Tento přehled se zaměřuje na knihy a publikace, které se věnují environmentální estetice. Cílem je seznámit čtenáře s hlavními koncepty a diskusemi v této oblasti, která se v posledních desetiletích 20. století zaměřila na estetiku přírody a životního prostředí.
Environmentální estetika se snaží oddělit estetiku přírody od tradiční estetiky umění a kriticky hodnotí dva hlavní směry: kognitivní a nekognitivní. Dále se zabývá otázkami, co je to životní prostředí, jak ho hodnotit a jaká je podstata estetické zkušenosti.
Významnou diskusí v environmentální estetice je rozprava o roli informací v estetickém hodnocení přírody. Kritika se zaměřuje na Kantovu nezainteresovanost a tvrzení, že krása se líbí bez pojmu. Mnozí estetici se vymezují vůči této bezpojmovosti a tvrdí, že vědomosti odhalují specifičnost přírody a zajišťují "správné" hodnocení.
Pojem environment se používá v mnoha souvislostech, od městské čtvrti po divokou přírodu. David Cooper kritizuje vágní rétoriku "nové environmentální etiky", která vede k vyprázdněnosti frází souvisejících s hodnotami přírodního prostředí.
Environmentální estetika se zabývá oceňováním environmentu v souvislosti s estetickými pojmy "distance/nezainteresovanost" a "estetická zkušenost". Diskuse zrcadlí posun v potřebě redefinovat oblast umění a estetickou zkušenost vůbec.
Čtěte také: Kapitoly z environmentální vědy
Estetický rozměr krajiny je v České republice spojován s vizuálními vlastnostmi. Autorka K. Pařízková kritizuje laické přístupy k estetické odbornosti a zaměňuje estetické hodnocení za smyslové. Estetika krajiny se pohybuje mezi vědou a uměním a její hodnota je předmětem obtížných úvah.
V anglosaském světě dochází k nárůstu zájmu o estetické hodnoty přírodního prostředí v rámci přírodních věd. Bližší pohled na koncepce z této oblasti může přinést zajímavé poznatky pro samotnou estetiku i pro zájemce o vnímání krajiny.
V metodách estetického hodnocení krajinného rázu panuje mezi přírodovědně orientovanými odborníky značná nejistota. Ucelené metodiky si vypomáhají více či méně subjektivními postupy. Estetické hodnocení je spojováno s harmonií a vizuálním projevem, což bylo estetiky kritizováno.
K. Stibral předkládá historický exkurz popisu estetiky krajiny ve vztahu k jejímu vnímání a připomíná koncepty topofilie a zkušenosti s krajinou. Estetické preference mají biologické základy, ale s omezenou možností predikce preference konkrétního prostředí.
Fotodokumentace může být ošidná, protože fotograf přetváří realitu na idealizovaný obraz. Metodika hodnocení krajiny vyústila v doporučení kultivovat osobnostní růst hodnotitele, který má zvyšovat senzitivitu a dbát na zpětnovazební mechanismy hodnocení.
Čtěte také: Definice Ekologického Luxusu
Krajina zůstává kdesi mezi vědou a uměním, mezi univerzálním a národním, a její estetická hodnota bude ještě dlouho předmětem spíše nesrozumitelných úvah.
Fotografie mohou zachytit vývoj krajiny v čase, tedy krajinu jako palimpsest. Fotografické monografie poskytují východisko či inspiraci, jak vizualizaci krajinného rázu promítnout do interakce přírodního i uměleckého hodnocení coby novou a přitom jedinečnou kvalitu.
Čtěte také: Eshop pro ekology rostlin
tags: #kapitoly #z #environmentalni #estetiky #přehled