Josef Klíma: Ohrožení Demokracie a Svoboda Tisku

Už 27 let si připomínáme 17. listopad jako svátek boje za svobodu a demokracii. Stále častěji zaznívá, že jeho odkaz je čím dál aktuálnější a přibývá výzev, které vybízejí k větší občanské aktivitě.

Svoboda tisku se ve světě opět zhoršila, uvádí se v každoroční zprávě mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic (RSF). Česká republika se v žebříčku 180 zemí proti loňsku propadla z 34. na 40. místo, je ale před Spojenými státy, které spadly ještě níž. Největší svobodu tisku poskytuje médiím Norsko, následuje Finsko, Švédsko a Nizozemsko. Na opačném konci žebříčku je Turkmenistán, Severní Korea a Eritrea.

Jen ve 24 procentech sledovaných zemí se dá situace ohledně svobody tisku označit za “dobrou” či “docela dobrou”, uvádí zpráva. “Nepřátelské chování politických vůdců vůči médiím vedlo ke stále častějším násilným činům,” uvádí organizace. Novináři podle RSF žijí “v nebezpečí a ve strachu”.

“Pokud se politická debata posune do atmosféry občanské války, kde jsou novináři v roli obětních beránků, tak je demokracie v obrovském ohrožení,” uvedl šéf Reportérů bez hranic Christophe Deloire.

Spojené státy se v žebříčku propadly na 48. pozici. Zpráva uvádí, že období od zvolení Donalda Trumpa prezidentem je jedním “z nejtemnějších v historii americké žurnalistiky”. Nechvalně proslulé jsou zejména Trumpovy výpady proti novinářům, v zemi se ale objevilo i mnoho případů obtěžování žen-novinářek či novinářů jiné barvy pleti.

Čtěte také: Příroda v díle Josefa Čapka

“Nikdy předtím nebyli američtí novináři vystaveni tolika výhrůžkám smrtí a nikdy předtím nemuseli tak často vyhledávat ochranu soukromých bezpečnostních firem,” dodává zpráva. “Nenávist k médiím je nyní taková, že střelec ve městě Annapolis v americkém státě Maryland v červnu dorazil až do redakce listu Capital Gazette a zabil čtyři novináře a ještě dalšího zaměstnance,” popisují Reportéři bez hranic.

Organizace se sídlem v Paříži se obává i narůstajícího počtu silných vůdců, kteří “vypadají, že nemají žádné zábrany”. V této souvislosti zmínila vraždu saúdskoarabského novináře Džamála Chášukdžího, který byl usmrcen loni v říjnu na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu.

Saúdská Arábie připustila, že novináře žijícího v exilu v USA zavraždilo speciální komando vyslané z Rijádu. Tvrzení, že byl do vraždy zapleten korunní princ Muhammad bin Salmán však Saúdská Arábie kategoricky odmítá.

Jednou z nejhorších zemí, pokud jde o svobodu tisku, je rovněž Turecko, které poslalo do vězení mnoho novinářů. Podle RSF přitom tyto “represe proti několika málo zbývajícím kritickým médiím neustávají”. Podobně špatná je situace pro novináře v Rusku, které se v žebříčku Reportérů bez hranic propadlo na 149. místo.

V Německu zatkli muže v souvislosti s vraždou bulharské novinářky; na místě činu našli jeho DNA.

Čtěte také: Řešení pro bioodpad: Kompostárny

V hodnocení Česka organizace na svých stránkách uvádí, že “videozáznam, na kterém český prezident Miloš Zeman na tiskové konferenci v říjnu 2017 mává maketou kalašnikova s nápisem ‘na novináře’, zůstane v paměti jako klasický příklad nenávisti vůči novinářům.” Podobná nenávistná prohlášení a gesta od vysokých představitelů státu podle RSF “otevírají cestu dalším excesům”.

“Pro Českou republiku, která má poměrně svobodný mediální trh a celou řadu nezávislých medií, ten vývoj je překvapivý,” komentoval zprávu během návštěvy Bratislavy šéf české diplomacie Tomáš Petříček. Zároveň poznamenal, že “musíme udělat i domácí úkoly, pokud chceme i v zahraničí pomáhat nezávislým médiím, nezávislé žurnalistice, což je jedna z priorit české zahraniční politiky”.

“Pozice a současné zhoršení úrovně svobody tisku ve srovnání s dalšími státy Evropy, včetně Slovenska, je hodně smutná zpráva pro demokracii i všechny demokraty v ČR,” napsala ČTK poslankyně a členka sněmovního podvýboru pro svobodu slova a média Alena Gajdůšková (ČSSD). “Utvrzuje mne to v dlouhodobém přesvědčení o nezbytnosti chránit jako princip a nedovolit nijak omezovat média veřejné služby. Ta vzhledem k tomu, že si je platí přímo občané, mají sílu být referenčním rámcem objektivity, vyváženosti a kvality informací i programu. To je důležité pro fungování demokracie,” uvedla Gajdůšková.

V žebříčku svobody tisku si letos pohoršilo i Slovensko, které je aktuálně na 35. místě, ještě loni bylo 27. Podle RSF přestává být Evropa pro novináře bezpečným místem k práci, organizace přitom upozornila na nedávné vraždy novinářů právě na Slovensku, na Maltě a v Bulharsku.

Reportéři bez hranic se snaží vyjádřit stupeň svobody, které se těší novináři, blogeři a média ve 180 státech světa.

Čtěte také: Moravskoslezský kraj a Josef Pinos

Investigativní novinář Josef Klíma poskytl rozhovor na youtubovém kanálu Brocast. Vyprávěl o tom, jak se začínala budovat investigativní novinařina. Nejdříve působil v Reflexu a poté měl pořad Na vlastní oči. V devadesátkách jsou prý skryté nástrahy, které nyní lezou na povrh. „Celá ta cancel culture s tím bořením těch soch, s tou krátkozrakostí, že budeme všechno posuzovat podle jedné šablony a kdo s námi nesouhlasí, je nepřítel a je nutné ho umlčet. To já jsem si odžil,“ pověděl Klíma.

Hostem rozhovoru Brocast na YouTube byl investigativní novinář Josef Klíma. Pořad moderoval Adam Dunovský a Tomáš Dunovský. Z počátku se bavili o nové knize, kterou chce Klíma vydat ještě před Vánoci, ta se jmenuje Loď s otroky a má pojednávat o zdejším dění v devadesátých letech. „Je tam všechno to divoké, dravé, ta džungle, ty temné struny, ale najednou ta euforie, ta naděje a ta ztráta té naděje,“ popsal Klíma. Má to být příběh tří kamarádů, co se seznámí 21. srpna 1968 a po listopadu 1989 jdou různými směry.

Devadesátá léta se dle Klímy stávají pro mladé sexy. „Najednou je to jako vyprávění jako pro mě bylo o druhé světové válce, tu jsem taky nezažil. Najednou se o to mladí lidi zajímají. Je nutné jim to vysvětlovat. V těch devadesátkách jsou skrytý nástrahy, které dneska lezou na povrch. Celá ta cancel culture s tím bořením těch soch, s tou krátkozrakostí, že budeme všechno posuzovat podle jedné šablony a kdo s námi nesouhlasí, je nepřítel a je nutné ho umlčet. To já jsem si odžil. To jsme si odžili před těma devadesátkami, pak jsme byli šťastní, že to není a najednou se nám to má vracet?“ poznamenal Klíma.

Podle něj šlo především o počáteční impuls, který měl něco způsobit. „Doufám, že to způsobí debatu a dialog, a mohu potvrdit, že zatím tak působí, za což jsem rád. To opravdu měl být nějaký nadpis... Souhlasím s tím, že máme každý úplně jiný pohled na nějakou krizi, protože se nesetkáme hned v prvním problému, kterým je to, že někdo je spokojen, a někdo ne. Já jsem finančně zabezpečen, ale nejsem duchovně naplněný, zatímco u těch ostatních je to třeba opačně. Mě zajímá to podhoubí, proč to tady vlastně vzniklo.

I proto se herec snaží účastnit debat ve městech, kde lidé postoj iniciátorů výzvy zjevně nesdílejí. „Chci být konfrontován s jiným názorem. Mám trochu problém s těmito tzv. statusovými výzvami. Ukázalo se, že milion lidí u nás žije na hranici chudoby, a já si dokážu živě představit, že v situaci, kdy sháním peníze na boty pro své dítě, se nebudu zabývat tím, co demokracie je a jak ji posílit... Je potřeba se podívat na to a pochopit, jaké jsou ty pocity ohrožení v jednotlivých skupinách společnosti a k čemu to případně může vést.

Rychlíková je přesvědčena, že má smysl tlačit na politickou reprezentaci. „Bohužel odpovědnost těch, kteří se nazývají elity, ať už elity mediální nebo lidé, kteří jsou vidět, je opravdu velká.

Ustaňte v šíření hrubostí a lží, vyzvali Zemana Bartoška s Dykem.

Bývalý voják Marček se přiznal k vraždě novináře Kuciaka a jeho snoubenky.

Za nejbrutálnějšího zločince považuji Krejčíře, řekl v Press klubu novinář Josef Klíma.

Hollywoodský film podle české knihy? Američtí producenti se zajímají o dílo novináře Kmenty.

Seriál Reportérka a realita novinářské profese

Česká televize v neděli odvysílala poslední část třídílného seriálu Reportérka. Začínající novinářka Hedvika (Tereza Voříšková) se v něm pod vedením zkušeného reportéra Karla Vlacha (Jiří Bartoška) seznamuje s žurnalistickou profesí a píše své první texty. Scénář k sérii prý staví na skutečných novinářských kauzách a napsal ho známý reportér Josef Klíma. Většina oslovených novinářů se nicméně shodne, že situaci v českých redakcích příliš neodpovídá.

Někteří novináři se vyjádřili k seriálu Reportérka následovně:

• Jindřich Šídlo, Hospodářské noviny: Dokud jsem neviděl seriál Reportérka, vůbec jsem netušil, jak to v novinách, kde pracuju 23 let, chodí.
• Petra Pospěchová, novinářka na volné noze: Seriál na mě působí jako slohovka od gymnazisty se zjitřenou fantazií.
• Vojtěch Varyš, přispívá do časopisu TÉMA a magazínu Reportér: Reportérka samozřejmě novinářské prostředí nijak věrně nezobrazuje.
• Josef Chuchma, Lidové noviny: Minisérie Reportérka na jednu stranu situaci v redakcích idealizuje, na druhou stranu ji ovšem líčí v temnějších barvách, než jaká je reálná situace.
• Irena Cápová, Forbes: Namísto autentického pohledu na novinářskou profesi se však diváci dočkali snůšky těch nejomletějších klišé, které se o mediální branži tradují.
• Jan Lipold, Aktuálně.cz: Reportérka je stejný případ, jako byla Kriminálka Anděl.
• Kateřina Surmanová, Hospodářské noviny: Byť se seriál místy nutně uchyluje k nadsázce až parodii, aby se přiblížil divákovi, v některých momentech realitu odráží přesně.
• Luděk Staněk, Hospodářské noviny: Nevím, co cítí doktoři, když koukají na Nemocnici na kraji města.
• Lenka Vrtišková Nejezchlebová, Týden/Instinkt: Novináři se stali potrefenými husami, zažíváme to, co znají lékaři či kriminalisté, když vidí, jak tvůrci pokřivili nebo zidealizovali jejich „přirozené prostředí“.
• Filip Breindl, Radio Proglas: Scéna z úvodu série Reportérka plná skutečných žurnalistických chyb ukazuje, jak je dobře, že toto dílo z prostředí novinářů zobrazuje samou práci jen minimálně a profese tvoří pouhou kulisu příběhu hlavních protagonistů.
• Lukáš Novosad, Echo24: Celé to divodění - úžas, výsměch, vztek - kolem Reportérky kvůli způsobu, jakým zobrazuje profesi, jíž zaštítila zobrazované příběhy, je vlastně sranda na druhou.
• Pavel Kroulík, Respekt: Není důvod příliš polemizovat s tím, co je evidentní - že seriál nezachycuje moc věrně redakční dění a žurnalistickou práci, resp. že vše zužuje na několik klišé.

Z reakcí novinářů vyplývá, že seriál Reportérka se sice inspiroval reálnými novinářskými kauzami, ale realitu redakčního života zobrazuje spíše zkresleně a stereotypně.

tags: #josef #klima #ohrozeni #demokracie

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace dřevěného odpadu
• Plastový koš na odpadky v retro stylu
• Nálepek na tříděný odpad v ČR
• Ochrana ptactva v ČR
• Brněnská Přehrada: Znečištění