Obnovitelné zdroje energie v Asii

Svět se stále více zaměřuje na obnovitelné zdroje energie a od roku 2000 se celosvětová kapacita v této oblasti zvýšila více než pětkrát. Podle údajů Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie (IRENA) vzrostla celosvětová kapacita obnovitelných zdrojů energie mezi lety 2000 a 2023 o úctyhodných 415 %, což odpovídá průměrné roční míře růstu 7,4 %. Zejména v Asii se toho v posledních letech hodně událo.

Dominance Číny

Čína nasadila dechberoucí tempo a mezi lety 2000 a 2023 zvýšila Říše středu své kapacity obnovitelných zdrojů energie o neuvěřitelných 1 817 %. To znamená, že samotná Čína přispěla k celosvětovému růstu 1,4 terawatty - více než Afrika, Evropa a Severní Amerika dohromady. Není divu, protože Čína také vyrábí nejvíce fotovoltaických modulů na světě a obrovské výrobní kapacity významně přispívají k rychlému rozvoji solární energetiky v zemi.

Růst v Indii

Obzvláště působivý je vývoj v Indii. Jako nejlidnatější země světa čelí tento subkontinent obrovským výzvám v oblasti dodávek energie. O to více je potěšující, že kapacity obnovitelných zdrojů zde v letech 2000 až 2023 vzrostly o 604 %.

Není žádným tajemstvím, že právě Indie se stále více rozrůstá v globální centrum pro obnovitelné zdroje energie na asijském kontinentu, v rámci kterých je kladen velký důraz na fotovoltaiku. Solární indický trh je po Číně druhým největším na světě. Indie je sedmou největší zemí a počtem obyvatel se řadí na druhé místo na světě. Již v roce 2008 Indie spustila Národní akční plán pro klimatickou změnu, kterého strategickým bodem je právě využití sluneční energie, pro kterou jsou v Indii vynikající podmínky.

Podle informací Indian Express má sektor obnovitelných zdrojů energie stále nejvyšší prioritu u indické vlády vedené ministerským předsedou Narendrou Módim, který bude v letošním roce vyznamenán za své úsilí v boji proti změně klimatu oceněním „Champions of the Earth Award“ udělovaným Organizací Spojených národů.

Čtěte také: Příklady obnovitelných zdrojů energie

Světová banka ve své zprávě Doing Business, která je nezávislým nástrojem na měření pokroku v ekonomickém a podnikatelském prostředí, zařadila v roce 2018 Indii mezi 10 států, které ze 190 každoročně hodnocených, dosáhly největšího zlepšení. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) ve své zprávě o Indii předpovídá, že energetická poptávka bude až do roku 2040 poháněna ekonomikou rostoucí na více než pětinásobek současné velikosti a také populačním růstem.

Indie bude v příštích 5 letech potřebovat investice ve výši 80 miliard USD na rozšíření své elektrické přenosové infrastruktury. Kapacita výroby elektrické energie v Indii v roce 2018 byla rozšířena celkem o 17,6 gigawattů. Rekordní podíl nové kapacity ve výši 74 % tvořily právě technologie obnovitelných zdrojů energie, především solární energie.

V současné době je jedním z neprofilovanějších provozovatelů síťových solárních elektráren v Indii společnost SolarArise (kde má společnost ThomasLLoyd významný podíl). SolarArise spravuje čtyři provozuschopné solární elektrárny o výkonu přesahujícím 130 MG. Tato kapacita bude do konce roku 2019 navýšena o dalších 250 MW a v nadcházejících letech se bude dále rozvíjet a stane se jednou z předních platforem pro obnovitelné zdroje energie v Indii s celkovým objemem výkonu přes 1 500 MW.

Indonésie a její plovoucí solární elektrárna

Indonéský prezident Joko Widodo slavnostně otevřel největší plovoucí solární elektrárnu v jihovýchodní Asii. Na nádrži Cirata v provincii Západní Jáva se nyní nachází rozlehlá plocha více než 340 000 solárních panelů o rozloze 250 hektarů. Tento počin má celosvětový význam, zejména s ohledem na nadcházející 28. konferenci smluvních stran (COP28) o klimatu ve Spojených arabských emirátech.

Indonésie má více než 270 milionů obyvatel, a proto je pro ni snaha o snížení emisí uhlíku zásadní. Závod Cirata je základním kamenem v této snaze a podle odhadů sníží emise uhlíku o 214 000 tun ročně. Její potenciální rozšíření na 500 MW dále podtrhuje závazek posílit obnovitelné zdroje energie.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Důležité je, že umístění elektrárny, která zabírá pouhá 4 % plochy přehrady, je příkladem strategického a efektivního využití prostoru, což otevírá prostor pro další optimalizaci využití podobných lokalit. Dokončení komplexního investičního a politického plánu Indonésie v rámci partnerství pro přechod na spravedlivou energetiku (JETP) předznamenává novou éru v energetickém mixu země.

Indonéská vláda zavádí substituční program biomasy pro uhelné elektrárny. Cílem nových nařízení o obnovitelných energiích je zajistit dalších 3,5 % energetického mixu z obnovitelných zdrojů využitím až 11 milionů tun biomasy v 52 uhelných elektrárnách, a to v krátkém horizontu, totiž do roku 2025. Má-li se nový energetický trend biomasy v Indonésii skutečně uchytit, bude za potřebí strojů pro úpravu agromateriálu, ale i komplexních energetických zařízení.

Indonéské hospodářství zažívá i přes pandemii COVID-19 relativně rychlý růst, tedy vzrůstající HDP na hlavu, a to navíc při stoupající demografické křivce. Tyto dvě skutečnosti pak největší ekonomice Jihovýchodní Asie přináší výzvu v podobě vysoké energetické spotřeby. Odhaduje se, že spotřeba elektrické energie se v rozpětí let 2015 až 2030 v důsledku hospodářského rozvoje a urbanizace ztrojnásobí, zatímco spotřeba energie obecně vzroste o 80 %.

Energetický mix Indonésie tvoří dominantně fosilní paliva (uhlí, ropa, plyn), zatímco obnovitelné zdroje energie zaujímají pouhých 11,3 %. Za celosvětově významné energetické zdroje zde lze považovat geotermální (23,9 GW) a vodní energii (94 GW).

Největší světový znečišťovatel ovzduší, k čemuž hojně přispívá dominantní energetický průmysl postavený na uhelných spalovacích elektrárnách, se postupně obrací k obnovitelným zdrojům energie. Snížení emisí skleníkových plynů v regionu nelze dosáhnout ničím jiným než současným snížením spotřeby uhlí, dále plynu a dieselu jako energetických zdrojů.

Čtěte také: České startupy a energie

Svým potenciálem biomasa zejména díky absolutní nesezónnosti převyšuje možnosti jiných čistých zdrojů energie, čehož si všiml i největší státní energetický podnik v Indonésii PLN (obdoba českého ČEZ), který nyní zavedl substituční program kogenerace. Na jeho základě již nyní 31 uhelných elektráren využívá pro kogeneraci biomasu až z 10 %.

Jedním nedostatkem je vlastní neexistence zařízení spalujících biomasu či fungujících na bázi bioplynu, a druhým vysoká cena vstupního materiálu, tedy pelet a pilin. Ta je opět uměle vytlačená nedostatečným počtem zařízení na úpravu agromateriálu, v případě tropického podnebí různých typů sušících zařízení a další úpravy, jako je briketování, granulace či peletování.

Tlak závazků uhlíkové neutrality, které by Indonésie měla dosáhnout v roce 2060, je ale čím dále silnější a řada plantážnických podniků projevuje zájem o výstavbu zařízení na biomasu, aby tak využily nedozírného množství organického materiálu z cukrové třtiny, kokosovníků, či palmy olejné, pro pokrytí energetických potřeb vlastní výroby.

Výzvy a překážky

Plánování zářné budoucnosti často naráží na strop krušné reality, a nejinak je tomu i v případě rozvoje obnovitelných zdrojů energie v asijských zemích. Ta varuje, že širší rozvoj OZE v regionu v zásadě není možný, tedy alespoň pokud dříve nedojde k rozvoji infrastruktury. Charakter celého problému s infrastrukturou lze nastínit snadno: Asie není jen Indie a Čína. Čína i Indie disponují výrobními kapacitami, záměrem, financemi a infrastrukturou. Ale například Barma ničím z uvedeného.

Zpráva ADB pokrývá svým záběrem celkem 45 států, v nichž je situace často diametrálně odlišná a ideálu vzdálená. Proto prezident ADB Takehiko Nakao nerad připouští, že výrazná část asijských zemí má v zásadě „důležitější věci na práci“, než boj za obnovitelné zdroje. K tomu, aby byly skutečně efektivní na celonárodním měřítku, je nejprve třeba dostatečná infrastruktura.

V regionu je 400 milionů lidí bez přístupu k elektřině, 300 milionů bez přístupu k nezávadné pitné vodě a přibližně 1,5 miliardy lidí tu nemá přístup k základní hygieně a kvalitní zdravotní péči. Teprve až se podaří vyřešit tuto oblast, bude možné podporovat rozvoj OZE a jeho širší zapojení do infrastruktury. To se ale lépe poví, než udělá. Jen odhad ADB totiž potvrzuje, že by k zahlazení těchto nedostatků v infrastruktuře bylo zapotřebí investice okolo 14,7 bilionu dolarů v oblasti energetiky a elektrifikační sítí.

„A je zřejmé, že v tomto případě poptávka zcela přesahuje naše možnosti,“ říká Nakao. I zde navíc platí, že věci lze dělat buď rychle, nebo kvalitně. Pokud by měl přednesený plán na rozvoj infrastruktury zohlednit principy udržitelnosti, boje proti klimatickým změnám, energetické efektivity a budoucí návaznosti na OZE, byl by pochopitelně dražší. Jestli rychle nebo raději důkladně však zatím asijské regiony netrápí.

Rostoucí poptávka po energii

Poptávka po energii v Asii prudce roste - do roku 2030 se téměř zdvojnásobí, jak uvádí Asijská rozvojová banka. Podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) k znečištění ovzduší v 795 městech v 67 zemích doposud chybí přístup k čistým palivům a technologiím asi 3 miliardám lidí (přes 40 % světové populace).

Obnovitelné zdroje energie přitahují dvě třetiny světových investic do elektráren a překonávají tak všechny ostatní zdroje energie. Dvě ze tří hnacích sil tohoto růstu pocházejí z Asie, konkrétně z Číny a Indie. Především oblast jihovýchodní Asie - označována IEA se stává „novou těžkou váhou“ na globálním trhu s energií.

Efektivita výroby a náklady

Významným aspektem je vysoká efektivnost výroby udržitelné energie v regionu Asie. Na jedné straně ve srovnání s evropskými lokalitami je struktura nákladů příznivější, na druhé straně se ceny elektřiny přibližují poměrně vysokým evropským standardům. Poměrně málo je známý fakt, že materiály a stavební komponenty pro výstavbu infrastruktury z obnovitelných zdrojů energie v Asii jsou obvykle levnější než v Evropě.

Je potřeba vědět, že řada nezbytných komponentů pro současný světový trh se vyrábí právě v Asii, kde jsou v důsledku zeměpisné blízkosti náklady na dopravu výrazně nižší než při přepravě do Evropy. Kromě toho mnohé evropské země nyní uzavírají své trhy a vystavují asijské výrobky dovoznímu clu.

Potřeba rychlého řešení

Asie potřebuje okamžitě další elektřinu, a to nejen za deset let nebo ještě později. Pro rychlé poskytnutí požadované kapacity nelze proto přehlížet obnovitelné energie, které mají podstatně kratší dobu výstavby než elektrárny na fosilní paliva. Staví se totiž přesně tam, kde je energie nejpotřebnější, daleko od velkých hospodářských center, kde často není funkční síť, kde by nemělo smysl stavět velké uhelné doly.

Asie není vůbec přesvědčena o tom, že je možné zavést obnovitelné zdroje energie dostatečně rychle, levně a v takovém měřítku, aby dokázaly vytlačit fosilní paliva z asijského energetického mixu. A podle toho se také chová.

Energetická transformace v Asii

Evropské státy si možná mohou něco takového dovolit a ve zrychleném tempu vynaložit miliardy eur na výstavbu větrných, solárních elektráren a zařízení k akumulaci energie. Asie, pro kterou je jsou hlavním problémem náklady na energie, ovšem dospěla k přesně opačnému řešení. Ukazuje se tak, že energetická transformace znamená v různých regionech a zemích zcela odlišné věci.

Vzhledem k tomu, jak obrovské investice jsou potřebné k přebudování elektrických sítí na to, aby se dokázaly vyrovnat s proměnlivou výrobou z obnovitelných zdrojů nebo do zavedení výrobní kapacity pro zálohování OZE, je rychlý přechod na zelené energie pro mnoho asijských zemí jednoduše příliš nákladný.

Hlavním problémem totiž je, že i když ve srovnání s výstavbou uhelné elektrárny mohou být solární panely a větrné turbíny relativně levné, infrastruktura potřebná k podpoře OZE již není. Navíc panuje přesvědčení, že v příštích několika desetiletích poptávka po energii v asijských zemích rychle poroste.

Budoucnost energetiky v Asii

Asie představuje se 4,3 miliardami lidí více než 60 procent světové populace. Již nyní generuje Asie 35 procent světového HDP, v roce 2035 to bude více než 44 procent. Tento kontinent se v rychlém tempu ekonomicky a politicky mění na globální mocenské centrum. Ale vysoký růst počtu obyvatel, ekonomický výkon a spotřeba staví rozsáhlé části Asie před obrovské problémy v oblasti zásobování energií.

Jen za posledních 15 let se poptávka po energii téměř zdvojnásobila a zastavení tohoto vývojového trendu není v dohledu. Podle asijské banky Asian Development Bank vzroste podíl Asie na celosvětové spotřebě energie do roku 2035 ze současných 34 na více než 50 procent. A již dnes se v Asii spotřebuje dvakrát víc energie než v USA.

Jádrem problému je však to, že 88 procent vlastních energetických potřeb se z důvodu nedostatku vlastních zdrojů musí v Asii vyrobit z dovážených a drahých paliv, jako je uhlí, ropa a zemní plyn. Výsledkem je nedostatečné zásobování energií, která se vyznačuje vysokými cenami elektřiny a rychle postupujícím znečištěním životního prostředí. Energie z obnovitelných zdrojů je pro budoucnost Asie bez alternativ.

Řešení poskytují především obnovitelné zdroje energie. Slunce, vítr, teplo ze země, voda a biomasa, to všechno je k dispozici v mnoha oblastech Asie v nadbytečné míře a čeká jen na to, aby se vše využilo. Další výhodou je, že elektrárny na obnovitelné zdroje energie musí být zřizovány a provozovány v mnoha oblastech Asie relativně levně, na mnoha místech musí být konkurenceschopné bez státní dotace a z důvodu krátké doby výstavby jsou tedy rychle k dispozici. Mohou být dimenzované jako menší elektrárny v porovnání s konvenčními elektrárnami na fosilní paliva, a proto jsou ideální pro decentralizovanou výrobu elektrické energie. To znamená, že se proud vyrábí tam, kde je také spotřebován.

Rozšíření energie z obnovitelných zdrojů ve finále lidem a místní ekonomice nabízí bezpečné a cenově dostupné zásobování energií. Tato výstavba podporuje nezávislost na fosilních palivech a v mnoha rozvíjejících se ekonomikách v Asii je proto považována za řešení bez alternativ.

Filipíny jako příklad

Totéž platí pro Filipíny: „Dnes jsme se zapsali do historie,“ prohlásil prezident Benigno Aquino III. u příležitosti zprovoznění prvního filipínského solárního parku financovaného ze soukromých zdrojů (našimi investory). Zdůraznil, že jeho vláda vynaloží i nadále veškeré úsilí, aby zvládla hrozící energetickou krizi. Do roku 2018 se má proto na Filipínách dostat dalších 5100 megawattů výkonu do sítě - podle prezidenta Aquina si vláda stojí za svým závazkem, že poskytne spolehlivou, čistou a cenově dostupnou energii.

Právě Filipíny jsou pro úspěšnou realizaci politiky udržitelné energie na rozvíjejících se trzích. Navíc patří mezi nově se rozvíjející země s vysokým růstovým potenciálem a McKinsey je označuje jako „nového miláčka“ investorů. Tento odhad je potvrzen filipínským tempem růstu posledních let, které se pravidelně pohybovalo mezi šesti a sedmi procenty.

Po celá desetiletí spoléhá vláda na obnovitelné zdroje energie, jejichž podíl na celkové spotřebě činí podle vlastních údajů již dnes 40,7 %. V Německu je to dokonce podle statistického úřadu Evropské unie Eurostatu jen 12,4 %.

A hlad po energii je obrovský: Do roku 2030 se očekává, že se poptávka po elektřině podle odhadů filipínského ministerstva energetiky ztrojnásobí. Zároveň jsou rámcové podmínky pro investice díky zdravým veřejným financím a stabilnímu bankovnímu sektoru dobré - hlavní ratingové agentury zvýšily bonitu země 19x za sebou.

Vzkvétající ekonomika, dramatický nedostatek energie, stabilní politické prostředí, dobré ekonomické ukazatele a dobré klimatické a strukturální podmínky vytváří pro zahraniční investory dobré příležitosti podílet se na projektech v asijském sektoru energie. K tomu lze připočíst státní podpory obnovitelných zdrojů energie a otevřenost vůči zahraničním investorům. Tyto argumenty nás již před mnoha lety přesvědčily o investicích do výstavby solárních elektráren a elektráren na biomasu na Filipínách.

Nové formy spolupráce a financování

Avšak každý, kdo zná asijský trh, ví, že tyto cíle nelze bez mezinárodních poskytovatelů finančních prostředků realizovat v dostatečné míře. Aby bylo možné plně realizovat budoucnost energie z obnovitelných zdrojů v Asii, budou podle odhadů Bloomberg New Finance v následujících 15 letech nutné investice ve výši kolem 2,5 bilionu amerických dolarů. Finanční rozměry, které přesahují nejen možnosti stávajících poskytovatelů energie, ale také místních vlád.

Proto jsou nutné nové formy spolupráce a inovativní modely financování i zapojení zahraničních investorů, např. v partnerství veřejného a soukromého sektoru (Public Private Partnerships). Tam začneme a investujeme do diverzifikovaného portfolia infrastrukturních projektů v oblasti udržitelné výroby energie z obnovitelných zdrojů a s tím spojených přenosových systémů elektřiny v daném regionu. V této souvislosti intenzivně stavíme na pevných a v průběhu mnoha let vybudovaných kontaktech s lokálními developery, kteří nám zajistí přístup k místním infrastrukturním projektům. Všechna místa projektu zažívají střednědobě společenské změny, způsobené mimo jiné zvýšením kupní síly nebo usídlením společností.

V součtu vytváří kapitál a expertíza investorů v Asii společně s místními lidmi trvalé hodnoty, které jsou nejen ekologické, ale také ekonomicky účelné. Považujeme se zde mimo jiné za přímý spojovací článek mezi asijskými zeměmi a evropskými investory a zasazujeme se o to, aby právě také evropští investoři a technologické koncerny posílily svou angažovanost v tomto regionu. Energie v centru pozornosti Pokračující rychlý rozvoj asijského regionu se odráží v ekonomických ukazatelích a hodnoceních mnoha zemí v Asii a zejména zemí ASEAN. Těmito informacemi jsou stále více ovlivněna investiční rozhodnutí průmyslových koncernů a účastníků finančního trhu. Důležitým faktorem pro následné investice je přitom bezpečné zásobování energií.

ThomasLloyd Group

MICHAEL SIEGzakladatel a předseda ThomasLloyd GroupMichael Sieg založil společnost ThomasLloyd Group roku 2003. Od té doby se rozrostla a vyvinula v globální investiční a poradenskou společnost, která se specializuje na oblast obnovitelných zdrojů energie v Asii. Společnost se sídlem v Londýně je zastoupena na 14 místech v osmi státech v Severní Americe, Evropě a Asii. V České republice má společnost své sídlo v Praze. V Německu společnost disponuje kancelářemi ve Frankfurtu nad Mohanem, Stuttgartu a Mnichově. Věnuje se získávání kapitálu, M & A a Corporate Finance, financování a managementu projektů pro vývojáře a investičnímu poradenství a správě majetku a fondů pro soukromé a institucionální investory.

tags: #obnovitelné #zdroje #energie #Asie

Oblíbené příspěvky:

• Příroda u Čáslavi
• Dopad technického sněhu
• Význam kategorie DD v Červeném seznamu IUCN
• Provoz zařízení XPS
• Svoz odpadu: Průvodce