrany přírody.
4. Zakořeněná víra lidí, že dost není nikdy dost. Jsou druhy, jejichž stavy jsou již tak vyčerpané a tak vyhledávané na mezinárodních trzích se zvěřinou, jejichž hodnota pro nálezce znamená řády stovek dolarů. Pokud někdo takovéto zvíře objeví, nechá ho běžet jen v případě morálních zábran nebo strachu z toho, co bude dál. Důsledkem tohoto faktoru číslo 3 je tedy to, že lovec působí beztrestně a jedinou jeho regulací je osobní morálka.

Tyto faktory působí v kombinaci. Mnohý z vesničanů tvořících většinu z těch, kdo v této oblasti „sklízejí“ zvěřinu, má možná pocit, že tak vysoká rychlost spotřebovávání zvířat z jeho lesa není právě vhodná, cítí se však bezmocný na to, aby s tím něco udělal. I když u jednoho obavy z budoucnosti převládnou nad „sběratelstvím“ a nechá zvíře být, vezme si ho pravděpodobně jiný (jedna z forem tragédie společného vlastnictví), a pokud ne, z dané oblasti výskytu zvěře se koneckonců může na základě neoficiální dohody stát napřesrok povolená gumovníková plantáž, bez ohledu na to, že je chráněným územím. Zvěř, o kterou běží, tedy tak jako tak zmizí!

V jihovýchodní Asii je stále několik míst, kam se dosud nedostal vliv lovu a obchodování se zvířaty. Po zvířatech jako jsou nosorožci, kteří závratných cen dosahují již řadu desítek let, se pátrá i v těch nejodlehlejších částech regionu. Některé oblasti však nadále zůstávají tak daleko, že hromadný lov zvěře běžné hodnoty zde není ekonomicky výhodný. Jenže jak se zásoby tenčí druh za druhem, začíná být „sklizeň“ čím dál tím zajímavější i v těch nejodlehlejších oblastech. Do míst, kde ještě před 20 lety stálo za lov jen několik druhů, míří nyní obchod za změněným sortimentem (přičemž tyto druhy byly před 20 lety daleko běžnější), a pokud tento stav bude pokračovat, stanou se cílem lovců nejrůznější druhy pokládané a běžné v současnosti.

Tento předvídatelný postup může výrazně urychlit lepší dostupnost. Cokoliv, co umožňuje snadný přístup vozidlem do oblasti dříve dosažitelné nejdříve za pár dní usilovného pochodu, mění poměr nákladů a přínosů. Pokud svůj náklad nemusíte táhnout na zádech, ale naložit si celý pick-up (díky silnici) nebo člun (díky přehradě, která splavnila úsek řeky dosud protkaný peřejemi), cena na jednotku hmotnosti, nad kterou se ještě odběr vyplatí, výrazně padá. Otevření cesty pro lodě, auta, nebo dokonce i pouhý motocykl je asi to nejhorší, co se odlehlým nedotčeným místům v jihovýchodní Asii může stát.

Čtěte také: Mapa a příroda Asie

Ztráta přirozeného prostředí

Zaměříme-li se na lov za účelem obchodu, je zde nebezpečí opomenutí jiných hrozeb, které některé z druhů této oblasti ženou stále více na pokraj vyhynutí. Zcela oprávněně zde nabývá velkého významu ztráta přirozeného prostředí. Procento území jihovýchodní Asie, které ve velké míře pokrývalo přirozené prostředí před 150 lety, bylo mnohem vyšší než dnes. Úbytek je obzvláště závažný od roku 1960, a zatímco v některých oblastech (např. malajský stát Sabah) se zdá nepravděpodobné, že by se zde prales ještě někdy kácel v nějaké větší míře, jinde se rychlým tempem mění obrovské oblasti na produkční plantáže plodin (zejména palmový olej). U většiny typů lesa však nicméně existuje dostatečný počet a rozložení chráněných území pro přežití stanovišť a zvěře zde žijící, pokud bude lov pod kontrolou. Ve většině zemí jihovýchodní Asie je procento přírodních nebo přírodě blízkých stanovišť ještě stále vyšší - a většinou mnohem vyšší - než ve většině evropských zemí.

Co je v případě přirozeného prostředí nejznepokojivější, je „syndrom prázdného lesa“. Toto označení se začalo razit v 80. letech 20. století, kdy se na základě průzkumů postupně zjišťovalo, že stále ještě zbývají rozsáhlé plochy málo zničených stanovišť, jsou však z velké části zbavené zvěře citlivé na vliv lovu. Dlouhodobé účinky tohoto faktoru na les nejsou přesně známy, vzhledem k důležité úloze, kterou řada velkých zvířat má při šíření semen, ovlivňování prostředí i jako predátoři, jsou však nesporně negativní.

I když je pravdou, že u mnoha typů lesa v regionu došlo v průběhu posledních 150 let vlivem změn prostředí k masivnímu snížení ploch využitelných pro druhy na lesu závislé, a tím i k omezení maximální možné populace těchto druhů, nebyl tento pokles natolik výrazný, aby znamenal pravděpodobnost vyhynutí jen z důvodu úbytku lokalit. Ústředním problémem je, že existuje méně zvířat, jež je využitelné prostředí schopno uživit, a tak se opět v boji proti vyhynutí vracíme k regulaci nelegálního lovu jako k hlavnímu imperativu.

V některých oblastech a na některých lokalitách je situace ještě méně růžová. Jsou místa, kde přeměna a degradace prostředí postupuje bez respektování úmluv o zajištění péče o dané území. Na místní úrovni sice vlivem úbytku přirozeného prostředí (nelegálním způsobem) dochází v některých chráněných územích k řadě případů lokalizovaného vyhlazení, skutečnost, že řada těchto území tím nijak vážně netrpí, však znamená, že pro většinu druhů někde v jejich areálu rozšíření odpovídající vhodné lokality přetrvávají. Zásadní výjimkou z tohoto pravidla jsou Filipíny: každý z jejich ostrovů zajišťuje existenci druhů, které nežijí nikde jinde na světě, a tak je obvyklá celková velikost areálu rozšíření u filipínských druhů mnohem nižší, než u druhů kontinentálních. Vysoká míra odlesnění na mnohých filipínských ostrovech znamená, že tento faktor ohrožuje mnoho velkých zvířat. Ta mají tendenci k vyšším nárokům na plochu než druhy menší, jsou tedy ohrožení vystavena ještě výrazněji.

Ochrana mokřadů

Co je daleko závažnější, a to pravděpodobně v důsledku toho, že systém chráněných území vzniká ve většině zemí na centrálním úřadu pro správu lesů: stanoviště jiného typu než jsou lesy, jako křovinaté a travnaté krajiny či mokřady se těší velice malé a v některých oblastech v podstatě nulové míře ochrany. Jsou území, na něž ti, kdo rozhodují o jejich účelu, pohlížejí jako na cosi neužitečného, pro co je problém najít dřevinu, která zde poroste a dá této pustině smysl. I když v některých jiných částech Asie jsou travnatá území přirozeně rozsáhlá, jihovýchodní Asie byla původně zalesněná a travnaté krajiny se vyskytovaly jen na malých územích. Jelikož jsou také často zdrojem prvotřídní zemědělské půdy (stejně jako mokřady), došlo už před staletími...

Kontaminace arzenem

Oblastem v Barmě, Thajsku a Indonésii hrozí kontaminace jedovatým arzenem. Chemický prvek, který může způsobit rakovinu a další nemoci, se sice v přírodě vyskytuje velmi málo, mezinárodní skupina vědců, která zkoumala geologické jevy a chemické složení půdy v Jihovýchodní Asii ale upozorňuje, že se v regionu objevuje několik míst, kde rapidní nárůst výskytu arsenu hrozí. Jejich studii dnes uveřejnil časopis Nature Geoscience.

Polokovový Arzen, který je bez chuti a zápachu, se dostává do vody z přírodních ložisek v půdě nebo z průmyslové či zemědělské činnosti. Je jedovatý, pokud se konzumuje ve velkých dávkách, ale i menší množství může způsobit rakovinu, problémy s kůží a narušení srdečního rytmu. Vyskytuje se hlavně v pitné vodě. Ročně způsobí zdravotní problémy více než 130 milionům lidí v sedmdesáti zemích světa. Nejvíce zasaženou zemí je Bangladéš, kde statisícům lidí hrozí smrt kvůli rakovině plic, močového měchýře nebo kůže.

Nyní vědci objevily kontaminaci i v podzemních vodách Barmy v oblasti delty řeky Iravadi, kterou nedávno postihl ničivý cyklon Nargis. Ohrožení arzenem zde překračuje limity Světové zdravotnické organizace (WHO). „Když se podíváte na naše údaje, zjistíte, že spodní vody jsou ohroženy arzenem. To samozřejmě vyvolává velké obavy,“ řekl jeden z pěti autorů studie Michael Berg, který pracuje ve švýcarském federálním institutu pro výzkum vod v Dubendoru.

Vědci dále zjistili, že ohroženo je i sto tisíc kilometrů čtverečních východního pobřeží Sumatry stejně jako povodí řeky Chao Phraya ve středním Thajsku. V případě Thajska je ale nebezpečí nižší, protože obyvatelé čerpají vodu z větších hloubek. Ohroženy jsou nejvíce ty oblasti, kde jsou organicky bohaté sedimenty obsahující naplaveniny a jíl. „To jsou velmi mladé sedimenty. Arzen se uvolňuje ze sedimentu jen v mladých vrstvách,“ řekl Berg a dodal, že arzen v půdě, která je mnohem starší, se většinou vymyl.

tags: #jihovýchodní #Asie #ohrožení #přírody #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Jarošov nad Nežárkou: Ekologické zemědělství
• Výběr pytlů na odpad
• Definice a význam ekologické perspektivy
• Informace o kaprech Koi
• Jak vytvořit odolné město