Kam s odpadem ze spaloven?

Zelené, žluté a modré popelnice dnes stojí u každého domu, u některých domů také bílé a hnědé. Mnozí lidé se snaží nějak odpad roztřídit a zbytkový odpad zabalí do černého pytle a ten vyhodí do směsného komunálního odpadu (zelená popelnice). Co se ale s odpadem děje potom? Některé materiály jsou vytříděny a recyklují se, tyto recyklované materiály ve formě nových výrobků se následně vrací do oběhu. Česká republika je jednou z předních evropských zemí v třídění odpadu.

Každý občan ČR vyprodukuje v průměru 544 kg komunálního odpadu za rok 2018 dle údaje MŽP a toto číslo se každoročně bohužel zvedá. Z této produkce odpadu průměrně vytřídí občan ČR přibližně 50 kg odpadu. Na skládkách končí zhruba 46 % komunálního odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018).

Dalším místem, kam se mohou dostat věci z našeho odpadkového koše, jsou spalovny. V ČR je přibližně 40 takových zařízení v provozu a spálí 11,7% odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018). Ty největší z nich se nacházejí například v Praze, Brně a v Liberci. Každý měsíc se spálí cca 77 tis. tun odpadu, což tvoří pouhý zlomek z celkové produkce. Odpad je používán jako palivo k energetickým účelům.

Jak funguje spalovna?

Odpad, který do spalovny přiveze popelářské auto, je nejprve roztříděn. Ne všechen odpad je totiž možné spálit a některé odpady se dají nadále využít pro recyklaci. Spalovat lze nejen běžný komunální odpad, ale také průmyslový a zdravotnický odpad nebo čistírenské kaly. Odlišně se spaluje také zdravotnický odpad, který je spalován vyšší teplotou, a to kolem 1200-1500 stupňů, zatímco komunální odpad při teplotě 500-900 stupňů.

Spalování opadů přece jen není 100% a i po spálení nám zůstane struska, popel. Podíl strusky je asi 300 kg na 1 spálenou tunu odpadu. Struska je dále ukládána na skládky.

Čtěte také: Zahradničení s dusíkatým vápnem: Průvodce

Dalším faktorem jsou toxické zplodiny vznikající při spalování. Každá spalovna má však velice účinné filtry, které zachytávají nejen prach a popel, ale především chemické sloučeniny vznikající tepelnou přeměnou. Množství vypuštěných látek do ovzduší je řízeno přesnými limity. Po srovnání výsledků měření škodlivin ve vzduchu jsou na tom města se spalovnou mnohem lépe, než města s továrnami a průmyslovými objekty (teplárny, elektrárny, hutnické objekty apod.).

Co se děje se struskou?

Představa toho, že námi vyprodukovaný odpad jednoduše proměníme v levný stavební material, je lákavá. Uvádějí, že se jedná o hygienizovaný a inertní materiál a odvolávají se často na příklad Dánska, kde se zpracovává struska do liniových staveb, například silnic. Použití strusky ze spalování odpadu je ovšem problematičtější. Materiál obsahuje soli a kovy a toxické organické látky jako například bromované dioxiny, které se při styku s vodou vyplavují do podloží.

Použití je tedy podmíněno silnou vrstvou zakrytí nepropustným materiálem. Je také třeba zajistit dostatečnou vzdálenost od vodních zdrojů a hladiny spodní vody. Zatímco v České republice se tato forma využití nijak důsledně nesleduje, Dánsko, a především jeho severní část, se s důsledky tohoto zdánlivě elegantního řešení už potýká.

Struska jako základ stavebních projektů - domů a cest - se stala oblíbeným materiálem, protože přebírání odpadu ze spaloven je zdrojem příjmů. Dánsko umožňuje využít strusku jako laciný stavební materiál pod podmínkou dodržení bezpečnostních pravidel, především jde o nepropustné překrytí.

Existují vážné důvody, proč by se tato pravidla měla brát vážně. Pokud předepsané podmínky použití a maximální hodnoty nejsou dodrženy, je tu riziko kontaminace půdy a spodní vody těžkými kovy a solemi. Pokud je však struska řádně přikryta, je podle expertů vyplavování těžkých kovů omezené a stabilní a eventuální problémy v budoucnu by prý bylo možné vyřešit vykopáním uložené strusky a kontaminované půdy navíc.

Čtěte také: Biologický odpad a nemocnice: Co s ním?

Profesor Dánské technické univerzity, Thomas Astrup by uvítal, kdyby se Dánsko vyhnulo mnoha malým projektům s levnou struskou, které se staly velmi oblíbenými v neposlední řadě v severním Jutsku. Pokud struska uložená v těchto malých stavbách způsobí kontaminaci, bude se jednat o mnoho míst, jejichž sanace bude stát spoustu energie a peněz.

,,Není špatný nápad použít strusku u některých velkých projektů, které jsou veřejné. Potom je lze dobře řídit a je jasné, kde struska leží. K únikům z nahromaděné strusky už bohužel v Dánsku došlo a vyčištění znečištěných ploch stálo desítky milionů dánských korun. Dohled nad projekty však v Dánsku selhává plošně.

Odborníci z nevládní organizace Danmarks Naturfredningsforening (DN) jsou svědky toho, že okresní úřady provedly dohled pouze nad 15 ze 130 míst, kde je uložena struska a popílek, a to ještě poté, co o kauze informoval list Nordyjske. Úředníci se nepřesvědčí, jestli je struska po čtyřech týdnech zakrytá, a jen velmi zřídka kontrolují, jestli je struska bezpečně uložená pod asfaltem nebo betonem, když obdrží zprávu o dokončení.

,,Občané se evidentně nemají šanci dozvědět, jestli kupují ekologický problém, nebo jestli se stěhují do blízkosti místa ovlivněného vším možným. Tato situace je nevyhovující. V tom případě se úřady prostě a jednoduše musejí víc snažit," kritizovala situaci Anette Bruun Hansenová, místní předsedkyně organizace Danmarks Naturfredningsforening v okrese Rebild.

Do severního Jutska se kromě strusky z místních spaloven odpadů dovezly zbytkové odpady ze spalování také ze vzdálenějších míst Dánska. Třicet procent stavebních projektů se struskou tak využilo odpad dovezený z jiných částí Dánska.

Čtěte také: Jak hnůj prospívá kompostu a úrodě

Problematická je i nejednoznačnost pravidel, podle nichž se dá se struskou na stavbách pracovat. ,,Struska a popel ze spaloven nejsou stejnorodý materiál a jejich složení se může měnit i podle charakteru spalovaného odpadu. Z České republiky máme několik příkladů problematického použití strusky nejspíš většinou z hutních provozů na Ostravsku," uvedl Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika.

Struska v náspu dálnice na Ostravu vedla ke zvlnění vozovky anebo k porušení statiky Fakultní nemocnice v Ostravě - Porubě. ,,Struska v podloží největší budovy areálu nemocnice začala bobtnat, což se projevilo zvednutím podlah a praskáním stěn," uvedl v článku z 2.

Z výše uvedeného plyne, že pokud budou české úřady uvažovat o použití strusky jako stavebního materiálu na našem území, neměly by naslouchat jen narůžovo lakovaným informacím od organizací, které jsou na spalování odpadů finančně přímo či nepřímo zainteresované, ale vytvořit si komplexní názor na základě všech dostupných informací. Že nejde o nějaké virtuální projekty už dokazují dnes často vydávané certifikáty na přehodnocení odpadů ze spaloven na výrobky.

Spalovny v České republice

V současné době najdeme v České republice hned několik velkých spaloven, ať už v Praze, v Brně nebo v Liberci. Vůbec první spalovna byla postavena v Brně už v roce 1905.

Jihomoravský kraj a další regiony kritizují snahy vedení Brna nerozšířit městskou spalovnu komunálního odpadu. Některé samosprávy počítaly s tím, že do Brna budou vozit energeticky využitelný odpad, jehož skládkování bude v roce 2030 v Česku zakázané. Pokud zastupitelé rozhodnou o zastavení miliardové investice, bude to pro regiony znamenat problém.

Radní kraje Vysočina Pavel Hájek z hnutí STAN je náhlým názorovým obratem Brna překvapený. „Po celou dobu se s odpadem z části kraje Vysočina v projektu počítalo a Brno projevovalo o energeticky využitelný odpad zájem. Máme uzavřené memorandum a jako signatáře memoranda nás Brno o svém záměru ukončit výstavbu nijak neinformovalo, nedošlo k žádnému jednání. Dozvěděli jsme se o tom až minulý týden z médií,“ zlobí se politik.

Potíž by to byla i pro samosprávy v části Zlínského kraje, jak potvrdila náměstkyně zlínského hejtmana Hana Ančincová z Pirátské strany. Do Brna se už nyní vozí odpad i ze Svitav, tedy z části Pardubického kraje. „My teď do spalovny v Brně dovážíme sedm tisíc tun ročně a nevíme, zda budeme mít kam v budoucnu odpad odvážet,“ řekl starosta Svitav David Šimek z KDU-ČSL.

„Nepovažuji to za dobrý nápad, že v Brně se nebude spalovna rozšiřovat a navyšovat její kapacita. Zástupci Jihomoravského kraje taky tvrdí, že nerozšíření brněnské spalovny způsobí obcím a městům problémy. V úvahu tedy připadá Rakousko.

Současné dva kotle v Brně spálí až 240 tisíc tun odpadu ročně, třetí by množství zvedl na 350 tisíc tun. Jihomoravský kraj spočítal, že bez třetího kotle zůstane jen na jeho území viset otazník nad 138 tisíci tunami smetí.

„Dva kotle teď zpracují 103 tisíc tun odpadu z Brna a 86 tisíc tun z jižní Moravy. Zbytek se dováží z Olomouckého kraje a Vysočiny. Dalších 200 tisíc tun potenciálně vhodných k energetickému využití končí v těchto třech krajích na skládkách,“ doplňuje opoziční zastupitelka Brna Jana Drápalová ze Zelených, která rozšíření spalovny podporuje.

Recyklovat, věří ODS

Co se tedy bude dít s odpadem po roce 2030, není jisté. Všichni se shodují, že se bude muset vozit „někam jinam“, ale nikdo teď nedokáže říct kam. Mluví o zvýšených koncentracích škodlivých látek i oxidu uhličitého a odvolává se na v září zveřejněnou studii ekologické neziskové organizace Arnika o vlivu spaloven odpadu na životní prostředí, jejíž autoři uvádí, že vyvrací mýtus o tom, že emise ze spaloven jsou pod kontrolou.

„Toto tvrzení se opírá o měření těch nejnebezpečnějších látek v emisích během pouhých dvou dní v roce. Takto si kontrolu nepředstavujeme,” uvedla jedna z autorek studie Nikola Jelínek.

„Spalování odpadů, i když produkuje energii, která pohání náš moderní, energeticky náročný život, také aktivně přispívá k cyklu změny klimatu. Emise oxidu uhličitého, vzniklého procesem spalování, jsou považovány za jednu z hnacích sil skleníkového efektu, který má vážné důsledky ve formě globálního oteplování a změny klimatu,“ píšou autoři studie v jejím závěru.

„Energetické využití odpadů totiž snižuje emise skleníkových plynů, čímž chrání klima, jak uvádí i Akční plán udržitelné energetiky a klimatu SECAP. Díky teplu a elektřině z odpadu ušetříme CO2 z topení plynem a spalování uhlí. Na skládkách by jinak z odpadu vznikal metan, který je až 90x silnější skleníkový plyn než CO2. A zvýšení emisí jiných znečišťujících látek z třetího kotle je zanedbatelné,“ tvrdí opoziční Marek Lahoda.

Experti z Akademie věd: spalovna není strašák

Český rozhlas požádal o komentář několik expertů, kteří se věnují emisím nebo energetice. Odpověděli dva odborníci z Akademie věd. V první odpovědi se vyjadřovali k dotazu, do jaké míry jsou spalovny v Česku neekologické. „V dnešní době se jedná o zařízení, která nemají prakticky dopady na životní prostředí. Jedná se o zařízení s jedněmi z nejpřísnějších emisních limitů. Historicky byla tato zařízení spojována zejména s emisemi dioxinů, pro které již po dekády platí velmi přísný emisní limit. Spalovny se v současné době na emisích dioxinů podílí jen velmi zanedbatelnou měrou, jak dokazují výsledky emisních bilancí. Například lokální topeniště mají významně větší dopad,“ popsal ředitel Ústavu chemických procesů Akademie věd České republiky Michal Šyc.

„Provoz městské spalovny může v konečném důsledku paradoxně produkovat méně zdravotně rizikových látek, sečteno v celém souhrnu, než spalování daleko menšího množství odpadu, například v lokálních topeništích nebo při nějakém nechtěném požáru na klasické skládce, nebo spalováním odpadu na volném prostranství jako je pálení listí,“ sekunduje mu Michal Vojtíšek, který působí jako profesor na několika českých univerzitách a zabývá se dopady dopravy a dalších technologií na lidské zdraví na Ústavu experimentální medicíny Akademie věd.

Požáry skládek můžou být horší než řízené spalování odpadu v technologicky vyspělých kotlích. „Existují studie, které poukazují na ohromnou produkci dioxinů při požárech skládek, které jsou poměrně četné. Pro informaci ze studie a srovnání praxe v ČR vyplývá, že stejné množství dioxinů, jaké vznikne ročně ve čtyřech spalovnách, které spálí cca 700 tisíc tun odpadu, může vzniknout při požáru skládky, kde shoří cca 170 tun odpadu,“ poskytl srovnání Šyc.

Dodává zároveň, že z jedné tuny spáleného odpadu se uvolní asi tuna oxidu uhličitého. „Pokud dojde k zániku skládek, tak s jistotou dojde k násobnému poklesu emisí skleníkových plynů ve spojitosti se směsným komunálním odpadem. Během skládkování se v důsledku rozkladu organického materiálu uvolňuje metan i CO2. Metan je více jak 80x silnější skleníkový plyn než CO2 samotné v dvacetiletém horizontu,“ pokračuje Šyc.

A připomíná, že se ve spalovně odpad použije k výrobě tepla a energie, čímž dojde k úspoře jiných paliv, třeba zemního plynu. To podle něj velmi zjednodušeně vychází tak, že ze spalování odpadu vznikne jedenkrát až jedenapůlkrát méně fosilního oxidu uhličitého než ze spalování zemního plynu.

Podle Michala Vojtíška nemusí mít lidé obavy z toho, že by rozšíření brněnské spalovny mělo vliv na jejich zdraví. „Myslím si, že laici by se neměli bát zdravotně rizikových látek ze spalovny. Nejvíce budou asi obtěžováni související dopravou. Spalování se jeví jako ekologičtější než skládkování. Pokud se teplo přivede z Jaderné elektrárny Dukovany nebo ze spalování štěpky, tak v tom srovnání je na tom spalovna hůře. Ale emise skleníkových plynů z provozu spalovny jsou pro výrobu tepla menší, než kdyby se spaloval pouze zemní plyn, nebo ještě hůře uhlí,“ pokračuje vědec.

Připouští ale, že můžou být i jiné alternativy nakládání s odpadem a připomíná celoevropskou snahu odpad spíš spalovat, než skládkovat, ale taky minimalizovat jeho vznik. „Druhá otázka je, jestli je odpad potřeba vozit do Brna z širšího okolí, anebo jestli obdobná spalovna by měla být postavena někde jinde. Co se týče svozu odpadu, budou místní obyvatelé vystavení hluku, dojde k nějakému zatížení dopravní sítě a je otázka, odkud a jak se bude odpad do Brna dovážet,“ doplnil Vojtíšek.

Alternativy a budoucnost

Spalovny odpadů jsou stále prezentovány jako zázračné stroje na zpracování odpadů. Lidé postavení před rozhodnutí, co dělat s odpady (politici či úředníci), často po spalovně sáhnou jako po jednoduchém řešení pro ně složitého problému. Odpad na jedné straně do spalovny vjede a po spálení zbyde, považte, jen třetina jeho původní hmotnosti. Často už ale nevidíme, kam se poděje ten zbytek.

Spalovna pracuje v podstatě jako chemický reaktor při teplotách od 600 do 1600 stupňů Celsia. Odpad v ní nemizí, jenom se mění chemické složení a toxicita spalovaných látek. Energie, kterou získáme spálením odpadů, je navíc pouze zlomkem původní energie, vložené do výroby toho, co nyní pálíme. Ve spalovně se zhodnotí 17 - 22 % energie uložené v odpadech. Účinnost moderních elektráren je 40 - 70 %.

Spalovny odpadů zatěžují životní prostředí celou řadou škodlivin. K nejčastěji skloňovaným patří dioxiny. Vznikají mimo jiné při spalování chlorovaných látek (např. PVC, halogenovaných rozpouštědel atd.). Poškozují imunitní a hormonální systém člověka a nejtoxičtější z nich je dokonce rakovinotvorný.

Spálením materiálu se definitivně zbavujeme možnosti ho znovu využít, recyklovat či kompostovat. Jeffrey Morris ve studii "Comparative LCAs for Curbside Recycling Versus Either Landfilling or Incineration with Energy Recovery" založenou na hodnocení životního cyklu výrobků a zveřejněnou v roce 2005 porovnal energetické úspory dosažené spalováním odpadů ve srovnání s jejich recyklací. Výsledky ukázaly, že v případě různých odpadů z papíru se recyklací získá 2,4krát až 7krát více energie než jejich spálením. V případě plastů je rozdíl ještě markantnější. Recyklace plastů ušetří 10krát až 26krát více energie než spalovny. Je to dáno především tím, že recyklace šetří energii nutnou pro výrobu surovin, které se recyklací nezničí, zatímco spálením ano.

Aby se drahá spalovna odpadů zaplatila, musí ji vlastník neustále zásobovat odpady, čím méně odpadů totiž pálí, tím je jejich likvidace dražší. Touto cestou spalovna brání recyklaci odpadů, která je ekonomicky i ekologicky šetrnější. Ve většině měst, kde stojí předimenzované spalovny komunálních odpadů, existuje ekonomická vazba mezi městem a spalovnou.

V současné době probíhá připomínkové řízení zákona o odpadech. V prosinci loňského roku byl schválen Plán odpadového hospodářství Pardubického kraje. Rok 2024 je chápán jako rok úplného zákazu skládkování. Co od toho lze očekávat?

Rok 2024 je obdobím, které si Česká republika stanovila jako termín, kdy bude zakázáno skládkovat neupravený komunální odpad. Po tomto roce, pokud se nenajde další využití, budeme na skládky ukládat popel z domácností a podobné inertní zbytky, stejně jako je tomu v Německu nebo Rakousku, kde dnes existují tyto typy skládek.

Budoucnost Evropy spočívá v oběhovém hospodářství, které je založené na lepším vy᠆užívání zdrojů. Přechod k tomuto typu ekonomiky představila Evropská komise koncem minulého roku. Díky oběhovému hospodářství by se mohlo ročně ušetřit zhruba 600 milionů tun materiálů, které je možné recyklovat či znovu využít. Europoslanci například trvají na zastavení financování výstavby nových spaloven s tím, že již po roce 2020 by mělo být spalováno pouze to, co již skutečně není dále recyklovatelné.

V plánu, který byl schválen na období 2016 až 2025, klademe především důraz na předcházení vzniku odpadů. Pokud již odpady vzniknou, tak prosazujeme jejich znovupoužití a materiálové využití. Dalším krokem v hierarchii je recyklace odpadů. Až poté následuje jejich energetické využití. Jako úplně poslední zůstává jejich skládkování a jiné způsoby odstranění.

Ve vztahu k evropským cílům bude také tedy důležité odpady co nejvíce zpracovávat a využít je k další výrobě. Protože je to nakonec i finančně výhodnější, neboť spalovny jsou prakticky nejdražším řešením. Tímto trendem se řídí i okolní země. Polsko se zaměřuje na technologie mechanických úprav a třídění odpadů, Slovensko zase nedávno schválilo plán odpadového hospodářství, který si klade cíle podobné těm evropským.

tags: #odpad #ze #spaloven #kam #s #nim

Oblíbené příspěvky:

• Účinnost Spintoru proti mandelince
• O výměně a aktualizaci portálů
• Podívejte se na tabulku hrozeb a ohrožení
• Popis stanoviště strojvedoucího v 854
• Test ekologických pracích prášků