Jiří Dolejš a klimatické hnutí v zrcadle KSČM

Jiří Dolejš patřil dlouhé roky mezi nejviditelnější osobnosti KSČM. Jenže poté, co zkritizoval zapojení strany do projektu Stačilo!, byl z ní v podstatě vyhozen.

Současná situace v KSČM

V reakci na volební debakl projektu Stačilo!, jehož součástí je také KSČM, oznámila Kateřina Konečná, že se ještě letos v prosinci uskuteční mimořádný sjezd strany. A že na něm dá svou funkci k dispozici. Kateřina Konečná poslední dva roky prosazovala určité změny bez toho, že by k nim měla zvláštní mandát strany. To znamená, že uvnitř KSČM neproběhla nějaká diskuse o jejím směřování.

V úterý se objevila informace, že Konečná trpí roztroušenou sklerózou. Pokud jí to zdravotní stav dovolí, tak si myslím, že o to bude usilovat. Prostě si chce prověřit svou podporu. A na rozdíl od Jany Maláčové ze SOCDEM nemluví o rezignaci. Logicky z toho vyplývá, že kandidovat bude.

Upřímně řečeno, vážný protikandidát ve straně neexistuje. Ona se za poslední dva roky stala nejviditelnější osobností strany. Navíc má jako jediná nějaký volený mandát - je poslankyní Evropského parlamentu. Takže pokud sama nerezignuje, což by samozřejmě poptávku po jejím nástupci nebo nástupkyni vyvolalo, tak si myslím, že její ambicí je být znovu zvolena.

Protože ve straně a v jejím nejbližším okolí se to víceméně proměnilo v něco, co bych skoro nazval určitou sektou. Ti lidé se k ní hlásí jako až k nekriticky uctívané autoritě, je pro ně nezpochybnitelnou vůdkyní. To je klíčový problém - řekl bych - od samotného vzniku projektu Stačilo!

Čtěte také: Ekologická výchova v ČR a Jiří Kulich

Projekt Stačilo! a jeho dopad na KSČM

Vždyť poslední řádný sjezd strany byl v roce 2022 v Brně. A jeho výsledkem bylo, že strategickým směrem KSČM do budoucna má být vznik společné levice. Jenomže sociální demokracii tehdy nešlo vnímat jinak než jako reprezentanta levice proevropské, jasně demokraticky ukotvené a reformní. A tento směr - troufám si prohlásit - nebyl v rámci projektu Stačilo! naplněn.

KSČM tudíž se možnosti vzniku společné skutečně demokratické levicové alternativy vzdala. Prostě kývla na vznik hnutí Stačilo!, což není subjekt levicový, ale nacionálně populistický. Jeho obsahem je falešná hra na vlastence ve spojení s ultrapravicí. Pokud chce tedy Kateřina Konečná v tomto projektu pokračovat, reálně hrozí, že se značka KSČM v tomto subjektu rozpustí.

A že KSČM tak, jak vznikla před třiceti lety, tedy jako strana, jejíž ambicí je transformace na moderní demokratickou levicovou stranu, končí. "Ukázalo se, že naše úsilí nestačilo," řekla Kateřina Konečná z hnutí Stačilo! Uvnitř KSČM už nevidím proud, který by měl energii a odhodlání bojovat za transformaci, o které hovořím.

Navíc i oni jsou svázáni se sektářským pojetím strany, což se projevuje tak, že naprosto ctí formální loajalitu k vedení. Takže ano - já tam tu sílu už nevidím. KSČM v posledních letech propásla svou šanci. Ještě v roce 2021 měla dokonce volební heslo "Šance na změnu".

Ilustrovat to lze také na tom, jak hovoří jeden z důležitých patronů a poradců Kateřiny Konečné a celého projektu Stačilo!. Na mysli mám Petra Druláka (předseda spolku Svatopluk - pozn. red.), což je člověk, který prosazuje politický koncept tzv. podkovy. A přesto, že tato koncepce neuspěla ve volbách, tak on nenavrhuje posun od tohoto projektu - jeho cílem je naopak Stačilo! centralizovat.

Čtěte také: Doubravice nad Svitavou: Historie a události

A dokonce hovoří o tom, že by se měly jednotlivé značky, jako například KSČM, uvnitř projektu rozplynout, v podstatě by se měli jak komunisté, tak sociální demokraté podle Druláka upozadit a postupně vymizet. Stačilo! Sice hovoří o tom, že po volební prohře není možné hned začít měnit režim, ale že je potřeba se připravit na tvrdý útok.

A pokud říká, že chce bojovat proti současnému režimu, tak tím myslí, že chce bojovat proti pokrokářům a liberálům. Pokud ale hnutí Stačilo! Antisystémové akcenty ve volbách neuspěly. A protestně naladěný volič před verbálním extrémem upřednostnil Andreje Babiše.

Ovšem zda to bude mít nějaký vliv na vývoj v KSČM, to je otázka. Jana Maláčová na rozdíl od Konečné řekla, že na post předsedkyně strany rezignuje. A pak je samozřejmě otázka, co to bude pro SOCDEM znamenat. Bývalý předseda Vladimír Špidla mluví například o krizovém plánu a vymezuje se vůči projektu Stačilo!

Musely by se ale naplnit dva předpoklady: obrátit se znovu k evropské demokratické levici a nikoliv ke krajní pravici.

Jiří Dolejš o klimatickém hnutí

Za Gretou Thunbergovou a celou klimatickou kampaní je cílený, profesionální marketing, říká poslanec za KSČM a bývalý místopředseda strany Jiří Dolejš v rozhovoru pro Tiscali.cz. Podle něj jde o bilionový byznys, který si švédskou aktivistku vybral jako maskota.

Čtěte také: Klimatická krize a dekarbonizace

Co se týče klimatického náboženství, Jiří Dolejš uvádí, že zejména v Evropě určitá skupina lidí skutečně traktuje iracionálně. Ne politiky, myslím zejména aktivisty. Jsou skutečně jak somnambulové, kteří říkají, když nezavřeme komíny, bude v několika málo letech kolaps a krize. A teď běhají kampaně, že se nesmí jíst vepřové, jezdit auty.

Nelze ji dělat bez ekonomiky a musíme si uvědomit, že jakákoliv modernizace, tedy i zelená, musí stát na technologiích. Každá technologie se vyvíjí a má určitou ekonomiku. Němci si schválili Energiewende, to je jejich svaté právo. Chtějí to mít, mají to, ale my jsme v České republice.

Pokud se teď schvaluje státní energetická koncepce - její aktualizace by měla být schválená letos nebo v příštím roce, jsme v době, kdy se to láme. I když je to papír, přece jenom konvenuje k tomu, co musíme říkat v Bruselu atd., má to určité vazby. Zkrátka měli bychom to brát vážně. A je přece jasné, že jestliže plníme závazky, pokud jde o procenta obnovitelných zdrojů, ten prostor tam není nekonečný a potenciál v Čechách je slabší než jinde.

Na rozdíl od jiných zemí - Poláci to mají ještě víc - máme uhlí, takže jeho budoucnost je jeden ze sporů, který by se opět měl vést racionálně. Iracionální jsou dekarbonizační ultimáta, kdy se aktivista jak netopýr přibije na vrata elektrárny a začne vykřikovat, že umře hlady, pokud zítra neskončí, přitom za zády mu prodají Počerady a všechno je jinak. Iracionalita je tady opravdu velká.

A teď když to ještě zarámujete, že ta kampaň není naivní z pohledu ekonomických zájmů. Nositelů té technologie. Jestliže někdo nechce, abychom měli uhlí, logicky bude dodávat energii anebo technologie alternativní, a to je byznys jako hrom. To je bilionový byznys.

Myslíte si, že nějaká culíkatá se najednou dostane na půdu OSN a národních parlamentů a papež a všichni ji přijímají? Ne, to není žádná konspirační teorie. Myslím si, že za tím je cílený, profesionální marketing. A jenom si kladu otázku, proč zrovna tenhle typ, protože pochopitelně dětská tvářička může mít marketingově význam, ale zase ten kontramarketing, který zdůrazňuje to, že je to osoba nějakým způsobem limitovaná, nechci rozebírat její diagnózy a to, jak trpěla depresemi, ale je limitovaná.

Když vybrali Brigitte Bardotovou nebo nějakou takovou herečku, že má ráda zviřátka a chce chránit velryby, to je o něčem jiném, protože ta dala všanc svou slávu a má zviřátko, to se nosí. Ale co tahle holčina? Nic. Takže z tohoto pohledu je to skutečně svým způsobem iracionální záležitost.

To není konzervativní reakce nerudných starců, které trápí hemeroidy, tak nemají rádi mládí, o tom to není. A v Čechách je nesmysl chtít šibeniční dekarbonizační lhůty, když víme, že to uhlí máme a že ho můžeme odstavit jedině tehdy, když zaprvé budeme mít ekvivalent a zadruhé ten ekvivalent bude ekonomický.

Teď neřešme Evropu, ta se k něčemu přihlásila. Nyní je tlak na to, aby to byl rok 2040, 2050, což mně přijde vůbec bizarní, že se o těchto lhůtách mluví v termínech, které normují jak nějací plánovači, jak to bude v roce 2050, když nevíme, jak to bude za 10 let, protože tam je jeden zásadní parametr, který dnes neví nikdo. A druhá zásadní věc je možnost šířit alternativní technologie.

Některé jsou v počátku inovačního cyklu. Ještě se budou vyvíjet a u některých nevíme, jak budou ekonomicky aplikovatelné, protože alternativní technologie vítězí tehdy, když jsou ekonomické. To ano. Samozřejmě, že ekonomiku můžete ovlivnit, ale teď je otázka, jestli úspěšně. Dobře, ale řešme až výsledek celého procesu.

Nevíme, jestli Německo půjde na uhlíkovou daň, carbon tax, nebo nepůjde. Možná ano, ale sami o tom vedou velký spor, dokonce i to jejich zavírání energetických kapacit je předmětem diskuze. Byť teda běží, to je třeba uznat, ale dobře, bude jinde carbon tax, nebo nebude?

Pokud by nám v konkrétních lhůtách klekly některé kapacity, začneme být závislí. Samozřejmě plynová elektrárna se dá postavit relativně rychleji než jaderná, ale odkud bude brát plyn? Zase budeme řešit energetickou bezpečnost, protože buď to poteče Nordstreamem, nebo kudy? A za jaké ceny?

Nepochybně, uhelná doba jednou skončí. Už jenom z důvodu, že uhlí není nekonečné množství a že se třeba někdo rozhodne, že lepší než ho prohnat komínem je využít ho například v chemickém průmyslu. Před volbami jsem říkal, že české uhlí skončí zhruba do roku 2040. To, když řeknete před klimatickým náměsíčníkem, tak se s vámi přestane bavit. Věří tomu, že kolaps je na spadnutí.

To je debata o kredibilitě výsledků zpráv klimatického panelu. Teď nechme ty, co tomu nerozumějí a vykřikují nesmysly. Extinction Rebellion jsou někdy dost extatičtí ohledně toho, co předvádějí, ale to nechme být. Můj asistent se kolem toho motá, říkám mu: 'Protože seš doktorand, tak si řeknu, že jsi romantik. Klimatický panel je jenom testování hypotézy.

Mají to jako svůj deal, hájí svou stavovskou čest, drží pohromadě, stále vykládají, že kolektivně 90 procent všech klimatiků si to myslí, což je mimochodem pravda. No a co? Názorový konsensus není vědecký důkaz. Testují svou hypotézu na simulacích, které jsou samozřejmě propracované. Jsem inženýr, bývalý prognostik, tak vím, co je simulace, byť klimatické modely jsou super složité. To není jako ekonomické modely.

Neexistuje exaktní tvrdý důkaz. Skleníkový efekt je poznatek, skleníková hypotéza je hypotéza. Ať děláte, co děláte, to je prostě fakt. Neříkám, že neexistují klimatické změny. Neříkám, že klimatické změny neovlivňuje lidská činnost. Simulace jsou schopné dávat hezká čísla, ale jsou dosahovaná v rámci určitého intervalu spolehlivosti, a ta je závislá na předpokladech.

Ještě před pěti lety ti samí vědci, fyzici a geologové atd., protože klima je interdisciplinární záležitost, říkali, že je tady přesně opačná alternativa: Když neplánovaně nám začne sluníčko méně svítit, přijde doba ledová. I to je hypotéza.

To všechno vede k tomu, že ta debata je taková zmatená, kdy pár lidí, kteří si dají práci a přemýšlejí o tom, říká: Proboha, vraťme se zpátky na zem, přemýšlejme věcně a přemýšlejme i v zájmu českého státu. Co si může dovolit Německo, nemůžeme si dovolit my.

Řekl jsem ho tehdy jako svůj odhad, ale vycházel jsem z toho, že 40 procent výroby elektrické energie je postavených na kapacitách, které mají určitou životnost. Starší modernizujete, mladší doběhnou a je to hodně o tom, jak bude nastavená ekonomika. Mimochodem, to je přesně problém debat kolem jádra. Vím, že Zelení bývají antijaderní, ale česká politická scéna je v podstatě projaderná. Když pominu Bursíkovo období, všichni chtějí jádro. Jak to, že ještě není?

Jedna vada je výběrové řízení, protože se hádají, jestli to budou dělat Francouzi, Korejci, Číňané, Rusové nebo Američané. Druhá vada je, že v délce životnosti jaderné elektrárny, když nevíte, za jaké ceny se prodej elektřiny bude realizovat, si nespočítáte ani návratnost.

Protože ČEZ je sice státní, ale ne úplně, má minoritní akcionáře, a ti mohou dělat problémy, tak chtějí vědět, jak to bude garantované. Energetika je klíčová věc pro vývoj společnosti a je třeba tady postupovat daleko racionálněji. Politické strany, možná s výjimkou Pirátů a topky, která loví liberální voliče mezi aktivisty, pro racionální řešení jsou.

Říkají: Fajn, plníme to, co jsme slíbili v Bruselu, ale nenafukujte nám to, to už nemůžeme. Dopřejte nám atom a útlum uhlí bude takový, aby to mělo ekonomickou racionalitu. To má ale nulový význam, to je deklarace. Deklarovat mohu cokoliv: Tak - a za 20 let budeme v komunismu, říkají třeba v Číně nebo nevím kde. Jakmile bych to však chtěl normovat, je to cíl, a musím ho rozfázovat do jednotlivých etap a plnit.

V českém taky, akorát to má méně posluchačů. Vybraná cílovka, ale taky si lze všimnout, že ti, kteří k té cílovce mají blíž, jako jsou Piráti nebo topka, ta hesla opakují. Ovšem jestliže lidi děsím, že bude konec světa, je to klasický chiliasmus. Přišel biblický prorok a řekl: Apokalypsa bude, jezdci apokalypsy se objeví, konec, hrůza, plameny.

Připodobním to k něčemu, co někomu může být naprosto cizí, ale úplně stejný byznys se strachem je přece tematika migrace. Ne, obchodníci se strachem jsou ti, kteří tu kampaň organizují, ale lidé jsou zblblí. Když mluvíte o obchodnících se strachem, myslíte Greenpeace, Hnutí DUHA, Fridays for Future, Extinction Rebellion?

Upřímně řečeno, nerozebírám to až do konkrétních individuálních adresátů, ale myslím si, že je povinnost toho, kdo má hlavu na krku k přemýšlení, si uvědomit tu dimenzi. Nejvíc jsem v rozpacích u těch, u kterých vím, že vzdělání mají. Vysokoškolsky vzdělaný člověk by to mohl chápat nebo - když se o to bude zajímat - to pochopit.

Samozřejmě dnes jsou vědci, kteří věří v pánaboha nebo v Alláha, tak proč by někdo nevěřil v tyhle věci? Ale musím mít jasnou mez mezi ideologií nebo něčím takovým a praktickou činností, ať už je to věda nebo politika. Každý máme právo něčemu věřit, ať už jsou to ufoni, to je mi jedno, ale je tady jistá míra společenské odpovědnosti, a ta musí být o tom, že oddělím ty role. Jestliže jsem politik, mám odpovědnost za tuhle republiku a zájmy lidí, kteří tady žijí. To jsou pro mě důležité věci a člověk, který tohle nedělá, to buď n...

Ladislav Klíma

22. srpna 1878 se v Domažlicích narodil spisovatel a výstřední filosof, který své rozervané myšlenky dováděl až do mystické bizarnosti. Ladislav Klíma byl pro jednu skupinu lidí člověk, který až chorobně kupil hromady hrubých nechutností, pro jiné pronikavě myslící a nepokořený duch. Byl duchovní aristokrat, či fantasta s vykolejeným mozkem?

Protivilo se mu vše, co lidé považovali za kulturní a společenské. Silně introvertní Klíma, nadaný současně mohutnou inteligencí, se dostával do problémů s hygienou, s alkoholem, se světem kolem sebe. Sebe a lidstvo považoval za znesvářené moci. Když jako student prohlásil Habsburky za prasečí dynastii, byl vyloučen ze všech škol v mocnářství. Svou distanci od společnosti pak vystupňoval až do obtížně stravitelné krajnosti.

Za podstatné měl Klíma to, jak intenzivně myslel, ne to, co napsal. Výsledky svých bojů se světem se ale pokusil přece jen vyjádřit ve svém prvním spisku „Svět jako vědomí a nic“ (1904). Vyjadřuje v něm názor, že existence světa je závislá na individuálním lidském Já. Díky tomuto textu ho objevil básník Otokar Březina, kterého okouzlil Klímův zjitřený mysticismus. O Klímu se zajímal i F. X. Šalda a další osobnosti, pro širší českou veřejnost však zůstal nečtený a neznámý.

Hédonismus náleží spíše vepřům než lidem. Jeho filosofické evangelium představovalo totální solipsismus a autosugesci. Subjektivní myšlení Klíma povýšil až na nelidsky sebestředný „egosolismus“, tedy učení, kde „já“ je totálně vším, kde Klíma je prostě sám sobě absolutnem.

Pro svůj způsob života měl jako důvod svůj jediný veliký životní cíl - absurdní sebebožství a své sebezbožnění vyjádřil v pojmu „deoessence“. Pro profesora Patočku byla Klímova filosofie jen epigonstvím německých originálů. Klímův postřeh, že cesta k nadčlověku vede přes zhovadilost, se ovšem tomuto soudu vymyká. Svůj příběh Klíma popsal v knize „Vlastní životopis“ (1924).

Oddával se rád samotářským meditacím, válel se nahý v mechu. Svým názorem, že hédonismus náleží spíš vepřům, a ne lidem, směřoval logicky k chudobě, ze které ho nevytrhlo ani skromné dědictví po otci- úředníkovi. Jako samozvaný samobůh věnoval většinu své energie nezávislosti na ničem, tedy ani na vlastním těle. Pověstné se staly jeho kousky s polykáním myši uzmuté kočce či červů ve zkažených uzeninách.

O Klímu literáta se později soustavně zajímal zejména Bohumil Hrabal. Byl pro něj zjevením moderní absurdity a grotesknosti, prorok odmítnutí zmanipulované civilizace. Pamětníci uvádějí, že Hrabal rád citoval Klímu po hospodách. Klímova lidská a kulturní revolta zaujala český underground. Inspiroval například Plastic People of the Universe, Vratislav Brabenec upravil jeho texty pro album „Jak bude po smrti“ (1979).

Klímův literární génius není pro konzervativního čtenáře. Jeho pověstná záliba v perverzi, sadismu a až fekálním hnusu všeho druhu může mnohým připadat patologická. A nejspíš i nekřesťané mohou vidět jako nevkusný například jeho protikřesťanský spisek „Bílá svině“, kde útočí na ženskou ikonu katolické církve poněkud pornografickým způsobem. Jde o ostrou satiru na církev v Nietscheovském stylu.

V Klímových fantaskních textech lze ale objevit naprosto originální tajemné snové obrazy. V roce 1928 vyšlo jeho expresionistické romaneto „Utrpení knížete Sternenhocha“, perverzní příběh mladého šlechtice a jeho ženy Helgy, kterou miluje i nenávidí a která ho všemožně ponižuje a týrá. Její přízrak poté, co ji uvrhne do hladomorny, ho jako strašidelná Daemona pronásleduje až k šílenství. A v klímovském „nadšílení“ se tímto utrpením z červíčka Sternenhocha stává Ubersternenhoch, balancující uprostřed svých snů a postmortality.

Možná si někdo vzpomene také na nedoceněný film Jana Němce „V žáru královské lásky“ z roku 1990, který byl plánován už od 60. let, k realizaci však z politických důvodů léta nedošlo. Tento film zasadil Klímův příběh zasadil do tehdejší Prahy, v níž kontrastuje moderní žižkovská televizní věž s ulicemi zanedbaného starého Žižkova. A roli pološíleného knížete, štvaného svými běsy si zdařile střihl Vilém Čok, roli přízračné Daemony Ivana Chýlková.

tags: #jiri #dolejs #klima

Oblíbené příspěvky:

• Autobusová linka 382
• Definice komunálního odpadu
• Udržitelné stavebnictví
• Výhodné slevy na zdravé potraviny
• Využití petrželky pro zdraví