Německo čelí jedné z největších silničních přeprav jaderného odpadu za poslední desetiletí. Spolkový úřad pro bezpečnost nakládání s nukleárním odpadem (BASE) vydal souhlas s přepravou 152 kontejnerů s vyhořelým palivem do meziskladu v Ahausu v Severním Porýní-Vestfálsku.
Prozatím není jasné, kdy převoz začne, ale podle BASE by se tak mohlo stát už na konci letošního roku. Povolení je platné do konce srpna 2027. Ve zmíněných 152 kontejnerech je celkem uloženo asi 300 000 palivových článků v podobě grafitových koulí o velikosti přibližně tenisového míčku. Jaderný odpad pochází z výzkumného reaktoru v Jülichu na západě Severního Porýní-Vestfálska, asi 170 kilometrů od meziskladu v Ahausu.
O odpad z reaktoru v Jülichu se vedly roky spory. Povolení skladovat v tomto jaderném komplexu palivo vypršelo už v roce 2013 a následně ministerstvo hospodářství Severního Porýní-Vestfálska z bezpečnostních důvodů nařídilo vyklizení tamního skladu. Úřady se nakonec rozhodly pro Ahaus, což následně potvrdily i soudy. Německo stále hledá místo, kde trvale uloží radioaktivní odpad z reaktorů. Výběr vhodného místa formálně začal v roce 2017 a podle původního harmonogramu potrvá do konce roku 2031. Již nyní se ale podle médií očekává značné zpoždění, takže konkrétní místo by země mohla vybrat až po roce 2045.
Nebezpečná událost s radioaktivním odpadem v Novém Mexiku
V solném dole v hloubce 650 metrů v pouštní oblasti Nového Mexika, bylo v sudech uloženo 55 galonů, tj. cca 190 litrů nukleárního odpadu. Tekoucí hmota, nasycená plutoniem, putovala vzduchem a větracím potrubím. Šest měsíců po nehodě nebyla objasněna přesná chemická reakce, která způsobila prasknutí bubnů. Oddělení ministerstva energetiky nebylo schopno přesně určit chemické složení odpadu v bubnu, což bylo vážnou chybou v procesu přípravy k ukládání.
Nehoda u objektu nedaleko Carlsbad, NM, známého jako izolace odpadu Pilot Plant, nebo WIPP (Waste Isolation Pilot Plant), pravděpodobné způsobí přerušení provozu alespoň na 18 měsíců a možná i uzavření, které by mohl trvat několik let. Při vyšetřování, které provedlo oddělení ministerstva energetiky, bylo v závodě zjištěno více než 30 bezpečnostních závad, včetně technických nedostatků a selhání v celkovém přístupu k bezpečnosti.
Čtěte také: Výzvy a cíle pro emise CO2
WIPP byl navržen tak, aby umístnil odpad z výroby jaderných zbraní do starých ložisek soli, které se nakonec zhroutí a uzavřou tak radioaktivitu nejméně 10 000 let. V nich je uložen odpad s nízkou a střední úrovní radioaktivity, známý jako transuranic odpad, s obsahem umělých prvků - především plutonia - vytvořených při výrobě jaderných zbraní. Ale vyšetřovatelé zjistili, že ministerstvo energetiky nikdy nepožadovalo ventilační systém takové úrovně, aby splňoval normy jaderné bezpečnosti. Když monitory zjistily záření, regulátory měly směrovat přívod vzduchu do filtru , aby se zabránilo výstupu radioaktivity na povrch. Ale regulátory selhaly a tisíce kubických feetů vzduchu obešlo filtry. (1 cubický feet = 0,028 m3).
Na obr. Radiačních dávky na pracovníky, které přijali v průběhu hodin po nehodě byly malé, zlomek přípustných mezních hodnot a u zaměstnanců by neměli vzniknout žádný dopad na zdraví, řekli úředníci ministerstva energetiky. Přestože provozní postupy WIPP byly vadné, úložiště samo o sobě nezpůsobilo nehodu. Ocelový sud byl balen v Los Alamos National Laboratory v Novém Mexiku. Vyšetřovatelé se domnívají, že některé chemikálie nebo změna balení byla provedena v Los Alamos a hledají, zda byla tato změna vůbec schválena staršími laboratorními chemiky.
Ostatní sudy ze stejného materiálu jsou stále naúložišti WIPP, stejně jako ve skladu v Los Alamos a na soukromé skládce v Texasu. Expert Conca mimo jiné uvádí, že základní technologie úložiště WIPP je zdravá a doufá, že úředníci nebudou nehodu hodnotit přehnaně. Ale za těch nejlepších okolností bude WIPP pravděpodobně uzavřen po dobu 18 měsíců a to způsobuje obavy ve státech, které jsou již netrpělivé, že ministerstvo energetiky je při řešení situace pomalé.
Informace v uvedeném článku může být významná i pro potřeby související s uložením radioaktivního odpadu u nás. Z řady studií, publikovaných k příslušnému tématu, se ložiska soli jeví jako výhodné prostředí, ve kterém se radiační aktivita poměrně spolehlivě izoluje. Zhodnocení tohoto názoru by si vyžádalo podrobnější studii. Ale skutečnost, že se pro lokalitu solného ložiska rozhodli v USA, je jistě argument, který podporuje názor o vhodnosti zmíněného prostředí. Výskyty solných ložisek v České republice jsou nevýznamné.
Další incidenty a problémy s odpady
Radioaktivní odpad měl dorazit do skladu na radioaktivní odpad v lokalitě Tepojaco, poblíž Mexico City už předevčírem. Nedorazil. Mexické úřady vydaly tiskovou zpávu pro veřejnost v níž se praví, že materiál byl v době krádeže řádně zabezpečen, nicméně že při odstranění stínění, hrozí jak nebezpečí kontaminace, tak smrtelné ozáření. Incidentem se již zabývá Mezinárodní agentura pro atomovou energii, která dohlíží a stanovuje pravidla pro mírové využívání jaderné energie.
Čtěte také: Řešení pro snížení emisí kamionů
Primátor Frýdku-Místku Michal Pobucký (ČSSD) v úterý poprvé sdělil, co se vlastně ve více než třech tisících barelech nachází. "Odborníci zjistili, že jde asi o 16 druhů nebezpečných odpadů," řekl s tím, že jde o barvy, laky, rozpouštědla, sorbenty, ale i kyseliny. Jenže nakonec vyšlo najevo, že skladování by vyšlo mnohem dráž než samotné spálení. Odvážení odpadů přitom potrvá minimálně několik měsíců.
Hala ve Starém Městě není jediná, kde bylo zjištěno uskladnění nebezpečných odpadů ze strany Poláků, kteří se tímto způsobem snaží těchto látek bezplatně zbavit. Pravděpodobně stejní lidé navezli odpady také do objektu v Bohumíně, kde by ho mělo být asi 150 tisíc litrů. Bohumín zajištění materiálu nechává na majiteli soukromého objektu, kam byl dovezen. Nejde o radioaktivní nebo podobně nebezpečný odpad, ale všechny tyto látky jsou hořlaviny.
České hlubinné úložiště
Platforma proti hlubinnému úložišti připomněla novému ministrovi průmyslu a obchodu Lukáši Vlčkovi (STAN), že po jeho předchůdci zůstaly nesplněné sliby z programového prohlášení vlády, kdy sliboval posílení práva dotčených obcí při případném rozhodování o umístění hlubinného úložiště.
Na Ministerstvu průmyslu a obchodu se připravuje aktualizace vládní koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) povolilo průzkum na třech místech zvažovaných pro vybudování úložiště radioaktivního odpadu. Jde o lokality Horka na Třebíčsku, Janoch u jihočeského Temelína a Březový potok na Klatovsku.
Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) zveřejňuje na webu veškeré technické studie a budou tam i výsledky všech průzkumů a výzkumů, řekl ředitel správy Lukáš Vondrovic. Kde úložiště vznikne, má být jasné do roku 2030, začít fungovat má v roce 2050. Má být půl kilometru pod povrchem, podzemní areál má být velký až tři kilometry čtvereční, povrchový bude mít rozlohu 15 až 20 hektarů.
Čtěte také: Kontroly kamionů zrušeny v Itálii
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Vláda Andreje Babiše (ANO) na svém pondělním zasedání rozhodla o tom, že nástupcem Dany Drábové v čele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) bude dosavadní ředitel sekce jaderné bezpečnosti SÚJB Štěpán Kochánek. Podle usnesení bude sedmačtyřicetiletý Kochánek funkci zastávat od 18. února, mandát je pětiletý.
Na rozdíl od Drábové, která byla absolventkou Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického (ČVUT), vystudoval Kochánek práva. V úřadu pracuje od roku 2003. Dříve působil jako právník a vedoucí právního oddělení, kde byl zodpovědný za právní záležitosti týkající se jaderné bezpečnosti, radiační bezpečnosti, zvládání mimořádných událostí, přepravy jaderných a radioaktivních materiálů a nakládání s radioaktivními odpady.
Jako ředitel sekce jaderné bezpečnosti byl od roku 2023 zodpovědný za řízení všech aspektů jaderné bezpečnosti a nakládání s radioaktivními odpady, včetně vydávání licencí, inspekcí a hodnocení bezpečnosti. Jako expert se podílí na rozvojových projektech EU v dalších zemích a působí jako externí expert programu technické spolupráce Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).
Drábová byla předsedkyní SÚJB od listopadu 1999. Podporovala rozvoj české jaderné energetiky, tedy hlavně rozšíření jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně. Zastávala i řadu funkcí v mezinárodních organizacích.
Ukládání vyhořelého paliva
Správa úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO) opět poté, co skončilo pětileté vládní moratorium, začíná vyvíjet nové aktivity na poli budování hlubinného úložiště. Mezi vytipovanými regiony je i Rudíkovsko na Třebíčsku. Lidé tu ovšem o něčem takovém nechtějí ani slyšet. SÚRAO otevírá novou diskuzi o stavbě úložiště jaderného odpadu. Cílem hlubinného ukládání vyhořelého jaderného paliva a vysoce aktivních odpadů je zajistit trvalou izolaci uložených materiálů od životního prostředí bez úmyslu jejich vyjmutí. Princip hlubinného úložiště je založen na pasivní bezpečnosti bez dalšího dohledu člověka. Izolaci odpadů od biosféry je nutno zajistit na období delší než 10 tisíc let, (spíše na 100 tisíc let), což je za hranicí lidské představivosti. Těžko můžeme předpokládat i to, že by se informace o použití nějaké lokality zachovala po tak dlouhou dobu. Tomuto kontaktu a proniknutí radionuklidů k člověku a životnímu prostředí brání několik bariér.
Před dvěma miliardami let se v lokalitě Oklo v africkém Gabunu vlivem geologických podmínek samovolně rozběhla štěpná řetězová reakce, jaká dnes řízeně probíhá v jaderných reaktorech. Odhaduje se, že probíhala asi 500 tisíc let a zanechala po sobě celou mozaiku odpadních produktů. Přesně těch samých, o jejichž bezpečné izolaci od biosféry se vede diskuse v případě vyhořelého paliva z jaderných elektráren či zbytků po jeho přepracování. A tyto odpadní produkty zůstaly po dvě miliardy let tam, kde vznikly, nebo se přemístily jen na nepatrnou vzdálenost do okolní horniny. Rychlost pohybu těch nejhbitějších se odhaduje na deset metrů za milión let. Ačkoli u přírodního reaktoru v Oklo neexistovaly žádné umělé bariéry a navíc zde protékala voda, vytvořila si příroda sama bezpečný sklad vyhořelého paliva.
Ve srovnání s jinými nebezpečnými odpady produkovanými lidskou činností je podíl radioaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva poměrně malý. Vyhořelé palivo z jaderných elektráren bývá považováno za odpad, ale již dnes je jasné, že tento odpad se brzy může stát cenným zdrojem surovin nebo palivem pro jiný typ elektrárny. Pro nízko a středně aktivní odpad již existují trvalá - ne nutně hlubinná - úložiště v řadě zemí včetně ČR.
Mezinárodní podzemní laboratoř v granitovém masivu v Äspö ve Švédsku vybudovaná před deseti lety má za cíl vytvořit realistický model budoucího podzemního úložiště. Finsko už přijalo politické rozhodnutí o vybudování hlubinného úložiště. Po dlouhé a z mnoha pohledů pozoruhodné demokratické diskusi, padla volba na Olkiluoto, kde stojí jedna ze dvou finských jaderných elektráren. Práce by měly být zahájeny v roce 2010, dokončení úložiště rovněž v granitovém masivu je naplánováno na rok 2020. Finský parlament schválil zákon, který ukládá zhodnocení výsledků činnosti úložiště v roce 2050 a následné rozhodnutí, zda půjde skutečně o trvalé uložení vyhořelého paliva. Skandinávské země jsou dnes v Evropě nejdále.
Řada dalších států jako Belgie, Francie, Německo či Španělsko, které v současnosti využívají jadernou energetiku pro výrobu elektřiny, již deklarovala nebo má dokonce uzákoněno, že směřují k hlubinným úložištím. Jak to s ní vlastně ve volné přírodě je? Zdaleka nejvíc nás opravdu ozařují přírodní zdroje, které nám tady zanechal velký třesk a další vývoj vesmíru a Země. Ozáření z přírodních zdrojů je několikařádově vyšší, než od toho, že bydlíte pár kilometrů od jaderné elektrárny. Ozařují nás také lékařské diagnostické metody, rentgen, nukleární medicína.
Z hlediska bezpečnosti a možných rizik by mi hlubinné úložiště za humny opravdu nevadilo. Nejde však jen o otázky bezpečnosti, ale i o průběh a rozsah stavebních prací, zásahy do infrastruktury, rozvoj služeb, vliv na tradiční využití území, ovlivnění tvářnosti krajiny, zvýšené požadavky na dopravu a podobně.
tags: #kamion #na #radioaktivní #odpad #bezpečnost
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]