Jiří Sádlo: Rozhovor o Městě a Přírodě v České Krajině

Výzkum v oblasti vztahů mezi organismy a prostředím, stejně jako mezi samotnými organismy, má zásadní význam pro péči o životní prostředí. Tento výzkum, prováděný převážně na území České republiky, přispívá k jejímu bio-ekologickému mapování. Dlouhodobá pozorování ve vybraných lokalitách se zaměřují na typické ekosystémy studované z hlediska geobotaniky, hydrobiologie, entomologie, půdní biologie, chemie a mikrobiologie, a také na problematiku eutrofizace vybraných přehrad a jezer.

V oblasti botaniky se studuje taxonomie vyšších a nižších rostlin, zejména řas, s využitím v oblasti ochrany přírody. Studium molekulární a buněčné biologie, genetiky, fyziologie a patogenů rostlin a hmyzu je předpokladem pro rozvoj rostlinných biotechnologií v zemědělství a využití hmyzu jako modelu pro obecně biologický výzkum. Botanický ústav též pečuje o Průhonický park, který je významnou součástí českého přírodního a kulturního dědictví.

Současné Problémy České Krajiny

Současná krajina je jako všechny jiné, někdy zlobí, někdy má svoji hlavu, co na tom. Chodím se na ní dívat a sleduju, k čemu hezkému a novému má asi talent. Jak si řekneme, že současná krajina je problémové dítě, lže, krade, nemeje se, tak je zle. Rákoska, děcák, znesvéprávnit, vydědit. A úplně nejhůř, pokud se ta identifikace a náprava problémů dětí a krajin institucionalizuje.

Nejvíc mi vadí zvěrstva páchaná ve jménu ekologie, posvěcená státem a placená z peněz na ekologii, státních nebo firemních, to je jedno. Agroenvironmentální programy mohly leccos v přírodě zachránit, a spíš to ničí kvůli nesmyslně nalinýrovanému managementu. Mánie zalesňovací ničí poslední palouky a stovky druhů živáčků na nich - a náhradou není samo sebou les, ještě sto let tam bude ošklivá nefunkční kultura.

Rekultivace těžebních prostor: dobře, když tam chceme mít lesní kulturu, fabriku, golfáč nebo hanbinec, někomu to přinese peníze, slávu nebo potěšení. Jenže když se naperou do pustiny uplně mimo obce okrasné keře, co je zelené, to je ekologické, navíc takové, které spolu ani nevydrží, je to škoda peněz a zejména škoda prostoru - aspoň malou část výsypek potřebujeme, aby se na nich příroda napřed vyvíjela sama a ukázala, co umí, co je nám s to nabídnout a co od nás za to bude později potřebovat k další údržbě.

Čtěte také: Ekologická výchova v ČR a Jiří Kulich

Herbicidování na železnicích - údajně proti invazním druhům rostlin, reálně je jen podusí, ale nevyžene, a poskytne jim spoustu prostoru ke vzniku odrůd rezistentních vůči herbicidům. Velkovýroba krajně nebezpečných potvor. A nádraží červená od vlčích máku jsou pryč, lilie a lomikameny ve štěrku náspů jsou pryč.

Česká krajina utrpěla vyhnáním Čechů z pohraničí 1938-39, Němců 1945-46, pronásledováním sedláků a tzv. „kolektivizací“, resp. „socializací“ zemědělství po roce 1948 a velkovýrobními technologiemi v rostlinné i živočišné výrobě. Mimo pozornost zůstala zatím poslední „rána“ socialismu v krajině, způsobená tzv. „náhradními rekultivacemi“ za větší zábory zemědělské půdy, jako např. rekultivace v povodí Stropnice za zábor pro JE Temelín v 80. letech minulého století - s regulací vodotečí, odstraňováním mokřin a náletových dřevin v polnostech, cenných mokřadů.

Vztah k Místu a Proměny Krajiny

S trochou obraznosti a nadsázky: 19. století krajinu civilizovalo a opatřilo kontexty a vysvětlujícími cedulkami a návody k použití. Bylo to pohodlné a nesvobodné, bylo toho přes moc a tak to brzo to začalo lézt krkem, zrodilo to napřed romantismus a ekologii, hledající aspoň kousky něčeho spontánního, co by vznikalo samo ze sebe, a ne z té civilizační matrix. A hned potom to zrodilo škrtání kontextů, zjednodušování, zkracování, zcelování a tak. To bylo 20. století, století destrukce, století definic typu „člověk není nic než…“ Co 20. století rozleptalo, to současná doba dodělala.

Tradiční česká krajina je nebožtík a momentálně jdeme z funusu. Zatím se nějak narodilo (z prachu a popele nebožtíkova) něco nového, takové ošklivé káče, navíc s různými nehezkými nemocemi a nedostatky, které k útlému věku patří. Zatím nevěříme, že by z té hromádky neštěstí byla jednou nová krajina, nový a spravedlivý král, kterého bychom měli rádi. Ale je to nejlepší a jediné, co teď můžeme udělat. Věřit. Mít rádi.

Každé sídliště je uníkátní biotop. Že jsou všechna stejná? Ale nepovídejte, to je jako že Ćínani jsou pro nás všichni stejní - prostě je dobře neznáme a neumíme je rozeznat. Už třeba v Praze Bohnice a Jižňák, to jsou dva světy. Step a chladná pustina, biologicky, a jak sociálně, na to tady není místo a čas…

Čtěte také: Doubravice nad Svitavou: Historie a události

Oheň v Krajině

Vypadá to divně, ale je to tak: naše příroda oheň potřebuje, zvykla si na něj a postrádá ho. Vypalovalo se od doby kamenné do 1950, vše prospívalo. Krajina je dnes přecpaná živinami, a většina živáčků to odskáče životem. Potřebujeme nízké trávníky, lesy bez ostružiní a kopřiv. To znamená: pryč s biomasou z přízemí. Kozu, ovci, kosu, pilu, dokonce bagr a dokonce sirky.

Půl palouku vyhoří, stařina je pryč a za rok je tam nová tráva a všechen hmyz a kytky. Když se to nevypálí, časem živáčky vystrnadí natýlka stařiny a později kopřiva nebo křoví. Jde jen o to, aby oheň každý rok vzal jen kousek, který bude po palouku rok co rok putovat. S lesy je to všem jiná věc, protože se špatně ovládá. Ale zdá se, že i za přežití vzácností v lesích např. u Máchova jezera vděčíme ohni a schopnosti borovice shořet a zas vstát z popela.

Výchova k Lásce ke Krajině

Ale jo, dá se to naučit. Kdo se chce naučit na kytaru, musí mít trochu dobré vůle, Když ji má, tak ještě špetku talentu. Když ji nemá, nepomůže ani svěcená voda. S krajinou stejně tak. Anebo naučit se být zdvořilý, to je ještě lepší příklad. Protože tam hrozí i přestřelení do servility, hrozí pokrytecká zdvořilost mizery, apod., stejně jako environmentální výchova může přinést i bigotnost nebo pokrytecké vykazování lásky k přírodě, když se na to jde špatně. Viz i dál o kodexu a selském rozumu.

Kulturní Krajina

Krajina je území vymezené svými kraji, které od nás ke svým krajům ubíhá, je to území na kraji. Člověk na tomto území od kraje ke kraji žije už velmi dlouho, ale to, co na nás venku číhá, už není krajina jen tak, ale je to krajina kulturní. Tedy něco jako ochočená. Neboť kulturní krajina je někde na pomezí přírody a kultury. Obě tyto entity jsou do sebe vklíněny v mnoha úrovních, takže je těžké je od sebe oddělit.

Kulturní krajina začíná už tím, že se lidé rozhodnou dlouhodobě kultivovat území, kde se usídlili. Je to tedy věc našich zásahů do přírodního koloběhu, ale záleží na tom, jak kvalitní či barbarské je toto ovlivnění přírody. A nelze pochybovat o tom, že se všechny tyto zásahy sčítají, čili tento náš vliv na přírodu má kumulativní ráz. A tak se kulturní krajina pyšní nejenom našimi produkty, jako jsou stavby, výrobky či artefakty, ale především rostlinami a zvířaty, které by se do té naší české přírody bez člověka nedostaly.

Čtěte také: Klimatická krize a dekarbonizace

Současné Změny v Krajině

Současné změny v krajině bychom neměli bez rozmyslu odsuzovat. Klíč je v historickém přístupu ke krajině. Jsme příliš vychovaní v tom, že krajina je to, o čem psali klasici. To skončilo asi ve třicátých letech minulého století a od té doby to prý začíná být špatné. Tvrdí se, že čím více přírody, tím méně kultury a vice versa, ale speciálně ve střední Evropě to neplatí skoro vůbec! Hranice mezi přírodou a kulturou jsou prostupné, jsou to dva póly magnetu.

Zahrádkáři a Příroda

Já je mám docela rád, nikdy jich není zas tak příliš moc a plošně. Mě se líbí, že je to tam většinou chudé a skromné, spíš sousedské=, než soukromnické. „Na plechárně…“ Lepší než kolonie chatařské, o mnoho. Akorát je potřeba, aby tam měli kontejnery nebo rozumnou skládku, a netrousili odpady jak dobytci všude kolem sebe, z toho jsou pak invaze zavlečených kytek a vůbec… Taky jde o to, kde jsou. V příměstí je to normálka. Ale kdysi tak byly zničeny velké plochy stepí a starých sadů pod Litoměřicemi, tech je škoda.

Paměť Krajiny

Paměť lze vymazat, ale nelze ji udržet vymazanou. Tím momentem se zas začne plnit. Alzheimer většinou nehrozí.

Celky a Detaily v Krajině

Asi je totiž potřeba odpovědět: To, že je vždycky důležité obojí, celky i detaily. Jde většinou o to, v každém okouzlení, jak se k sobě ty detaily a celek vzájemně vztahují. Harmonie z nesouladu, protiklady, ambivalence.

tags: #jiri #sadlo #rozhovor #mesto #priroda

Oblíbené příspěvky:

• Překlad "Occupant" do češtiny
• Poznávání přírody skrze životopis
• Tipy pro lov štik
• Je mouka a cukr pro naše zdraví prospěšné, nebo škodlivé?
• Hlášení nebezpečných odpadů